Další díleček už mám napísaný. Pokud ho sem chcete co nejdřív (říkám, že stojí za), tak chci komentíky. A co myslíte že provede Bella Jasperovi? A nebo to odskáče Alice?
29.12.2009 (12:45) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7788×
52,
Ze spánku mě vytrhl zvonící telefon a já se snažila zorientovat ve tmě.
„Promiň, klidně spi,“ omluvil se mi Edward a zvedl ten hovor. Musel to být někdo z rodiny, jinak by to nezvedl. Někdo mu něco říkal a na obličeji se mu objevil kamenný výraz, kterým se snažil dát najevo že se nic neděje. Muselo jít o něco vážného a já se začala bát...
Cítila jsem, jak se mi rychle rozbušilo srdce. Edward domluvil, tak rychle, že jsem nepostřehla ano slovo a típl telefon.
„Edwarde, co se děje?“ zeptala jsem se ho a nedokázala skrýt svůj ustrašený hlas.
„Nic důležitého, lásko. Spinkej.“ Zabalil mě do pokrývky a tiše broukal mou ukolébavku, a já podlehla svému vyčerpání.
. . .
Probudil mě tichý šepot za dveřmi.
„Ne, Alice. To jí neřeknu, teď ne. Mohlo by jí to hodně rozrušit!“ ukončil rázně rozhovor Edward.
„Edwarde...“ pokusila se znovu.
„Ne!“ nenechal se Edward a vrátil se zpátky ke mě. Jakmile uviděl, že na něho hledím, usmál se na mě.
„Edwarde, co se děje? Stalo se něco? Co mi neřekneš?“ zasypávala jsem ho zmatenými otázkami.
Edward nasadil ustaraný obličej. „Bello...“ oslovil mě, ale větu nedořekl. Do pokoje vběhla celá rodina v čele s Emmettem, který nesl dvoupatrový čokoládový dort, oproti svatebnímu dortu ze včerejška, byl obrovský.
„Všechno nejlepší Bello...“ zvolali jednohlasně.
Nevěřícně jsem na ně koukala, to snad nemyslí vážně. To mi vážně chtějí připomínat, že jsem už o dva roky starší než Edward? Zvedla jsem se na posteli do sedu s obmotanou pokrývkou okolo sebe, jelikož jsem neměla po včerejší noci na sobě kousek oblečení. A zároveň se modlila, aby se tu neváleli moje roztrhané kalhotky. To pomyšlení mi vyvolalo červeň na tváři. Naštěstí si to všichni vyložili jinak.
„Víme, že si měla narozeniny včera, ale dnešek je vhodnější pro oslavu,“ promluvil Carlisle „máme pro tebe dar k narozeninám a jelikož nemáš ráda dárky, tak i svatební dar zároveň.“
Edward si přisedl ke mě na postel a objal mě. Esmé mi podala menší šedou krabičku a já si jí od ní vzala. Všichni se tvářili nedočkavě, tak jsem ji otevřela. Uprostřed škatulky se blyštil erb Cullenů na stříbrném řetízku. Nebyl sice tak velký jako Rosaliin, ale měl své kouzlo. Vydechla jsem údivem, ozvalo se zasmání a následné Emmettovo nabídnutí, že mi jej připne, ale Edward byl se zavrčením rychlejší. Nechtěl dovolit, aby se Emmett ke mě přiblížil, když nejsem oblečená, nejspíš zase něco kul.
„Já nevím co říct...“ špitla jsem a sevřela v dlani přívěšek, ani nevím jak a už mi tekli slzy po tváři. Tolik mě to dojalo. A jak jsem přes slzy viděla, či spíš neviděla, tak i Esmé unikl dojatý vzlyk.
„Bellinko, neplakej. Emmettík má pro tebe dortíček...“ utěšoval mě Emmett, nabral na špičku prstu krém a rozmazal mi ho po obličeji.
„Emmette, ty!“ otírala jsem si obličej a pustila tak pokrývku, kterou jsem si halila poprsí. Jakmile to Emmett uviděl, začal řvát smíchy. Ještě, že Edward byl rychlejší a hned mě zahalil. Chňapla jsem po kusu dortu a hodila ho po Emmettovi, ten však uhnul a čokoláda skončila na bílých kalhotách Alice.
„Promiň,“ omluvila jsem se a dusila v sobě smích. Ani nevím jak se to stalo a vzduchem létali kousky dortu. Edward mě schoval ve svém náručí a schytal všechny rány.
„Tak dost, děti!“ zavelela Esmé a přerušila tak veselý plné smíchu. Vyhnala všechny z našeho přechodného pokoje.
„Lásko, jsi celá špinavá.“ Zakoulel očima a vytáhl mi kus piškotu z vlasů.
„Ty taky nejsi nečistší.“ Oprášila jsem mu z ramene drobky, které jsem mu tam spíš rozmatlala.
„S tím musíme něco udělat,“ zazubil se na mě Edward a odnesl mě nahou pod sprchu.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ vybafla jsem na něho, když se ode mě odtrhl. „Ty potřebuješ také umýt.“ Přitáhla jsem ho k sobě, celého oblečeného, pod tekoucí sprchu. Vzájemně si smývali dort z těla.
Se smíchem jsme vyšli z koupelny do pokoje, kde už byl ten dortový výbuch uklizený. Ještě že se to neodehrálo v naší ložnici. Z hostinského pokoje jsme se za ruku proplížili zpět do naší ložnice, každý jen v ručníku. Vzpomněla jsem si, že mi Edward nezodpověděl ještě pár otázek, tak jsem se ho na to zeptala znovu. Ten si skousl rty.
„Budeme muset do Volterry odjet už zítra brzo ráno,“ pronesl zkroušeně. „bohužel sebou nemůže do letadla vzít krev a nevíme, jestli jí ve Volteře seženeme tvojí krevní skupinu. Budeš se muset napít do zásoby, snad to pomůže.“
„Dobře. Proč jedeme už zítra? Myslela jsem, že máme čtrnáct dnů.“ Byla jsem zmatená.
„Bude to tak lepší, kvůli počasí. Teď by měli být v Itálii menší přeháňky a potom bude už jen slunečno.“
Dávalo to rozum, ale stejně mi na tom něco nesedělo. Jen jsem kývla a šla se obléknout. Nasnídala jsem se a šla si zabalit věci sebou. Jakoby to Alice tušila. Ta už skotačila po naší ložnici a skládala věci balila potřebné oblečení do kufru. Potřebné?! Ona se snad zbláznila. K čemu mi bude top pod prsa a minisukně, nebo boty na vysokém podpatku a červené sexy podvazky?
„Alice!“ okřikla jsem jí a začala jsem ty věci vyhazovat z kufru. „Tohle nepotřebuji.“
Alice mi nasupeně vytrhla kufr. „Potřebuješ!“ Vracela oblečení zpět do kufru.
To ti nedaruji! Slibovala jsem jí v duchu. Vyndala jsem ze šatny další brašnu a skládala jsem do ní opravdu potřebné náležitosti na cestu. Dobalila jsem a Alice na mě napěněně koukala.
„To si nevezmeš. Nemáš vkus,“ vykřikla.
„Ty si zabal co chceš. Já mám hotovo,“ vysmála jsem se jí. Alice se vrhla po mé cestovní brašně, ale já jí hodlala bránit zuby, nehty a posadila se na ní.
„Slez z ní.“ Soptila Alice.
„Ne.“
„Dej mi tu brašnu.“
„Ne.“
Do dveří vpadl Edward v závěsu s Jasperem. Naše polovičky na nás hleděli a cukali jim koutky. Vážně netuším, co je tady k smíchu. Obě jsme po nich hodili zlostné pohledy, a jejich tváře byli bez emoce.
Najednou mi byli vše jedno, ať mi Alice zabalí co chce. Hodlala jsem slézt z tašky a omluvit se jí.
V tom mi to došlo. Jasper se snaží použít svou moc, co by pro Alici neudělal! To teda ne, Jaspere! Moje těhotenské hormony neobejdeš!
Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Sladký vánek - 52. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!