Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sklapni Emmette! - 5. kapitola

24.07.2010 (11:30) • EDdomcaBE • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2386×

5. kapitola

Emmett přišel pozdě večer. Koukala jsem se na film, a předstírala jsem lhostejnost k jeho osobě. Pravda ale byla taková, že jsem umírala touhou, zeptat se ho, a taky trošku poškádlit, na blondýnu. Emmett zapadl do svého pokoje, to mi bylo divné, ale zkoukla jsem si film a dala jsem si sprchu. Někdy zapomínám, že jsem upír a ne člověk. Snažím se chovat jako člověk.

Emmett ležel na posteli. Zahájila jsem konverzaci: „Ahoj, Emmette.“ Chvíli trvalo, než mi odpověděl.

„Hmm, ahoj.“

Tak dál. „Co, ehm, tvoje princezna?“ Zase chvíle mlčení, páni jemu snad něco tlačí na mozek. Bez jakéhokoliv varování se Emmett rozbrečel. Mezi vzlyky jsem se dozvěděla, že blondýna mu řekla, že nemá ráda takové typy, jako je on, a že má jít chytat veverky. Zároveň ho ale zmátla, protože se tam přitočila Alice a že, ať se prý Rosalie nedělá, že to všecko viděla, načež se blondýna vytočila, Emmetta vyhodila a Alici nehorázně seřvala. To vypadá na domácí válku. Potom z Emmetta vypadlo, že je pozval v pátek na večeři. Byla jsem naštvaná, ale pak mi hlavou bleskl nápad. Když večeře tak pořádná. Byl čtvrtek a měli jsme prázdniny, takže to bylo ideální.

V pátek ráno hned, jak otevřeli obchod, jsem skočila do auta a šla jsem nakupovat. Nákupní košík byl plný surovin, které jsem potřebovala na přípravu „večeře“. Zaplatila jsem a hnala jsem do obchodu s žertovnými předměty. Ty se těš, blondýno! Přijela jsem domů a šla jsem dělat večeři.

Emmett pozval Cullenovi v osm, takže jsem s prostíráním nepospíchala. Jen mi dělalo starosti, jestli mi to výjde, protože Alice viděla do budoucnosti.

No... snad mi to nezkazí. V půl osmé jsem prostřela a už jenom čekala. Přesně v osm jsem zaslechla tichý pohyb v lese. To budou oni. Rychle jsem nanosila na stůl to „dobré“ jídlo. Už jsem je cítila. Byli to všichni Cullenovi až na Alici.

To by mě zajímalo, kde je. Ale pak jsem si uvědomila, že i Emmett je pryč. Asi někde probírají, jak na blondýnu. Slyšela jsem blondýnu pronést „fuj“ a Esme, jak ji poučuje, co se sluší. Když vešli, viděla jsem jejich udivený pohled. No... ani se nedivím, asi čekali, že jim dám nějakou pumu nebo jelena. To se teda pletli. Místo toho jsem jim přichystala špagety s omáčkou a jako zákusek ovoce v čokoládě. Tak, a teď se ukažte!

První si sedla Esme s Carlislem a po nich Edward, Jasper a nakonec Rosalie. Když si sedala, nevšimla si malého předmětu, připomínající polštářek. Když si dosedla, ozvalo se prdnutí. Všichni na ní udiveně koukali, a já si myslím, že kdyby se mohla červenat, byla by červená až na zadku. Nasadila jsem omluvný obličej a svedla to na Emmetta. Určitě to tam nechal on.

Když bylo po „přivítacím“ rituálu s blondýnou, řekla jsem všem, ať se dají do jídla. Mysleli si asi, že je to vtip, ale já jsem na vidličku namotala pár špaget a strčila sousto do pusy. Koukali dost udiveně. Já jsem se měla co přemáhat, abych se nepozvracela, ale spolkla jsem to. Uslyšela jsem Emmetta s Alicí, jak se smějí. Že by Emmett pojal zalíbení pro Alici? Mně by to teda vůbec nevadilo. Alici mám ráda. Ale pak mi došlo, že kdyby to takhle bylo, tak Emmett je už dávno mrtvý, protože Jasper na Alici nedá dopustit. Všimla jsem si, že se Edward směje.

Jo, asi si přečetl v myšlenkách někoho jiného něco zábavného. Asi si teď budete říkat, že jsem upíří nemehlo a nemám postřeh, ale tu zvířecí krev jsem zaznamenala až jako poslední. Zvířecí krev? Vešli Emm s Alicí a nesli, no tohle, mrtvého zajíce a mrtvou veverku. No jistě, Alice viděla, jak servíruju špagety.

Nechala jsem rodinu rodnou a obrátila jsem se na Emmetta.

„Emmette, můžeš na malý moment?“ Emmett s úsměvem podal zajíce Jasperovi a šel za mnou. Venku jsem si stoupla a čekala jsem, až mi Emm vysvětlí, co to jako má být. Emmett mi vysvětlil, že Alice viděla budoucnost, a co na Cullenovi chystám. Rozhodli se s Alicí, že je „odškodní“. Musela jsem si povzdychnout. Když jsem přišla do domu, prohodila jsem jen:

„Pojďte na lov.“ Čímž jsem zvedla všechny přítomné od stolu.

Napadla mě taková myšlenka, že je asi blbost v upířím světě zvát někoho na večeři.

V lese bylo ticho, všichni Cullenovi a Emmett se rozběhli do všech koutů lesa a já byla samotná. Myslela jsem si, že mě někdo sleduje. Než jsem se rozhodla lovit, všechno jsem zkontrolovala. Pořádně jsem se nadechla, kromě pachu Cullenových jsem nic necítila, prozkoumala jsem všechny stromy a houštiny. Nikde nic. Zavřela jsem oči a pátrala po něčem, co mi bude vonět. Zachytila jsem pach asi 2 kilometry ode mě. Masožravec. Když jsem byla už hodně blízko, schovala jsem se do trávy a připravovala se ke skoku. Když byla puma otočená, skočila jsem po ní, ale právě v tom okamžiku, kdy jsem skočila já, skočil zároveň i Edward. Puma se po nás ohnala a utekla.

Přikrčila jsem se a zavrčela na Edwarda. Zvedl ruce v omluvném gestu a zkusil to na mě lichotkou.

„Víš, bylo to velice půvabné, ten tvůj skok.“ Měla jsem chuť ho roztrhat na cucky.

„Ty nemožnej upíre, utekl mi můj oběd a kvůli tobě!“ Nevím, jestli je normální, ale začal mu cukat levý koutek. Odfrkla jsem si a rozběhla jsem za Emmettem, že jdeme domů, nebo si ulovit něco jinam. Třeba do Amazonie. Ovšem Rosalie se pochechtávala a to mě vytočilo. Koukla jsem se, kde stojí. Ano, výborná pozice pro můj útok. Stála pod stromem a upravovala si vlasy. Přišla jsem ke stromu a trošku do něj kopla, kde větev, asi 5 metrů nad zemí, byla uschlá a bylo na ní vidět, že za chvíli spadne. Větev by spadla Rosalii na hlavu, nebýt Emmetta, který svou princeznu zachránil. No paráda.

„Tak za tohle tě, sestřičko, čeká válka!“ No super, další objekt pomsty. Na Emmetta si budu muset dávat obzvlášť pozor. Rozběhla jsem se do domu a nechala Cullenovi s Emmettem v lese. Doma jsem si dala sprchu a vzala jsem si knížku. Emmett přišel až pozdě v noci.

Víkend byl klidný a v pondělí jsem se chystala znovu do školy. Přišla jsem do školy mezi prvními a schovala jsem se za jídelnu. Edward přijel přesně v 8:30. Zmizeli ve škole a já se rozhodla konat. Vyndala jsem pomeranč a nacpala jsem ho Edwardovi do výfuku. Potom jsem mu trošku navrtala nádrž. Všechno tohle mě naučil Emmett a už jsem to taky od něj zažila. Byl akorát čas vyrazit na první hodinu. Sedla jsem si vedle nějakého kluka, který mě doslova svlíkal pohledem, a slyšela jsem ze zadní lavice vrčení. Napadlo mě, jak trošku popíchnout Edwarda. Tak aby mi viděl přes rameno, co je na lístečku, jsem klukovi napsala, jestli nechce jít večer do klubu. Kluk byl tak zblblej, že souhlasil, i když mě vlastně vůbec neznal…

Odpoledne jsem čekala opřená u své auto a po očku sledovala Edwarda. Dalo mi práci nesmát se na celé kolo. Nejdříve mu nešlo nastartovat a pak, když nechal nastartované auto a šel k zadnímu sklu auta a skláněl se, výfuk to nevydržel a prostě bouchnul. Edward byl totálně v obličeji černý a já jsem se zmohla už jenom na to, abych nasedla do auta a smála se celou cestu až k nám domů. Musím být na pozoru, Emm je schopný úplně všeho. Neviděla jsem žádné známky toho, že by se Emmett chystal něco provést. Nebo to byla jenom má domněnka?

Pohled Edwarda

Bella bude tvrdší oříšek, než jsem si myslel. Každopádně vidím, že se s ničím nepáře. Ať už s Rosalii nebo se mnou. Ten nápad – s tím autem – byl opravdu nefér, ale oslovila mě její pohotovost. Bellu asi doopravdy miluju, ale je tady otázka: Miluje ona mě? Myslím, že moc ne. Ale jedno století mě naučilo trpělivosti a vytrvalosti. Bellu budu prostě sledovat. Snad mě nezabije nebo nezbije, což by vyšlo nastejno.

Pohled Belly

Tak, teď už jenom Rosalie a Emmett. Chtěl válku, má ji mít. Už vím, co mu udělám. Myslím, že dopisům od blondýny neodolá. Co na tom, že dopisy nebude psát blondýna, ale já?

Doufáme, že se vám to líbilo a po pevné úvaze jsme se s Granulkou dohodly, že tuto povídku bude psát pouze ona a já jí budu opravovat případné chyby:-) a budu jí ty kapitoly zveřejňovat.



Autor: EDdomcaBE (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sklapni Emmette! - 5. kapitola: