Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrytá touha - 29. kapitola

07.09.2016 (13:15) • LadyS • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 5567×

EDIT: Článok neprešiel korekciou.

„Ááá!“ zapištěla jsem a se smíchem se před Edwardem dala na úprk. Běžela jsem, co mi síly stačily, ale neměla jsem sebemenší šanci. Nedostala jsem se ani do poloviny schodiště, když si mě přehodil přes rameno jako pytel od brambor a jal se se mnou pohodovou chůzí hejska procházet po celém svém paláci.

„Edwarde! Okamžitě mě pusť!“ prala jsem se s ním a snažila se osvobodit, ale bezúspěšně. Naopak ještě zesílil stisk a z jeho hrdla se ozýval bublavý smích. „Edwarde,“ pronesla jsem varovným tónem, ale koutky mi cukaly, „varuju tě. Pusť mě.“

Namísto odpovědi mě plesknul přes zadek.

Zalapala jsem po dechu a majzla ho pěstmi do zad. „Prevíte!“

Začal si pískat.

„Áááá!“

Edward se naplno rozesmál a já taky.

Bylo to nádherné odpoledne. Edward se uvolnil z práce a odvezl nás oba k sobě domů. A protože jsme zažehnali poslední kostlivce ze skříně, připadali jsme si volní. Blbli jsme jako dvě děti, dováděli a milovali se. Byly to nejkrásnější momenty v mém životě a já si přála, aby nikdy neskončily.

A zanedlouho se dočkám. Budu nesmrtelná.

Pomalu jsem si na tu představu začínala zvykat. Budu navěky s Edwardem, mladá a krásná. Co víc si přát?

Starosti mi však dělaly rodiče a mé blízké okolí. Nechtěla jsem se s nimi loučit, zcela se od nich dištancovat a vydávat se za mrtvou. S Edwardem jsem o tom ještě nemluvila, ale měla jsem plán, který jsem hodlala uskutečnit.

Edward nás mezitím dovedl k jeho vnitřnímu bazénu a konečně mě postavil na zem. Nadzvedla jsem obočí a zkřížila ruce na hrudi.

Šibalsky mu zajiskřilo v rudých očích a já udělala krok vzad, blíže k okraji bazénu. „Ať myslíš na cokoli, zapomeň na to.“

„A na co myslím?“ zeptal se mě chraplavým sametovým hlasem a já se zachvěla. Chtíč mnou projel jako adrenalin, až jsem hluboce vtáhla vzduch do plic.

„Edwarde,“ zavrčela jsem a on se uchechtnul. A pak mi zmizel ze zorného pole a já ucítila tlak na hrudi. Poté jsem letěla vzduchem, vítr mi zašustil u uší a…

Hladina vody mě vcucla jako malinu a já se potopila. Několik vteřin jsem zůstala pod hladinou a potom se vynořila. „Edwardééééé!!!“ zakřičela jsem z plna hrdla, když jsem se nadechla kyslíku, a sledovala ho, jak se klátí smíchy.

Namíchnutá jsem se k němu přebrodila chlórovanou vodou. „Za tohle zaplatíš,“ prskla jsem jako rozzlobená kočka a stiskla k sobě dopáleně rty.

„Ano?“ dobíral si mě a já natáhla ruku do vzduchu, aby mi pomohl ven. Pevně mě chytil a hodlal vytáhnout, když jsem se co nejrychleji zapřela nohama o záď bazénu a vší silou zatahala. Samozřejmě to nečekal a ani jeho upíří síla mu nestačila k tomu, aby udržel balanc. S hlasitým šplouchnutím skončil ve vodě vedle mě a já se rozesmála.

Vyjeveně se vynořil a mrkal, aby se zbavil kapek ulpělých na jeho dlouhých řasách. Vypadal jako roztomilé zmatené zvířátko.

„A máš to,“ zašklebila jsem se spokojeně a mrkla na něho.

Edward nevěřícně zavrtěl hlavou, ale s úsměvem na rtech si mě přitáhl k sobě a dlouze políbil. Opojně jsem vydechla a plně se do něho vžila.  

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do úst.

„A já tebe.“

Šťastně jsem se usmála a obejmula ho. Byl ledový jako led, ale nevadilo mi to. Já jsem naopak byla rozpálená jako plotna na sporáku.

„Bello?“

„Ano?“

„Vím, že se to moc nehodí, ale jednou si o tom promluvit musíme.“

„O čem?“ zeptala jsem se ho trochu odtažitěji a zamračila se. Povzdychl si a dal mi pusu na čelo.

„Chtěl bych s tebou probrat průběh pátého mysteria. Jelikož již víš, co se v něm bude dít, můžu tě na něho alespoň dostatečně připravit.“

„Připravit?“ Vůbec jsem netušila, o čem to mluví.

Znovu si povzdychnul a odsunul mi mokrý přilepený pramínek na čele z obličeje.

„Tenhle rozhovor bychom měli vést někde… v suchu.“ Ke konci věty se uchechtnul a já zpola škádlivě, zpola nechápavě nadzvedla pravé obočí.

„Pojď,“ řekl a počal mě táhnout ven.

Za deset minut jsme oba v suchém seděli v Edwardovo pracovně, on ve svém koženém křeslu a já na jeho klíně.

„Takže?“ zeptala jsem se ho.

S povzdechem si opřel hlavu o křeslo a jen mě němě sledoval. „Bude to… tvrdé.“

„Tvrdé?“

„Ano. Předchozí mysteria představovala pouze přípravu na katabasis. Vše, co si v každém z nich prožívala, zažiješ v pátém najednou.“

Jeho slova mě rozehřívala, otřásala mnou a děsila zároveň. Nedokázala jsem si představit, jak tím vším, od dojmů, emocí, až po opravdovou fyzickou bolest, projdu znovu a to ve stejnou chvíli. Zdálo se to být přímo nemožné.

„Víš, nikdy jsem neplánoval, aby sis jím prošla.“

„Pátým mysteriem?“ podivila jsem se. „Jakto?“

„Od prvního okamžiku ses mi líbila, ale hluboko v sobě jsem měl stále pohřbený žal kvůli Luciině smrti. Nechtěl jsem tě tomu vystavit a ani krůčkem se přiblížit k tragickému konci, který by jistojistě následoval. A tak jsem tě hodlal po čtvrtém mysteriu… opustit.“

Srdce mi poskočilo a na vteřinu se zastavilo, jak jsem se lekla. „C-cože?“

„Ššš, jen klid,“ počal mě ihned Edward uklidňovat a pohladil mě po hlavě. „Neboj, to jsem zamýšlel do doby, než jsem se do tebe bláznivě zamiloval. Bohužel jsem tak sobecký, že tě nedokážu nechat jít. Znovu bych takovou ztrátu neunesl.“

Úlevně jsem si oddychla, přiložila mu svou dlaň na tvář a něžně ho políbila. „To jsem ráda.“

„Já ne, ale i tak tě miluji a přísahám, že dokud si to nebudeš přát, neopustím tě.“

„Nikdy!“ pravila jsem horlivě a pevně se k němu přimknula. Láskyplně mě objal a políbil na líčko.

„Dobře, dobře. Ale pořád jsem ti ještě neřekl to hlavní.“

„A to je?“ zahuhlala jsem mu do bílé košile.

„Potřebuju, abys mi zodpověděla jednu choulostivou otázku.“

„Hmm?“

„Už si… ehm… už si, no, s někým…“ Edward se odmlčel a podrbal se ve vlasech. Ačkoliv jsem se snažila se nesmát, jeho náhlé rozpaky mi přišly srandovní.

„Ano, Edwarde? Co jsem měla s kým dělat?“

„Věř mi, sám jsem to s tebou zatoužil zkusit už snad tisíckrát, ale… nechtěl jsem na tebe tlačit.“

Zvedla jsem hlavu z jeho hrudi a zahleděla se mu do očí. „O co jde?“ Polknul, ale pak se najednou zklidnil a nasadil odzbrojující úsměv. V šarlatových tůních mu zajiskřilo.

„Co kdybych ti to ukázal?“ A aniž by čekal na mou odpověď, upíří rychlostí nás postavil a mě ohnul přes svůj pracovní stůl. Jelikož jsem na sobě měla minišaty, vystavila jsem mu na obdiv svoji obnaženou prdelku v černých tangových kalhotkách. Zasténal a labužnicky mi promnul půlky. Z hrdla mi vyšlo blažené povzdychnutí, a automaticky jsem se opřela o nadloktí položeném na desce stolu.

„Ani nevíš, kolikrát jsem tě toužil v téhle pozici pomilovat nejen do tvé krásné mušličky.“

„Cože?“ zakřehotala jsem zmateně. Mysl mi zatírala náhlá lačnost a chuť strhat z nás obou oblečení.

„Mluvím o tvém líbezném zadečku, cara mia,“ šeptal mi do ouška natisknutý na má záda. „Chci vlastnit každou tvou část, proniknout do každého otvoru, do kterého budu moct. Chci si tě vzít právě takhle, něžně i surově, chci, abys sténala, řvala mé jméno a zmítala se v agonické smršti rozkoše.“

„Bože!“ zakníkala jsem a kousla se do zápěstí, abych se umlčela. Nemohla jsem uvěřit tomu, co mi tu říkal. Opravdu něco takového vypustil z úst? Jeho prostopášná, přesto krásná slova mě však vzrušovala až do morku kostí.

„Ještě na to nejsi připravená, ale v pátém mysteriu tě anální sex čeká. Nechci, aby tě to bolelo, a proto ti chci pomoct.“ Edward se ode mě odtáhl a pomohl mi narovnat se. Nohy mě ale odmítaly nést. Třásly se mi a kolena se podlamovala.

„V pořádku?“ zeptal se, když jsme se usadili do původní pozice.

Přikývla jsem.

„Jde o to, že bude nejlepší, když tě na to připravím.“

„Jak?“

Edward se ošil a nejistě mi pohlédl do očí. „Já… ehm…“ Odkašlal si do pěsti, jako by si upír potřeboval odkašlat, a pokračoval. „Budu ti… budu ti tam muset zavést kolík.“

Vyvalila jsem na něho bulvy. „Co prosím?“

Edward se pousmál a přejel mi dlaní po boku. „Existuje speciální kolík, který ti budu každý den aplikovat do tvého konečníku. Pokaždé použiju větší velikost, dokud si nebudu jistý, že budeš plně schopna přijmout můj penis bez bolesti.“  

Cítila jsem, že hořím snad všude, na každičké části mé pokožky. Tváře jsem nyní musela mít rudé jako ta nejzralejší rajčata. Ach můj bože!

„Já-j-já… já.“ Absolutně jsem nevěděla, co na to říct, a vlastně jsem ani nemohla. Byla jsem naprosto vykolejená, zkoprnělá a bůh ví co ještě. „Nevím, c-co na to říct.“

Zavrtěl hlavou. „Neboj se. Máme času habaděj, takže s tím nemusíme začínat hned dneska.“

„A kdy?“ zeptala jsem se trochu polekaně.

Pokrčil rameny. „Termín posledního mysteria ještě není stanovený, ale odhaduju ho na polovinu přespříštího týdne.“

„Za čtrnáct dní?“ zakřehotala jsem. Upřímně, tak brzo jsem to nečekala. Panebože, já se za dva týdny stanu nesmrtelnou? Srdce se mi najednou roztlouklo hroznou rychlostí.

Edwardovi se zablýsklo v očích, když mu došel důvod mých obav, a na pár vteřin zkřivil tvář v bolestné křeči. Hned se však ovládl a láskyplně mě pohladil po tváři.

„Lásko-“

„Jsem v pořádku,“ přerušila jsem ho. „Opravdu. Jen mě překvapilo to… datum. Ale je mi fajn, fakt. A jestli je to nutné, klidně s tím… připravováním můžeme začít hned.“

Unaveně si povzdychnul. „Bello, nemusíš- “

„Ale já chci,“ vyhrkla jsem, když jsem ho již podruhé utnula. A v podstatě to byla pravda. Poté co o tom začal mluvit, byla jsem vylekaná, míra takové intimnosti mi připadala příliš vysoká, ale na druhou stranu, nechala jsem se bičovat, procházela jsem se nahá mezi lidmi a dokonce souložila s dívkami. Tohle je proti tomu slabý odvar.

„Jseš si jistá?“ zeptal se mě pochybovačně.

Vážně jsem pokývala hlavou. „Jsem.“

„Tak dobře.“ Edward nás zvedl a bez dalšího slova nás odvedl do jeho ložnice. Nechal mě stát uprostřed pokoje, přičemž došel k jedné vestavné skříni a chvíli se v ní přehraboval. Neviděla jsem, co z ní vyndal, ale jakmile ke mně přišel, natáhl ruku a rozevřel pěst. Na dlani mu ležela malá stříbrná zašpičatělá věcička s červeným krystalem na konci. Nikdy jsem nic takového neviděla, ale na druhou stranu, sexshop jsem nikdy nenavštívila.

Bože, čeho já se ještě nedožiju?

 „Ehm, co… co mám dělat?“

„Sundej si kalhotky a lehni si na postel na břicho.“

Nejistě jsem od něho poodešla, zaštrachala si pod sukní a po stehnech si sesunula své tangové kalhotky. Edward mě přitom nespouštěl z očí a hladovým pohledem mi přejížděl po obnažených nohách.

Když jsem vystoupila z malé zmuchlané krajkové hromádky černých šňůrek na zemi, vykročila jsem k posteli a dle jeho příkazu si lehla na břicho. 

Aniž bych slyšela Edwardovo kroky, najednou se se mnou matrace zhoupla, jak si klekl k mému pravému boku. Chytil mě za pánev a vytáhl na kolena, takže jsem klečela na všech čtyřech. Přesunul se za mě. Cítila jsem, jak mnou projel třes. Bylo to… neuvěřitelné. Šaty jsem měla vyhrnuté, obnažený zadek vyšpulený a mé pocity se míchaly jeden přes druhý.

Měla jsem dojem, že jsem slyšela Edwarda zaklít, ale bylo to tak potichu a rychle, že se mi to mohlo jen zdát.

„Roztáhni nohy,“ poručil mi a já celá rozechvělá uposlechla.

„Ach bože,“ zasténal a neodolal pokušení dotknout se mě. Jeho studené konečky prstů se jemně dotkly mého přirození, přičemž jsem sebou cukla. Návaly chtíče a dravosti se mnou mávaly stejně jako hormony v pubertě a já musela vynaložit veškerou sílu, abych zůstala vklidu. Celé mi to přišlo nepatřičné, ale úžasné zároveň.

„Ach bože,“ zopakoval a upíří rychlostí se ode mě odtáhnul. Nevěděla jsem, co dělat. „Jen zůstaň… takhle,“ řekl, jako by mi četl myšlenky. Otevřel šuplík od nočního stolku na své straně postele a něco z něho vytáhl. Neodvážila jsem si tu věcičku blíže prostudovat, ještě bych si to všechno rozmyslela. A to by byla hotová katastrofa.

Edward se přesunul zpátky za mě. „Teď se nelekni, ano? A co nejvíc se uvolni, jsi v hrozné křeči, Bello.“

Zhluboka jsem se nadechla a poslechla ho. Edward mě chytl za půlky a roztáhl je od sebe. Dech se mi zrychlil.

„Uvolni se, carassima.“

„Snažím se,“ procedila jsem skrz zuby.

Něco si pro sebe zamumlal a pak… ozval se šplíchavý zvuk a nato jsem ucítila studenou hmotu na svém konečníku. Lubrikační gel, došlo mi vzápětí, když mi navlhčeným prstem zatlačil dovnitř. Jeho ukazováček zmizel, ale jen na tak dlouho, abych ho opět pocítila s ještě větším množstvím gelu.

Zaskuhrala jsem studem. Tohle vůbec nebylo takové, jaké jsem si to představovala. Bylo to trapné a trošku nechutné.

„Ššš, už to bude.“ V duchu jsem si mezitím nadávala, jestli jsem se úplně nezbláznila. Jak jsem mohla svolit k tomu, aby mi Edward strkal prsty do zadku?! Já jsem asi fakt úplnej magor. Pošahaná úchylná Američanka. Maminko!!!

„Tak a teď se zkus zcela uvolnit. Co nejvíc to dokážeš.“ Zhluboka jsem si oddychla a povolila veškeré svaly, které jsem měla i maličko stažené. A vtom jsem to ucítila. Studený hladký kolík mi špičkou vklouzl dovnitř a nepříjemně mě roztahoval.

„A je to.“

„Hmm,“ zabručela jsem úplně rudá, ponížená tímto okamžikem.

„Bello, nemusíš se za nic sty- “

„Ne, nic neříkej,“ přerušila jsem ho a narovnala se v zádech. Nato jsem však ucítila jeho chladné dlaně na mých bocích, které mi pomalou vklouzávaly pod šaty. Jeho rty se dotkly mého krku.

„Cara mia, ani netušíš, jak se musím ovládat, abych do tebe právě teď nevniknul.“ Jeho ruce se záhadným způsobem dostaly pod mou podprsenku a prsty mi počal mnout ňadra. Z úst mi vyšlo zavrnění jako od povolné šelmičky.

„Oprava, právě jsem se ovládat přestal,“ zavrčel a já se ocitla na zádech, aniž bych věděla jak. Zaslechla jsem zacinkání jeho pásku, rozepnutí zipu od poklopce, když mi svou erekcí zaútočil na mou mušličku. Proniknutí bylo dravé, tvrdé, ale hladké. Překvapivě jsem zjistila, že jsem již dávno byla zvlhlá.

„Ááách!“ vyšlo mi vyjeveně zpoza rtů a skrz stisklé zuby zasyčela.

Bylo to jako smršť: rychlé, prudké, vášnivé. A díky kolíku, který jsem si velice dobře uvědomovala, mi Edwardovo přírazy braly dech. Netrvalo dlouho a mé vyvrcholení přišlo jako výbuch sopky. Před očima se mi mihly mžitky a zrak zatřely blýskavé hvězdičky. Jakoby v jiné realitě jsem si uvědomovala jeho uvolnění, když došel stejné extáze jako já. 

„Ach bože,“ vydechla jsem udýchaně a promasírovala si čelo. „To to bude s kolíkem vždycky takový?“

„Ještě lepší,“ pošeptal mi rozesmátým hlasem a já mu na oplátku dala předlouhý polibek.

≈

„Oh… bože, to je překrásný výhled,“ vydechla jsem opojeně a zahleděla se na noční scénu osvíceného Říma. Z vyhlídkové terasy luxusní restaurace, do které mě dnes večer Edward pozval, to byl vskutku okouzlující pohled.

„Ne krásnější, než jsi ty, cara mia. Ty šaty ti opravdu moc sluší.“

S úsměvem jsem si přejela po rudé látce zahalující mé křivky. Polichoceně jsem si dala nohu přes nohu a dala tak vyniknout drahou lodičku s páskem obepínající můj kotník. Pokrčila jsem jedno rameno.

„Vybíral si je přeci ty, miláčku, ještě aby ne.“ Oba jsme se potichu zasmáli a já se opět zadívala do dáli na zářící město. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě Edward odvezl až sem jen kvůli tomu, aby mě pozval na večeři. A to ani sám nejí.

Edward se lišácky zašklebil a srkl si svého červeného vína. Pobaveně jsem pozorovala, jak mu znechucením zaškubaly lícní svaly, ale jinak se překvapivě ovládal.

Edwardovo oči, nyní zakryté za zelenými čočkami, mě propalovaly horoucím pohledem a mé srdce se počalo zrychlovat. Nepotřebovali jsme hovořit, tato chvíle mluvila sama za sebe.

Za pár minut nám donesli objednané jídlo, které již na pohled vypadalo výborně. Uchopila jsem příbor a pustila se do toho.

„Hmm… to je lahoda,“ povzdychla jsem si a pozvolna žvýkala sousto. Chuť pečeně ve sladké omáčce se mi rozplývala na jazyku.

Edward svou porci pro můj údiv spořádal bez jakýkoliv náznaků nechuti a já si večeři vychutnala do posledního lahodného brambůrku. Když nám odnesli prázdné talíře, Edward požádal o láhev šampaňského.

„Šampaňské?“ podivila jsem se, „k jaké příležitosti?“

Edward se záhadně usmál a nepatrně naklonil hlavu do strany. Jeho oči jiskřily jak dva smaragdy a můj tep se náhle zrychlil. Nevím, jak dlouho mě pozoroval, ale byla jsem si jistá, že minuty míjí minuty a mé bušící srdce mi málem vyskočilo z hrudi. Něco se blížilo, něco velkého.

„Bello, carissima…“ Jeho následný úsměv mi málem přivodil infarkt. Zalapala jsem po dechu a Edward zamrkal svými dlouhými řasami. Nato si sáhl do vnitřní kapsy drahého saka a vytáhl… černou sametovou krabičku. Před očima se mi začaly míhat mžitky a mně došlo, že nedýchám.

„Amore mio,“ oslovil mě něžně a stoupl si. Jedním krokem se přisunul ke mně a ladným pohybem ruky mě vytáhl nahoru. Mlčky jsme došli až k samotnému zábradlí a Edward ode mě ustoupil.

„Amore mio, na tu chvíli jsem čekal bezmála dvě stě let. Ale již chápu, proč to bylo nutné. Protože jsi nebyla ty. Miluji tě jako nikdy nikoho na světě. Jsi můj život, moje všechno, mé netlukoucí srdce ti celé patří, a já nevím, jakým štěstím jsem si zasloužil tvou lásku, ale rozhodla ses pro nás podstoupit tu nejtěžší zkoušku. Je to oběť, která tě bude stát tvůj lidský život. Miluji tě a navěky budu, cara mia, ale i přesto si přeji, aby naše pouto bylo opravdovější. Pevnější a skutečnější než samotná nesmrtelnost. Isabello Marie Swanová, prokázala bys mi tu velkou čest a stala se mojí ženou?“ Nato otevřel sametovou krabičku a na mě vykoukl přenádherný zlatý prsten s rubínem uprostřed.

Mé oči se zalily slzami a srdce se zaplavilo přetékající láskou k upírovi, který se stal mužem mého života.

„J-j-já… ano,“ zašeptala jsem. „Ano, bože, ano! Ano, ano, ANO!!!“ Radostí celá bez sebe jsem mu skočila kolem krku a chytla se ho jako klíště. Jeho zvonivý smích se mi rozezněl v uších a silné paže se mi obtočily kolem pasu.

„Děkuju,“ špitl mi do ouška a pomalu mě postavil na zem. Pak vytáhl zlatý prstýnek z krabičky a velkolepě mi ho nasadil na levý prsteníček.

„Je… je překrásný, Edwarde.“ Pohnula jsem zápěstím a pozorovala, jak se rudý kámen zaleskl.

„Ti amo, amore mio, e per sempre sarà.“

„E io ti amo, il mio conte immortale.“

Zamilovaně jsme se na sebe usmáli a své vyznání lásky dovršili v nepřekonatelném stvrzujícím vášnivém polibku zahaleném rouškou noci.

Autor: LadyS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrytá touha - 29. kapitola: