Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 54. kapitola

05.01.2010 (13:30) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8453×

54,

Můj vážný a vystrašený tón Bellu probral. Cukla sebou, vyběhla ze sedadla a vpadla do záchodové kabinky. Chtěla za sebou zavřít, ale já jí to nedovolil. S Carlislem jsme pozorovali jak Bella zvrací krev z dnešního rána.

Přiklekl jsem k ní se zadrženým dechem a shrnul jí všechny vlasy do zadu, jednu svou chladnou ruku jsem jí přiložil preventivně za její tepající krk.

„Jde sem jedna letuška, zkontrolovat co se tu děje,“ sykl jsem neslyšitelně, když jsem zbystřil myšlenky jedné z nich. Emmett se toho hned ujal a začal s ní flirtovat. Ta při pohledu na něj hned zapomněla, co chtěla.

Alice se mezitím snažila utišit Jaspera, který ucítil krev a jeho sebeovládání sláblo. Sice ta vůně nebyla tak příjemná, ale pro Jaspera to v tomhle uzavřeném prostoru znamenalo veliké pokušení.

„Bello.“ Klekl si vedle mě Carlisle. „Pokus se mi naznačit... Cítíš tlak v podbřišku?“

Bella záporně zavrtěla hlavou, znovu se naklonila nad mísu a snažila se dýchat, což vyvolalo další dávení.

„Bello, je to důležité. Můžeš dýchat?“ pokračoval Carlisle svým profesionálním tónem. Bella se pořád mezi zvracením dusila. Neodpovídala. Pořád jsem jí držel vlasy a nemohl jí nějak pomoci. Carlisle si je vzal místo mě a zaujal moje místo, aby mohl zasáhnout, kdyby něco. „Pokus se nadechnout nosem,“ radil jí.

Po chvilce Bella přestala zvracet a hluboce dýchala.

„Musíš mi říct jak se cítíš, Bello. Bolí tě něco? Je ti horko nebo zima? Budeš ještě zvracet?“ vyptával se Carlisle, a pomáhal setřít Belle krev z úst.

„Je mi dobře. Jen se mi točí hlava a hůř se mi dýchá,“ odpověděla.

„Co to tady děláte? Toaleta není jen pro vás. Starší lidi jí potřebují víc, než vy mladí. Vy to vydržíte,“ rozčilovala se jedna stařičká paní s mávající hůlkou, která proklouzla a vešla k nám do chodbičky u záchodu. Rychle jsem spláchl mísu a krev zmizela, dřív než se ta stařenka stačí protlačit na záchod.

Carlisle pomohl Belle vstát, ale jí se podlomili nohy a omdlela v jeho náručí.

„Carlisle, co je s Bellou?“ ptala se vyděšeně Rose.

„Je v bezvědomí.“ Carlisle položil Bellu na zem. „Edwarde, přidrž Belle nohy nad zemí.“ Sám jí rychle zkontroloval dýchací cesty. „Domnívám se, že Belle nesedla krev, kterou jsme jí dali ráno vypít. Nejspíše jí bylo moc a Bellino tělo jí odmítlo přijmout, jelikož to není její přirozená potrava. Nebo se jí udělalo z letu nevolno a jednalo by se obyčejné dávení,“ teorizoval šeptem jen pro naše uši Carlisle. „To se nedá jednoznačně určit.“

Carlisle vytáhl ze své lékařské brašny čichací sůl a dal jí Belle před nos. Ta začala mžikat očima.

„Co to tady tak strašně smrdí?“ jíkla Bella. A já se rozesmál. Tolik se mi ulevilo.  Položil jsem její nohy a vzal jí do náruče. Bella nechápala co se stalo.

„Omdlela jsi,“ vysvětlil jsem jí a odnášel zpět na sedadlo, aby jsme nepřekáželi v té úzké chodbičce.

„Edwarde, pust mě. Lidi na nás koukají,“ špitla. Bella celá zrudla a sklopila oči, ty pohledy jí nedělali dobře.

„To mi je naprosto jedno. Nejsi tolik silná aby jsi sama chodila.“ Uložil jsem jí do sedadla. Copak nechápe jaký mám o ní strach. Pořád jsem kontroloval její srdce a dech, jestli pravidelně pracují.

„Zvládla bych to,“ odporovala mi „je to jen kousek.“

„Miláčku, mysli někdy na sebe a na to malé. Tvůj manžel je upír, může tě nosit celé dny na rukou a v jednom kuse tě rozmazlovat. Tak toho využívej,“ poradil jsem jí tiše.

„Ale já se chci umět o sebe postarat sama,“ vydechla, opřela si hlavu o opěradlo a unaveně zavřela oči.

Vzal jsem její dlaň do své. „Jistě lásko, až ti bude lépe. Ale teď mi dovol, aby jsem se o vás postaral. Je to mou povinností a radostí.“

Odpovědí mi bylo jen její tiché oddechování, už zase usnula.

„Už je jí dobře?“ ptala se mě v myšlenkách Esmé, celá starostí nesvá.

„Spí,“ odpověděl jsem jí jen pro její uši.

„Už víš, jak jí to povíš?“ vyzvídala dál.

„Ne, netroufám si Bellu rozrušit víc než je, už jenom kvůli dítěti. Je toho na ní moc. Doufal jsem že bych jí to říkat nemusel. Mohl bych se nějak dohodnout s Arem a ...“ zoufal jsem si.

„Co když se to Bella dozví dřív než něco podnikneme? Nebude ti pak věřit a mohlo by to dopadnout špatně,“ hodnotila situaci Esmé.

„To nemění nic na tom, že nás má Aro v hrsti,“ konstatoval jsem a všichni mi bohužel dali za pravdu.

. . .

„Lásko, probuď se. Budeme přistávat,“ šeptal mi andělský hlas. Promnula jsem si oči a spatřila Edwardovu starostlivou tvář. Usmála jsem se na něho a on mi to oplatil svým.

Vystoupili jsme z letadla a všichni se mohli přetrhnout starostí. Jen Jasper s Alicí se stranili a vydali se napřed. Jasper se musel vzpamatovat z letu. Edward mě jednou rukou podpíral a druhou nesl naše zavazadla, nenechal mě vzít ani můj malý baťůžek přes rameno, který jsem měla místo kabelky. Zle jsem se na něho za to zamračila.

„Já vím, chceš být samostatná a užitečná. Budeš, ale až ti bude dobře a nebudeš oslabená těhotenstvím. Dovol mi se o tebe postarat,“ řekl Edward tónem, který nepřipouštěl nápitky.

Jen jsem našpulila pusu a snažila se zamaskovat nervozitu, kterou jsem z této cesty měla. Malé se ve mě mlelo a já se ho snažila hlazením uklidnit. Ale moc to nepomáhalo. Jen co jsme vyšli z letiště, zase se mi zatočila hlava. I když mě Edward přidržoval, potřebovala jsem se posadit, nohy už mě neunesli. Ta změna klimatu byla pro mě jako rána,  z chladu do tepla. Přesto že byl pozdní večer, vlál tu teplý větřík.

Edward to zaznamenal a zastavil. Ustrašeně se na mě podíval a pustil zavazadla aby mě mohl podržet. Omluvně jsem se na něho podívala, on mě políbil do vlasů a vzal do náruče. Ještě jsem se stačila ohlédnout za sebe, Emmett nám bral kufry. Vypadal jako ověšený vánoční stromeček, sama Rose zrovna sebou neměla málo věcí. Tomu jsem se musela usmát.

Edward mě posadil do auta. Jeli jsme s Carlislem a Esmé, oba dva mě s obavami pozorovali. Za námi jel Emmett s Rose.

„Nic mi není,“ snažila jsem se je uklidnit. Edward mě celou dobu držel v objetí a líbal do vlasů. Bylo příjemné být v jeho blízkosti a cítit jeho tělo.

„Bello, podívej se na sebe. Jsi bělejší než Edward. V hotelu tě prohlédnu.“ Nenechal se ošálit Carlisle.

„V hotelu? Já myslela, že jedeme rovnou do Volterry?“ Byla jsem překvapená.

„Ne, ve tvém stavu, zlatíčko,“ zakroutila hlavou Esmé.

„Ale mě je dobře.“ Snažila jsem se je přesvědčit, i když můj žaludek byl pořád na vodě a nohy neposlouchali.

„Bello, nejsi dobrá lhářka,“ připomněl mi Edward. „A malé je neklidné,“ hladil mi něžně bříško. Měl pravdu, sama jsem to cítila.

Jeli jsme poměrně dlouho. Ubytovali jsme se, jak jinak, než v pěti hvězdičkovém hotelu nedaleko Volterry. Jen co mě Edward uložil do postele, usnula jsem. Ani jsem se nebyla schopná převléct do pyžama. Probudila jsem se ještě za noci, na hodinách bylo teprve půl čtvrté ráno. V ložnici jsem byla sama, ale z vedlejšího pokoje jsem slyšela mluvit Edwarda, hned jsem byla klidnější.

Chvíli jsem se převalovala v posteli, ale spát se mi nechtělo. Napadlo mě, že bych mohla zavolat Jakovi, už dlouho jsem s ním nemluvila a ve Forks by mělo být kolem půl sedmé večer. Baťůžek mi ležel v křesle vedle postele, tak jsem si z něho vytáhla telefon a vytočila číslo k Blackům. Zvedl mi to Billi, tentokrát nebyl nepříjemný jako vždy, když zvedl telefon. Teď měl v hlase i něco jiného a já nevěděla co.

„Ahoj Billy, je tam Jakob?“ požádala jsem ho.

„Bello, Jake tu není. Předpokládám, že když voláš, tak to ještě nevíš...“ spustil.

Jen co jsem zavěsila, vyhrkli mi slzy. Za to můžu jen já...

Ledová dlaň mě vzala za ruku a já se podívala do Edwardových provinilých očí.

„Je mi to líto, Bello.“ Pokusil se obejmout, ale já ho odstrčila.

„Ty jsi to věděl, věděl jsi to celou dobu...“ řvala na něho jako pominutá. Proto ty tajnosti a vyhýbavé odpovědi na mé otázky.

„Bello, já ti to chtěl říct. Ale ...“ Nestačil dopovědět. Vrhla jsem se na něho a začala ho svými pěstičkami bušit do jeho kamenné hrudi.

„Ne!“ Brečela jsem.

„Bello, prosím, uklidni se. Mysli na dítě,“ snažil se mě zoufale uklidnit a chytl mě za zápěstí. „Ublížíš si.“

Už jsem to nezvládala, svezla jsem se podél jeho těla a skončila na zemi. Chtěl mě zvednout, ale já mu nedovolila se mě dotknout. Přiklekla ke mě Esmé a já se jí schoulila na hrudi.

„To bude dobré, zlatíčko.“ Hladila mě po vlasech. Vnímala jsem jí jako maminku, osobu, která mi nikdy neublíží.

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 54. kapitola :