Omlouvám za dlouhé čekání na další kapitolku. Neměla jsem moc dobrých nápadů, jak pokračovat. Doufám, že bude líbit.
30.06.2011 (09:00) • Annabell • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 1708×
Chvíli jsme se na sebe jenom dívali a mlčeli. Nakonec jsem promluvila já: „Proč jste přišli?!“
Alice řekla přesně to, co jsem v tu chvíli měla na jazyku i já. Proč jsou tady?! Žádné z jejich pravidel jsme neporušily.
Byl mezi nimi jeden starší, vůdce. Neznala jsem ho ani ze školy. Už do ní pravděpodobně nechodil. Na střední určitě ne. Maximálně na vysokou.
Podívala jsem se na Alice, zase měla rozostřené zornice, další vize. To jsem vždy poznala naprosto přesně. A pak jsem se otočila zpátky k měničům.
„Tak řeknete nám, proč jste tady? Nemyslím si, že by šlo o nějakou zdvořilostní návštěvu.“
„To taky není. Já jsem Sam. Můžeme si promluvit vevnitř?“ Kývla jsem. Taky jsem nechtěla, aby náš rozhovor slyšeli další obyvatelé domu.
„Pojďte dál.“
Když všichni vešli, zabouchla jsem za nimi dveře.
„Tak co chcete?“ zeptala se Alice.
„Na naší hranici byl pach neznámého upíra,“ prohlásil Sam.
„No a co my s tím?“
„Včera večer se našla dvě mrtvá těla. Úplně bez krve,“ pokračoval.
„Vy si myslíte, že jsme to byly my? Anebo ten neznámý?“
„To nevíme, klidně jste to mohly být vy, pijavice,“ prohlásil, jak už jsem si zjistila, Paul. Aneb náš starý známý z parkoviště.
Rozhodla jsem se, řeknu jim to: „Tak zaprvé - byste měli něco vědět. My dvě s Alice nejsme upírky."
Skoro všichni se začali smát: „A co jste teda?“
„Poloupírky,“ vyprskla Alice, „napůl upír, napůl člověk.“
Další smích.
„To přece nejde.“
„Ale jde. Poloupírů není sice tolik jako upírů, ale jsou. Každý poloupír má otce upíra a matku člověka."
„Upíři mohou mít děti?“ zeptal se ten asi vůdce.
„Jenom upíři, upírky ne,“ řekla jsem tentokrát já.
„A jak to dokážete, že jste jenom poloviční upíři.“
Znuděně jsem šla k oknu a otevřela jsem ho a stoupla jsem si do paprsků zapadajícího slunce, protože jsem tušila, že by je jenom věta: koukni se mi na oči, nepřesvědčila.
„Vidíš snad, že bych se třpytila?“
Byli viditelně zaražení: „Jak?“
Zhluboka jsem se nadechla: „No jak už jsem řekla, jsme s Alice z části lidé a z části upíři. To nejlepší od obou. A teď bychom tedy měli probrat toho upíra nebo upíry. Situace je taková, že nepotřebujeme, aby někdo věděl, že jsme tady.“
„Dobře.“
„Pomůžeme vám ho najít,“ řekla Alice a začala si mnout spánky. To dělala vždy, když chtěla nějakou vizi přivolat.
Vlci byli zmatení, nevěděli, co Alice dělá. Tak mlčeli.
Po chvíli jsem se jí zeptala: „Vidíš něco?“
„Ne. Nemám nic konkrétního, co bych mohla hledat. Potřebuju znát alespoň pach toho upíra, jinak nic neuvidím.“ Pokud byla smečka zmatena tím „nic neuvidím“ tak to nedali najevo.
„No dobře,“ prohlásila jsem, „zaveďte nás na místo, kde silný pach toho upíra.“
Šli jsme. Nejprve jsme běželi do lesa, smečka se mezitím přeměnila a vedla nás. Zastavili jsme až kousek od hranic rezervace. Několik vlků zůstalo přeměněných a několik jich zalezlo za stromy a přeměňovali se zpátky. Alice zavřela oči a zavětřila. Já po pár sekundách taky, protože jsem ten pach chtěla aspoň znát. Byl slabý.
Alice si toho taky všimla: „Nemáte nějaké lepší místo? Tady je to dost slabé.“
„Je ještě jedno, ale…“
„Ale co?“ zeptala se.
„To místo je za hranicí rezervace.“
Alice začínala být pěkně namíchnutá: „No a?“
„Tam vy nemůžete!“ řekl Paul taky už docela namíchnutě.
„To nemyslíš vážně!“ vybuchla Alice. „My se vám tady snažíme pomáhat a vy se pořád bojíte, co bysme mohly náhodou udělat, kdybychom vám vlezly za tu pitomou hranici!“
Musela jsem přiznat, že mě Alice překvapila, takový výbuch jsem od ní opravdu nečekala. Bohužel Paul na to reagoval úplně stejně.
„Co tady na mě řveš?!“ A potom se začal se třást.
„A proč bych nemohla?! Vy tady nejste schopní si sami vyřešit problém!“
Ten kluk to vážně nemá v hlavě v pořádku. Kdyby se neuměl přeměnit na vlka, už by měl dávno infarkt. Že by to Alice pochytila od něj? Možná.
Paul se přeměnil. A současně s Alice se na sebe vrhli.
Autor: Annabell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Škola poloupírů - 13. kapitola:
Alice určitě vyhraje
Wow tak to jsem moc zvědavá jak dopadne ta potička mezi Alicí a Paulem. Těším se na další kapitolku
teda to je něco, další prosím
Promiň, že jsem ostatní díly neokomentovala, ale já nemohla! Proč? Protože se nedá odlepit od toho oči. Musela jsem rychle číst další kapitolu, takže mi to, prosím, promiň!!!
Je to opravdu velice zajímavá a dokonalá povídka! Zbožňuji ji!
Prosím a doufám o brzké přidání dalšího dílu! Nemůžu se dočkat!
že by nepoznali Edwardův pach?
wow
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!