Konečně po velmi velmi dlouhé době tu je další kapitola. Jak Bella zareaguje na Edwardův polibek?
15.11.2011 (10:30) • Annabell • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1841×
Rychle ke mně přistoupil a políbil mě.
Líbal nádherně. V tu chvíli jsem se rozdělila na dvě půlky. Jedné se to moc líbilo a ta druhá křičela, ať toho okamžitě nechá. Rychlejší byla ta druhá. Ruka mi vyjela, aniž bych si to pořádně uvědomila.
Dala jsem Edwardovi facku. A utekla jsem. Běžela jsem bez zastavení až k domu, tam jsem vyběhla do svého pokoje. Překvapilo mě, že tam sedí Alice.
„Ahoj,“ pozdravila mě. „Tak co už jste s Edwardem skončili? Jak to proběhlo?“ Ale potom si všimla mého hodně zvláštního nepřítomného výrazu.
„Stalo se něco?“ zeptala se.
Kývla jsem: „Stalo.“ Sama jsem to nemohla uvěřit.
„Co, Bello?“
„On mě políbil.“
„Cože?!“
„Políbil mě.“
„Jak? Jak se to stalo?“
„Chvíli jsme spolu bojovali.“
„Byla jsi pryč skoro hodinu!“
„Vážně? Já jsem si to vůbec neuvědomila. Bylo to zvláštní, jako bychom se znali hodně dlouho, protože jsme přesně vždy věděli, co udělá ten druhý. Potom jsme najednou skončili. Nikdo neřekl dost. Prostě oba jsme věděli, že je konec.“
„ A když jste skončili, tak tě políbil?“
„Jo.“
„A co potom? Utekla jsi?“
„Spíš dala jsem mu facku a hned potom utekla.“
Alice se začala smát: „Opravdu? To bych docela ráda viděla, jak se tvářil. Udělalas správně, tohle by si neměl dovolit.“
„Víš, co je na tom nejdivnější? Mně se to líbilo. Dost se mi to líbilo! Ale zároveň jsme to nechtěla udělat. Jako by se ve mně praly dvě půlky. Jedna na mě křičela, ať ho okamžitě odstrčím, začnu na něj křičet a mlátit ho, zatímco druhá chtěla, abychom zašli dál. A nakonec to vyústilo v to, že jsem se s ní chvíli líbala a dala mu facku. Takový kompromis.“
Alice mě celou dobu pozorovala s mírně povytaženým obočím, ale nakonec se usmála a prohodila: „Ach jo, Bells, ty vážně nevíš, co chceš.“
Přitakala jsem: „Nevím. Nevím, jestli se mi vlastně líbí, jestli ho mám vůbec ráda a tak. Už se nevyznám ani ve vlastní hlavě. A stejně, jak jsem za tu krátkou chvíli stačila poznat Edwarda, myslím, že po té facce se mnou hodně dlouho nepromluví. A nejspíš to bylo jen kvůli tomu, že byl už několik dnů holky a já byla poslední možnost.“
„To by mu bylo podobný.“
„Jo, bylo.“
Alice se zvedla. „Nepůjdeme dolů? Má být porada, třeba se aspoň něco dozvíme. Spíš teda něco hodně málo se dozvíme.“
„Jdeme,“ řekla jsem a vstala jsem, ale Alice mě ještě chytla za ruku a s úšklebkem se mě zeptala: „Kam ta tvá druhá půlka chtěla vlastně až zajít?“
Úšklebek jsem jí oplatila. „Hádej.“
Oba jsme se začaly smát. Rozhovor s Alicí mi vážně zvedl náladu.
Vyšly jsme z pokoje a zamířily jsme do místnosti, kde se konaly schůzky, a já si najednou uvědomila, co předcházelo tréninku s Edwardem.
„Alice? Myslíš, že kvůli tomu, že jsem mu dala tu facku, řekne, že nejsem způsobilá k tomu, abych s nimi bojovala?“
„Byla by to hajzlovina, ale je to možný.“
„Doufám, že ne. Možná si nejsem, co k němu cítím, jestli ho nenávidím nebo miluju,“ dodala jsem ze srandy teatrálně, „ale za svým rozhodnutím s tou fackou si stojím. A omlouvat se nikomu nebudu.“
„Řekni to takhle Edwardovi, určitě budeš mít úspěch,“ prohlásila Alice s kapkou ironie.
V dolním patře nás hned odchytil Carlisle.
„Tady jste. Hledal jsem vás, teda hlavně tebe, Bello. Mluvil jsem Edwardem o vašem tréninku.“ Och, je to tady.
„A co ti říkal?“ zeptala jsem se opatrně.
„Že jsi bojově zdatná a protože já jeho úsudku důvěřuji, tak si myslím, že se můžeš s námi účastnit porad.“
„Ano!“ řekla jsem trochu hlasitěji, teda spíš jsem to trochu vítězoslavně zařvala.
„Alice, můžeš tam jít taky, ale tréninky se ti nevyhnou.“
„S kým budu trénovat?“ zeptala se Alice.
„To uvidíme zítra, teď jsou tu tak trochu zmatky. A Bello,“ dodal ještě, „tobě tréninky s Edwardem nekončí.“ Do prdele!
„Tak půjdeme na poradu, myslím, že už začali bez nás.“
„Uf, ty schůzky nejsou tak zajímavý, jak jsem si myslela,“ prohlásila jsem potom, co jsem se s Alicí po několika hodinách, už v noci, vrátila do pokoje. „Mleli tam pořád o tom samým, pořád o těch samých problémech a nikdo řešení nenavrhl.“
„Jak jsem se tam chvíli zdržela, mluvila jsem s Jasperem. Říkala jsem mu to samé, co ty mně teď. On mi na to odpověděl, že někdy to tak bývá, že řešení vždy navrhují až na další schůzce.“
„Já bych jim tam několik řešení navrhla hned.“
Alice se ospale usmála a zívla: „O vašich plánech mi budete muset říct až zítra, paní taktizérko. Dneska už jsem šíleně unavená.“
Autor: Annabell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Škola poloupírů - 19. kapitola:
perfektní
trvalo to déle, ale stálo to za to
rýchlo pokračovanie ôlease
Edward do toho! Edward do toho!
ta facka bola super
správně, že mu dala facku. Chudák Edward z toho musel být celej vykolejenej, když mu přistála. Moc se těším na pokráčko
supeer!!!!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!