Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola noci 4. kapitola

Děkuju, všem, co čtou mojí povídku: prosím nechávejte komenty i kritiku. Děkuju a přeju pěkné počtení EdMaDo. :o) Ps:Tedka odjíždím pryč, tak jsem, některým chtěla udělat radost a přidat mini kapitolku. :-*

 Vešla jsem do pokoje a rozhlédla kolem sebe. Rosalie nikde nebyla, úlevou jsem si oddychla. Došlo mi, že jsem za celou dobu nevykonala žádnou hygienu. Vzala jsem si svoje obří černé triko se Snoopym a zamířila do koupelny. Už jsem otvírala dveře do koupelny, když v tom mi došlo, že je v koupelně rozsvíceno. Najednou jsem uslyšela křik.
„Pane bože!“ vykřikla Rosalie. „To neumíš klepat?!“ pokračovala docela dost nabroušeně. To není možný, to se může stát jen mně. Rosalie měla přes sebe přehozený růžovoučký ručníček a upírala na mě svůj nenávistný pohled.
„Oůů, sorry, já nevěděla, že tu jsi,“ omluvila jsem se a odešla. Byla jsem ráda, že to nijak nerozebírala, ještě by měla různý kecy. No víte, co může napadnout blondýnu.

Tak jo, já ještě chvíli vydržím hrát si na smraďocha. Sedla jsem si k počítači, jak jsem měla původně v plánu. No, mohli sem dát aspoň o něco rychlejší počítače. Asi tak po minutě a půl se zapnul. Konečně. Podívala jsem se, co je nového na internetu, ale nic moc tam nebylo, tak jsem se šla na e-mail. Na e-mailu jsem měla tři zprávy. Klikla jsem na první.

Od Alice:

Ahoj, tak co?
Strašně mě to mrzí, můžu za to já, že nás chytli…
Pá Alice  
P.S.: Jsem na pokoji s Julii, to je ta, jak se její kluk do tebe zamiloval a ona ti pak dělala naschvály a skončilo to tím, že jsi jí zlomila ruku… Vzpomínáš?

Od Belly:

Ahoj, jo jde to, až na to, že mám růžový pokoj! Jak seš na tom ty?
Co si zase vyčítáš All?! Vždyť to vůbec není pravda!
Jo, vzpomínám si, byla celkem v pohodě, jen kdyby neprudila.
P.S.: Já jsem na pokoji s barbii. Ta holka se jmenuje Rosalie Ha… (nevím jak dál). Vůbec si ji nepamatuju a je to další dhampýrka.

Odpověděla jsem jí a byla jsem krapek naštvaná, že to Alice bere na sebe. Klikla jsem na další e-mail.

Od Jacoba:

Tak jsem rád, že jsi zpátky, i když vím, že ty asi ne. Jinak ti fakt dík za obranu před Emmettem, to si ještě odskáčeš!

Od Belly:

Ale Jacobe, já za to nemůžu! A nemohla jsem si pomoc, byli jste strašně legrační!

Odepsala jsem krátce, když jsem si vzpomněla na tu scénku z dneška, musela jsem se zase zasmát. Klikla jsem na další e-mail, byla jsem zvědavá od koho je, ale to, co jsem uviděla, mě zarazilo.

Od Renée:

Tak jsem zaslechla, že jsi zpátky. Jen doufám, že nebudeš dělat ostudu.

Tak na tohle jsem nevěděla, co odepsat. Tedy, věděla, ale nechtěla jsem, byla by to spoušť nadávek a to jsem radši vynechala. Jediný, na co jsem se zmohla, bylo zašeptat: „Taky tě mám ráda, maminko.“ Doufám, že se nikdo nedozví o mé slabé stránce.

Seděla jsem na židli a koukala do blba. Nudila jsem se, čekala, až se princezna barbie uráčí vylézt z koupelny. Taky jsem přemýšlela, jestli si ta blonďatá hlavička něco nevymyslí (jak jsem jí omylem vlezla do koupelny), no uvidíme.
Uslyšela jsem klapnutí dveří a otočila jsem se za tím zvukem, ale když jsem ji uviděla, tak jsem se málem počůrala smíchy. Rosalie měla růžové bačkůrky s králíčkem (ty musely být pohodlné), potom měla tříčtvrteční kalhoty a k tomu triko s dlouhým rukávem, na kterém byla Hannah Montana, no a hádejte v jaké barvě, jasně, že v růžový. Když jsem pořádně zaostřila na to triko, viděla jsem, jak má Hannah Montana pokreslené vlasy růžovou barvou. Na kráse jí ještě dodávaly natáčky. Ta holka je blázen!

Přidušeně jsem se smála, nechtěla jsem ji totiž urazit (přece jen tu s ní nějakou dobu budu muset strávit). Rosalie došla s úsměvem k posteli a vůbec si mě nevšímala, naštěstí. Opět jsem se vydala směrem koupelna, s tričkem v ruce. Zalezla jsem dovnitř, zavřela za sebou dveře. Oddychla jsem si, že na mě vtom někdo nezarazil, budu v podobě růžového strašáka, který by mě odtud opět vyhodil, nebo blbými kecy blondýny na moji předešlou cestu do koupelny.

Svlékla jsem se. Vlezla jsem pod proud horké vody a nechala jsem, aby voda ze mě smyla všechnu špínu a osvobodila mě od těch přetěžujících myšlenek…

Po chvilce jsem na sobě už měla černé triko se snoopym, která mi sahalo do poloviny stehen, a čistila si zuby. Když už dokonale zářily, tak jsem vylezla z koupelny a zamířila rovnou k posteli, jediná zastávka, vypínač na světlo.
Byla jsem docela už unavená, přece jen to byl vyčerpávající den. Sedla jsem si na postel, myslela jsem, že Rosalie už spí, ale zmýlila jsem se. Rosalie vstala, rozsvítila a šla ke mně. Sedla si na mojí postel a spustila:
„Hele nechci se míchat do tvého osobního života, ale jestli jsi lesba, tak to vyklop a to hned,“ řekla a mě začaly lehce cukat koutky a ani nevím proč. Ona je fakt blázen. Já a lesba?
„Neboj se, lesba nejsem, ale kdybych byla, tak o tebe bych rozhodně zájem neměla,“ řekla jsem v klidu a v duchu se divila, jak jsem to dokázala.
„Jo, tak to jsem ráda, ale nevím, jestli to tady na mě jen nehraješ. Víš, když ti někdo vleze do koupelny, tak, no, prostě víš, co myslím, ne?“ dokončila svůj proslov a dělala, že neví jaké slova použít.
„No, víš, Rose, nevím, jestli ti o tom někdo už říkal, ale já jsem 100% na kluky. Neměj péči,“ odpověděla jsem a otočila jsem se ke zdi na znamení toho, že chci už spát. Ona to asi pochopila, teda vypadalo to tak.
„Už jsem ti snad říkala, že Rose mi můžou říkat jen mí kamarádi!“ zvýšila na mě hlas a to se mi vůbec nelíbilo. Přece jenom jsem lehce agresivní.
„Takže mi to promiňte, výsosti,“ zvyšovala jsem také hlas. „Ale když spolu máme být na pokoji, tak jsem myslela, že budeme spolu aspoň trochu vycházet, i když se mi to vůbec nelíbí,“ dokončila jsem a skoro na ni řvala.
„Tak hele!“ zakřičela. „Výsosti mi klidně říkej, neříkám, že se mi to nelíbí, ale řvát na mě nebudeš!“ Poslední slova zařvala i ona. Chtěla se zvednout a odejít, ale já jsem jí v tom zabránila. Sáhla jsem jí po ruce a stáhla zpět na postel.
„Ty mi nebudeš poroučet,“ zasyčela jsem výhružně skrz zaťaté zuby. Opět začala vstávat, chytla mě za rukáv mého trika a roztrhla ho.
„Je, promiň,“ řekla až moc mile. Já jsem neměla trpělivost a vrhla jsem se na ni.

Myslím, že bude mít zlomený nos, asi jsem to krapet přehnala, ale nelituju toho.

Najednou se rozrazily dveře a v nich stála ředitelka Tarašová a Edward. Sakra takhle mě neměl vidět! Ředitelka odvedla Rosali na ošetřovnu a já zůstala v pokoji sama s Edwardem...

Prosím o komentáře i kritiku. Děkuju, EdMaDo

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola noci 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: