Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 26. kapitola

11.01.2014 (20:00) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 5071×

„Edwarde,“ zachichotala jsem se a odtáhla se od něj. On mi však obtočil paže kolem pasu a hrudí se mi natiskl k zádům. Pokusila jsem se mu vykroutit, ale oproti jeho upíří síle, na kterou jsem si pořád zvykala, jsem neměla šanci. „Přijdeme pozdě,“ varovala jsem ho.

„Carissima,“ zavrněl mi do krku a na místo, kde mi nejintenzivněji tepala krční tepna, mě sladce políbil. Pokožka mě tam ihned zabrněla a vyslala signály přímo do středu mého ženství. Sténavě jsem zavzdychala. „Stačí mi deset minut, víc nežádám. Slibuju, budu rychlý.“ Jeho slova ve mně vyvolala hříšné představy, které mě mučily jako smyslné pokušení.

Ale pak jsem si vzpomněla na událost, která mě za necelou hodinu čeká, a své vzrušení potlačila ještě v zárodku.

„Nesmíme se opozdit, a já se navíc musím připravit.“

„Nač se šlechtit, když si tě stejně upraví podle svého,“ zabručel, ale poraženě se odtáhl.

Láskyplně jsem se k němu otočila čelem a pohladila ho po hladké dokonalé tváři. „Dnes mě čeká čtvrté mysterium. Chci si ho vychutnat a projít si jím s čistou hlavou, tedy v rámci možností.“  

Edward si povzdychl a překryl mou dlaň svojí. „Miluji tě.“

„A já tebe.“

S oddaností, která se mu zračila v karmínových očích, se sklonil a přitiskl své rty k mým. Polibek, který následoval, byl pomalý a mlaskavý, avšak patřil k jedněm z těch nejkouzelnějších. „Tak dobře,“ zašeptal mi do úst, „já teď půjdu a nechám tě tu. Kdybys něco potřebovala, budu v pracovně.“

„Hmm,“ zavrněla jsem a dala mu poslední pusu. Skučivě zasténal, ale poté se ode mě zcela odtáhnul a zmizel ve spojovacích dveřích šatny a jeho ložnice. Oplývající zamilovaností jsem přešlápla z nohy na nohu a zahleděla se do jeho – a zároveň svého! – šatníku.

Přestože výběr mého oblečení byl uskutečněný pouze k jízdě tam a zpátky, toužila jsem vypadat na úrovni a alespoň trochu se vyrovnat Edwardovi a jeho soukmenovcům.

Uběhl již necelý týden od našeho navrácení se k sobě a od té doby jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí. Edward mi vyprávěl všechno možné o upírech, objasňoval mi nejasnosti ohledně mysterií, jako například ten prazvláštní nápoj, který mi naposled podávali. A musím se přiznat, že jeho složení mě ze začátku vyděsilo i znechutilo současně. Mělo mě to napadnout, vždyť mysteria vedou upíři znudění svou existencí a ke všemu s úchylnými choutkami. Ale stejně! Lidská krev smíchaná s jejich jedem? To je přeci hnus! Ale účinky to má tedy bombové, to uznávám.

Leč v nejvzdálenějším koutku mé mysli, opravdu v tom nejtemnějším a nejodlehlejším, jsem toužila ho okusit ještě jednou. Přála jsem si znovu prožít ten pocit naprosté moci a extáze zároveň.

„Zvrhlá! Zvrhlá! Zvrhlá!“ křičelo mé vědomí, ale nebrala jsem na něho zřetel a vyndala si jedny ze svých nových šatů, kterými byl Edwardův šatník nově vybaven.

Když mě sem před třemi dny zavedl s tím, že by byl moc rád, kdybych u něho občas přespala, byla jsem radostí bez sebe. Věděla jsem, že mezi námi začíná něco nového, hlubšího a opravdovějšího. Už nám nestála v cestě žádná tajemství a naše láska rostla a zvětšovala se do gigantických rozměrů.

Navlékla jsem si silonky a šaty si opatrně přetáhla přes hlavu. Chvíli jsem zápasila se zipem na zádech, ale zvládla jsem to a pak už jen zbývaly boty. Volba byla jasná. Lodičky značky Gucci se k pouzdrovým šatům Chanel skvěle hodily.

Výsledek byl úchvatný a já se svým zevnějškem byla výjimečně velice spokojená. Značka hold dělá člověka.

Za necelých třicet minut jsme již s Edwardem seděli v limuzíně a mířili... „Kam to vlastně jedeme?“

Edward pozvedl naše propletené ruce a políbil mě na klouby. „Nikam daleko, vlastně jen o několik ulic dál. Dnešní mysterium se odehrává v Chiesa di San Francesco.“

„V kostele svatého Františka? Proč tedy jedeme limuzínou?“

„Kvůli autenticitě, samozřejmě,“ usmál se šibalsky.

Zakoulela jsem očima. „Že mě to nenapadlo.“

Uchechtnul se a naklonil se k mému krku, aby mě políbil na místečko s tepající tepnou, které se stalo jeho nejoblíbenějším. Nechápala jsem to. Vystavoval se obrovskému pokušení, kvůli kterému musel mít krk v jednom ohni.

Vysvětloval mi, že má krev mu neuvěřitelně voní, vábí ho a že jsem v podstatě jeho La tua cantante. Obdivovala jsem ho za takovou sílu. Odolávat mi – teď to nemyslím nijak arogantně – pro něho musí být naprosté utrpení. Avšak dle jeho slov si to aroma užívá. Bláznivý upír. A jestli se mi někdy zakousne do krku, předtím než mu v náruči vypustím dušičku, budu já, která říkala: Já ti to říkala!  

Povzdychla jsem si a opřela si hlavu o Edwardovo rameno. Takhle jsme jeli celé tři minuty, než jsme zastavili před kostelem z třináctého století a vystoupili.

Jako vždy před jeho vchodem stála z každé strany dveří ochranka v černém a Edward jim musel říci vstupní heslo. Poté jsme byli teprve vpuštěni dovnitř.

Ten kostel jsem už navštívila nesčetněkrát, patřil mezi hlavní pamětihodnosti města a zevnitř byl vyzdoben překrásnými freskami z patnáctého století.

Jakmile jsme ale vešli, duch historie zastínilo prazvláštní zdobení a nádech mysterií, který tu na mě dýchal z každého koutu. Otřásla jsem se zimou i vzrušením a přejela si po nahých ramenech.

„Je ti zima? Na, půjč si mé sako.“ Edward si začal sundávat svršek, ale já ho zastavila.

„Ne, ne, to je dobrý, taky ti bude zima.“ Edward nadzvedl obočí a nadechl se, aby něco řekl, vtom se však zarazil a intenzivně se mi zadíval do očí. Něco mi tím naznačoval. A pak mi to došlo.

Bože, ty jsi fakt blbá! nadávala jsem si v duchu a bez řečí s červenými tvářemi jeho sako přijala. Jako upír chlad necítil, sám byl studenější než vzduch okolo. A také mi doma zdůrazňoval, že v žádném případě nemám dávat najevo, že o něm vím pravdu. Tím, že znám jeho tajemství, Edward porušil jedno z nejdůležitějších zákonů jejich světa. Správně bych se ho měla dozvědět až v posledním mysteriu, v katabasis. Proč? To už mi neřekl a já si s tím nelámala hlavu. Stejně se to brzy dozvím.  

Edward mě vedl prostřední uličkou mezi lavicemi a zamířil ke dveřím vedoucím… ani nevím kam, pro návštěvníky tam byl vstup zakázán.

„Kam to vede?“ špitla jsem mu do ucha, když vzal za kliku. Staré kovové dveře se otevřely a nabídly vstup do černočerné tmy. Naskočila mi z toho husí kůže. Zatuchlina a chlad mě obalovaly jako smrt.

„Věř mi, nechtěj to vědět,“ špitl nazpátek.

Důrazně jsem ho zatahala za paži. „Edwarde, chci to vědět,“ sykla jsem k němu.

Zahleděl se mi do očí a pak pokrčil rameny. „Fajn, jak chceš. Vedou do katakomb.“

„Katakomb?“ zajíkla jsem se a vyvalila na něho oči. „T-tady jsou katakomby? Nikdy jsem o nich neslyšela.“

„Ani jsi nemohla. Místní farnost si je střeží jako nejposvátnější poklad, jsou jedny z nejstarších v zemi a čtvrté mysterium se zde odehrává jednou za padesát let.“

„Proč až za tak dlouhou dobu?“

„Aby se mezitím jeptišky a kněží, co o obřadech věděli, obměnili s novou generací.“

„Ach.“

Edward mě ochranitelsky chytil kolem pasu a jal se se mnou scházet do jámy pekelné, jak jsem si černočernou díru překřtila. Schody byly kamenné, vysoké a v dezolátním stavu, takže kdybych neměla oporu v Edwardových pažích, jistě už bych se kutálela dolů.

Poschodí bylo dlouhé, stáčelo se do spirály a mně už se z něho točila hlava. „Kde to má probůh konec?“ zabrblal jsem si pro sebe, ale Edward to zřejmě bral jako otázku.

„Katakomby se nacházejí několik desítek metrů v podzemí. Poté se ještě půjde podlouhlými chodbami, než se dostaneme do hlavního sálu.“

„Ten obřad se bude odehrávat mezi mrtvolami?“ zeptala jsem se ho napůl zděšeně a napůl znechuceně. Edward mlčel a jen mi pevněji stiskl ruku. Panikou jsem se otřásla a hlasitě polkla. Panebože.

Trvalo deset minut, než jsme se dostali na místo, a musím přiznat, že podzemí bylo úchvatné. Doslova bralo dech. Hrbolaté zdi byly pomalované stříbrnou a červenou barvou, místy se mihla i zlatá a černá. Ornamenty a prazvláštní obrazce, které na nich byly vyobrazeny, nedávaly smysl, ale na pohled byly úchvatné. Měla jsem hroznou chuť se jich dotknout, přejet po nich prsty, ale bála jsem se. Musely být hrozně staré a já je tím mohla poničit.

Náš cíl se nacházel v jedné z komnat, kterých tu bylo překvapivě spousta. Podle stylu interiéru bych je odhadovala tak na raný středověk a vcházelo se do nich skrz železné, ale ručně tepané dveře.

V pokoji se nacházela postel, toaletní stolek s již připravenými proprietami, šatní skříň z onoho století, otoman a komoda. Vše bylo sladěné tak, že místnost byla určená výhradně pro ženy, přestože zřejmě představovala pokoj pro hosty.

Edward mě mírným tlakem na zádech popostrčil dovnitř a zavřel za námi, takže jsme osaměli.

„Obřad začíná za necelých padesát minut. Mrzí mě, že nemáš víc času se na vše psychicky připravit, miláčku, ale slibuji, že dnešek bude jen a pouze příjemný.“ Edward si mě přitáhl k vášnivému polibku a poté dovnitř vpustil služebnou.

„Připravte ji,“ pravil italsky, naposledy mě pohladil po líčku a odešel.                                              

Následující kolotoč příprav už mi byl známý, a tak má práce spočívala jenom v držení a vyplňování pokynů. Jako první jsem se musela opláchnout. Koupelna byla pro můj údiv vybavená všemi moderními zařízeními, ale středověký styl zůstal zachován. Mému amatérsky znaleckému oku to přišlo velice vkusné.

Líčení přišlo na řadu hned po koupeli. Ale protože nám nezbývalo mnoho času, přišla dívčině na pomoc další ze služebných. Obě se na mě vrhly a dílo bylo za necelou půl hodinku dokonáno. Velmi šikovné holčiny.

Zrcadlo přede mnou bylo jako pokaždé zakryto bílým plátnem.

Další etapu mých příprav představovaly vlasy. Obě si mezi sebou rozdělily práce, takže jedna z nich se pustila do jejich rozčesávání a druhá zmizela v koupelně. Za nedlouho se však vrátila s umělohmotnou mističkou v ruce a služebná česající mi vlasy uvolnila místo té s miskou.

Když mi došlo, co se chystá udělat, rychle jsem vyskočila na nohy a otočila se k nim čelem. „Tak to teda ne, v žádném případě. Nevadí mi, když na mě patláte různé barvy a sajrajty, ale nic nesmyvatelného na svůj zevnějšek nechci. A vlasy si v žádném případě obarvit nenechám!“

„Signorina, per favore, calmati,“ snažila se mě ta vpravo uklidnit, „je to smyvatelná barva, sì sì.“

Přimhouřila jsem oči, ale zase jsem se usadila a nechala ji, aby mi vlasy dle svého uvážení obarvila.

Jako poslední mělo přijít oblékání, ale když jsem se postavila s úmyslem nechat je na mě naaranžovat ty jejich modýlky, obě zavrtěly hlavou. Pokynuly mi, abych se opět posadila, ale předtím židli natočily opačným směrem. Zmateně jsem si kecla na zadek.

Obě zmizely ve vedlejší místnosti a vrátily se s prapodivnými stoličkami a stolky. A pak mi to došlo. Chystaly se mi udělat manikúru s pedikúru! Tak to si tedy nechám líbit, pomyslela jsem si s mírným úsměvem.

Labužnicky jsem se uvolnila a nechala je pečovat o mé nehty.

Za deset minut mi na rukou i na nohou zářil rudě červený lak, který se blýskal jako drahocenný rubín.

„Páni,“ vydechla jsem okouzleně a natáhla před sebe jednu z dlaní, abych si své nehty prohlédla v odrazu světla svíček ze starodávného lustru.

Obě dívky se na mě usmály a postavily mne doprostřed místnosti. Aha, teď přijde konečně na řadu svlékání. Nechala jsem je, aby mi pomohly ze saténového černého župánku, který mi po koupeli oblékly, a pak čekala, s čím přijdou.

A také že jo. Ta menšího vzrůstu ke mně přistoupila se sametově rudou krabičkou a uctivě mi ji podala. Nedočkavě jsem ji otevřela.

Ze semišového povrchu na mě vykoukly blýskavé kamínky na stříbrném řetízku, ačkoliv to asi bylo bílé zlato. Nádherné.

Na první pohled to připomínalo náhrdelník, ale když to druhá dívka vytáhla, bylo to na něj moc dlouhé. Zvědavě jsem čekala, kam mi to umístí.

Nakonec mi to obtočila kolem pasu a vpředu zapnula. Ach, takže přeci jen řetízek, jen ne kolem krku.

„Fatto.“ Zamrkala jsem a nadzvedla obočí. Hotovo? Vždyť jsem byla úplně nahá. Žádná síťka, žádné pomalování, nic. Ani boty jsem neměla.

Obě pokrčily rameny. „Fatto,“ pronesly společně. Hlasitě jsem polkla. Super, čím dál tím lepší. Budu nahá mezi mrtvolami, několik set let hnijícím masem. Asi budu zvracet.

Služebné přede mě postavily donesené zakryté zrcadlo, a jakmile jsem byla připravená, látku strhly.

„Ou,“ vydechla jsem zaraženě a překvapeně udělala krok vpřed. Vypadala jsem… nanejvýš zajímavě. Nevím, byla jsem jiná než kdykoli předtím. Pořád bych pro muže představovala jejich vysněnou Afroditu, ale tentokrát jako bych byla více sama sebou. Nevím, neuměla jsem to vysvětlit. Avšak krásná jako samotná bohyně jsem byla pořád.

Mé šarlatové líčení značilo, že mám v sobě ukrytou duši ďábla, stejně tak mé kaštanové vlasy s konci nabarvenými na červeno. Ačkoliv bych si to nikdy nenechala udělat dobrovolně, takhle hotové to bylo… docela pěkné, vlastně pořádně sexy.

Tiše jsem se pro sebe uchichtla.

Blyštivý řetízek kolem mého pasu byl elegantní, lákavý, avšak v souladu s piercingem v mém přirození byl přímo provokativní. Nemohla jsem se na sebe vynadívat. Jako ďáblova nevěsta. Přesně.

Z rozjímání nad mým vzhledem mě vytrhlo tiché zaskřípání starých pantů od dveří, které mě upozorňovalo, že někdo vešel. Otočila jsem se.

„Si può andare,“ nařídil Edward služebným, které se ihned klidily. Pak udělal několik kroků vpřed a hltal mě u toho očima.

„Ach, Carissima, jsi překrásná.“

Usmála jsem se na něho a nepatrně se zavrtěla. Viděl mě nahou již bezpočtukrát, ale stát před ním takhle zcela bez jakýkoliv… doplňků bylo… vzrušující.

Přistoupil ke mně a zavrčel jako dravé zvíře, přitom mě majetnicky chytil za zadek, až jsem vypískla, a pevně stiskl. Oči mu v téže chvíli onyxově zčernaly. „Nejradši bych tě hodil na támhletu postel a několik hodin nepustil, bohužel si budu muset počkat.“ Vyjeveně jsem ho pozorovala, jak se naopak zklidňuje, odkašlává si a provinile ode mě odstupuje. Oči se mu pomalu měnily zpátky na zelenkavou – jeho krásné oči opět halily smaragdové čočky, které na veřejnosti musel nosit. „Jsi tedy připravená?“ zeptal se mě jakoby nic.

Neschopná žádných slov jsem přikývla.

„Dobře.“ Nabídl mi rámě a já se do něho zavěsila.

Společně jsme vyrazili z místnosti a kráčeli temnou kamennou chodbou podzemí vedoucí do katakomb. Nad tou představou mě zamrazilo. Panebože, tohle bude jednou moje smrt!

Bylo mi chladno a našponované nervy mi také nehrály zrovna dvakrát do karet. Jakkoli mě Edward uklidňoval, že dnešní mysterium bude jenom příjemné, netušila jsem, do čeho jdu. Nic jiného mi k němu neřekl.

Naši cestu zatarasily dvoukřídlé šedivě kovové dveře, které vypadaly velice starobyle a bytelně. Před nimi postávala další ze služebných, která v rukou držela tác s cínovým pohárem a konvičkou. Edward jí pokynul a dotyčná mi nalila do poháru tekutinu z konvice. Všimla jsem si, že měla načervenalou barvu. Bože! Že by zase ten jejich nápoj? Nevím, jestli jsem se měla zhnuseně ušklíbnout nebo skákat radostí do stropu. Možná obojí.

Dívka mi podala plný pohár a já ho s pokerovou maskou na tváři převzala a kopla do sebe na jediný hlt. Bez zaváhání.

Prázdný jsem jí ho vrátila a ona se beze slova vytratila.

Zvláštní chuť rezy a sladkého upířího aroma mi utkvěla na jazyku a Edward se ke mně naposledy sklonil, horoucně mě políbil na rty. „Připravená?“

„Připravená,“ zašeptala jsem mu do úst.

Edward třikrát zaťukal na dveře, které se poté otevřely. A já zalapala po dechu.

Má bosá chodidla opatrně našlapovala na studené kamenné schody, které se stáčely do obrovské síně starodávných katakomb. Nemohla jsem uvěřit svým očím, v životě jsem něco takového neviděla. Úzké schodiště lemovalo východní část a končilo na vyvýšeném stupínku, na kterém byl napojen překrásný most klenutý do vysokého oblouku.

Všude plápolaly obrovské svíce a louče, takže katakombám dodávaly ten správný nádech posmrtného života – pro upíry jako dělané. Srdce se mi z toho rozbušilo jako před infarktem.

Druhý konec mostu se nacházel v hlavní části, kterou lemovaly stovky rakví vyskládaných až vysoko do stropu. Před nimi však tekl úzký potůček vedoucí kolem celého sálu v oválném tvaru. Celá ta scenérie brala dech a já odmítala uvěřit tomu, že o tomhle místě dosud nikdo neví.

S Edwardem po boku jsem zdolala zbytek schodů a postavila se s ním před most, pod kterým tiše šplouchala voda.

Na druhé straně bylo vyskládáno nejméně dvacet stříbřitých nádherných postelí, které stály v asi tak čtyřmetrových rozestupech. Tlusté sloupy podpírající strop byly cikcak rozmístěny mezi nimi. Byl to úžasný obrázek, ale ještě ohromující byly bytosti, které se na postelích nacházely.

Edward a já jsme pomalými krůčky přecházeli most a já nemohla spustit zrak z dění kolem sebe. Slastné vzdechy a toužebné sténání se ozývalo síní v dlouhé ozvěně a každou chvíli někdo vášnivě vykřikl.

Vyjeveně jsem koulila oči všemi směry a sledovala haldy těl, které se na postelích povalovaly. Edward mě stále vedl prostřední uličkou a já natáčela hlavu, abych měla dobrý výhled.

Jak jsem zjistila, na matracích se nacházely pouze ženy. Jejich ňadra a odhalené rozkroky se vyjímaly na každé z nich a obecenstvo skládající se z mužů i žen vše pozorovalo v půlkruhu kolem každé postele.

Edward mě dovedl k jedné stojící přibližně uprostřed. Ležely na ní na bocích čelem k sobě s vyzývavě povystrčenou nožkou dvě přenádherné ženy. Ne, musely být andělé, protože tak nadpozemské tváře nemohly patřit lidem – oprava, upírům, došlo mi vzápětí. Byly to upírky! A bez škrabošek, na které jsem si už u zasvěcených zvykla. Ale novicky to též nebyly, na to byly příliš… jisté a odhodlané. Zajímavé.

Obě na sobě měly nitky, jinak se tomu ani říct nedalo, které obkreslovaly jejich ladné křivky. Ta v černém byla snad nejkrásnější bytost na celé planetě. Měla dlouhé zlatavé blond vlasy, které jí spadaly po ramenech jako vodopád na polštář, oči modré jako Karibské moře – určitě to byly čočky – a plné rudé rty.

Ta v bílém mi připomínala hříšného skřítka. Střapaté černé vlasy jí rámovaly dívčí obličej s jemně klenutým tmavým obočím, zeleně jiskřícíma očima ve tvaru mandlí – též za čočkami jistojistě skrývala jejich pravou barvu – a rty vábivými k polibku.

Obě byly nadpozemské a sledovaly mne ostřížím zrakem. A pak černovláska poklepala svůdně dlaní o matraci mezi svým a kamarádčiným tělem. Záchvěv vzrušení mnou projel od páteře až ke kotníkům.

„Jdi,“ zalechtal mě Edwardův chladivý monotónní hlas na zátylku a mé srdce poposkočilo. Vtom si dívky sedly a každá ke mně natáhla jednu ruku. Chytly mě za zápěstí a jemně stáhly na postel, přičemž jsem se roztřásla jako třasořitka.

Dívky se na mě svůdně usmály a blondýnka mě pohladila po tváři. Vyvalila jsem na ni oči a pohledem střelila k Edwardovi pro pomoc. Navíc jsem začínala pociťovat účinky toho jejich nápoje; smysly jsem měla čím dál tím víc bystřejší a tlak v mé mušličce nenasvědčoval ničemu dobrému.

„Jen klid, cara mia,“ usmál se na mě Edward, „nech je, aby ukojily tvou touhu.“

Zděšeně jsem ho pozorovala a v hlavě mi šrotovalo. Opravdu po mně chtěl, abych se nechala obsloužit ženami? A ke všemu upírkami? Ó můj Bože!

Vystrašenýma očima jsem pohlédla zpátky na obě dívky a najednou se uklidnila. Obě byly krásné a jistě dokázaly být nebezpečné, ale v očích se jim zračila zvláštní stopa laskavosti a vlídnosti. A černovlásce dokonce i zranitelnosti. Věřila jsem jim, a protože účinky upířího jedu začaly být neúnosné, povolně jsem se položila na záda doprostřed matrace a zcela se jim oddala.

Černovláska si skousla dolní ret a naklonila se těsně nad má ústa, ňadry se přitom dotkla mých. Touha mnou projela jako blesk z čistého nebe, až jsem se musela prohnout v zádech. Tím jsem se ještě víc přitiskla k černovlasé dívce, která se spokojeně usmála a pomalu mě políbila na tvář.

Z úst mi vyšel nečekaný vzdech, přičemž jsem automaticky natočila tvář k té její, aby se naše rty mohly spojit. V životě jsem ženu nepolíbila, ani když jsem byla v naprosto podnapilém stavu a rauši. Nyní jsem dychtila okusit polibek ze rtů dívky, která se nade mnou skláněla. A pak se to stalo.

Její něžná plná ústa se dotkla mých a vtiskla mi na ně pomalý, hluboký polibek. Má duše se otřásla v základech a srdce roztlouklo jako splašenému stádu koní. Pohnula jsem rty a polibek jí oplatila. Ani nevím, jak se má dlaň zapletla do jejích střapatých vlasů, ale najednou jsem si ji držela u sebe a nehodlala pustit.

Netrvalo dlouho a mírným tlakem mě nutila rozevřít ústa; ani mě nenapadlo se bránit. Naše jazyky se setkaly v něžném, láskyplném střetu, který mě rozehřál jako oheň z krbu v Edwardově ložnici.

Netuším, jak dlouho jsme se líbaly, ale znenadání jsem ucítila, jak mě někdo hladí po ňadrech, bocích a stehnech. Byla to ta druhá, blondýnka. Lehla si ke mně z druhé strany a laskala mé tělo tím nejněžnějším způsobem, jakým by to muž nikdy nedokázal. Její doteky byly lehké jako pírko, křehkými prsty mi přejížděla po kůži a zanechávala za sebou na mé pokožce husí kůži. Chtělo se mi z toho plakat.

Skřítek, jak jsem si černovlásku pojmenovala, mi vzal tvář do dlaní a o to vášnivěji mne líbala. Bylo to tak krásné! Něžné a láskyplné, ačkoliv jsem ani k jedné něžnými city neoplývala. Byly naprosto cizí a nebyly lidmi, přesto jsem se jim úplně poddávala.

Vtom blondýnka zabloudila svými prsty k mému holému klínu a kroužila kolem něj dráždivými pohyby. Svaly se mi na těch místech stahovaly a chtíč v nitru mého ženství se zvětšoval. Toužila jsem, aby se mě tam dotkla. Aby mě tam uspokojila a zbavila mě toho neúprosného tlaku.

Skřítek se ode mě odtáhnul a já na protest zasténala. Z jejího hrdla se ozvalo zvonivé zachichotání, když mě políbila na krk a započala cestičku k údolíčku mého poprsí. Zatímco se věnovala mé hrudi, blondýnka se přesunula k mé dolní části a zřejmě se chystala uspokojit mě tím pravým způsobem. Och, ano!

Můj mozek se naprosto odpoutal od zdravého rozumu a přesunul se do mé mušličky. Najednou jsem pocítila nutkavost zapojit se do vášnivé hry, a tak jsem zvedla ruce a vzala do dlaní oba prsy skřítka. Ta sebou trhla a zasténala. Vyvolalo mi to úsměv na rtech.

Naše pohyby jako by se staly odrazy v zrcadle. Co dělala ona mě, já oplácela jí. Nejdříve mi dráždila bradavky; štípala je, hladila uklidňujícími dotyky a nakonec se sklonila a vzala jednu do úst. To už jsem však nezvládla a z plna hrdla zasténala. Pohladila jsem ji od ramen až k zápěstím a přejížděla jí po pažích, potřebovala jsem se jí dotýkat, cítit ji a mít ji blízko sebe. Voněla tak krásně. Upíří aroma se mísilo s dráždivou vůní dámského parfému a mně se z toho točila hlava.

Z krásného opojení mě vykolejit náhlý vpád do mých závojíčků, až jsem sebou trhla. Prudce jsem rozevřela oči a pohledem se setkala s Edwardovým. Čekala jsem cokoliv, náznak opovržení či znechucení, ale on na mě pohlížel se žhnoucí lačností. Bouře v jeho zelených tůních mě úplně dodělala a já se zazmítala v divokém a nečekaném orgasmu. Stahy v mém lůně mě odzbrojily a znavily, avšak ani jedna z dívek se mnou navzdory mého vyvrcholení neskončila.

Obluzená jejich nápojem jsem nestoudně rozevřela stehna a beze slov žadonila o víc. Koutkem oka jsem zahlédla blondýnčin úsměv a všimla si, že něco drží v rukou. Bylo to dlouhé, zlaté a blýskalo se to v odrazu loučí.

Dívka to držela v té širší části, když se s tím přiblížila k mé štěrbince a dotkla se tím mého naběhlého poštěváčku. Divoce jsem zazmítala pánví, ach bože, držela zlatý vibrátor! Blondýnka mi jím počala přejíždět odshora dolů a já myslela, že se zblázním.

Skřítek mě štípal, kousal do bradavek, sál mě a poté utěšoval chladným jazýčkem. A blondýnka, ta mě obšťastňovala tvrdou kovovou věcičkou, která se pomalu ale jistě smáčela v mých pohlavních šťávách.

Nevím, kolik uběhlo času, ale mé tělo bylo již dočista rozbolavěné a nutně prahlo po orgasmu. Skřítek mě střídavě líbal na rty, na krk a hrál si s mými ňadry, a blondýnka mě v mušličce mučila svým vibrátorem. Poprvé mě s ním jen šolíchala, ale pak přitvrdila a počala mi ho vsouvat dovnitř. Myslela jsem, že vyletím z kůže.

Sténala jsem a vzdychala, házela sebou jako ryba na suši, když se blondýnka sklonila a jazýčkem mě polaskala po klitorisu.

„Ááách!“ zapištěla jsem a vzepjala se do sedu. Skřítek mě uklidňujícími dotyky položila zpátky na matraci a konejšivě mě políbila. Polibek jsem jí zaníceně opětovala. Plenila jsem jí ústa svým jazykem a přitom cítila ten blondýnčin v mé škebličce.

Bylo to něco neskutečného. 

Nádherného.

Nemravného.

Úžasného.

Její ústa ve spolupráci s vibrátorem mě ničily. Když jsem otevřela oči, Edward mě sledoval zvířecím pohledem, oči měl temné jako půlnoc, přestože jim barevné čočky dodávaly nazelenalou barvu. Odrážel se v nich divoký chtíč, který jsem momentálně sama pociťovala. Stalo se ze mě zvíře, predátor, kterými tady všichni ve skutečnosti byli, tedy až na novicky.

„Och, ano!“ zakřičela jsem, když jsem ucítila další silný záchvěv slasti.

Bylo to stále dokola. Dovnitř, ven, jazýček v mé škebličce, ostré zuby na mé bradavce, rty přitisklé k mým. Už jsem nemohla. Nemohla!

„Prosím,“ sténala jsem skorem bolestně a slzy mi u toho kanuly po tváři. Potřebovala jsem konec. Chtěla jsem vyvrcholení. Okamžitě!

„Ach, Bello, amore mio,“ slyšela jsem Edwarda jakoby z dálky, ale nemohla jsem se na něho podívat. Víčka jsem měla pevně semknutá a prohýbala se v zádech jako o závod. Srdce mi v hrudi bylo jako zvon.

Orgasmus se blížil jako příval. Byl blízko a mé tělo se topilo v mučivé bolesti chtíče a smyslnosti. Dívky mě všemožně uspokojovaly a já se již vůbec nepoznávala. Bella Swanová zmizela a nahradila ji nová Bella. Nestydatá, chlípná a chtivá vyvrcholení jakýmkoli způsobem.

Stahy v mé štěrbince se stávaly mocnější a orgasmus se blížil. Hrozivě a drásavě. Zaúpěla jsem a zachvěla se od paty až k hlavě. A pak to konečně přišlo.

Celá jsem se otřásla ve vrcholné extázi a mé tělo zaplavila extatická křeč. Kolem mě vytryskl gejzír energie a barev, lapala jsem po dechu, křičela a v rozkroku mi vytryskl milostný výron pohlavních šťáviček. Hroutila jsem se v omamné a naprosto nepopsatelné agónii a nemohla dýchat.

„Bello!“ Edwardův výkřik mě vytrhl z letargie, po čemž jsem se donutila rozevřít svá ztěžklá víčka. Zpocená a udýchaná jsem vyhledala jeho tvář a zahleděla se do jeho hlubokých očí. Topila jsem se v nich a oplácela mu nehynoucí pohled plné lásky a vzájemného souznění.

„Bello,“ zopakoval mé jméno, tentokrát mnohem tišeji, takže ho zašeptal. Nemohla jsem se ani hnout.

Jenže dívky vedle mě se najednou zvedly a donutily mě plně se ponořit do reality. Půvabné jako bohyně se postavily bok po boku a čekaly, až k nim přistoupí dva muži z polokroužku obecenstva u mé postele. Ani jsem si jich nevšimla. Panebože! Oni mě u toho celou dobu pozorovali!

Oba muži byli dozajista upíři. Měli škrabošky, které zakrývaly jejich totožnost, ale to nic neměnilo na tom, že byli okouzlující. První z nich byl střední výšky, vypracované postavy, avšak nejpůsobivější na něm byly vlasy. Připomínaly lví hřívu, byly zářivě blonďaté, husté a rámovaly mu tajemnou tvář. Jeho paže si přivlastnily dívku se střapatými vlasy.

Druhý z nich byl úplná hora. Měřil nejméně dva metry, svaly měl jak King Kong a vlasy byly vlnité a temně černé. Majetnicky objal úchvatnou blondýnku.

Všichni čtyři společně kráčeli prostřední uličkou k mostu směrem k východu. Sakryš, tomu říkám párečky.

Vtom mi však výhled zatarasil muž v kápi, kterého už jsem však znala. Byl přítomen na konci třetího mysteria, když mi předával náhrdelník, který mám doma schovaný ve šperkovnici, a uděloval mi nějaký titul v latině.

„Povstaň,“ promluvil Edward tím jeho bezbarvým hlasem, který mě doslova iritoval, ale bez protestu jsem jeho příkaz vyplnila a zvedla se z postele.

Stála jsem zcela nahá před zahaleným mužem – upírem – a dívala se na své červeně nalakované nehty na nohou.

„Úspěšně si složila quartum mysterium. Blahopřeji ti, novicko, jsi skoro u cíle. Proto ti nyní uděluji titul Obedientiam. Pokud vytrváš, staneš se členkou Dionýsovo mysterií. Nastav ruku.“ Nejistě jsem do jeho bílé dlaně vložila svou, když mi na prsteníčku zastudil kov. Shlédla jsem ke svému prstu a uviděla na něm zlatý prstýnek s vyrytým písmem kolem nějakého vínového znaku uprostřed. Krásný šperk. „Nyní mi smíš vzdát holt.“

Natáhl před sebe ruku s již známým černým prstenem na prstě a já před ním poklekla jako onehdy. Vtiskla jsem mu na uhlově černý kámen polibek a tiše zamumlala ,děkuji'. Sice jsem na něho neviděla, ale přímo jsem cítila, jak se pousmál.

Pustila jsem jeho ruku a klečela, dokud nepokročil k další posteli, kde se ukojila další novicka. Edward ke mně ihned přistoupil a pevně mě objal. Vděčně jsem mu zabořila tvář do ohbí krku a nasála jeho vůni do plic.

„Chci domů,“ špitla jsem mu co nejtišeji do ucha a Edward nenápadně přikývl.

Navzájem jsme se do sebe zavěsili a odcházeli stejně jako dívky se svými partnery, které mě tak bravurně dovedly dvakrát k vyvrcholení.

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 26. kapitola: