Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladké sny, Bello - 8. kapitola

04.05.2012 (07:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 63× • zobrazeno 7545×

Bella

Propadala jsem se hlouběji a hlouběji. Dřela jsem nosem o existenční dno a bylo mi do pláče. Prášky nezabíraly, a co hůř, ještě ten Eric. Toužila jsem po něm… Chtěla jsem ho.

Oliver zase zůstal déle v práci a přišlo mi, že to snad dělá schválně… Se mnou se totiž nedalo vydržet v jedné místnosti. Pořád jsem naříkala a byla protivná. Kromě toho, když se mě dotknul, začala jsem se odtahovat, protože se dotýkal těch samých míst, kterých se dotýkal i Eric a Edward. Bylo mi ze sebe zle a nevěděla jsem, jak z toho ven. Myslela jsem, že ty sny vyřeším prášky a v práci dám prostě výpověď a sbohem, Ericu. Jenže Eric mi otevřeně řekl, že chce, abych opustila Olivera a on dal vale Evě. Pořád mi v práci říkal, že to se mnou myslí vážně, a že ví, že mi není lhostejný.

Po dlouhém dni v práci, kde jsem ovšem pořád upadala do spánku a po pár vteřinách vždycky někdo s něčím bouchnul a já zase vyletěla, jsem se naložila do vany s tequilou. Opřela jsem si hlavu stěnu vany, která byla polstrovaná a potažená nepromokavým materiálem, a klopila do sebe obsah flašky. Už mi bylo všechno jedno. Z tohohle se v životě nemůžu vyhrabat. Ruka mi i s flaškou padla do vody, protože jsem ji už neudržela. Byla moc těžká…

Šla jsem po přeplněné ulici. Vrážela jsem do lidí, jenže jich tu bylo tolik a byli tak bezohlední, že jsem se jim nedokázala vyhýbat. A pak jsem v tom davu před sebou zahlédla zrzavé vlasy.

„Edwarde!“ zavolala jsem na něj, ale on ještě zrychlil.

Najednou mě popadnul Eric za ramena a prudce se mnou zatřásl.

„Bello! Bello, vzbuď se!“

„Já nespím! Jen… Tamhle byl! Viděla jsem ho!“ řekla jsem zoufale a chtěla se za ním zase rozeběhnout, ale Eric mě pevně sevřel.

„Dýchej!“ vykřikl na mě a já na něj vyprskla vodu.

„Tak, sakra, Bello, dýchej!“ řval na mě Oliver a mě zapálilo hrdlo a nos, když jsem nahnula hlavu a z úst se mi vylila voda.

„Hodná holka. Jen neusínej,“ šeptal a já matně viděla, jak klečí ve vaně v obleku a já mu ležím na klíně. Pak se nade mnou zase začínala sbíhat černá mračna a já ztrácela vědomí.

„Viděla jsem ho,“ zašeptala jsem bez vlády nad tělem a prostor kolem mě zmizel.

„Přišel jste včas. Bude v pořádku,“ šeptal neznámý hlas a mně někdo stisknul ruku.

„Je to moje vina. Já… Byl jsem dlouho v práci,“ odpovídal Oliver zkroušeně a já otevřela oči.

„Bello,“ vydechl úlevně a já zamrkala.

„Co se stalo?“ Jsem očividně v nemocnici a vím, že jsem pila. Hodně pila.

„Usnula jsi ve vaně,“ řekl Oliver a já přikývla. No, to je super. „Přišel jsem a vana byla napuštěná a ty nikde. Asi moc koukám na filmy, a tak jsem tam strčil ruku, když jsem tě nemohl najít. Všude byla pěna, takže jsem tě neviděl… Bože, to bylo jak v pitomém hororu."

„Váš manžel přišel na poslední chvíli,“ dodal doktor.

„On není… Nejsme manželé,“ zamumlala jsem, jako kdyby na tom hrozně záleželo. Doktor po chvíli odešel a já se podívala Oliverovi do očí.

„Pila jsi,“ konstatoval.

„Jo, já vím,“ hlesla jsem.

„Byl tu Eric,“ řekl a já vykulila oči. Do hajzlu… Tak jo. Přišel čas, abych kápla božskou a přestala ničit život tohohle dokonalého chlapa, kterého si nezasloužím. A o lásce jsem asi taky nic nevěděla. Milovala jsem ho, ale já už teď netušila, co cítím. Ale kdybych ho vážně milovala, tak bych ho přece nepodvedla. Moje city jsou jasné asi jako čára, po které se má projít opilec.

„Olivere, já si myslím, že bychom…  že bychom se měli rozejít,“ řekla jsem tu fatální, absurdní, ale zcela správnou věc.

„To nemyslíš vážně?!“ zašeptal zamračeně a já zakroutila bezradně hlavou.

„Toužíš po dětech od první chvíle, co jsme se poznali, a ani k tomu ještě nebyli rozhodnutí, a já ti dítě dát nemůžu. Kromě toho - život se mnou je na nic,“ dodala jsem a poukázala tím na svůj psychický stav.

„A ty si myslíš, že když to teď nefunguje, tak uteču jako zbabělec a nechám tě v tom?“

„Olivere, já…“

„To mě asi neznáš. Zůstanu s tebou. Spolu to zvládneme…“

„Olivere, já se s někým vyspala.“ Ticho. Hodně dlouhé, mučící ticho. Oliver pustil moji ruku a přešel k oknu. Rukou si masíroval bradu, ale do tváře jsem mu neviděla, protože ke mně stál profilem. A ani na ten jsem se nedokázala dívat, a tak jsem se podívala stranou a tiskla zuby k sobě, když jsem začínala nabírat vědro slz do očí.

„Kdo?“ zeptal se po minutě.

„Já…“

„Eric? Byl to Eric,“ konstatoval a ani nečekal na moji odpověď, když se na mě zase podíval. Stáhnul ruku ze svojí tváře a pěstí praštil do rámu okna. Nadskočila jsem leknutím, i když jsem viděla, jak jeho ruka vystřelila.

„Já to věděl… Tušil jsem to,“ mumlal si pod nos a z hlasu mu odkapával vztek. Nikdy jsem ho vzteklého neviděla, protože na mě nikdy neřval. A nedělal to ani teď. A já chtěla, aby na mě křičel. Bylo by to lepší, než tohle dusivé, odporné ticho.

„Jak dlouho?“

„Co?“

„Jak dlouho spolu spíte?“

„Co? Ne! Jen… Bylo to jednou!“

„Prosím tě, nelži mi. Už ne.“

„Olivere, přísahám, že to bylo jednou!“ křičela jsem, protože jsem nechtěla, aby si myslel, že z něj dělám idiota bůhví, jak dlouho.

„Já ti to nevěřím,“ hlesl a já už slzy nezastavila. Vtom někdo zaklepal a na vyzvání nečekal.

„Výborně. Jdeš jako na zavolanou,“ řekl Oliver chladně, když dovnitř vstoupil s úsměvem Eric. Šel rovnou k němu, a než jsem stačila zařvat, jednu mu vrazil. Eric padnul zády na zeď a obličej se mu zkřivil bolestí.

„Šukal si moji ženu,“ přecedil Oliver a shlížel na něj, jak se opírá o zeď a otírá si krev ze rtů.

„Není to tvoje žena,“ zamumlal a Oliver mu okamžitě napálil ještě jednu. Eric se svezl na kolena a na linoleum začaly dopadat kapky krve z jeho čelisti.

„Nesmí být sama,“ zašeptal Oliver. „Doufám, že spolu budete šťastní,“ dodal ironicky, sebral si bundu z pelesti mé postele a bez jediného pohledu odkráčel pryč. Dveře práskly a já znovu nadskočila.

Rozvzlykala jsem se naplno a prohrábla si vlasy. Tohle už v životě nechci podstoupit.

Eric se zvednul ze země a protáhnul si bolestně dolní čelist.

„Má celkem ránu,“ poznamenal a já znovu hlasitě vzlykla. Podíval se na mě a hned ke mně přicupital. „Hádám, žes mu to řekla,“ hlesl a posadil se na židli. Nechytal mě za ruku a já mu za to byla vděčná. A Eric stejně nebyl ten typ chlapa, co by to udělal.

„Tys chlastala ve vaně?“ zeptal se a já protočila oči. „To je celkem sebevražedný kousek. Proto říkal, že nesmíš být sama?“ Podívala jsem se na něj a pokrčila rameny.

„Chceš být s ženskou, která je blázen,“ šeptla jsem a on se jen usmál.

„Sexy blázen v minisukni,“ dodal a já si změřila ten jeho dokonalý obličej. Bože, ten chlap byl tak krásný. A já jsem troska…

„Víš, co, Ericu? Jdi si koupit nové auto, přefikni nějakou štětku… Prostě dělej to, co si dělal doteď a buď šťastný.“ Přemýšlivě nakrčil obočí a položil si ukazovák na bradu.

„Mám lepší nápad. To nové auto si koupím, a pak v něm přefiknu tebe. Já jsem geniální,“ pochválil se vítězně.

„Jo, mě přefiknout můžeš. Já jsem štětka,“ zamumlala jsem a on mě chytil za bradu a přisunul se ke mně.

„Ty nejsi štětka. Ty jsi perfektní,“ řekl a jemně mě políbil. Páni, já nevěděla, že to umí i jinak. No, pak mi vsunul svůj jazyk do úst a já mu to prostě opětovala. Odtáhnul se a pokýval hlavou.

„Táhne z tebe tequila,“ upozornil mě a já otráveně vyplázla jazyk. „No, takže protože chlastáš, kde nemáš a podle doktorů nemůžeš být sama, půjdeš ke mně, má drahá,“ rozhodnul a já vytřeštila oči.

„Zbláznil ses? Právě jsem se rozešla s Oliverem a mám se stěhovat k tobě?“

„Pokud vím, tak tví rodiče…,“ nechal to vyznít do ztracena, protože moji rodiče se utopili. „Bello, víš, já s tebou nebudu diskutovat. I kdyby si ke mně měla jít bydlet jen jako kamarádka, nebudeš sama.“ Jestli budu sama, zabiju se pravděpodobně omylem.

„Tak fajn. Ale ty půjdeš bydlet ke mně,“ navrhla jsem a on vykulil oči.

„No, to ses zbláznila ne? Jako do toho malého… příbytku?“

„Přesně tak. Ten byt je totiž můj. Tak si vyber.“ Probodával mě znechuceně očima, a pak rezignovaně přikývnul. Pak mě něco napadlo. „Ericu, ty nechceš vědět, kdo je Edward?“ zeptala jsem se, protože jsem myslela, že vycouvá.

„Co já vím? Nějaký herec, co se ti o něm zdálo? Já taky ve snu přetahuju Megan Fox.“

Edward

„Edwarde?“ ozvala se Esmé, když jsem prošel kolem kuchyně. Zatnul jsem pěsti a povzdechnul si. Chtěl jsem jít zkusit, jestli Bella nespí, což dělala poslední dobou podivně často. Ne, že by mi to vadilo.

„Ano, mami?“ ohlásil jsem se a přišel k ní. Zase vařila pro imaginární přátele. Ale když ji to baví…

„Zítra jedu na týden do Paříže. Něco tam potřebuji. Doufám, že můj syn si taky někdy udělá na svoji matku čas,“ dodala prosebně a já v duchu mlátil čelem o zeď.

„Mám jet s tebou?“ zeptal jsem se, jako kdybych to před chvíli neslyšel i v jejích myšlenkách.

„Carlisleovi volno nedají a já tě poslední dobou vůbec nevidím,“ podotkla zkroušeně. Tak, a mám smůlu. No, to snad ne!

„Nemohl by s tebou jet někdo jiný?“ Esmé přimhouřila oči a změřila si mě. „Dobře, pojedu já.“ Týden někde v hajzlu. No, to je super. A já musím být ve své posteli na rozdíl od ní. Tak to mám po kozách.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladké sny, Bello - 8. kapitola: