Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 53. kapitola

31.12.2009 (07:15) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8297×

53,

Najednou mi byli vše jedno, ať mi Alice zabalí co chce. Hodlala jsem slézt z tašky a omluvit se jí.

V tom mi to došlo. Jasper se snaží použít svou moc, co by pro Alici neudělal! To teda ne, Jaspere! Moje těhotenské hormony neobejdeš!

Schovala jsem si tvář do dlaní a začala vzlykat. Edward mě začal utěšovat a dlaní mi přejížděl po zádech.

„Lásko, neplač,“ konejšil mě.

V tom mě přepadla neobyčejně veselá nálada. Vytrhla jsem se Edwardovi, stulila se do postele a obličej schovala v polštáře. Smála jsem se do polštáře, až jsem se za břicho popadla. Jelikož mi nikdo z nich neviděl do tváře, mysleli si, že pořád brečím.

„Jaspere!“ okřikl ho Edward.

„Promiň, já nevím co se to děje,“ omlouval se zaskočeně.

Při představě jeho zmateného výrazu jsem se rozchechtala ještě více. Musela jsem uznat, že zvuky co jsem vydávala, zněli doopravdy jako vzlyky.

„Miláčku, Bello... Pšt... Alice ti nebude mluvit do balení, jen ti chtěla pomoci,“ konejšil mě dál Edward. „Viď, Alice?“

„Hmm..“

„Viď, Alice?“ zopakoval jí otázku.

„Ano,“ procedila mezi zuby.

„No tak, lásko,“ chlácholil mě Edward. „Alice už to odklidila a s Jasperem odešli. Neplač...“

Vykoukla jsem jedním očkem a přesvědčila se, že už jsou doopravdy pryč. Poté jsem se otočila na Edwarda ještě celá rozesmátá, zuby jsem se skousávala rty.

„Bello...“ Byl celý zmatený. Přiložila jsem mu na rty ukazováček a zakroutila hlavou.

„Přetahovat se s upíry je těžké,“ pošeptala jsem mu ouška a mrkla na něho. Nechtěla jsem, aby to ostatní slyšeli.

„Myslím, že to zabralo, zmátla si i Jaspera,“ pověděl mi tiše. „Ale už to nikdy nedělej. Nerad tě vidím plakat, i když jsi zrovna nebrečela. Taky jsem ti na to málem skočil.“

Zarazila jsem se.

„Jak to? Tedy, ty jsi o tom věděl? Jak?“ Vykulila jsem na něho oči. Vždycky jsem byla špatná herečka, ale na tohle mi skočil i Jasper.

„No, ze začátku jsi mě taky zmátla, ale to maličké tě prozradilo.“ Pohladil mě po břiše. „Nemůže být šťastné, když ty nejsi. A ono bylo, a dávalo to dost navědomí.“ Usmál se.

Podívala jsem se na své bříško, kde moje malé rostlo.

„Zrádče,“ řekla jsem tomu prckovi ve mě, naoko rozzlobeně přesto něžně.

Edward se při pohledu na mě rozesmál a já sním.

„Děkuji, že jsi mě nepráskl.“ Políbila jsem ho.

„Co bych pro tebe neudělal.“ Pohladil mě po vlasech. „Ale příště to zkusíme i na mé oblečení,“ dodal. „Je to účinná taktika."

Druhý den mi Alice připravila oblečení na sebe. Po včerejšku to ani nepřehnala, vlastně se mi to i líbilo. Volný kalhoty, topík, který nosili dívky, jenž nebyli těhotné a volný svetřík. Takže na mě na první pohled nebylo poznat, že jsem těhotná, jen při bližším poznání. Prý bude v Itálii něco okolo pětadvaceti stupňů, tady na Aljašce se v téhle době pohybovali teploty okolo nuly, tak se nebudu muset převlíkat, jen si sundám zimní bundu.

Mohli jsme vyrazit na cestu. Vzala jsem svojí cestovní tašku do ruky a odnášela jí do auta. Na chodbě mě zastavil Carlisle a vyrval mi tašku z rukou.

„Bello, to nemůžeš. Je to těžké. Nošením těžkých věcí namáháš břicho, svalovou soustavu a ...“ poučoval mě.

„Já vím, Carlisle,“ řekla jsem se skloněnou hlavou.

Vedle mě se objevil Edward a Carlisle odešel odnést brašnu.

„Bello, lásko. Máš při sobě kupu upírů, kterým váha ani únava nic neříká. Tak proč to taháš? Jsme tu pro tebe, já jsem tu pro tebe... a naše dítko.“ vyčítal mi něžně a trošku rozzlobeně.

„Když já nechtěla, aby mi to Alice schovala,“ špitla jsem provinile.

„No, Alice to sice měla v plánu. Ale nechce aby jsi znovu brečela, tak se jen rozhodla že sebou vezme i ten kufr, co ti zabalila,“ zasmál se a doprovodil mě do auta.

„Edwarde,“ otočila jsem se na něj „já nemám doklady, pas...“ zděsila jsem se.

On se jen na mě usmál. „Neboj, Jasper se o všechno postaral.“ Podal mi papírová kartičky: pas, průkaz totožnosti, pojištění, řidičák, creditky... Vše, co jsem mohla potřebovat na  jméno Isabella Marie Cullen Došlo mi, že to pravé nebude, stejně jako jejich doklady. Raději se nebudu ptát, jak to zařídili, stejně by mi to nepověděli. Pak si je Edward vzal zpátky k sobě, pro jistotu.

Konečně jsme nasedli do letadla, byla jsem tak nervózní. Posadila jsem se do sedadla u okýnka v poslední řadě, jak jinak, než v první třídě. Letadlo mělo odlétat za dvacet minut, tak ještě Edward něco řešil na chodbičce něco s Carlislem. Neušlo mi, že Edward stojí tak, aby mě měl pořád na očích a já jeho. Kolem nich se producírovala zrzavá letuška s nenápadně více rozhalenou halenkou a chtivým úsměvem. Oni si jí však nevšímali.

Pilot ohlásil odlet a Edward se posadil vedle mě. Chtěla jsem si zapnout pás, ale kvůli bříšku jsem ho potřebovala povolit, přezka byla zaseklá. Edward se ke mě naklonil, aby mi pomohl. V tu ránu se přiřítila k nám ta zrzavá letuška a zatvářila se na mě s výrazem – to se ti nepovede, ten je můj.

„Slečno, neobtěžujte tady pána. Já vám pomohu.“ Naklonila se ke mě přes Edwarda a hodila po mě znechucený výraz. „Kdyby jste si chtěl přesednout, je volné místo hned v první řadě,“ navrhla Edwardovi a zatáhla mi s pásem, až jsem sebou cukla a přiložila si dlaně k břichu. „To víte, ty pásy jsou pro hubené lidi,“ vyplivla. Emmett v sedadle před námi se dusil smíchem, ve mě to vřelo.

„Promiňte, ale moje žena je těhotná,“ zavrčel na ni Edward a odstrčil ji trošku hruběji. Sám mi uvolnil přezku a zapnul mi šetrně pás.

Letuška strnula, zezelenala, něco zakoktala a odešla se připásat na své místo.

. . .

Edward

Ta letuška se nám celou dobu raději vyhýbala. Dělala dobře, její myšlenky na mě a nechutné chování určené Belle, ve mě vzbuzovali touhu jí skočit po krku. Vteřinu jsem se bál, že při zapínání pásu praští do břicha, raději jsem jí odstrčil a sám se o to postaral.

Sehnali přímí let do Říma. Přiletět jsme tam měli v noci, pak už to bylo jen pár hodin do Volterry. Do té doby to budu muset říct.

„Měl by jsi jí to říci hned,“ vysílala ke mě Alice. „Víš, jak bude reagovat, až zjistí, že jsi jí to tajil?“ otravovala mě Alice v myšlenkách. Naštěstí to ostatní nechali na mě, věděli, že nechci Bellu stresovat v jejím stavu, dřív než je nutné. A moc dobře jsem věděl, jak bude reagovat, že jsem jí tajil tak důležitou věc.

Bella od začátku letu spala, jen maličké v Bellině lůně se občas probudilo a dožadovalo se pozornosti. Nechtěl jsem, aby se Bella probudila, byla unavená. Jakmile jsem začal hladit Bellino bříško, malé se uklidnilo a na její tváři se vykouzlil spokojený úsměv.

Letadlový personál začal rozvážet oběd, pohladil jsem Bellu po vlasech a odstranil jí je z tváře.

„Lásko, vstávej... Roznášejí jídlo.“ zašeptal jsem jí do ouška. Bella zaskučela a odmítala se vzbudit. Celý její obličej byl bledší než má pokožka, nabírající zelenou barvu. Srdce jí začalo třepotat v nepravidelných intervalech. „Bello... Carlisle!“

Můj vážný a vystrašený tón Bellu probral. Cukla sebou, vyběhla ze sedadla a vpadla do záchodové kabinky. Chtěla za sebou zavřít, ale já jí to nedovolil. S Carlislem jsme pozorovali jak Bella zvrací... krev...

((-- --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 53. kapitola :