Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá minulost - 9. kapitola

03.11.2010 (13:30) • AndyBCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1255×

9. kapitola

Edward

Pozoroval jsem Bellu, jak spí. Pozoroval jsem svoje všechno. Občas něco zamumlala, ale pak spala dál. Byl jsem rád, že je v pořádku.

Už spala hodnou chvíli, když najednou ztuhla. Jako by se něco dělo. Odpočítával jsem sekundy a čekal, až se znovu uklidní.

Náhle jsem uslyšel křik Alice. Podle jejích myšlenek měla vidění. A po malé chvilce zakřičela i Bella. Jako by měla i ona vidění. Ale to není možné. Nebo ano? Budu se jí na to muset zeptat. Teď pro mě bylo ale nejdůležitější, aby byla v pořádku.

Plakala. Rvalo mi to mé mrtvé srdce na milion kousíčků. Nesoustředil jsem se na bolest, ale na to, aby se Bella uklidnila a přestala plakat. Posadil jsem si ji na klín a houpal ji ze strany na stranu jako malé dítě.

Byl jsem tak zabraný jejím utěšováním a kvůli tomu jsem si ani nevšiml, že moje košile je celá promočená jejími slzami. Stále jsem ji utěšoval, ale koutkem mysli jsem se zabýval otázkou jejího náhlého ztuhnutí. A pořád jsem si to dokázat spojit pouze s viděním.

Konečně se uklidnila, ale nechtěla mi nic říct, když Alice svolala rodinnou poradu. Chtěl jsem ji vzít kolem pasu, ale nedovolila mi to.

Všichni už seděli kolem Alice. Trochu mě přimrazilo, když sebou Bella trhla směrem k Alici. Prozkoumal jsem její hlavu, ale nic. Alice měla hlavu prázdnou, jakoby ji Bella zabalila do štítu a jen tak ji nehodlala pustit. Bella obalovala štítem pouze, když si chtěla s někým v soukromí promluvit.

Alice byla naprosto zničená a po jejich rozhovoru na tom byla ještě hůř. Co se to s Bellou stalo? Vůbec ji nepoznávám. Proč to udělala? Neměla by jí spíš pomoci?

Bella z ní stáhla svůj štít a Alice začala vysvětlovat svoje vidění. Ale nikdo z nás nechápal, proč ji Bella doplňovala. Trochu se tím potvrzovala moje teorie o vidění, ale jak jsem řekl, pouze teorie.

„Měla jsem vidění, jak jste si pravděpodobně všichni domysleli,“ začala Alice. „Bylo o Volturiových.“ Smutně se podívala na Bellu a pokračovala: „Aro už několik měsíců o Bells ví, ale teď už učinil rozhodnutí. A bude…“

„Bude mě chtít do gardy nebo mě zničí. Jsem prý tvor, kterého potřebuje pod kontrolou,“ skočila jí Bella do řeči. Svůj proslov pronesla odhodlaně. Už to nebyla ta smělá dívka, do které jsem se zamiloval. Sice mi něco říkalo, že to jen předstírá, ale já tomu nevěřil. Ona neumí předstírat. A tím pádem už tu nebyla. Ledaže by svoji pravou tvář skrývala celou dobu. 

Na místě, kde jsem měl své mrtvé srdce, teď byla hluboká propast. Na půl ucha jsem poslouchal Alicino a Bellino vidění. Vlastně ne Bellino. Ta Bella byla pryč.

Byl jsem tak ponořený do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml, že se mě Carlisle na něco zeptal. Naprosto zničeně jsem se na něj otočil se slovy „co prosím?“ a snažil jsem si udržet vážnou masku.

„Ptal jsem se tě, co na to říkáš. Ale zdá se, že nás vůbec neposloucháš, Edwarde,“ zeptal se mě, ale pak svou pozornost zase věnoval ostatním.

Stále jsem tomu nemohl uvěřit. Bella už nebyla. Překazil jsem je zrovna, když Bella vysvětlovala něco o snech. Šlo mi to ale jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oznámil jsem jim, že musím na lov. Zaznělo pár protestů, že jsem byl na lovu nedávno, ale nebral jsem to v úvahu. S průvanem jsem vyletěl jako střela a nechal jsem je v domě.

---

Nevnímal jsem ubíhající čas, když jsem náhle doběhl k městečku jménem Acapulco. To znamená, že jsem v Mexiku. Několik tisíc kilometrů od domova. Tak toto zjištění mě velice překvapilo. Svoji rodinu jsem miloval nadevše, ale vrátit se tam nemohu. Nemohl bych se dívat na tu neBellu. Jen co jsem na ni pomyslel, se ve mně vzedmula vlna zuřivosti. „Předstírá, že mě miluje. Špatně, celou dobu předstírá její chování. Ne, to není možné. Ona se změnila skutečností, že jdou po ní Volturiovi,“ pomyslel jsem si.

Tímto směrem se mi myšlenky ubíraly – podle myšlenek zdejších lidí – dva dny. Pár lidí na mě promluvilo, ale všechny jsem slušně odmítl.

Štvaly mě myšlenky zdejších holek. Pane Bože, ten je tak děsně sexy. Šel by se mnou někam? Nebo Všiml si mě? Ne, to není možný, on mě úplně ignoruje.

Ale nejhorší byly ty holky, které mi rovnou drze vlezly na klín a pořád něco mlely. Nakonec je to stejně omrzelo a šly si vyhlédnout další cíl. Po každém takovém zážitku jsem si musel oddechnout.

---

Už to nebyly dva dny, ale dva týdny. A to mě přestalo bavit vysedávat na jednom místě, tak jsem si šel prohlédnout město. A znovu v každé ulici byla minimálně jedna holka, která se snažila získat moji pozornost. Ale já jsem se nenechal. Stále myšlenkami u mojí staré Belly. Představoval jsem si naši budoucnost. Ale pořád mi tam chodily myšlenky na neBellu. A tady nastal problém… Já ji nenávidím. Ona mi zničila celý život. Zničila mi budoucnost. A to jí nepřijde jen tak levně.

Rozhodl jsem se. Vrátím se a všechno mi vysvětlí. Snad.

Vydal jsem se na cestu zpět do Forks.