Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá minulost - 5. kapitola

Po delší době přidávám další dílek. Snad se bude líbit. Jak dopadnou nákupy s Alicí? Předem díky za komentáře. :)

„Alice, proč mi bereš všechny věci v modrém?“ ptala jsem se s náznakem zvědavosti.

„Protože se Edovi v modré líbíš nejvíc.“

„Aha.“ Sklopila jsem oči na podlahu a cítila jsem, jak se červenám.

Z obchodu jsem vyšla s jednou taškou v každé ruce, ale Alice si nesla jen jednu.

A takhle to probíhalo až do obchodu se společenskými šaty. S úžasem na tváři jsem vešla do obchodu. Otočila jsem se na Alici a řekla jsem jí po pravdě:

„Alice, ale já žádné společenské šaty nepotřebuju,“ řekla jsem jí a kladla důraz na poslední slovo.

„Vím jistě, že žádné nemáš, tak co kdybys je potřebovala? Pro jistotu je koupíme už dnes,“ mrkla na mě a mně něco došlo.

„Nedonutil tě k tomu náhodou Edward? Nechce náhodou někam do společnosti?“ ptala jsem se s nervozitou v hlase.

Šibalsky se na mě usmála, ale odpověděla mi. „Na tvou první otázku říkám ano a na druhou ne. Běž do kabinky, něco ti přinesu.“ Sice mi spadl kámen ze srdce, že mě nikam do společnosti nevezme, ale i podráždění, protože mi bude vybírat – tentokrát – společenské šaty.

„Tentokrát nepůjdu do kabinky, ale něco si vyberu sama.“ Přešla jsem k vystaveným šatům a začala se rozhlížet, které by se mi líbily. Rozhodovala jsem se mezi světle modrými a růžovo-bílými šaty.

„Alice, mě se zdá, že obě by mohla mít nevěsta na svatbě,“ vysvětlovala jsem jí moje zjištění.

„Třeba se ti potom budou hodit.“

 Nemohla jsem se rozhodnout jaké si vzít, tak mi Alice nakonec vzala oboje. Prý pro jistotu. Alice si vzala po dlouhém uvažování světle růžové šaty. Obě jsme byly spokojené, tak jsme si to namířily k pokladně. Už jsem si chtěla vyndat peněženku, ale Alice už to dávno zaplatila. Chtěla mi ještě koupit oběd, ale já už jsem jedla ráno.

Po dlouhé době strávené v Port Angeles jsme se vrátily do patrových garáží. Naše hromady tašek jsme vyskládaly do kufru a jely jsme zpět do školy. Půlku cesty jsem v sobě dusila jednu otázku, na kterou jsem potřebovala odpověď. Alice si toho všimla, tam jsem se jí zeptala.

„Alice, ty víš, co Edward chystá na večer?“

„No, ano. Ale říkat ti to nemám,“ usmála se na mě omluvným úsměvem, ale jiskřičky jí tančily v jejích karamelových očích. Napadlo mě, že bych se jí podívala do myšlenek, ale má to být překvapení, tak jsem to nechala být. Zbytek cesty jsme jely mlčky.

Alice mi pomohla vynést tašky do mého pokoje. Lehce jsem se na ni usmála a řekla: „Díky za krásné dopoledne. Někdy si to zopakujeme.“

„Určitě si to zopakujeme.“ Ještě mi zamávala a odešla z pokoje. Vyndala jsem si celý nákup z tašek a naskládala ho do skříně.

Alice

S Bellou jsme si to nakupující dopoledne užily, ale škoda, že jsme tam nemohly být déle. Obě jsme si vybraly krásné šaty, i když Bella nevěděla, proč jsem jí je koupila. Z jejího pokoje jsem odešla s úsměvem na tváři. Vešla jsem k sobě do pokoje a uklidila si svůj nejmenší nákup, jaký jsem kdy měla.

Přibližně ve čtvrtině vrazil ke mně do pokoje Edward. „Tak co?“ ptal se.

„Má je a jsou vážně nádherné, ale jak chceš zařídit, aby si je oblékla a přitom nic netušila?“

„Něco vymyslím. A jaké jsou ty šaty?“ Rychle jsem začala překládat slova hymny. Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Nech se překvapit. A neboj, nachystám Ti něco, s čím se k ní budeš hodit.“

„Nic jiného mi nezbývá.“ Chvilku bylo ticho, ale pak ho něco napadlo. „Myslíš, že by se do večera stihl zařídit ples?“ ptal se zvědavě.

„Jistě, a ještě mě napadlo něco.“ Chvíli jsme si povídali o zařízení Bellina překvapení, ale pak jsem musela zařídit ples.

„Takže já jdu vše zařídit a ty se běž připravit.“ U dveří jsem se zastavila a ještě ho varovala: „A na nic nezapomeň.“ Mrkla jsem na něj a odešla.

Příprava plesu byla zábava. Nejvíc jsem si užila vylepování plakátků po škole a výzdobu sálu. Nakonec mi nedalo a šla jsem se podívat, jak Edward nachystal jejich louku. Byla překrásná.

„Ten si dal teda záležet,“ pomyslela si. Nenapadlo mě, že tu Edward bude, tak jsem se trochu lekla, když promluvil.

„Jo dal, snad se jí to bude líbit.“ Rozhlédl se po celé louce a pak si povzdechl. „Myslíš, že jsem to moc uspěchal?“ zeptal se ustrašeně.

„Myslím, že to Bells překvapí, ale myslím, že ten nápad s princeznou byl skvělý. Máš už ten kočár?“ zeptala jsem se ho s úšklebkem.

„Mám. Myslíš, že je ten můj nápad dobrý?“ ptal se stále pochybovačně.

„Určitě bude nadšená,“ snažila jsem se ho povzbudit.

„Snad máš pravdu. Půjdu dodělat detaily. Tak se uvidíme na plese.“ Otočila jsem se a mířila zpět ke škole. Podívala jsem se na výzdobu a byla jsem na sebe pyšná.

Isabella

Po vyskládání celého nákupu jsem se šla projít po škole a své myšlenky jsem věnovala nastávajícímu večeru. Zrovna jsem zašla za roh, kde byla Kate a Tanya.

„Ahoj holky,“ pozdravila jsem je.

„Ahoj Bells, jdeš na ples?“ zeptala se Kate

„Ples?“ ptala jsem se nevěřícně.

„Ano, je dnes místo výuky. Ty o něm nic nevíš?“

„Ne, ale myslím, že příjdu. Díky Kate.“ Zamávala jsem jim a šla rovnou k Alici do pokoje. Zaklepala jsem a čekala na „dále“.

„Dále,“ ozvalo se z pokoje. Vstoupila jsem dovnitř a viděla Alici, jak si chystá vlasy. „Ahoj Bells, co potřebuješ?“

„Jen jsem se tě chtěla zeptat, jestli mi pomůžeš se nachystat na ples a poradíš mi s šaty.“

Začala se usmívat, až jsem si myslela, že si protrhne pusu. „Jasně. Co kdybych přinesla svoje věci k tobě do pokoje a tam se rovnou nachystaly obě?“

„Dobrý nápad. Chceš něco vzít?“

„Jestli bys byla tak hodná a vzala tu krabici na posteli, byla bych ti moc vděčná.“ Přešla jsem k posteli a vzala tu krabici, na kterou ukázala. Alice zatím nachystala potřebné věci a mohly jsme jít ke mně.

Položila jsem tu krabici na mou postel a sedla si vedle ní. „Tak jak začneme?“

„Asi s líčením a vlasy. Můžeš se jít prosím osprchovat a umyt si vlasy? Já si zatím dodělám ten účes.“ Jen jsem kývla na souhlas a vydala se do koupelny. Osprchovala jsem se a umyla si vlasy v rekordním čase, protože jsem se nemohla dočkat plesu. Tančit v Edwardově náruči je sen každé dívky.

Když jsem se vrátila do pokoje, Alice už byla učesaná a namalovaná, takže jsem byla na řadě já. Sedla jsem si na židli, kterou mi Alice nachystala a zavřela oči. Z představy dnešního večera mě vytrhla až Alice se slovy.

„Hotovo. Můžeš otevřít oči.“ Hned jak jsem je otevřela, byla jsem neskutečně zaskočená. V zrcadle byla nádherná dívka s velmi složitým účesem na hlavě a líčidly na obličeji.

„Páni, to je nádhera, Alice. Děkuju.“ Stále jsem se rozplývala nad tou krásou.

„Nemáš za co.“ V jejím tónu byla slyšet neskutečná pýcha na své dílo. „A teď šaty. Jaké si chceš vzít?“

„Já ani nevím oboje jsou neskutečně krásné. Jaké myslíš, že se víc hodí k tomuhle,“ řekla jsem a ukázala na svůj účes.

Na chvíli se ponořila do svých myšlenek, až se jí udělala vráska mezi očima. Nakonec dodala. „Já bych si asi vzala ty modré.“

„Dobře. Pomůžeš mi?“

„Ano, ale ty pak pomůžeš mně.“ Obě jsme se zasmály a pak si šly navzájem pomoci. Podle Alice jsem vypadala jako princezna, a já si tak i připadala.

Když jsme byly hotové, vzala jsem si plášť, aby nikdo neviděl mé šaty. Pak odešla odnést své věci k sobě do pokoje.

Když se vrátila, šly jsme spolu do sálu. Sál už byl plný tančících upířích páru. Byla jsem unesena tou krásnou výzdobou. Z mého zamyšlení mě opět vytrhla Alice.

„Bello, máš tady vzkaz.“ Podala mi malý papírek s mým jménem. Otevřela jsem ho. Stálo tam: „Pojď na zahradu. E.“ Štěstím jsem málem začala létat. Vyšla jsem na zahradu. Tam byl červený koberec a na jeho konci kočár jak pro princeznu. Šla jsem po koberci a kočí – Emmett - mi s úsměvem otevřel dveře se slovy:

„Vaše výsosti.“ Vylezla jsem na kočár a sedla si na velice měkké sedačky. Chvilku jsme jeli a pak kočár náhle zastavil.

Emmett mi otevřel dveře a ke dveřím kočáru přišel můj princ.

„Konečně jste dorazila, princezno.“ Takže on chce dál hrát tu ranní hru. Dobře, budeme v ní pokračovat. Pomohl mi z kočáru a já zjistila, že opět stojím na červeném koberci. Tentokrát vedoucí ke stolu pro dva. Nabídl mi rámě a já s úsměvem přijala.

Mlčky jsme došli ke stolu a můj princ mě usadil.

„Dnes vám to ohromě sluší.“

Lehce jsem se začervenala. „Děkuji, vám také,“ špitla jsem potichu.

Podívala jsem se na stůl, který byl plný voňavého jídla. Edward mi nabral na talíř mé nejoblíbenější jídla. Dojedla jsem a s úsměvem jsem mu poděkovala.

Zlehka se usmál a zeptal se na jednu z nejubožejších otázek, ale od něj to znělo tak nádherně, že se to ani slovy nedalo popsat: „Jak jste se dnes měla?“ ptal se zamyšleně.

„Dnes byl krásný den. To nakupování s vaší sestrou bylo skvělé.“ Tomu jsme se oba museli zasmát. „Nechceš už toho nechat?“

Jen pokrčil rameny. „Jestli chceš?“

„Jo, chci.“ Znovu jsme se zasmáli. Z dotáhnutého reproduktoru začat hrát ploužák.

„Smím prosit?“ zeptal se s mým oblíbeným pokřiveným úsměvem.

„Ano.“ Lehce si povzdychl a přistoupil ke mně. Začali jsme se pohupovat v rytmu hudby. „Děkuju. Za tohle všechno.“

„Nemáš zač, ale tohle není všechno.“

Trochu jsem se zarazila. A pak mu zašeptala něžně do ucha: „Miluju tě.“

„Já tebe taky.“ Nečekaně zastavil a klekl si na koleno. Mé srdce se rozbušilo jako o závod.

„Isabello Swanová. Vezmeš si mě?“ Otevřel malou krabičku a v ní byl ten nejkrásnější prstýnek, jaký jsem kdy viděla.

4. kapitola

6. kapitola

Autor: AndyBCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá minulost - 5. kapitola:

Nepříjde Ti to moc rychlí?

Přidat komentář:

Nick:

Text: