Kratší díleček. Víc jsem toho nestihla.
12.09.2009 (20:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8452×
17,
Bella
Probudil mě hluk. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Ležela jsem v pohodlné posteli, zachumlaná do kupy pokrývek a na sobě jsem měla pyžamo. Kdo mě převlékl? Kde Seth a Jake? Žijí?
A matně jsem si vybavovala co se stalo.
Jeli jsme v autě a pak do nás něco narazilo. Stalo se to tak rychle, a my sjeli do příkopu... pak jsem si vybavovala jen tupou bolest hlavy a tmu.
Pane Bože!! Moje dítě! A rychle jsem si prohmatala břicho. Zdálo se že je všechno v pořádku a já si oddychla.
Zase jsem uslyšela ten hluk, tentokrát ho doprovázelo vrčení. Rozběhla jsem se tím směrem odkud se to ozývalo. To co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Cullenovi!!
Jake se zrovna vrhnul na Edwarda a já vyděšeně vykřikla, „Ne!!“
Carlisle a Jasper je od sebe odtrhli a já na sobě ucítila jejich pohledy. Jeden se mi zabodl přímo do srdce. Edward. Koukal se mi přímo do očí, jeho pohled byl plný něhy... Chtěl ke mě jít, ale pak se zarazil a jeho pohled spočinul na mém břiše. Obličej se mu ztvrdnul do bolestné a zmatené grimasy.
Najednou toho bylo na mě moc. Začalo se semnou všechno točit a já upadala zpátky do klidné temnoty. Poslední co jsem cítila byli opatrné a pevné ruce, které zastavili můj pád.
Edward
„Bello,“ zašeptal jsem. Chtěl jsem k ní jít a sevřít v náručí, prohlížel jsem si jí, zda je v pořádku. Pohled se mi zastavil na jejím kulatém břiše, které si objímala...
„Vidíš, teď už je moje!! A ty proti tomu nic neuděláš. Chtěl jsi abych žila normální lidský život, ne... Tak ten teď žije se mnou!!“ říkal mi ten pes v myšlenkách a nejhorší na tom bylo, že měl pravdu.
Kdybych měl srdce, tak by právě přestalo být. Ona je těhotná s tím zablešeným, pro ni nebezpečným psem. Dá mu dítě...
To já bych jí nikdy dítě dát nemohl.
Pak se Bella zhroutila k zemi. Naštěstí u ní hned byla Rosalie a utlumila její pád.
Bella
Probudili mě studené dotyky na mém obličeji a já otevřela oči. Na de mnou se skláněla Esmé.
„Neboj holčičko, všechno je v pořádku. Tady jsi v bezpečí,“ chlácholila mě.
„Esmé?“ pořád jsem nevěřila že jí vidím.
„Jsem u tebe zlatíčko.“ Pohladila mě po vlasech.
„Dítě...“ zašeptala jsem se strachem v hlase.
„Je v pořádku,“ řekla něžně.
Byla jsem zmatená. „Kde... kde to jsem? Kde je Jake a Seth? Jsou v pořádku?“ zeptala jsem se vyděšeně.
„Jsme v pořádku,“ ozvalo se z druhé strany postele a já uviděla Setha.
„Sethe, kde je Jake?“
„Je dole, byl trošku poškrábaný a teď se dává dohromady,“ řekl a když viděl můj vyděšený výraz, dodal „Neboj, za chvíli za tebou přijde.“
„Co se stalo?“ zeptala jsem se ho.
„Napadli nás ti upíři, co nás sledovali. Zahnali nás do lesa. Potom tam přiběhli Cullenovi a pomohli nám,“ popsal ve zkratce Seth.
„Teď musíš odpočívat, budu tu celou dobu s tebou, nic se ti nestane. V klidu spi,“ řekla Esmé a pohladila mě po tváři.
„Esmé...“
„Ano, holčičko?“
„Já o to nestojím. Nemusíš u mě zůstávat,“ řekla jsem tvrdě. Můžeš znovu odejít, mě už tím neublížíš, chtěla jsem ještě říct, ale neušel mi její ublížený výraz, kdyby mohla, rozplakala by se. Ale to oni opustili mě a ne já je. Nechtěla jsem tu být a začala jsem se zvedat. Ale ona mě jemně zatlačila zpátky do postele.
„Musíš ležet... Máš lehký otřes mozku a týden nesmíš z postele,“ řekla mateřsky.
„Já musím na záchod,“ řekla jsem a vážně jsem tam potřebovala jít.
„Jistě, pomůžu ti.“ Začala mě zvedat.
„Mám nohy... a Seth mi pomůže,“ odbyla jsem ji a vykroutila se z jejích rukou.
Seth mi pomohl na nohy, ale když viděl, že nemůžu udělat ani krok, tak mě vzal do náruče a odnesl do koupelny a počkal za dveřmi. Potom mě zpátky uložil do postele. Esmé už v ložnici nebyla.
Za chvíly přišla Rose s podnosem jídla a dvěma talíři.
„Ahoj,“ pozdravila mě.
„Ahoj.“ Nesměle jsem se ní usmála.
Zarazila se. „Já čekala, že mě vyhodíš?“
„Proč bych to dělala?“ zeptala jsem se jí a uviděla její překvapený výraz, tak jsem dodala „Možná to udělám, až položíš ten tác.“ Nahodila jsem jakoby na oko vážně a ona se rozesmála.
„Bello, ani nevíš jak ráda tě vidím!“ Vběhla do pokoje Alice a začala mě objímat. Chtěla jsem jí odstrčit, ale nemohla jsem, sevřela mě ještě pevněji.
“Já věděla jsem že jsi v pořádku,“ vyhrkla celá šťastná. Nechápala jsem důvod její radosti. Vždyť jí je to jedno, nebo ne?
„Pust mě Alice!“ řekla jsem stroze. Odtáhla se ode mě a zatvářila ublíženě.
„Bello, já...“ začala.
„Já nechci nic slyšet, nechci s tebou mluvit, nechci tě vidět a už vůbec tu nechci být. Tak mi laskavě udělej tu radost a zavři za sebou dveře!“ vyjela jsem na ni. Tohle nečekala a utekla. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale měla jsem jim chuť ublížit, tak jako oni ublížili mě.
Seth a Rose se na mě jen vykuleně dívali.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!