Tuto kapitolu napsala Granulka
Snad se vám bude líbit...
27.05.2010 (14:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3695×
4. kapitola
Pohled Belly
Vůbec se mi nechtělo vzdát se svých představ o pomstě upírovi, ale musela jsem se ještě vypořádat s Emmettem. Vzdychla jsem si, otevřela jsem pusu a zase ji překvapeně zavřela. Když jsem se pořádně rozhlídla a váhavě zavolala Emmetta, který se mi neozýval, uvědomila jsem si, že bude za chvíli venku bouřka. Bouřku a déšť jsem milovala… Teď ji mám jenom ráda, protože nebýt té osudné noci, nic z toho by se nestalo…
Pořádně jsem se nadechla, jestli Emmetta neucítím, ale vyděsila jsem se, jelikož jsem ucítila pach upírů. Jediné, co mě v té chvíli napadlo bylo: VOLTURIOVI!!! Ale když jsem zařazovala pachy a srovnávala je, napadlo mě, že ta sladká vůně pomerančů, šeříku a medu nepatří upířím vládcům, ale Cullenovým. No tohle! Nejdřív mě chtějí vystěhovat z baráku a teď se asi rozhodli mě násilím dostat za hranice…
Vystřelila jsem z baráku jak raketa a šla jsem jak ohař po stopě pachu. Bouřka už byla v plné parádě a lítaly nade mnou blesky a hromy byly tak mocné, až to nahánělo hrůzu. Všimla jsem si, že po jednom blesku následovalo dvojí hromobití. Opravdu divné… Nezahazovala jsem se s maličkostmi a uháněla k domu Cullenových. Najednou jsem zaznamenala Emmettův pach. Můj bože, snad není zase na veverkách? Zaslechla jsem zase dvojí zahřmění, ale to už jsem věděla odkud pochází. Všichni Cullenovi a Emmett stáli na mýtině, která připomínala… Basseballové hřiště? Basseball jsem nikdy moc nechápala, ale došlo mi, že Alice nadhazuje, blondýna odpaluje a ti ostatní běhají.
První mě zahlídla Esme. Okamžitě přestala sledovat hru, usmála se a přeplachtila hřiště až ke mně.
„Bell, to je výborné, že jsi přišla! Emmett říkal, že určitě přiběhneš.“ Esme se usmívala a já se na ni nemohla mračit. Všichni přestali hrát a koukali se na mě. Blondýna, ale nebyla ráda, že mě vidí. Pronesla pár jedovatých poznámek a mračila se na mě. Já jsem od přírody prchlivá, takže jsem zaujala lovecký postoj a chystala jsem se jí rozpárat ten její krček. Ale Emmett mě zarazil, což se dalo předpokládat, jelikož to byla jeho princezna.
Chystala jsem se odejít, když jsem zaslechla blondýnu, jak říká: „Ještě že odchází, akorát zamořovala vzduch!“ Prudce jsem se otočila a chystala jsem se po ní skočit, ale pak mi blikl hlavou nápad. Napadlo mě, že bych mohla otrávit blondýně alespoň kousíček věčnosti a Edwardovi taky.
Svatouškovsky jsem se zeptala Esme: „Esme, už tak dlouho jsem si toužila zahrát basseball, můžu hrát s vámi?“
Esme odpověděla tak, jak jsem předpokládala: „Jistěže můžeš!“ Odměnou za toto obětování, pro mě bylo zuřivé zasyčení blondýny a Alicin smích. Ještě jsem se zeptala na pravidla a mohla jsem jít hrát. Dali mi do ruky pálku. Asi nevěděli, co dělají... První rána byla taková, jakou jsem čekala. Byla hooooodně dlouhá. Emmett s Edwardem vyrazili jak šílení. Myslela jsem, že to nestihnou a vyrazila jsem upíří rychlostí. Než jsem tam doběhla, Edward už tam byl. No tohle…
Vystřídala mě blondýna a já jsem šla „honit míček“. Chvíli jsme hráli a docela mi to začalo jít. Byla jsem na metě s Edwardem. Edward mě pozoroval a přitom se krásně usmíval. Proboha ať nic nezkouší, nebo se neznám… I když uznávám, že by ho byla škoda… Tak krásná vůně, oči, úsměv… V duchu jsem se okřikla, na co to proboha myslím? Už jsem jenom zaregistrovala, jak se Edward vrhá dopředu a chytá míček, který byl namířený na mou hlavu. Blondýna měla na tváři pomstychtivý výraz. No tohle! Přivřela jsem oči a soustředila jsem se na hru. Moc se mi to nedařilo, když mě Edward hypnotizoval. Když blondýna odpálila míček, Edward už to nestihl a míček našel svůj cíl… Pak byla jenom tma.
Pohled Edwarda
Když jsem poprvé Bellu uviděl, šel jsem do kolen. Bella byla krásná a zvláštní. Moje schopnost je číst myšlenky, ale u Belly jsem neslyšel vůbec nic. Začala mě fascinovat. Těšil jsem se, že ji uvidím příští den. Samozřejmě, že jsem byl nervózní z cizí upírky a upíra. Hned mi bylo jasné, že musí pryč nebo to nedopadne dobře. Ale když se objevila na mýtině, kde jsme hráli s rodinou baseball, moje rozhodnutí vystrnadit ji pryč, okamžitě přešlo. Hrála opravdu skvěle. Měla dobrý odpal a docela rychle běhala. Smála se krásně, když se jí něco povedlo, a já jsem od ní nemohl odtrhnout oči. Když se naše pohledy setkaly, musel jsem hned zase odtrhnout oči, protože Rosalie odpálila míček namířený přesně na její hlavu. Něco mi říkalo, že to nebyla náhoda. Ovšem podruhé už se mi to nepodařilo a Bella se skácela k zemi v mdlobách…
Pohled Belly
Nevěřila jsem, že mě dokáže skolit bassebollový míček. Ovšem když ho odpálí naštvaná upírka, tak se není čemu divit. První, co mě napadlo, bylo, že už mám dva objekty pomsty. Edwarda a Rosalii. Edwardovi se pomstím za to, že na mě furt nemožně zírá a chtěl mě vystěhovat z mého baráčku a Rosalii za ten míček a za to, že je tak namyšlená a otravná. Když jsem se rozhodla, co jak udělám, rozhlídla jsem se po pokoji. Byl to pokoj asi klučičí. Napadlo mě, že přítel Alice bude bydlet asi s ní, takže zbýval pouze Edward. No to snad ne! Potichu, jen jak to šlo, jsem otevřela okno a potichoučku jsem vyskočila ven. Smůla mě neopustila ani tentokrát a já skočila přesně před Edwarda s Emmettem.
„Ale, ale sestřičko, snad jsi nedostala hladík? Mám ti jít chytit nějakou veverku?“
Zhluboka jsem se nadechla a slaďoučce jsem se usmála: „Emmette, nemám látku na potažení kontejneru, myslíš, že bych si mohla půjčit tvoje tričko se šmoulama a tvoje motýlkovaný sexy kraťásky?“
Z domu vyšla blondýna a měla na sobě... No to snad není možné! Motýlkované kraťasy a tričko s nápisem „Team Šmoulinka“. Jak mě zahlídla, strašlivě zařvala a utekla do domu rychlostí světla. Já se mohla smíchy potrhat a běžela jsem hledat foťák. Blondýna řvala jak píchlé prasátko, že mě zabije, až se převlíkne a já jsem jí odpověděla, že jenom najdu kostým Spidermana a můžeme se jít prát.
Ovšem když jsem na sobě ucítila Edwardův pohled donutilo mě to podívat se co mám na sobě. Někdo z domu mě oblékl do saténové noční košilky, která byla zatraceně krátká. I já jsem po příkladu blondýny zaletěla do domu. Našla jsem Alici a poprosila ji o své věci.
Když jsem měla své „cudné“ oblečení, poděkovala jsem Esme a Carlislovi. Nechala Emmetta, ať se snaží s blondýnou rozmlouvat na téma „Šmoulíci“ a odešla jsem domů. Cestou jsem se najedla a pak jsem zalezla do svého baráčku, kde jsem si pustila televizi. Myslela jsem na události dne a přemýšlela, jak se zítra pomstít blondýně. Koukla jsem se na rozvrh a zjistila, že spolu máme tělocvik. Hm, tak toho se dá celkem slušně využít. No, ale co s Edwardem? Chvíli jsem přemýšlela a pak mě napadlo, že Edward miluje své auto. Ovšem, umí ho opravovat? Když jsem byla v Itálii, naučila jsem se opravovat auta. Vím, co kam patří a co dokáže napáchat malé, ale nepříjemné škody…
No, tak ty se těš, milý Edwarde!!!
Doufáme, že se vám kapitola líbila a že zanecháte komentáře.
Další dvě kapitoly budu psát já - EDdomcaBE.
Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sklapni Emmette! - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!