Je to kratší než jindy, tak se nezlobte. Jsem hotová, ale vy ze mě určitě taky, co?
:oD
14.12.2009 (20:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8091×
48. - 1. část
Poslední dva dny uběhli jako voda, zařizovali se poslední úpravy ohledně svatby. Zítra měl nastat ten den „D“. A všichni někde lítali. Alice zařizovala svatbu, a Rose si vzala na pomoc. Mužská část rodiny probírala taktiku cesty a Volterry. A mě zbyla jen Esmé. Ta se mi snažila dělat společnost a zabavit, ale moc jí to nešlo, byla jsem ze všeho nervózní. I když jsem se cítila chvílemi klidná, nejspíš díky Jasperovi. Občas mě přišel Edward zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. Jen co mě políbil, byl zase hned pryč.
Seděla jsem na houpačce, která byla ukrytá pod přístřeškem verandy a přemýšlela o nastávajícím dnu. Tolik jsem si přála, aby tu se mnou byl Charlie i René. Tolik mi chyběli a já si přála je mít zítra při sobě. Nejen je, ale také Jakoba. Stýskalo se mi po nich. Byly důležitými částmi mého života a já je milovala. Smířila jsem se s myšlenkou, že je již nikdy neuvidím, jen když bude při mě Edward. A to se mi plnilo. Tak proč to tolik bolí?
Tiše jsem se houpala a byla ráda, že nikdo nevidí mé mokré tváře. Potlačovala jsem se vzlyky a neutišitelně jsem si přejížděla po břiše. Mému malému se můj smutek nelíbil, cítila jsem to, ale nemohla si pomoci. Zafoukal studený vítr, který se mi i přes mou huňatou bundu dostal pod kůži. Zatřásla jsem se, ale nevnímala jsem to. Pozorovala tu tenkou vrstvu sněhu přede mnou. Třpyt té krásy zahalil stín. Ohlídla jsem a podívala se do tváře Jasperovi. Přisedl si ke mě a já si rychle setřela své zmrzlé slzy. Jeho blízkost mě překvapila. I když už jsem mu tolik nevoněla, přesto si ode mě držel pořád odstup.
„Tvé emoce se střídají jak na kolotoči.“ pomluvil.
„Promiň. Jsem poslední dobou nějaká... přecitlivělá.“ omluvila jsem se. Věděla jsem, že cítí to samé jako já. Ale nebyla jsem tolik silná, abych ty emoce u sebe uzemnila. „Můžeš?“ poprosila jsem ho a hned jsem se cítila šťastná „Děkuju.“ Usmála jsem se na něj a on jen přikývl.
Vrátili jsme se do domu za ostatními. Edward byl hned u mě a provinile se na mě podíval.
„Já..., jestli si nejsi jistá. Nemusíme se brát hned zítra. Můžeme...“ začal pochybovat Edward. Z jeho slov jsem poznala, že o mě nechce přijít kvůli jednomu špatnému rozhodnutí. Položila jsem mu prsty na ústa a tím ho umlčela.
„Jsem si jistá.“ Ujistila jsem ho. Edward na něj lehce zavrčel a přitáhl mě na svou hruď.
Pak se podíval na Emmetta.
„Teď ne, Emmette.“ Upozorňoval ho a já se na ně otočila s otázkou v očích.
„Edwarde, nebuď podpantoflák. Ještě jsi se ani neoženil.“ Odporoval mu Emmett se založenýma rukama. „No, jak chceš.“ Vzdychl poraženecky Emmett a padl přede mě na kolena.
„Bello...,“ upřel na mě Emmett své oči jako Kocour v botách ve Shrekovi. „já vím, že je to trochu nevhodné. Ale uvědom si, že pokud to neudělá, tak bude litovat!“ pokračoval ve svém proslovu téměř tragicky. „Prosím, přemluv ho ať jde s námi ven. Slibuji, že to bude jen malá pánská jízda. Žádný nahý ženský, ani polonahý a už vůbec ne nazí muži, který by Edwarda sváděli. Čestný, Bello.“ škemral a jeho pohled se ještě prohloubil.
Emmett mě vždycky dokázal pobavit. Tiše jsem se zasmála a nahodila vážnou tvář.
„Mám podmínku. Žádný ženský, ani oblečené.“ Vyřkla jsem.
„Platí!“ vykřikl a otočil se na Edwarda. „Je mi líto brácho, hold, je budu muset všechny zvládnout sám.“ Ušklíbl se s úsměvem a jedna mu přiletěla, až zaduněla.
Nad Emmettem stála Rose a tvářila se jako bůh pomsty.
„Auu...“ zakňučel Emmett a hladil si tvář. Pak se uraženě otočil a odcházel „Edward má štěstí, že si bere člověka. Bella ho být nemůže.“ Přemýšlel na hlas. „Asi bych měl vyměnit manželku...“
Rosalie zbledla, tedy jestli to ještě více šlo a vyběhla za ním. Po chvíli se z jejich pokoje ozývali silné vášnivé otřesy. Myslím si, že Esmé se modlila o to, aby dům zůstal v celku.
Večer Edward vydal s Jasperem a Emmettem na svou rozlučku se svobodou – tedy spíše lov. Znovu jsem Emmettovi připomínala podmínky naší dohody.
„Já vím, Bello...“ kuhral na mě. A v obličeji mu hráli všichni ďáblové.
Edward se netvářil moc nadšeně, že musí ode mě odejít. Dělal jako by měl od nás odejít na měsíc. Nejprve se půl hodiny loučil se mnou a potom s mým bříškem. Chtěl se mnou zůstat, tak jsem ho musela skoro vyhodit a Jasper s Emmettem odtáhnout.
Když se konečně za nimi zavřeli dveře, hluboce jsem si oddychla. Po pár minutách, kdy byli dostatečně daleko jsem se obrátila k Alici.
„Alice, oblečeš mě?“ černovlasí Elfík se na mě nevěřícně podíval. „Kluci přeci nebudou jediní, kdo se půjde bavit. My jdeme taky.“ zavelela jsem.
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sladký vánek - 48. kapitola 1. část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!