Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Skrz utrpení až k lásce 4

16.11.2010 (13:45) • Semiska • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1648×

4. kapitola

Bílé kafe uvařené Alicí si Bella vychutnávala po douškách. Seděla na lavici a sledovala hrající si holky v malém hracím koutku s ohrádkou, aby se děti nemotaly v kuchyni.

„Dětský koutek si budu muset domů pořídit, aby se mi neopakovalo fiasko s večeří,“ řekla Bella Alici. Alice si k ní přisedla na lavici.

„Jazz přijde za chvilku, nakrmíme děti a pak spolu půjdeme na ten lov, jo? A po něm půjdem na jedno moc pěkné místo, kde mi všechno vyklopíš. A bez zatajování, je ti to doufám jasné? “ hodila Alice po Belle svoje zkoumavé oko. Tenhle pohled znala Bella až moc dobře. Před Alicí se nedalo nikdy nic utajit. Co potřebovala zjistit, vždycky si nějak obstarala, někdy až záhadným způsobem. Bella jí neměla potřebu lhát. Alice byla její jediná kamarádka, které mohla bezmezně věřit, a nikdy se to neobrátilo proti ní.

„Co kdybychom něco dětem ukuchtily? Lily bude mít určitě každou chvíli hlad a nechci, aby tu brečela.“

„Já jim něco udělám, ale ty se mi do toho nemíchej. Jsi můj host, tak si to užívej.“

„Al, já ti chci pomoci a navíc, když tu máme s Lily bydlet, chci ti pomáhat a nechci ti být nic dlužná, tak tu nekecej a řekni mi, co budeme vařit?“ zlobila se na ni žertem Bella.

Alice na Belle poznala, že to myslí v legraci a byla ráda, že se Bella taky trochu směje. Věděla moc dobře, že se snaží smát a nemyslet na to, co se stalo. V jejím obličeji viděla, jak se trápí. I když se to snažila skrýt, nedařilo se jí to. Snad se při lovu trochu uvolní a nebude tolik myslet na své trápení. Díky svému daru Alice přesně věděla, co její manžel dělá, ale byla ráda, že to Bella neví, protože by z ní byl zase jako uzlíček nervů. A to nechtěla.

„No?“ ptala se netrpělivě Bella.

„Co?“ vytrhla ji Bella ze svých myšlenek.

„Co teda budem vařit? Ses nám zasnila, co? Stál ten sen za to?“ pochechtávala se jí Bella.

„Víš, že ani nevím?“ smála se Alice.

„Ale co uvaříme prckům, to netuším. Co má nejradši Lily?“

„Víš, že ani nevím?“ zasmála se Bella.

„Ale asi krupicovou kaši. Nebo možná pořádnej kus masa... Já fakt netuším. Co jsem to za matku, když nevím, co má moje dítě nejradši. Asi má pravdu...“

„To jako on? No, to si ze mě děláš legraci, Belli, že jo?“ hořekovala se zděšením Alice.

„Sakra, co to z tebe udělal za trosku? Mít toho tvého povedeného manžílka teďka pod rukama, tak z něj udělám fašírku. Teda spíš Jazz s Edwardem.“ Alice vypadala jako rozzuřený býk. Takovou ji Bella ještě neviděla.

„Al, klid. Neposlouchej mě, jen si melu své úvahy nahlas,“ snažila se Bella svoji kamarádku zklidnit. Alice trošku zchladla.

„Belli, zlato, nesmíš se podceňovat. Musíš být silná a nad věcí. Musíš tomu hajzlovi ukázat, zač je toho loket. Přeci sebou nenecháš takhle zametat. Ať pozná, že jsi silná ženská, se kterou si není radno zahrávat. Ty to zvládneš, my ti pomůžeme, aby jsi od něho měla pokoj,“ povzbuzovala Alice Bellu.

„Víš co, Al? Zeptáme se Lily, co by si dala,“ smířlivě jí odpověděla Bella.

„Takhle se chová správná máma. Musí si umět vždycky nějak poradit. A já vím, že taková jsi. Nevymluvíš mi to, jasan?“

„Javor,“ chechtala se Bella z plných plic. Konečně naprosto od srdce. Alice se smála s ní. Jako dvě puberťačky, které se smějou nějaké úplné pitomině.

V takovém to rozpoložení je našel Jasper, když přišel domů od koní.

„Co se to tu děje?“ divil se. Holky se na sebe podívaly a pak vyhrkly na Jaspera:

„Níííc,“ a smály se dál.

„Miláčku, a neovlivňuj nás, prosím. Chcem si to užít,“ vykřikla ještě Alice na svého muže. Jasper jen kroutil hlavou a nevěřícně na obě koukal.

Když se obě uklidnily, vzpomněly si, že se chtěly Lily zeptat, co by si dala dobrého.

„Lily, zlato, co si dáš k hamů papů?“ ptala se své dcerky Bella. Lily se na ni jen zazubila a řekla:

„Kaši!“ Konečně obě maminky měly jasno, co budou vařit.

„Jazzi, tohle je moje kamarádka Bella, jak jsem ti o ní říkala. Bello, tohle je můj Jasper,“ představila je navzájem Alice.

„Ráda tě poznávám, Jaspere. Konečně vím, kdo je ten úžasný upír, který uhranul moji kamarádku, ještě když jsme spolu studovaly,“ řekla Bella.

„Potěšení je na mé straně, Bello. Konečně tě vidím naživo,“ odpověděl Jasper.

XXX

Edward se po dodělání podkroví odebral ke koním do stáje. Jen co vešel do stáje, do nosu ho uhodila vůně sena a srsti koní. V této stáji mělo svůj domov šest koní: bílý Lucky, tmavohnědák Louies – všichni mu však říkali Lui, černý Black, béžová Sunny, světle hnědá s bílou skvrnkou na čele Lu a nejmladší klisna Jenny. Nejradši měl Lu. Sám ji pomáhal Carlisleovi rodit. Měla komplikovaný příchod na svět, ale poprala se s ním, a díky tomu je tu s námi. Edward ji pohladil po lysině. Jakmile přestal, Lu mu začala hlavou narážet do hlavy. Její myšlenky na něj doslova křičely, aby nepřestával, že se jí to moc líbí a že by ji taky mohl podrbat mezi ušima.

„Provedu, šéfová,“ smál se Edward a drbal Lu dál. Lu předla jako kočka a náramně si to užívala.

Poté se dal Edward do čištění stájí. Kdyby použil svou upíří rychlost, měl by to za pár minut, ale nechtěl, aby byli koně rozrušení a vystrašení. Vyčistil každému koni box, nakrmil je ovsem, vykydal hobliny a dal jim nové stelivo.  Po třech hodinách byl se svou prací hotov a velmi spokojen. I koně byli spokojení. Poděkovali mu v myšlenkách. Edward se jen usmál a všechny pohladil za odměnu. Aspoň někoho může udělat šťastnými.

Během práce přemýšlel o tom, co ho nejvíc trápilo a znepokojovalo. Alicina vize. Je to vůbec možné? Nespletla se Alice? Vždyť ji vůbec nezná? Ta její kamarádka jménem Bella je pro něj úplně cizí člověk, teda poloupírka. A navíc je vdaná, takže to bylo nemyslitelné, aby spolu vůbec mohli něco mít. A je to úplně absurdní. Co když je ale na tom přeci jen kousek pravdy? Z vyprávění o ní toho věděl celkem dost, hlavně o jejím manželovi. Proč by zrovna oni dva měli být spolu? Nechápal to. Sice teď jeho vztah s Tanyou malinko skřípal, protože se věnoval více koním, které nade všechno miloval, a Tanya to nějak přestávala chápat. Koně jí smrděli a nic na nich zajímavého neviděla. Přesto ale o Edwarda stála a měla ho ráda. Edward ji měl také rád. Dříve ji strašně miloval, i když byla Tanya malinko do větru. Jemu to ale nevadilo. Nechtěl být sám a vztah s Tanyou mu skvěle vyhovoval.  Proč by se měl znepokojovat něčím, jako je Alicina vize, která nedávala vůbec žádný smysl? Nebo nějaký dávala? Jestli ano, tak Edwardovi unikal smysl jaký.

Uvědomil si však jednu věc: proč by se té Belle měl vlastně vyhýbat? On ji nezná, ona jeho taky ne, takže se vlastně nic nemůže stát.  Proč by se měl schovávat, když on je tu doma a ona jen jako vyhnanec ukrývající se před vlastním manželem? Skrývá se před ním a jemu do ní vůbec nic není. Nebude ji ignorovat, ale sbližovat se s ní nějak důvěrně rozhodně neměl v plánu ani v nejmenším. Proč taky, že? K čemu by mu to bylo? Až ji někde potká, pozdraví ji, aby si nemyslela, že je nějaký nezdvořák, který se neumí chovat k ženám. To on není. Nechce přeci, aby si myslela, že je stejný jako její manžel. A on byl jeho pravý opak.

Vyšel ze stáje a sedl si před ni. Po chvilce se za ním přihnal Ben a zkoumavě si ho prohlížel.

„Co se děje? Pořád přemýšlíš nad ní?“ ptal se ho Ben.

„Musím, nedá mi to spát. A to si to i zakazuju. Proč se mi pořád dere do myšlenek, když jsem ji ani jednou neviděl?“ lamentoval Edward.

„Zvědavost na to, jaká je, kdo je, co dělá, co ji donutilo utéci?“ drcnul do něj čumákem Ben.

„Bene, to je nemožný. Znám ji jen z myšlenek Alice a její příběh. Navíc je to úplně cizí žena.“

„Být tebou, tak v tom nějaký smysl hledám. Proč by jinak tvá sestra něco takového viděla? Pro srandu králíkům? To asi těžko, chlapče.“

„Je to podivné. Od té vize jsem nesvůj a něco mě k ní táhne, ale co to je a proč, to nevím.“

„Tak to zkus zjistit, nic za to nedáš a ještě třeba něco získáš“ mrkl na něj Ben.

„Netrap se, nerad to vidím. Jsi nejlepší pán, i když zrovna nejsi člověk, ale srdce máš velké, překypující láskou, ale to asi nebude láska k té tvé přítelkyni dole ve vsi, co?“

„Cože? Jak to myslíš? Copak ze mě cítíš něco takového? Tanyu mám rád, opravdu,“ odvětil mu zaskočený Edward.

„Budeš se divit, ale my zvířata nejvíce vycítíme a poznáme lásku a nenávist. Ty jsi po stránce vlastností snad ten nejčistší tvor, co se chování a jednání týče. A mně je ctí tě mít za svého pána a přítele. Ta láska, kterou v sobě máš, je velká a mocná. Sice nejste lidé, ty a tvá rodina, ale chováte se mnohonásobně líp, než někteří lidé. Z počátku se vás všechna zvířata na farmě bála, ale ukázali jste, že v jádru jste dobří lidé. Zatím tu svoji lásku však chováš jen k nám němým tvářím zvířat, ale měl bys najít někoho, kdo tuhle tvoji lásku bude sdílet s tebou, protože jinak se utrápíš. A to já nechci, nerad bych totiž o tebe přišel.“

Edward byl z Bena velmi překvapen. Tohle opravdu nečekal. Na Bena se usmál. Dal mu malého brouka do hlavy, který ho začal hlodat. Začínal si totiž připouštět Alicinu vizi. Otázkou však zůstávalo to, jak se měli oba jejich životy spojit v jeden společný, když měli překážku v podobě jejího manželství?  Řekl si však, že zatím nebude předbíhat události a že všechno nechá hezky na osudu, jak to s nimi myslí a co má v úmyslu s jejich nežijícími životy.

Zvedl se ze země, podrbal Bena za ušima a poděkoval mu za to, že ho vyslechl. Ben mu jako odpověď dal štěknutí a vrtěl při tom ocasem. Edward ho snad neviděl nikdy šťastnějšího. Loudavým krokem se vydal do domu, kde se ozýval smích jeho sestry a její kamarádky Belly. Jen co ho uslyšel, byl jím omámen. Takovou barvu hlasu nikdy neslyšel. Krásný, zvonivý smích a on byl poctěn tím, že si ho mohl poslechnout. To byl koncert pro jeho citlivé uši. Povzdechl si. Vešel do domu a hned zapadl do koupelny, aby si ho Alice nevšimla. Určitě o něm věděla, ale nešťourala do toho jako jindy, a Edward jí byl za to dneska opravdu velmi vděčný. Svlékl se a zapadl do sprchového koutu, kde na sebe nechal padat kapičky vody, které ho pomalu uklidňovaly. Sprcha byla osvěžující a velmi vydatná. Edward se po ní cítil uvolněný, jako by ho žádné jeho starosti netížily. Velmi si to užíval.  Dnes večer ho čekala schůzka s Tanyou, a tak to nechtěl pokazit. Přeci jen ji po dlouhé době pozval na rande, protože ho koně poslední dobou hodně zaměstnávali.

Svou přirozenou rychlostí vylítl do druhého poschodí do svého pokoje, kde si na sebe vzal černou košili a černé džíny. Navrch si vzal šedivou pletenou vestu s výstřihem do V. Když se viděl v zrcadle, musel se pochválit. Slušelo mu to. Nikdy se neoblékal nijak extravagantně, pokud nenaštval Alici, ale ležérně společensky nebo sportovně. Chtěl vzít Tanyu na výstavu obrazů v galerii, která se dneska otvírala v nedalekém městečku. On sám obrazy miloval a v dlouhé chvilce si občas něco naskicoval, ale nijak zajímavé a ani hezké mu to nepřipadalo. Věděl, že Tanya miluje různé společenské akce a události, tak jen doufal, že se jí trefil do noty. To se dozví, až tam s Tanyou přijedou. Moc se na ten večer těšil a byl zvědavý, co si na sebe vezme Tanya. Nechá se překvapit. Vzal si klíčky od svého stříbrného Volva, pozdravil Jaspera míjejícího ve dveřích, nasedl do auta a už si to uháněl dolů z kopce do vsi, kde vyzvedl Tanyu v plesových šatech, a už si to s ní uháněl po dálnici na tu výstavu.

5. kapitola

Autor: Semiska (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Skrz utrpení až k lásce 4: