Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrz utrpení až k lásce 3

02.11.2010 (21:15) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1406×

3. kapitola

Na farmě v Cleevelandu se vše připravovalo na příjezd Belly a její dcerky Lily. Alice komandovala Jaspera i Edwarda, aby pracovali daleko intenzivněji.

„Vždyť to nestihnete, Bella tu bude za šest hodin a vy nejste ještě ani v polovině práce. Já se z vás zblázním,“ naříkala a lomila rukama Alice, která chtěla pro svoji kamarádku jen to nejlepší.

„Hele, ségra, jedinej, kdo nás tu zdržuje a sekýruje, jsi ty!“ nevydržel to už Edward. Měl svoji sestru nade všechno rád, ale i ona ho dokázala tak vytočit, že kdyby mohl, zakroutil by jí krkem, i když věděl moc dobře, že Jasper by ho nenechal, přestože je to její bratr a jeho švagr.

„Podle myšlenek Suzie a Davea bys jim měla radši jít něco uvařit, protože mají hlad. Teďka se vzbudili a shánějí se po tobě.“

„Brácha, já vím, za minutku jsem u nich. Kdo vás bude místo mě kontrovat, abyste udělali všechno tak, jak chci?“ uvažovala Alice nahlas.

„Neboj se, my to tu s Edwardem zvládneme. Až sem potom přijdeš, určitě se ti to bude líbit. Tak se běž postarat o ty naše poloupíří dvojčata. Už natahují,“ popoháněl Jasper svoji manželku. Nebyl to však jediný důvod, ze kterého to dělal. Slyšet řev dvouletých prcků je jedna věc, ale rozhádaná Alice s Edwardem je věc druhá, a v tomto případě horší.

„Díky,“ řekl pološeptem Edward směrem k Jasperovi, který teď poopravoval zateplení pokoje. „Dneska bych ji už vážně přerazil,“ dodal ještě.

„Za málo. Chápu tě, že teďka s Alicí se moc nemusíte kvůli té vizi, ale zkus to nějak překousnout. Ji to pak trápí, a neví, jak to napravit. Sám moc dobře víš, že vizi ona neovlivní. Jen ty ji můžeš jakkoliv změnit, na to nezapomeň.“

„Jen kdyby na ni pořád nemyslela. Dělá mi to naschvál a já nevím za co? To ty nákupy, ze kterých jsem se vyvlíkl? “

„Jo, a nejen to,“ ozval se zespoda v přízemí hlas Alice.

Co ještě? pomyslel si Edward.

Ta vize ho už trápila tři dny. Přišla den před telefonátem Alice s její kamarádkou Bellou. Nikdy ji neviděl, ani její dceru. Jen z myšlenek Alice zachytil pár - pro něj - zajímavých informací. Znal její trápení s manželem z vyprávění Alice, která jejího manžela Chrise znala velmi dobře. I on si už stačil na něj udělat vlastní obrázek. A nic moc hezkého to zrovna nebylo. Nedokázal pochopit, proč se choval k Belle tak, jak se choval, nebo co si tím dokazoval? Na druhou stranu nechápal Bellu, proč s ním zůstávala. Alice mu to v myšlenkách opakovala pořád dokola, ale stejnak tuto záhadu nevyřešil dokonce. Nechal to plavat, třeba, až se s ní setká, mu řekne to sama.

Od té vize na sobě začal pociťovat nepatrné změny. Alicina vize zněla jasně: On a nějaká brunetka sedící v objetí na verandě jejich farmy a před nimi pobíhaly dvě děti. Čtyřletá holčička a dvouletý chlapec.

Nejdříve se trápil, kdo je ta záhadná brunetka. Celý den byl zamyšlený a nevnímal Aliciiny divné úsměvy, pošklebky či jiné výrazy jejího obličeje. Dokud mu jeho sestra neprozradila, že ta záhadná kráska je její kamarádka Bella, neměl sebemenší zdání o tom, kdo by to mohl být. Nemohla to být ona, to není možné. Tato myšlenka mu neustále kolovala myslí a on nevěděl, jak se jí zbavit. Je vdaná, tak jak by mohl s ní být? Navíc on sám taky měl přítelkyni, takže ta vize byla naprostý nesmysl. Alice, cos to zas viděla?

„Jen pravdu, bráško,“ odpověděla mu na to, když s ní diskutoval o tom, jak holý nesmysl ta její vize byla.

Dnes měla ta Bella i s dcerou přijet. Jeho mysl byla pohlcena jen jejím obrazem, který si vytvořil díky popisu do Alice. Proč na ni musel myslet? Proč měl takové tušení, že se přímo těší na to, až ji pozná? Sice ji neznal osobně, ale jeho pocity vůči ní byli zmatené. Nevyznal se sám v sobě. Dokonce ani Jasper ho už nedokázal uklidnit díky své moci. Co se to s ním jen děje?

Pokoj s Jasperem měli už hotový. Zkulturnili ho a podkroví bylo připraveno na bydlení. Oba měli radost, že to zvládli, a že se jim to povedlo. Při důkladné prohlídce pod dozorem Alice sklidili obdiv. Alice byla spokojená a navíc je ještě pochválila, což nedělala často. Ulevilo se mu aspoň trošku. Zbývala hodina do příjezdu Belly. Nechtěl se s ní setkat a zároveň chtěl. Připadal si jako rozdvojená osobnost, která neví, co vlastně chce. A ví přesně, co chce? Toť otázka...

Nakonec se rozhodl, že se s ní nesetká. Edward si byl však vědom, že se tomu nevyhne, ale chtěl to aspoň na chvilku odsunout. Sdělil Alici a Jasperovi, že kdyby ho hledali, najdou ho u koní i s Benem. Ben byl jeho pes a zároveň nejlepší a nejvěrnější přítel. Když se chtěl někomu svěřit, byl to Ben. I když byl Ben jen zlatý retriever a neuměl mluvit, s Edwardem rozprávěl vždy s chutí. Edward mu mohl číst myšlenky a díky tomu mu mohl sdělit i to, co jinému nechtěl či nemohl. Vyšel z domu, písknul na Bena a společně se vydali do stáje za koňmi.

XXX

Bella byla unešená krajinou okolí. Zírala na nedaleké pohoří v dáli a na údolí pod nimi. Z tohoto snění ji vytrhl křik Lily. Otevřela dveře svého auta a s obavami nakoukla dovnitř za Lily. Lily upustila Jakea na zem a nemohla se k němu přes bezpečnostní pás autosedačky dostat. Bella ji rozepnula pás, vynadala z auta a Jakea sebrala ze země. Podala ho Lily, která byla zase veselá. Přes rameno si dala kabelku, do druhé ruky chytila Lily, zamkla auto a vydala se k brance, která oddělovala domek od příjezdové cesty.

Z domu se vyřítily dvě děti naprosto identické až na to, že jedno bylo děvče a druhé chlapec.

„Suzie, Dave, vždyť vyděsíte tetu Bellu a Lily. To se dělá?“ ozvalo se ode dveří. Bella pozvedla oči a konečně spatřila svou kamarádku Alici. Jak dlouho ji neviděla? Půl roku? Rok? Dva? Nevěděla. Došla za výskotu dětí až k ní, pustila Lilyinu ruku a objala Alici.

„Stýskalo se mi, ani nevíš jak,“ plakala dojetím Bella a být Alice člověk, umačkala by ji k smrti.

„Mně taky, Bells, mně taky,“ šeptala Alice a její zadržované slzy se začaly prodírat na povrch, ze kterého překlekly přes pomyslnou hráz a tekly proudem.

„Pojď dovnitř, musíš mi všechno vyprávět. Nebo až večer, jo? Dáme si domácí vínko a u něj všechno probereme. Ukážu ti váš pokoj, který bude teď vaším domovem,“ řekla Alice a už ji tahala za ruku do domu. Bella se jí vytrhla, do náruče vzala Lily a šla poslušně za Alicí. Vyšly schody do druhého patra, kde na ně vykouklo podkroví.

„Tohle je ode dneška tvoje království, tak doufám, že se vám tu bude líbit. Oběma.“

Belle dojetím vyhrkly slzy do očí a začala zase brečet. Alice byla teď její největší záchrana, ve kterou ani nedoufala. Je zázrak z nebe a o to větší, že je to její zázrak dobré duše.

„Ale no tak, Belli, snad bys neronila slzavé údolí?“ ptala se jí Alice. Bella však nebyla schopná ani hlásky, jak se zajíkla. Když to přešlo, šeptala jí:

„Děkuju, jsi moje záchrana a nevím, co bych si bez tebe počala. Kolik chceš za pronájem?“ ptala se jí ještě.

„Bello, neblázni. Já nic nechci. Si padla na hlavu?“ rozčilovala se Alice.

„Ale tak ti budu přispívat na domácnost a na jídlo, jo? A NE neberu jako odpověď, jasný?“ Alice němě přikývla.

Lily si vzali do parády Dave a Suzie, takže bylo na zahradě u domu slyšet dětský smích, povyk a křik.

„Bello, jdi si na chvilku lehnout. Jsi unavená a večer si skočíme na lov a dáme si to víno. Chci ti ukázat, kam chodíme lovit, kdybys chtěla vyrazit někdy sama.“ Bella si šla poslušně lehnout. Později za to v duchu Alici poděkovala.

XXX

Na hodinách v kanceláři jednoho omšelého paneláku kanceláří jedné z podnikatelských firem Chrise Parkera odbilo půl páté. Chris nepatrně nadzdvihl obočí a upřel oči na hodiny. Touto dobou se vždy vydával na cestu domů, kde na něj čekala jeho žena s dcerkou. Před očima se mu přehrál celý včerejší večer a jeho závěrečná scéna z kuchyně. Dolehlo na něj svědomí, i když o něm dával na vědomí zřídka kdy, a mnozí si mohli myslet, že žádné nemá, jelikož to vyplývalo z jeho chování a jednání. Poprvé Bellu uhodil. Ujely mu nervy, ale copak ho to omlouvá? Měl za sebou náročný den, obchod s jednou velmi lukrativní firmou ze zámoří se nezdařil, protože to zvrzal jeden z jeho zaměstnanců. Na vteřinu ho vyhodil jen, co se to dozvěděl. Snažil se obchod zachránit, ale marně. O to víc byl rozzuřený. Nebyl rozzuřený, ale přímo nasraný. Přišel o přísun legálních směsí speciálních bylinek, ze kterých se však poté vyráběly nelegální drogy v této zemi neznámé.

Když už se pak dostal domů a zjistil, co se doma dělo, ruply mu nervy. Litoval toho, že Belle ublížil. Sice nebyla zrovna nejchytřejší, a už ho tolik nepřitahovala jako dříve, než se vzali, měl ji pořád rád. I jejich dcerku. Ale včera se k nim zachoval opravdu hrozně, a proto chtěl dnes večer vše napravit. Sbalil si své dokumenty do kožené aktovky a vydal se domů. Nasedl do černého mercedesu s kouřovými skly, nastartoval a uháněl směrem domů. Po cestě se ještě stavil v květinářství a koupil Belle kytici růží. Chtěl ji obměkčit a omluvit se. Nechtěl si to u ní moc rozházet, protože by mu pak už nic neprošlo, a to nechtěl. Přeci jen jeho poměr s novou sekretářkou Claire, velmi atraktivní štíhlou sexy blondýnkou s velmi vyvinutým poprsím, mu vyhovoval. Zaujala ho hned na první pohled. Začalo to nenápadně, ale postupem času se z jejich večerních diskusních večeří staly večery trávené sexuálními hrátkami bez jakýchkoliv zbytečností. Věděl, že ho ostatní nazývali chameleonem. Nevadilo mu to. Bylo mu to upřímně jedno. Auto zaparkoval ve své garáži.

Výtahem z garáže vyjel do patra, kde s Bellou a Lily bydleli. Vzal za kliku a ztuhl. Dveře byly zamčené. To bylo velmi divné. Znal Bellu dobře - ona nikdy nezamykala, když byla doma, maximálně jen na řetízek kvůli Lily. Zašmátral tedy pro klíče, které měl hozené v aktovce. Po chvilce je našel a odemkl si. Byt mu přišel podezřele tichý.

„Ony tu nejsou?“ divil se v myšlenkách.

„Bello? Lily?“ zavolal. Odpověděla mu jen malá ozvěna. Doma ho ale nikdo nečekal.

Že by zase utekla? Po kolikáté? Zase k rodičům? Nebo výjimečně jinam? Na tyto otázky bohužel neznal odpověď. Prolítl celý byt, prokoukl všechny skříně, skříňky, zákoutí všech pokojů, ale bezvýsledně. Všechny Belliny věci zmizely a některé Lilyiny taky.

„Mohl jsem to čekat, co?“ křikl do prázdna. Jak perfektně to měl vymyšlené, a tohle byla čára přes rozpočet. Spoléhal na to, že se určitě vrátí. Zítra. Nebo pozítří. Déle to nevydrží. Zahraje jí divadélko a všechno bude zase urovnané. Jenže co teď s časem? Řešení se přeci jen našlo a stačilo jen dvakrát kliknout.

„Ano, kocourku?“ ozvalo se na konci.

„Měla bys chvilku, Claire? Jednu dlouhou chvilku?“ ptal se jí Chris.

„Na tebe? Vždycky!“ To vykouzlilo Chrisovi úsměv na tváři.

XXX

Belle spánek ohromně prospěl. Nespala dlouho, něco málo přes hodinu, ale cítila se velmi uvolněná. Všechen stres byl najednou ten tam. Jako nový člověk, že? Bella vstala a detailně si prohlédla celé podkroví. Líbilo se jí tu. Vůně dřeva na ni dýchala ze všech stran. Žádný luxus, jen skromné útočiště pro ni a její milovanou dcerku. Přála si, aby zde konečně našly to, co hledala.

Otevřela okno, aby vůni dřeva sesnoubila s vůní přírody a koní z venku. Vzpomněla si na kufr v autě a na Lily. Kde vlastně je? Teď se stala na chvíli nezodpovědnou matkou, která neví, kde se její dcerka toulá. Na mysl jí vystoupilo jedno jméno, které ji teď napadlo v souvislosti s nezodpovědností. Ten, od kterého se chtěla konečně a definitivně oprostit. Chris. Díky němu si to její mysl vybavila. Přesněji za to mohla všechna jeho vyřčená slova na její osobu. Obula si boty a vydala se na cestu do auta pro kufr. Sešla do přízemí po schodech. Uslyšela smích své dcerky a další dva jiné. To byly děti Alice. Bella nakoukla do dveří pokoje, který vypadal jako obývák, ale zároveň spojený s kuchyní.

„Ahoj, ospalko, tak co, jak sis odpočala?“ ozvalo se za ní. Bella se trochu lekla. I když po hlase poznala Alici, neměla ráda překvapení. A tohoto typu už vůbec ne.

„Fuj, tys mě polekala. Vydrž, nahodím si srdce.“ Alicin výraz se z pobaveného změnil na vyděšený.

„Jsi v pohodě? Belli, to jsem nechtěla. Promiň, jen jsem tě viděla a prostě mi to nedalo,“ začala ze sebe Alice chrlit omluvu jednu za druhou, až to nebralo konce. Bella se nakonec začala smát, čímž Alici vykolejila úplně.

„Tys mi to zbaštila? Alice, naše jasnovidka? Vědma moje zlatá?“ divila se Bella.

„Víš, že nás a děti nevidím, ty trdlo. Dostalas mě, málem jsem dostala poloupíří infarkt,“ smála se už taky Alice.

„Dojdu si pro kufr s věcmi do auta. A možná bych si pak dala kafe,“ dodala.

„Jasný, vodu mám uvařenou, tak ti ho jen zaleju. Pořád stejný?“

„Jestli myslíš bílý a dvě kosky cukru, máš recht,“ usmála se na ni Bella. Bella se ještě poohlédla po Lily. Hrála si se Suzie a panenkami. Jake byl položený na lavici u jídelního stolu jako zhrzený milenec. Však on se přízně své paní dočká.

Když vyšla z domu, zastavila se na verandě. Příroda venkova ji uchvacovala každou chvilku. Nemohla se vynadívat, úplná pastva pro oko. Došla k autu, vyndala loďák z kufru auta a vydala se zase zpět do domu. Už se nemohla dočkat, až se bude moci podívat na koně. Její ztracená vášeň ukrytá hluboko uvnitř se drala zuby nehty zpátky na povrch. A už se jí to konečně podařilo. S kufrem se vydala do domku. Donesla ho do podkroví a šla zpátky za Alicí a dětmi. Nejlepší kafe, které jí kdo uvařil, bylo vždy to Alicino. Strašně moc jí chybělo a Bella si tuto příležitost ho ochutnat po tak dlouhé době, rozhodně nechtěla nechat ujít.

4.kapitola

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrz utrpení až k lásce 3: