Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Škola poloupírů - 11. kapitola

06.06.2011 (20:45) • Annabell • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2060×

V tu chvíli mi to všechno došlo.

Měniči.

„Pojď,“ sykla jsem na Alici a táhla ji pryč z parkoviště. Ale Alice stála na místě, měla doširoka otevřené oči.

„Alice,“ šeptla jsem opatrně, protože jsem věděla, že má vizi.

„Bello, to nevypadá dobře. Došlo jim, kdo jsme, ale myslí si, že jsme upírky,“ řekla tiše a pohodila hlavou směrem k měničům.

„Pojď,“ opakovala jsem. Tentokrát už jsme obě vyrazily směrem ke škole, ale daleko jsme nedošly.

Jeden z těch měničů na nás zavolal, protože už na parkovišti, nikdo jiný nebyl: „Hej! Pijavice, vrať se!“

Pomalu jsem se otočila a šla jsem zpátky k němu: „Jak jsi mi to řekl, ty zablešený čokle?“

„Pijavice, jak jinak. Saješ přece krev,“ vyštěkl jiný.

„Abych nevysála tebe, i když smrdíš odporně.“

Chtěl taky něco říct, ale jiný ho zastavil, očividně vůdce: „Klid. S vámi jsme chtěli domluvit. Tady platí určitá pravidla.“

„Jaká?“ zeptala Alice.

„Tady můžete lovit jenom zvířata, ale mimo naši rezervaci. Zemře tu jediný člověk a je po vás.“

„Ok,“ prohlásila jsem. „A teď už nám dejte pokoj.“ S Alicí jsme se otočily a odešly.

Do třídy jsme to stihly tak tak. Sotva minutu před učitelem. Chvíli po nás dorazili ještě dva z těch psů.

Učitel se naštěstí moc nezdržoval představováním a uvítáním, jenom řekl naše jména a to bylo všechno. Od všech spolužáků jsem schytávala nejrůznější pohledy. Od holek většinou zkoumavé a zamračené, od kluků přesně naopak, ti se na mě široce usmívali. Nejspíš už si plánovali, jak pozvat mě nebo Alici na rande.

Byla biologie, tu jsem měla vždycky ráda, ale dneska jsem se nedokázala soustředit. Měli jsme sledovat nějaké buňky v mikroskopu, ale já se spíš soustředila na rozhovor s Alicí.

„Myslíš, že s nimi budou nějaké problémy?“ pošeptala mi Alice.

„Možná, protože se zapomněli zmínit, kde jsou ty hranice jejich rezervace. Takže když jim tam vlezeme, můžeme jim říct, že nám zapomněli dát mapu.“

Alice se usmála: „To je pravda. Ale teď vážně.“

„Žádný velké problémy by být neměly, pokud je něčím hodně nenaštveme.“

„A když naštveme?“

„No tak to potom tu vlk bude za chráněné zvíře, protože je budeme muset…“

„Isabello! Alice! Celou dobu se tady bavíte a nepracujete. Jste tu první den, takhle to nepůjde, možná vám to na bývalé škole učitelé tolerovali, ale já tedy ne. Takhle to prostě nebude!“

Vypadalo to, že jsme ho pořádně namíchly. Zezadu jsem uslyšela smích. Otočila jsem se. Psi se samozřejmě chechtali.

To učitele naštvalo ještě víc: „No tak pánové se tomu smějí,“ prohlásil, protože si myslel, že se smějí jemu.

„Tak já vás trochu pomíchám. Jacobe, vy si sednete tady s Isabellou a vy, Paule, s Alicí.“

To snad nemyslí vážně! Ještě budu muset sedět s některým z nich.

S Alicí jsme si vyměnily zhrozené pohledy. Potom už jsem se musela zvednout a jít za psem Jacobem.

Práskla jsem svými věci o lavici a po psovi Jacobovi jsem hodila naštvaný pohled.

Celá hodina už proběhla už v pohodě, protože jsme spolu neprohodili ani slovo. Jediná naše komunikace se odehrávala v naštvaných pohledech, které jsme po sobě házeli.

Celý den už jinak proběhl v klidu. Se smečkou jsme se potkávaly, ale žádné problémy nebyly.

Tak snad to všechno dobře dopadne.

Autor: Annabell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Škola poloupírů - 11. kapitola: