Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skryto v duši 4. kapitola

13.09.2010 (20:15) • Salazaret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1514×

4. kapitola – Peklo z Bellou!

„Mám toho dost!“ vyskakovala si na mě ta tvrdohlavá Bella. Copak jí zase něco přéletlo přes nos? S ní to upír opravdu nemá jednoduché!

„Co jsem zase udělala?“ zeptala jsem se znuděně.

„Co? Ty se mě ptáš, co?!“ zavrčela. Zatřepala jsem hlavou a vydala se k okraji lesa. Našlapovala jsem lehce, abych nevyplašila hejno bavících se lidiček. Měla jsem žízeň a tamta holka mi to vůbec neulechčuje!

Pobrukovala jsem si podivnou melodii a vydala se k hloučku. Okamžitě zareagovali. Všíchni se na mě dívali s úžasem a já si to užívala. Vždy jsem měla lidi jen jako potravu, ale může s nimi být i legrace.

„Ahoj,“ řekla jsem mile a snažila se nahodit co nejkouzelnější úsměv. Bylo tu asi tucet holek a o něco víc kluků. Asi nějaká párty či co. Jedním koutkem oka jsem zahlédla Bellu, jak se taky vynořila z poza stromů.

„No tak, popelko, neupejpej se,“ zasmála jsem se a vnořila se do davu. Pro jistotu jsem se ještě jednou ohlédla po té věčně nakrknuté Belle. Pořád stála na okraji a naštvaně si mě měřila. Jen jsem protočila oči a hodlala si dnešní lov pořádně užít.

„Copak, krásko? Tebe jsem tu ještě neviděl, neznáme se?“ ozvalo se mi těsně u ucha. Na mé tváři se vykouzlil opravdu krásný a svůdný úsměv.

„Třeba ano, kocourku.“ Chytila jsem ho za ruku a táhla ho pryč od hloučku štěbetajících sendvičů. Přirazila jsem ho ke stěně osamělého domu a lehce ho políbila. Byl víc než ochotný a to se mi na nich tak strašně moc líbí. Jejich bezbřehá hloupost a hlaně důvěra.

„Máš úžasný oči, to jsou čočky?“ zapředl tenhle roztomilý kocourek. Hořce jsem se zasmála a raději to rychle ukončila. Tohle je ta věc, co ráda nemám. Jejich připitomělé otázky. Stejně to mají vždy marné, se mnou hold není žádný člověk v bezpečí.

Jakmile jsem se nakrmila, v rychlosti jsem ukryla tělo, vyrazila jsem zpět do lesa. Protože jakmile ho najdou, vypukne trochu zmatek a u toho být nemusím!

„Jseš docela nechutná, víš to?“ Na tyhle její poznámky bych si měla asi zvykat. Uvázala jsem ji k sobě a teď toho asi budu litovat do konce světa! Sakra! Ale klidně bych ji tu mohla nechat a pláchnout, ale to bych pak nemohla svou pomstu provést dokonale. Volturiovi a Cullenovi. Dvě rodiny a dvě prokletí. A tím prokletím jsme my dvě. Naprosto dokonalé a nebezpečné.

I když... Ohlédla jsem se po mé přítelkyni a povzdechla si. Jak dlouhá je nekonečnost? S Bellou velmi dlouhá!

„Nějak se zabavit musím, taky by jsi to měla zkusit. Je to celkem sranda,“ usmála jsem se na ni a opřela se o nedaleký strom.

„Nevím. Mně něco takového jaksi neláká. Neříkám, že lidí není dost. Ale prostě...“

„Bello! Proboha, nechceš mi tím říct, že přecházíš na tu prašivinu, že ne?!“ zavrčela jsem.

„Já jsem něco takového řekla? Jen se tím nechci bavit, beru je jen jako potravu. Nic víc, nic míň,“ řekla a pokrčila rameny. Následně opustila mýtinku. Šla jsme raději za ní, aby si náhodou neublížila.

„Měla by sis zalovit,“ připoměla jsem jí.

„Už jsem lovila, když jsi odešla s tím milým hochem.“ Ten její sladký úsměv jí brzy smažu z tváře. Nesnáším ji!

„Netvař se jako kakabus, stejně ti to nepomůže,“ zasmála se ještě. Já věděla, že ji mám raději zabít!

„V čem by mi to mělo pomoct?“ zeptala jsem se.

„Sama to víš, mě už se nezbavíš! Pořídila sis mě, tak trp!“ V tomhle má stoprocentní pravdu. Ale já nebudu ten, kdo bude trpět. To budou naši nepřátelé!

„Tak co tedy podnikneme teď, když jsme si to všechno tak krásně vyjasnily?“ štěkla jsem na ni.

„Já to mám vědět? Ty jsi šéf,“ řekla jakoby nic.

„Kousek na severu. Docela zajímavá schopnost.“ Ušklíbla se.

„Jaká?“ Tak konečně se chytla?

„Abych se přiznala, nevím jistě. Ale něco jako telekineze. Pohybování věcí vlastní myslí. To zní zajímavě, ne?“

„Hm, to máš pravdu. Možná se bude hodit. Ale víš jakou máme domluvu?“ Jako bych to nevěděla.

„Samozřejmě, já nezapomínám.“ To nikdo z upírů. Ale to ona moc dobře ví.

Cesta netrvala nijak moc dlouho. Přece jenom máme času dost. Tahle stopa zatím zůstává na jednom místě, takže není kam spěchat. Ale i tak jsem měla jisté obavy. Do naší dvoučlenné skupinky možná přibyde další člen. Ale jak to zvládneme? Bella je určitě výjimka, ale svůj štít zase tak perfektně neovládá. Ona to své novorozené období prostě přeběhla, ale bude to tak i u ostatních?

Asi po třech hodinách nudné cesty jsme stanuly před tím nejodpornějším místem. Vypadalo to tu jako někde na smetišti. Domy byly sotva před rozpadnutím. Po zemi se válely odpadky a sem tam i nějací lidé. Ale řeknu vám, ani já bych na ně neměla žaludek. Něco tak odporného sníst. Jde mi až mráz po zádech.

„Fůj, v tomhle bych žít nechtěla,“ ozvala se Bella a nedůvěřivě sledovala jednoho bezdomovce, jak se plazí po zemi.

„To nikdo, ale třeba nemají na výběr,“ řekla jsem a pak se zaměřila na jeden dům na konci ulice. Tam teď musíme jít. Cítím, že už je blízko. Ale největší zmatek mám v tom, že čím jsme blíže, tím toho cítím víc. Ne jen telekineze, ale i astrální projekci? Teď jsem opravdu celkem mimo. Ono něco podobného existuje? Ale jak koukám, tak asi jo a tenhle člověk bude hodně dobrý. Tedy pokud se rozhodne s námi jít. A když ne, nějak ho už přesvědšíme.

„Jdi první, ty nás vedeš, tak máš přednost,“ nakrčila nos Bella a nechala mě vstoupit do polorozpadlého domu. Stačil jeden pohled a hned jsem našeho vyvoleného poznala. Už jen kvůli tomu, že tu byly jen dvě lidské osoby.

„Co tu chcete?“ osopil se na nás mladík, jakmile jsme vešly. Postavil se a za sebe schoval mladou dívku. Zamračila jsem se a chtěla něco odseknout, ale slova se ujala naše milá a vždy dokonalá Bella.

„Nechceme vám ublížit, jen máme pro vás nabídku,“ řekla a čekala, co na to řekne kluk. Chvíli bylo ticho, přerušované jen jejich bijícími srdci.

„O co se jedná? Kdo by zrovna nám chtěl dát nějakou nabídku? Co když jste jen podvodnice a přišly jste se sem jen pobavit na náš účet?“ řekl dost podezíravě.

„Tahle nabídka se vám bude líbit, to nepochybně. Už nebudete muset bydlet v tomhle zapadákově. Dostanete novou šanci a lepší život.“ Tomu jsem se musela usmát. Lepší život? Ale tak nějak má pravdu. Co je lepší živořit? Nebo žít věčně?

„O jakou nabídku tedy jde?“ zeptal se opatrně a ještě víc se snažil schovat dívenku za svými zády. Ale i tak se mu to moc nedařilo. A já si toho konečně mohla všimnout. Proto ten zmatek. Oni jsou dva a každý z nich má jinou schopnost. Telekineze a projekce. Naprosto úžasné. Byla jsem s naším úlovkem víc než spokojená.

„Musíme vás upozornit, že tyhle nabídky nedáváme jen tak a jen tak někomu. Jedná se o to, že se chceme někomu pomstít. Hledáme dokonalou armádu do dokonalého světa. A vy byste se k nám dokonale hodili. Máte v sobě moc, která dokáže zázraky a vytáhne vás z tohohle srabu. Ale předem vás musím upozornit, že nejde o ledajaký lidský gang nebo něco podobného. My nejsme lidé,“ řekla jsem tentokrát já a tím jsem chtěla Belle ukázat, že to dokážu bez nějakých problémů.

„Tohle nechápu? Jak nejste lidé?“ Jeho srdeční tep se o něco zrychlyl. Začínal být nervózní.

„Jsme upíři a vy můžete být taky. S vašimi schopnostmi změníme svět. Telekineze a astrální projekce. Možná se vám to zdá jako vtip, ale opravdu vás ujišťuji, že se jedná o holý fakt. Je jen na vás, jestli ho přijmete a budeme moc žít věčně a ne zemřít tady ve špíně,“ pokračovala jsem v proslovu a Bella mě zaujatě sledovala. Že by konečně pochopila, že tuhle pomstu myslím vážně a udělám pro ni cokoliv?!

„Upíři?“ vykoktala dívenka a vykoukla zpoza kluka. Prohlížela si nás hnědýma očima a pak o něco přistoupila blíže.

„Caitlin, kam jdeš?“ promluvil kluk a stáhl ji zpět k sobě.

„Jimme, jestli se máme odtud dostat, proč tu nabídku nepřijmout? Kdo ví, co jsou zač, ale je tu malá naděje pro lepší život, ne?“ usmála se na něj a pak přišla až k nám.

„Jmenuji se Caitlin Saffieri a ten v zadu je Jimmi, můj bratr. Jsme na ulici už skoro tři roky a chtěli bychom vědět víc,“ řekla a pak mi podala ruku. Vřele jsem ji přijala.

„Já jsem Victorie a tohle je Isabella,“ představila jsem nás. „Jistě budeme dobré kamarádky.“

„Podrobnosti vám vysvětlí tady Bella,“ řekla jsem a mile se na mou společnici usmála. Ona se na mě zamračila, ale pak přikývla. Caitlin a Jimmi, dva noví přírustci. Tohle máme vymyšlené docela dobře, ale co když nás pak bude víc jak deset? Musíe si najít stejné místo, jako mají Volturiovi. Nějaký zastaralý dům, nebo něco podobného. Je ještě hodně věcí, které musíme, ale hodlám je dotáhnout do konce.

Volturiovi třeste se. Vaše zkáza se blíží a to velmi rychle!!

Snad se Vám díleček líbil. Dostali jsme se přes nesnášenlivost Belly a Victorie, ale jak to bude dál? Obě mají před sebou dost dlouhou cestu. Ale nejen ony...

Autor: Salazaret (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skryto v duši 4. kapitola: