Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 64. kapitola

15.03.2010 (22:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8005×

64,

„Edwarde... Proměníš mě?“ zeptala se a ve mě hrklo. Věděl jsem, že to jednou musí přijít, ale pořád jsem na to nebyl připravený.

„Lásko.“ Přivinul jsem si ji blíž k sobě a rukou zabloudil na její břicho. „Máš pravdu, teď není vhodná doba. Jsi těhotná a po narození dítěte se tvoje rozhodnutí můžou změnit.“

„Ne, Edwarde, já o tom přemýšlela. Už teď jsem starší než ty a víc už být nechci. Chci být s tebou a žít věčný život školní docházky, jen proto, že budu s tebou. Miluji tě. Chci, aby jsi mě proměnil pár měsíců po narození dcerky a udělal to ty! Vím, že přijdu o nějaký čas s ní, než se naučím ovládat, ale ona roste pomalu a já doufám, že si tu část života nebude pamatovat. Esmé s Rose se o ni dobře postarají...“

Z jejího hlasu byla čišet rozhodnost, ale já z ní nedokázal udělat zrůdu, i když sebevíc chtěla.

„Až porodíš, znovu si o tom promluvíme,“ odsekl jsem jí, až moc chladně, ale nemohl jsem dopustit, aby viděla, jak mě tohle hrozně bolí a trápí.

Bella v mém náručí ztuhla a po chvíli se nadzvedla, aby se mi mohla podívat do tváře. Sama ani nevěděla, jak na mě působí. Splnil bych jí cokoliv by chtěla, jen tohle jsem nedokázal.

„Já...“ odmlčela se, „já vím, co si například Rose myslí. Ona nechtěla být upír, chtěla mít rodinu a děti. Nechápala jsem ji, dokud jsem neotěhotněla. Předtím jsem děti nechtěla, nic mi to neříkalo, ale potom...“ Přitiskla svou ruku na mou, položenou na jejím břiše, „se tohle maličké stalo nedílnou součástí mého života. Trápí mě, že ti už nedám syna. Mrzí mě to, ani nevíš jak... Ale já se smířím s tím, že budu o dva, tři roky starší než ty, ale o pět a více už ne. Pochop mě Edwade...“ vzlykla a z koutka oka jí vytekla slza. Pohotově jsem ji setřel.

„Lásko...“ vydechl jsem a nevěděl, co jí mám na to odpovědět, pořád mě svým uvažováním překvapovala. „Jak tě jen může trápit, že mi nedáš syna, když už mi dáváš víc, než si zasloužím. Darovala jsi mi sebe a za pár měsíců povineš naši dceru. O takovémhle daru jsem nikdy nesnil. Jsem nejšťastnější muž pod sluncem a to jen díky tobě a tvojí lásce. Miluji tě.“

„Rozmysli si to, ano.“ Políbila mě Bella na rty a já z té sladkosti zaháněl vzrušení. Bella zívla, ujistil jsem se, že je v teple a začal jí broukat její ukolébavku. Během pár minut už tvrdě spala.

„Mňa... Miluj mě...“ zavzdychala Bella a její dlaň se po mém břiše sesunula dolu do třísel. Moje tělo na to hned za reagovalo. Už jsem to vymyslel, že se probudila, ale tlukot jejího srdce mě přesvědčil, že doopravdy spí.

„Miluj mě,“ vdychla znovu a její tělo se začalo toužebně třít o to mé a několikrát vzrušeně vzdychla, „Edwarde...“

Bella se odkryla a její rozpálené tělo se setkalo s mým ledovým. Zatřásla se zimou a probudila se, z jejích očích sálala touha a mlsně si oblízla rty. Než jsem se nadál, Bella se vyhoupla na mě a obkročmo si na mě sedla a zavrtěla se na mém klíně. Z jejího těla byl cítit chtíč, jemně mě políbila.

„Lásko, co to děláš?“ vydechla jsem vzrušeně.

„Plním si manželské povinnosti, můj manželi,“ zašeptala mi do ucha a přejela po něm jazykem, pokračovala dál k ramenu a vrátila se zpět k ústům a vášnivě se k nim přisála. Ňadry se mi přitiskla k hrudi a smyslně se o mě otírala boky.

Zatnul jsem zuby a zasténal. Kde se to v ní, sakra, bere? Zmučeně jsem vydychl a Belle se zvedl pulz. Tolik jsem se ovládal, abych ji nevysvobodil z jejího těsného pyžámka nepřivlastnil si její ňadra. Moc dobře jsem věděl, jak vypadají, ztěžklá a nateklá těhotenstvím... Ta představa, že za to můžu já, mě doháněla k pýše a k majetnosti. Její tělo zakulacené těhotenstvím bylo pro mě nesmírně vzrušující.

Tolik jsem se soustředil jen na ni, že až na poslední chvíli ke mně došly Charlieho myšlenky.

„Charlie...“ vydechl jsem.

„Ten spí,“ odporovala mi Bella a znovu se mi přisála na rty.

„Nespí, jde tě zkontrolovat,“ upřesnil jsem jí. Bella ztuhla vyděšeně se na mě podívala. „Lehni si vedle mě a dělej, že spíš,“ poradil jsem jí a zabalil spěšně do deky a přitáhl si ji do náruče.

Sledoval jsem Charlieho myšlenky, rozespale šel zkontrolovat Bellu do jejího pokoje, jakmile uviděl její prázdnou postel, zděsil se, že zase utekla. Rychle seběhl schody a chtěl najít klíčky od auta, aby se mohl vydat ji k nám domu hledat, jestli tam náhodou nejsme. Pohled na sedačku ho v tom zastavil. Znatelně si oddychl.

Bella se mi v náručí zachvěla a já slyšel, jak jí buší srdce.

Charlie přistoupil k nám a pozoroval nás, jak spíme. Rozmýšlel, zda mě má probudit a vyhodit a nebo poslat Bellu spát k sobě do pokoje...

„On ji doopravdy miluje...“ povzdychl si Charlie, měl pravdu. Až  jeho očima jsem si uvědomil, jak pohled na nás vypadá. Držel jsem Bellu v náručí s láskou a něhou, jak nejoddanější poklad, zabalenou do jediné přikrývky v posteli, aby jí nebyla zima a sám vedle ní ležel jen tak.

Charlie vytáhl ze skříně deku a přikryl mě, i když jsem to nepotřeboval. Bylo to od něho gesto, kterým mi říkal, že mě přijal.

. . .

Protáhla jsem se po posteli a zjistila, že jsem v ní sama. Zamračila jsem se.

„Edwarde,“ zavolala jsem ho a místo něho se mi ozval Charlie.

„Šel ti pro čerstvé pečivo. Neboj, on ti neuteče,“ zasmál se.

„Ale tati,“ zabrmlala jsem a snažila se zvednout z té madrace. Místo toho jsem se jen překulila na druhou stranu.

„Ukaž, pomůžu ti,“ nabídl se Charlie.

Zpražila jsem ho pohledem. „Ještě nejsem tak tlustá,“ odporovala jsem, ale nabízenou pomoc přijala.

„Jsi jako melounek, stejně jako tvoje matka, když čekala tebe,“ zavzpomínal. „V kolikátém jsi? V šestém, nebo sedmém?“

„Šest a půl,“ upřesnila jsem svých třináct měsíců těhotenství.

„Sluší ti to,“ usmál se Charlie. Musela jsem vypadat, určitě mám hnízdo na hlavě, zděsila jsem se vyběhla do jediné koupelny v patře. „No tak, Bello,“ okřikl mě Charlie s děsem v očích, „neběhej po schodech.“

Když jsem se vrátila upravená a oblečená dolu, Edward byl už zpátky a z kuchyně se linula nádherná vůně. Na stole bylo čerstvé pečivo a Edwardovi oči byly zlatější než včera, došlo mi, že si cestou zašel na lov.

„Sluší ti to,“ pochválil mě Edward a Charlie vedle něho zabručel.

„Alice mi tu nenechala věci,“ postěžovala jsem si, „tak mám na sobě staré oblečení. Je mi malé.“

„Něco koupíme, neboj, teď se pojď nasnídat.“ Usadil mě ke stolu. „Přinesl jsem ti i džus,“ oznámil mi a zeptal se Charlieho, jestli si dá a ten jen s díky odmítl a ustrkl si z kávy.

Chtěla jsem si ho nalít do sklenice, ale Edward mi zadržel ruku a naznačil, abych pila z krabice. Přičichla jsem k obsahu a poznala krev, nasála jsem tu lahodnou vůni a pustila se do ní, jako bych umírala žízní. Edward se tiše zasmál.

„Ty jsi teda měla žízeň,“ ozval se Charlie a dojídal svou snídani. „Ty si Edwarde nedáš?“ obrátil se na něho s nabídkou snídaně.

„Ne, děkuji, pane. Vzal jsem si cestou rohlík.“

„Charlie,“ opravil ho táta neochotně.

„Dobře, Charlie.“ Edward pokýval hlavou.

Edwardovi zazvonil telefon a ten ho rychle zvedl. „Ano, Alice, už o něm vím. Dobře.“ Zaklapl telefon a podíval se ke dveřím.

Na ně se po chvíli ozvalo bouchání. Charlie vstal a otevřel je. Zvědavě jsem se nakoukávala, kdo to je. Edward vedle mě ztuhl a chytl za ruku.

„Ahoj Jakobe, už jsem říkal tvému otci, že jsem v pořádku...“ zakroutil hlavou Charlie a pustil Jaka dále.

„Já vím, jen jsem se chtěl ujistit. Znenadání jsi zmizl.“

„To říká ten pravý,“ odfrkl si táta a pozval ho dál.

Jakob..., rozeznělo se mi v hlavě.

„Jakobe,“ vykřikla jsem a vrhla se mu okolo krku.

„Bello.“ Objal mě a s obezřetným výrazem si měřil vrčícího Edwarde. „Zakulatila jsi se,“ poznamenal Jake a pohladil mě po břiše. Edwardovo vrčení zesílilo tak, že si toho musel všimnout i Charlie.

Charlie vykulil oči. „Ty jsi to věděl?!“ zeptal se nevěřícně Jakoba.

„Promiň, Charlie,“ omluvil se Jakob a pak se obrátil na Edwarda. „Měli bychom si promluvit, pijavice.“

„To měli,“ souhlasil s ním Edward. „Bello, ty zůstaň tady s Charliem,“ poručil mi hlasem, který nepřipouštěl námitky.

Jakob s Edwardem se vydali zadními dveřmi k lesu. Dostala jsem strach! Co když si něco udělají? Oba dva se kvůli mě nenávidějí...

Dostala jsem strach a vyběhla za nimi. Charlie se mě snažil zastavit a vyběhl za mnou.

„Už... už se k ní nikdy nepřibližuj, ty čokle. Nedopustím, aby jsi ji nebo dítě ohrozil! Neovládáš se!“ slyšela jsem vrčet Edwarda.

„To ty jsi mi ji vzal! Jediný nebezpečí jsi tady ty...“ Třásl se Jakob a já věděla, že je zle.

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 64. kapitola: