Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký únosce 1. kapitola

27.01.2011 (21:00) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4999×

1. kapitola

Seznámení

„Stůj,“ zařvala na mě Angela, když jsem jí zrovna sebrala její tašku s věcmi a rozeběhla jsem se. Musela jsem zjistit, kdo jí dneska na hodině ve škole psal. Rychle jsem v běhu hledala v tašce mobil, a když jsem ho našla, tak jsem si mohla dovolit zastavit, protože Angela byla o velký kus za mnou.

„Takže Ben,“ řekla jsem s otazníkem v očích a vtom mě už doběhla Angela a vzala si rychle mobil i s taškou zpět.

„Proč jsi mi to neřekla? Jsem myslela, že jsme kámošky a ty si snad říkají všechno,“ ohradila jsem se na ni.

„Bello, já vím, ale pochop mě, zatím si jen píšeme, nic víc, nic míň. Kdyby to bylo něco víc, tak ti to samozřejmě hned řeknu, ale prostě nebylo co.“

„Dobrá, ale slibuješ, že mi hned povíš, až bude něco víc. Víš, abych se mohla připravit, abych mu mohla nakopat jeho pozadí, kdyby ti ublížil,“ dořekla jsem to a obě jsme se tomu zasmály. Teprve teď jsem si všimla, že stojíme v chodbě plné studentů, kteří na nás neuvěřitelně zírají.

„To nemáte nic jiného na práci,“ zařvala jsem na ně. Tak co nemají se plést do věcí, do kterých jim nic není. Ani si neumíte představit, jak moc se těším, až z této školy vypadnu. Samí pomlouvační lidé, kteří se navzájem využívají, jen pro svoje dobro. Naštěstí tu bylo i pár výjimek. Například Angela, která byla úplně zlatá holčina, se kterou jsem se znala od malička. Navzájem jsme viděli, co se té druhé děje, ani ještě nemusela nic říct. Od malička jsme také dělaly srandičky a to děláme i dodnes, kdy jsme téměř dospělé slečny. Dokonce i můj táta se kamarádí s Angelinými rodiči, takže nic nenamítá proti tomu, když jsem u ní od rána do večera.

„Bello, pojď, nebo nestihneme další hodinu,“ vytrhla mě Angela z přemýšlení.

„Sakra, já si zapomněla ve skříňce věci, běž napřed, já tě dohoním,“ řekla jsem a vydala se opačným směrem. Ve skříňce jsem si rychle vytáhla učebnice do angličtiny a otočila se. Vtom jsem narazila do něčeho tvrdého a vysokého. Podívala jsem se nahoru a uviděla jsem to nejkrásnější, co jsem kdy v životě viděla. Anděl, problesklo mi hlavou. Krásný anděl s bronzovými vlasy, ach, ty krásné vlasy, na které bych si tak ráda sáhla. Ty krásné zlatavé a oči a ach ne, ty plné rty a ta hruď. Tolik krásy jsem nemohla vstřebat.

*****************************

„Vstávej, slyšíš mě,“ ozývalo se a já pomalu otevřela oči a zamrkala.

„Hned naše první setkání a ty jsi ze mě tak mimo. Waw, jsi první holka, která ze mě omdlela,“ pronesl ten fešák. Počkat, co že to řekl? To si ke mně nikdo dovolovat nebude, ani on ne.

„Hele brzdi, krasavče,“ řekla jsem a začala se zvedat z jeho náruče, ve které jsem se od mé menší indispozice nacházela. „To, že jsem pravděpodobně upadla na chvíli mimo stav vědomí nemá nic dočinění s tebou. A už mě konečně postav na zem,“ řekla jsem, když jsem se nemohla dostat z jeho náruče.

„Ale andílku, přeci se hned nemusíš čertit. Neprospívá ti to, víš. No ohledně té druhé věci, tak ne, nepustím tě.“

„Kdo do čerta jsi, že si tak dovoluješ.“

„Někdo, kdo tě přišel usměrnit,“ řekl a usmál se. „Říkali mi o tobě, že jsi divoká a nezkrotná, ale že budeš i tak drzá, to mi nikdo neoznámil. Ale upřímně mě to láká a rajcuje.“

„Jak o mně víš, když já tě neznám?“

„Já vím všechno,“ řekl sebevědomě a tajemně zároveň. „A jsem Edward. Edward Cullen, nový student.“

„Samozřejmě, pan Chytrý, okamžitě mě pusť dolů,“ řekla jsem a začala kopat a mlátit ho do hrudi. Přece s ním tady nebudu ani o minutu navíc.

„Dobrá, chtěla jsi to sama,“ řekl a náhle jeho paže pod mým tělem zmizely a já spadla a rozplácla se na zem. Nevěřícně jsem na něho hleděla. To se mi snad zdá. Ano, určitě se mi to zdá. Napočítám do pěti a už tady nebude. Pět, čtyři, tři, dva, jedna a nic. Pořád tu je, tak znova. Tentokrát od desíti. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna. Sakra zase nic, jen ten jeho pitomý úsměv. Nechápu, co jsem na něm mohla vidět. Ale zase pravda je, že je opravdu krásný, ale dutý a namyšlený a sebevědomí. Vždyť je jako ty. Ne, já jsem rozhodně lepší, nemůžu se s ním srovnávat. Odložila jsem mé myšlenkové proudy na později a zvedla se, posbírala si všechny učebnice a podívala se na něj.

„Pamatuj si, že si se mnou nikdo zahrávat nebude. Ani ty, ani nikdo jiný. A fajn, jestli chceš mít válku, máš ji mít. Ale pamatuj si, že já nikdy opakuji, nikdy neprohrávám,“ řekla jsem suverénně.

„Super, to zní jako výzva a ty já miluju. Takže už se těším, Bello,“ řekl a opět jsem v jeho očích viděla ty jiskřičky. To snad ani není možné, jak jedna osoba dokáže někoho tak moc vytočit.

Pomalu jsem kráčela chodbou a ignorovala zvonění na hodinu. Tak co se nezblázní, když jednou přijdou pozdě. No možná to sice už bude po několikáté, ale to nevadí. Ještě jsem se skočila podívat na sebe do zrcadla a zkontrolovala případné škody, které by mi udělal. Po pečlivém prozkoumání jsem neshledala žádnou novou vrásku, a tak mi nezbylo nic jiného, než se vydat na tu angličtinu. Otevřela jsem dveře do třídy a vtom...

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký únosce 1. kapitola: