Tak jako vždy... Snad se tento dílek bude líbit. Je trošku kratší, ale potřebovala jsem jí nějak dobře zakončit. A nechávejte komentíky a nebo kritiku :oD
15.09.2009 (07:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9525×
19,
Ráno jsem se probudila celá zpocená. Měla jsem příšerný sen. Zase se mi zdálo o té noci, o noci kdy mě opouštěl. Ale tentokrát to bylo jiné...
Pozorovala jsem ho jsem jak mi bere mé věci. Fotky, letenky, moji ukolébavku a sebe...
Ale tentokrát jsem s jeho odchodem byla smířená, ať si nechá ty věci, už jsem je nepotřebovala.
V tom snu jsem Edwarda milovala pořád stejně a chtěla jsem aby byl šťastný. Když už mě nemiloval, nemohla jsem ho nutit, aby se mnou zůstal.
Ale pak se něco zvrtlo, Edward nahnul nad dětskou postýlkou a vzal do náruče miminko v bílé dečce, sotva pár dnů staré. Naše dítě. A odcházel s ním pryč. V tu chvíli mi došlo, že odchází i s ním.. „Bude to jako kdybych nikdy neexistoval,“ znělo mi v hlavě. Snažila jsem se ho zastavit, prosila jsem ať to nedělá. Ať mi jej nebere... Neposlouchal mě, ani se neotočil a dál odcházel s mým dítětem v náručí pryč. Utíkala jsem za ním, ale nemohla jsem ho zastavit. Byla jsem pouhý člověka a on... Vzal mi všechno, všechno co jsem milovala, už jsem neměla nic. Má náruč zůstala prázdná.
Ta vzpomínka na ten sen mi vehnala slzy do očí a já se rozplakala. Cítila jsem se tak bezbranná. On se nikdy nesmí dozvědět, že to dítě je jeho. Stulila jsem se do klubíčka a uklidňovala jsem se.
Až po chvilce jsem si uvědomila, že jsem v pokoji sama. Nebyl tu se mnou Seth a ani Jakob, ty mě tu nikdy nenechávali samotnou. Bylo to divné. Pomalu jsem se zvedla z postele a oblékla si župánek, co mi přinesla Rose. Musela jsem zjistit, co se děje. Šla jsem pomalu. Nechtěla jsem upadnout a ublížit tak děťátku. Jednou rukou jsem se držela zdi a druhou si přidržovala bříško.
Došla jsem nad schody a chytla se zábradlí. Odtamtud se mi naskytl výhled na celý obývací pokoj.
Uviděla jsem je tam všechny, Cullenovi, Setha i Jakoba a pár dalších lidí. Ne, upírů... Byli krásní, jako padlí andělé s bílou pokožkou stejně jako Cullenovi. Bylo jich pět. Čtyři upírky a jeden upír.
„Mysleli jsme, že jsme přátelé! Ti čoklové zabili partnera Iriny!“ rozčiloval se ten muž
„Jsme přátelé, Eleazare. Laurent chtěl zabít Bellu, vlci ji jen chránili,“ oponoval mu Carlisle.
„Měl jen žízeň, každý jednou ujede. To není důvod. Ta holka je jen člověk, naše potrava.“ Vykřikovala oblondýna, nejspíš Irina. A Edward s Jakobem zároveň zavrčeli. Pak k Edwardovi přiběhla nádherná zrzka a přitulila se k němu.
„Klid, miláčku, já jsem při tobě.“ Slastně se na něho podívala.
„Teď ne, Tanyo,“ řekl Edward a odstoupil od ní.
Ten pohled mě málem odrovnal. Mohlo mě napadnout, že si k sobě najde někoho rovného a ona byla tak krásná. Dokonale se k sobě hodili. Ani se mi nelíbilo to o čem všichni mluvili. Ucítila jsem slabost v nohou, tak jsem se ještě pevněji chytla zábradlí. Teď ne, říkala jsem si. Teď nemůžu omdlít a na chvilku jsem zavřela oči, když jsem je otevřela, všimla jsem si že na mě kouká Tanya. Edward nejspíš zpozoroval, ten pohled a také se na mě podíval. Potom se odvrátil a něco pošeptal Esmé. Ta ke přiběhla a odvedla mě zpátky do pokoje.
„Co to děláš, zlatíčko? Máš ležet,“ kárala mě.
„Esmé, co se to tam dole děje?“ ptala jsem se jí.
„Zlatíčko, tím se teď nezatěžuj. Musíš odpočívat. Mysli na děťátko,“ vyhýbala se odpovědi a ukládala mě do postele. Měla jsem strach, že je to něco vážného.
„Tak půjdu dolů a zjistím to,“ řekla jsem rázně, když mi nechtěla odpovědět.
„Bello, teď to není vhodné. Jedná se o vlky, zabili Laurenta. Byl to partner Iriny a oni teď chtějí pomstu. Neboj se, my nedovolíme aby se jim něco stalo. Jsme vděčný, že se o tebe postarali. Všechno bude v pořádku, rozumíš?“ uklidňovala mě a já jen kývla.
“Ale Bello, jak jsi si mohla začít něco s vlkodlakem? Je moc mladý a neumí se ovládat, mohl ti ublížit a teď může ublížit i vašemu dítěti,“ říkala smutně a já nechápala o čem mluví.
„Ty mluvíš o Jakovi?“ zeptala jsem se nechápavě.
„O kom jiném?“
„Ale to dítě není Jaka. Jak jsi na to přišla?“ zeptala jsem se jí, a ona na mě překvapeně pohlédla.
„Bello, a čí je to dítě?“ ptala se...
(pokračování příště.. :oD )
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 19. kapitola:
Taký koniec ... Ešte že ma čakajú kapitoli napísané dopredu ...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!