Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 16. kapitola

22.05.2012 (11:30) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 69× • zobrazeno 8158×

Bella

V noci jsem to nevydržela a znovu sklouzla do spánku. Probudila jsem se ještě unavenější, než předtím, a zničenější. Ale v nemocnici už jsem nehodlala trávit ani minutu.

„Chci podepsat revers,“ oznámila jsem ráno Holy, když se Eric vytratil do práce a já předstírala, že ještě spím. Takže jsem i hraně blábolila. Jsem příšerná herečka a lhářka, ale tohle mi šlo.

„Eric nebude…,“ začala s přesvědčováním a já se posadila. Zatočila se mi hlava, ale ustála jsem to. Jestli mám trpět, tak v pohodlí domova a ne ověšená hadičkami s dvaceti čtyř hodinovým dohledem.

„Eric řekl, že není můj otec a v tom má pravdu. Takže ten revers,“ přerušila jsem ji otráveně. Holy si povzdechla a sedla si vedle mě na postel s injekcí, kterou se mi chystala píchnout. Už nic nebude. Už jsem opíchaná dost. Moje fantazie jménem Edward se o to v noci postarala.

„Bello, včera jsi málem umřela. Nemůžeš teď kolem sebe jen kopat a ignorovat to.“

„Já to neignoruju. Ale nechci to řešit v nemocnici,“ odvětila jsem a vytáhla si z ruky kanylu. Bolestně jsem sykla, i když to bylo spíš nepříjemné, a vstala, abych se oblékla. Háček byl v tom, že mě přivezli v pyžamu a Eric mi oblečení nepřinesl. No, tak to je super.

„Asi tu nemáš náhradní oblečení?“ zeptala jsem se Holy, když jsem si prohlédla svoje tričko a trenky na židli.

„Mám, ale nedám,“ řekla s úsměvem a já se zamračila.

„Necháš mě jít v pyžamu?“

„Nechám. Ty chceš přece revers, a to je zcela dobrovolné,“ zabroukala, spokojená sama se sebou, jak to vymyslela.

„Jako Eric,“ hlesla jsem nevrle. Problém byl, že jsem tu ani neměla doklady a peníze. Taxikáři bych mohla maximálně zaplatit sexem, ale toho jsem měla v realitě a i ve snech dost. Navíc jsem se tedy rozhodně nehodlala dát na tuhle kariéru. Mám smůlu. Jsem v pasti. Jo, někdy se to dá považovat za synonymum pro slovo nemocnice.

„Tak počkám na Erica, no,“ rozhodla jsem nakonec a zhroutila se zpátky na postel. Holy si mě měřila a já čekala, na co se zeptá.

„V noci jsi něco řekla…“

„Jo, já toho říkám ve spánku spoustu.“ Zakroutila hlavou.

„Byla jsi vzhůru. Než jsi zase usnula, podívala ses na Erica a řekla jsi mu, že nesmíš spát,“ prozradila mi a čekala na moji reakci.

„To si nepamatuji,“ hlesla jsem zmateně. Já si to vážně nepamatovala. Nesmím spát… Na to jsem přišla jak? Já jsem asi vážně zralá na psychiatrii.

„Dejme tomu. Ale vypadala jsi dost přesvědčeně. A byla jsi vzhůru, takže to vzešlo z tvého podvědomí…“

„Prosím tě, neber to vážně. Ani si nepamatuji, že jsem to řekla. Byla jsem… dezorientovaná. To tak bývá, když se ti zdá noční můra,“ dodala jsem a uhnula pohledem, abych tak zakryla tu lež. To první jsem myslela vážně, ale noční můra… Vlastně, záleží na úhlu pohledu.

„Jo, noční můra. Víš, Bello, teď mě celkem urážíš,“ hlesla a já zase vzhlédla. „Myslíš, že nepoznám, o čem se ti zdálo? Tvoje srdce mi to celkem jasně naznačilo. A i kdyby si na to napojená nebyla, mluvila si. Řekni mi, ty mého bratra podvádíš?“ zeptala se podezřívavě a já zakroutila hlavou. Ale zase to nebyla tak docela pravda.

„Nepodvádím. Ne v realitě,“ dodala jsem s neveselým smíchem. „Já ti to řeknu, ale stejně… Ty sny začaly před měsícem. Je to pořád ten samý chlap, ale já ho v životě neviděla. Neznám ho. Prostě jsem si ho vytvořila včetně vzhledu, vůně, hlasu a jména. Když jdu spát, probudím se potom ještě unavenější. Brala jsem prášky na spaní a jediné, co to způsobilo, bylo, že mě to v tom spánku přidrželo a nedokázal mě probudit nikdo. Jako Eric předevčírem. Já nevím, co to je. Nevím, co s tím,“ dovyprávěla jsem svůj tragický příběh a podívala se na Holy, která zírala do prázdna a přemýšlela.

„Jsem doktor – vědec a stoprocentní ateista. Ale teď nemůžu najít vysvětlení… Jestli jsi ho vážně v životě neviděla…“

„Neviděla. Přísahám. Kdybych tohohle chlapa někde viděla, nemohla bych to zapomenout. To je nemožné,“ uznala jsem, když jsem si vzpomněla na jeho obličej – jeho ostré rysy a červené rty.

Potom Holy, stále zamyšlená, odešla a mně bylo jasné, že jsem jí tím nabourala její jasný, racionální svět. Však ona si něco vymyslí… Ale mně to nepomůže.

Ležela jsem, zahrabaná v nemocničních přikrývkách, a uvažovala nad tím, co jsem v noci řekla. Musela jsem k tomu nějak dospět…

Byla jsem vyčerpaná a zrovna jsem unikla o vlásek smrti, a ještě jsem měla přemýšlet. To bolí.

Měla jsem nadstandardní pokoj ve skvělé, americké nemocnici – tudíž se to podobalo vlastní ložnici. Zvedla jsem se z postele a doplahočila se s kapačkou k zrcadlu a zděsila se. Vypadala jsem přesně tak, jak jsem se cítila. Vlasy ostře kontrastovaly se zašedlou pokožkou a pod očima jsem měla neskutečné kruhy. Zvedla jsem ke své tváři prsty se zlámanými nehty a v hrůze se prohlížela. Kanyla v mé ruce, kam ji Holy zase duchapřítomně zavedla, tomu dodávala na děsivosti. Vypadala jsem prostě strašně. Na tohle by make-up nestačil. Potřebovala bych kýbl Balakrylu. Odcestovala jsem zase zpátky do postele, protože se mi podlamovala kolena. Bolelo mě stát, bolelo mě myslet… Lehla jsem si a na moment zavřela oči. I moment byl v mém stavu ale dlouhá hodina.

„Už zase spíš?“ zeptal se Edward a já si promnula oči. Nespala jsem. Jsem při vědomí. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že jsme v mé posteli – v mém bytě.

„Jsi u mě doma,“ hlesla jsem překvapeně a otočila se k němu zase. Ležel na mém polštáři a s úsměvem mě pozoroval.

„I já jsem u tebe doma,“ ozvalo se za mnou a já se vystrašeně otočila po směru Ericova hlasu.

Ležel ve stejné pozici jako Edward, ale na rozdíl od něj se mračil tak, jako většinu svého života. Podívala jsem se zase na Edwarda, který se už neusmíval. Místo duhovek měl dva černé drahokamy a propaloval mě jimi.

„Cos to udělala?“ vypálil Edward a já se bezmocně podívala do stropu, kde jsem hledala východisko z téhle situace. Proč jsou tu oba? To si máme dát trojku? Mně by to nevadilo, ale vzhledem k tomu, jak se oba tvářili, se je nebudu pokoušet skamarádit.

„Ty víš, proč tu jsem já,“ zašeptal ledově Eric a já k němu sklopila zrak.

„Já to nevím…“

„Ale víš. A taky víš, proč jsi to v noci řekla,“ obvinil mě a já zakroutila hlavou.

„Bello,“ šeptl Edward a položil mi ruku na tvář. Přitáhl si mě ke rtům a ledovými, sladkými rty hladil jemně ty mé. Jazykem mi proniknul dovnitř a mě chytila teplá ruka za moji.

„Bello,“ zašeptal Eric a přitáhl mě zase ke svým. Panebože, tohle nedám. Něco tu je špatně…

„Dost!“ zaječela jsem a vyletěla do sedu na posteli. Strhla jsem kapačku a podívala se do tváře Holy a Ericovi. Hlasitě jsem lapala po dechu a Holy mě zděšeně pozorovala.

„Měla jsi spánkovou apnoe,“ řekla mi a já jen zírala. Stejně jsem nevěděla, co to apnoe je. Ale asi něco, co mi moc neprospívá.

Holy mi zatlačila na ramena a já se položila zpátky do postele. Eric mě chytil za ruku a já se mu podívala do modrých očí, co na mě starostlivě shlížely. Barvou byly identické, ale ty ve snu mě nenávistně probodávaly. Provinile jsem zapíchla oči do modrých jezírek a skousla si ret.

„Bello?“ hlesl a zamával mi rukou před obličejem. Nedokázala jsem mu odpovědět. Už mi to došlo. Já věděla, proč jsem to v noci řekla. Jen to bylo tak šílené, že jsem chtěla zapomenout.

„Co jí je?“ vyštěkl na Holy, která vytáhla z kapsy malou baterku a posvítila mi do každého oka zvlášť, když povytáhla víčka.

„Vnímá,“ šeptla a poplácala mě po tváři. „Bello, jsi v pořádku?“ zamumlala mi zamračeně do obličeje.

„Jo, jsem,“ odpověděla jsem, už v klidu a ona se narovnala. „Můžu si promluvit s Ericem? Myslím – jen my dva,“ dodala jsem a Holy vyklidila pole. Počkala jsem, až zavře dveře, a pak jsem stočila pohled na Erica.

„Ericu, já… Nic,“ uzavřela jsem to nakonec.

„Nic? Tak očividně něco je. Řekni mi to,“ nařídil mi nekompromisně a já neměla kam uniknout.

„Já tě podvádím,“ řekla jsem a on se zhluboka nadechnul.

„S kým?“ zeptal se a hlas měl jako žiletky.

„V těch snech,“ specifikovala jsem to.

„Ty mě podvádíš ve snech… Všechny páry na světě by si určitě přály mít naše problémy,“ řekl ironicky a zakroutil s úsměvem hlavou. On to nechápe. Ani nemůže.

„Není to v realitě… Ale… Když ti dám pěstí levačkou a jsem pravák, znamená to taky, že jsem tě neuhodila?“

„Bello, tohle je blbost,“ ohodnotil to netrpělivě.

„Ericu,“ zavolala si ho Holy, když otevřela posuvné dveře. Eric si mě ještě chvíli měřil, a pak vstal. Vyšel na chodbu a zavřel za sebou dveře. Zmizeli mi z dohledu a já musela rychle jednat.

Řekla jsem, že nesmím spát, protože když to udělám, zabije mě to. Čím víc spím, tím jsem na tom hůř. Pokaždé, když usnu, ubližuju tím sobě – ubližuju tím Ericovi.

Řekla jsem to, protože když budu spát, ztratím to, co miluju, a to je Eric.

Nepomohl mi psycholog, prášky a ani neurolog. Mně už nepomůže nic. Tenhle sen nebyl jako ostatní. Už to byla čistá noční můra a mě probudil čirý strach. Strach z nenávisti v Ericových očích. Strach z toho, že se to stane skutečností.

Edward je můj Freddy Krueger. Místo nožů mě mučil slastí, co moje tělo a osobní život není schopný zvládnout.

Jedna, dvě.

Freddy jde.

Tři, čtyři - už se blíží.

Pět, šest.

Kříž si v ruce nes.

Sedm, osm, malá… Ráda bys už spala.

Devět, deset… Víš, že už se nevyspíš.

Odhodila jsem přikrývku a plazila se k pohotovostnímu vozíku, který byl perfektně zařízený. Jak jsem řekla, tohle byl nadstandard. Ani bych se nemusela moc snažit a mohla bych si tu vyrobit i pervitin.

Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. Našla jsem to, co jsem chtěla a zalezla zpět do postele. Přikryla jsem se dekou a pevně tiskla v dlani to, co mě zachrání, až to nebudu schopná vydržet.

Zastrčila jsem si ampuli adrenalinu pod tělo a utřela si slzy, co se mi vydraly z očí.

Dvě věci.

První - žebra se při správně provedené resuscitaci nelámou. Jsem zdravotník, takže vám tu nevěším bulíky na nos.

Odpověď pro ty, co si mysleli, že Bella musí spát ve své posteli, byla v osmé kapitole.

No, a Bella se nám zbláznila. Čemuž se ale nedivím.

Díky za komentáře, děvčata, a pěkný den. :)

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 16. kapitola: