Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sladký vánek - 68. kapitola

24.05.2010 (14:00) • Regi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9122×

68,

Tanya! Vždyť v Denali je Edwardova upíří bývalá milenka. To mi vůbec nedošlo. Ten poslední incident vůbec nebyl příjemný. Podívala jsem se na své bříško. Ví vůbec, že jsme s Edwardem vzali a že to dítě, které čekám je jeho? Něco mi říkalo, že o tom nemá ani ponětí!

Celá jsem se rozklepala a nebyla schopná Esmé odpovědět.

„Bello, je ti dobře?!“ Dobývala se do kabinky.

„A-ano...“ houkla jsem na ni a snažila se dát do pořádku. Tam už na mě čekala i s Rosalií.

„Jak je ti?“ zeptala se Rose a přitiskla dlaň na mé těhotné břicho. Ani jsem jí nemusela odpovídat. „Bello, on doopravdy s Tanyou nic neměl. Je věrný tobě. Vím, že se ti tam nechce, ale slibuji, že budu pořád s tebou a dám na vás pozor.“

„Děkuju, Rose,“ objala jsem ji a byla jí vděčná. Tanyi jsem se doopravdy bála, ne kvůli sobě, ale kvůli tomu maličkému ve mě. Přesto mi neušel Esmin pohled plný obav, který naznačoval, že nic ještě není za námi.

Na letišti na nás čekala Carmen, s úsměvem nás přivítala a mě si změřila obdivným pohledem a podala mi pravici.

„Nevím, jestli si mě pamatuješ?“ zeptala se mě Carmen a já znervózněla, i když se mi ulevilo, že tu na nás čeká sama.

„Matně,“ přiznala jsem. Viděla jsem ji jen jednou a ne zrovna v příjemné situaci, stejně jako ostatní z její rodiny. To bylo zrovna při hádce, kde Irina chtěla nechat zabít Jaka se Sethem jako pomstu za Laurenta.

„Srdce ti tluče jako o závod,“ podotkla, když jsem stiskla její dlaň na uvítanou. „Pardon, vlastně v tobě bijí dvě,“ opravila se a ukázala na mé břicho, která se skrývalo pod volnou halenkou. „Smím?“

„Hm... Myslím si, že bychom to měly nechat na později,“ podotkla Esmé. „Jsme tu moc středem pozornosti.“

Až teď jsem si všimla, že každý pohled okolojdoucích lidí směřuje k nám. Jak by ne, na jednom místě stály tři nádherné upírky se smrtící přitažlivostí.

„Pojď, Bello.“ Vzala mě za ruku Rose a vytrhla mě z přemýšlení. Připadalo mi, že od té doby, co jsme se s Edwardem rozloučili, zastávala jeho roli ona. Byla mi pořád v patách, starala se o mě a nic mi nedovolila..

Carmen zastavila před domem, který jsem si pamatovala z krátkého pobytu tady. Bylo to zvláštní, být tu po tom všem. Nervozita mi prostupovala tělem, Esmé mě objala okolo ramen a Rose šla přede mnou pomalu jako bodyguard, tomu jsem se musela usmát.

Vstoupily jsme do haly, kde už byla shromážděná celá jejich rodina a ve vzduchu panovalo dusno. Něco mi říkalo, že ho způsobuji já. Ruce jsem měla přitisknuté na bříšku a srdce mi tepalo o závod, připadalo mi, že mi za chvíli vyletí z hrudi. Co když ještě tu nenávist ke mě nezapudili a ublíží mému miminku, prolítlo mi hlavou a já se otřásla.

„Bello,“ vykřikla jedna z upírek a já se jí lekla a o krok ustoupila. Rosalie zavrčela a upírka se stáhla. „Promiň, jen jsem tě chtěla přivítat,“ omluvila se, „vítám tě tu...“

„To já se omlouvám,“ špitla jsem a pohladila se instinktivně po břiše, malé ve mě se vzbudilo a začalo kopat. Nechtěla jsem s nimi začít špatně, obzvlášť v tak ožehavé situaci.

„Bello, dovol, abych ti představila zbytek rodiny,“ ujala se slova Carmen. „Toto je Kate.“ Ukázala na dívku, která se mě snažila přivítat. „A tady to je Eleazar, Irina a Tynya.“ Poslední osoba si při pohledu na mě nechutně odfrkla a Eleazar na ni syknul. Němě jsem kývla na pozdrav. „Pojď, ukážu ti tvůj pokoj, tedy spíše Edwardův, jen jsme tam přidali postel a pár věcí, aby jsi měla pohodlí.“

„Pořád nechápu, proč ji ubytováváte v Edwardovém pokoji. To nemůže být někde jinde? Je tu dost místností, kam ji můžeme zavřít,“ sykla Tanya.

„Mlč, Tanyo,“ okřikl ji Eleazar.

„Vždyť je to pravda. A neměla ona už dávno rodit?“ sykla a pak jako by si uvědomila, co řekla a podívala se na mé břicho, které i přes svou velikost rozhodně nenaznačovalo nejbližší termín porodu. „A-ale jak to, vždyť ty jsi už.... a ne...“ Nedávalo jí to smysl.

Rosaliina povaha a nadšení z miminka se vydraly na povrch a ona se zákeřně a pyšně usmála. Mezitím všichni zkameněli a mě došlo, že jsem měla celou dobu pravdu. Všichni o tom věděli, jen ona ne. Srdce se mi rozbušilo a já ucítila slabost v nohou. Potřebovala jsem se posadit, ale teď to momentálně nebylo možné. Jednou rukou jsem si chránila bříško a druhou vyhledala Esmé. Ta to hned pochopila, objala mě okolo ramen a podepřela mě.

„To víš, Tanyo,“ prohodila ledabyle Rose, „moje neteř si dává na čas. A zatím se jí líbí u maminky v bříšku,“ mluvila k ní, jak k malému dítěti. „Ještě pár měsíců bude trvat, než přijde na svět.“

„To nic nevysvětluje!“ odsekla jí Tanya. Esmé vedle mě si mě nenápadně popostrčila za sebe a Eleazar s Carmen se postavili do nových pozic.

„Myslím, že by jste jí to měli říct,“ ozvala se Irina.

„Co by mi měli říct,“ obrátila se hned na ni Tanya.

Irina nezaváhala a hned jí odpověděla. „Belle se podařilo otěhotnět s Edwardem. Ten plod v ní je Edwardovo sémě. Z části upír, z části člověk...“

Čekala jsem řev, atak, či zaskočené ticho, ale nic takového se nestalo. Místo toho se místností rozléhal Tanyin smích.

„Tak to je vtip století! To se ti vážně povedlo, Irino. Kdo to kdy slyšel. Upír otcem.“ Zakroutila hlavou, pak ji zvedla a pohlédla do vážných tváří okolo. „Snad by jste tomu nevěřili!“ vykřikla a sjela mě pohledem a zastavila se na mém lůně, které jsem si objímala.

Myslela jsem, že jí upoutalo moje vystouplé bříško, ale mýlila jsem se. Ona civěla na můj levý prostředníček. Rychle jsem si prsteny přikryla dlaní, ale stejně už bylo pozdě. Došlo jí to. Ale ona se jenom smála dál a její obličej značil potěšení. Všichni jsme na ni zůstali zírat a naprosto nechápali její reakce.

„Já jsem vlastně o tom slyšela,“ promluvila najednou, „někde uprostřed deštných pralesů se takový případ stal... Lidská žena zůstala v očekávání s jedním z našeho druhu. Jak říkal její lid, kvetlo v ní sémě zla. Nebyl to pro ní moc hezký osud. Její vlastní dítě, které s takovou láskou opečovávala, ji samo zabilo. Prokousalo se jí z lůna jako parazit. Vesničané pak to vylíhlé stvoření umlátili holemi a spálili...“ Na obličeji se jí usadil spokojený výraz vítězství.

Myslím, že jsem na chvíli zapomněla dýchat a celá se klepala.

„Klid, Bello.“ Držela mě Esmé. „Ona lže, nesmíš jí věřit...“ To se lehce řeklo, ale hůř dělalo.

Zmáčkla jsem si své břicho a nemohla uvěřit, že by ten drobeček ve mě byl něčeho takového schopný. Pro mě to bylo to nejnádhernější dítě pod sluncem, naprosto nevinné, sladké a kouzelné! A i kdyby ano, byla by to má chyba. Ona je silná po tatínkovi, to já jsem ta slabá.

„Esmé, odveďte s Carmen Bellu do jejího pokoje,“ poručila Rosalie a rozčíleně si měřila Tanyu.

Jen, co jsem se octla v pokoji, Esmé mě uložila do postele a donutila mě spolknout kulatý prášek, nejspíš byl na spaní. Ze zdola se ozýval hluk a vrčení, v jednou jsem poznala Rosalii a to druhé byla nejspíš Tanya. Ale mě už to bylo jedno, ucítila jsem lehkost svého těla, únava se vydrala na povrch a já usnula.

Probudil mě zvuk telefonu, pomalu jsem se ho lekla, přesto jsem nebyla schopná otevřít oči, natož pro něj vstát a vyndat ho z mé tašky. Jen jsem si hlavu schovala pod polštář.

„Na.“ Uslyšela jsem vedle sebe. Vykoukla jsem a Kate mi podávala telefon. Zaskočila mě, ji jsem tu nečekala, přesto jsem si od ní telefon vzala. Byl to Edward. Jen jsem ztlumila zvuk a nechala ho vyzvánět. Teď jsem s ním nechtěla mluvit. Co bych mi řekla? Že se cítím opuštěná a mám strach? On je daleko a riskuje kvůli mě život.

„Ty to nezvedneš?“ zeptala se mě a já jen zakroutila hlavou.

Vzala mi telefon z ruky a zvedla ho.

„Ahoj Edwarde,“ pozdravila ho. „Ne, ještě spí. Neboj, je v pořádku. Až se vzbudí, řeknu jí, ať ti zavolá.“ Zavěsila.

„Děkuju,“ zašeptala jsem.

„Nemáš zač. Měl jen o tebe starost. Rosalie mu zavolala a pověděla o včerejším incidentu,“ vysvětlila mi a posadila se na okraj postele. Rozhlédla jsem se po pokoji, byl v Edwardovém stylu. Všude knihy a hudba, tomu dominovala moje velká postel.

„Kde je Esmé s Rosalií?“ zeptala jsem se jí. Bylo mi divné, že tu se mnou ani jedna není.

„Rose šla s Eleazerem a Carmen na lov. Esmé ti dělá dole něco k jídlu. Nabídla jsem se, že tě pohlídám.“

„Nepotřebuji hlídat. Nejsem dítě,“ namítla jsem.

„To sice ne, ale já to dělám ráda,“ odpověděla mi chvatně.

„Ráda děláš bachaře?“ zeptala jsem se nevině.

Zasmála se. „Ne, ráda poslouchám tvůj život,“ přiznala se. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, co tím myslí. Tlukot srdce. „Nechtěla by jsi ještě na chvíli spát? Nebo něco přinést... Já nevím, tak dlouho už nejsem člověk, že ani pořádně nevím, jestli něco nepotřebuješ.“

„Jen si odskočím.“ Vylezla jsem postele a otevřela dřevěné dveře v pokoji a přede mnou se objevila menší šatna.

„Ty nalevo,“ poradila mi Kate se smíchem.

„Hmm...“ zabručela jsem si pro sebe a konečně vlezla do těch správných.

Když jsem byla hotová a odcházela z koupelny, spatřila jsem se v zrcadle a málem se sama sebe lekla. Vlasy rozcuchané, oči napuchlé a oblečení celé sežvejkané jak jsem v něm usnula. Hodlala jsem ještě spát, stejně byl teprve večer, tak se jen převléknu. V ložnici byl ještě můj nevybalený kufr. Vytáhla jsem z něj modré kalhotové pyžámko a zalezla si znovu do koupelny a vysprchovala se.

„Sluší ti to,“ pochválila mě Kate, když jsem šla znovu zalést do postele a ona tam pořád seděla jako socha.

„Děkuji, jsem jak balón,“ zhodnotila jsem se a pohladila si bříško. Připadala jsem si jako metráček. Člověk by neřekl, jak z toho bolí záda.

„Bello?“ optala se nejistě.

„Ano, copak?“ přitakala jsem. Nevěděla jsem, z čeho pramení její nervozita.

„Víš, nemohla bych...“ nechala vyznít větu do ztracena. Pohled upírala na moje kulaté bříško a mě došlo, o co mě žádá. „Neboj, budu opatrná,“ reagovala na moje mlčení.

„Tak dobře,“ odpověděla jsem jí s úsměve. Kate ke mě přisoupila a já chytla její dlaně, které jsem si s největší opatrností přemýstila na bříško. Maličká, jakoby vycítila něčí přítomnost, jakoby se chtěla představit a uvítala tak Kate kopnutím do dlaně.

Ta jen facinovaně koukala na moje břicho, načež se zeširoka usmála. „To je úžasné,“ zašeptala. Dlaní přejížděla po bříšku a v očích měla něhu. „Musí to být něco neskutečného,“ rozplývala se.

Chtěla jsem jí odpovědět, ale ozvalo se zat'ukání. „Dále,“ zavolala jsem, i když by mě Esmé slyšela, i kdybych šeptala. Byla jsem si jistá, že je to ona, ale to jsem se zmílila.

Do pokoje přišla Tanya a já dostala strach. Co jsem byla oproti ní? Nic... Ona byla přenádherná upírka, která mohla svou bledou rukou prorazit zed'. A já? Jen těhotná holka, slabá a odkázána na pomoc ostatních.

„Nepřišla jsem ve zlém, neboj se. Můžeš mě vyslechnout, prosím?“ Vypadala jako anděl. Bělostná pokožka, světlé vlasy, které tu a tam měly jahodový odstín. A její hlas zněl jako hudba. Když se na mě podívala, nedokázala jsem odmítnout. Přikývla jsem.

„Děkuji. Víš, Bello, hodně jsem přemýšlela. Edwarda jsem milovala od první chvíle, kdy jsem ho uviděla. Snad ti nemusím říkat proč. Myslela jsem, že to s tebou je jen úlet, to, že se ti nemůže dostat do hlavy, ho jen fascinuje. Je pro mě bolestivé, že tě miluje... Já pro něj nic neznamenám. Ale taky jsem pochopila, že bych mu neměla brát štěstí, které chce mít po tvém boku. To s tím dítětem v pralese jsem si vymyslela, je mi to tak líto.“

Němě jsem na ni zírala a nevěděla, co říct. Její slova zněla tak upřímě a z její tváře sálala bolest a utrpení. Nechtěla jsem se hádat, nechtěla jsem způsobovat rozepře.

„Nejhorší je, že tě nemůžu ani požádat o odpuštění, nemám na to právo,“ vzlykla.

Bylo to snad těmi hormony, že mi jí bylo tak líto. To pomyšlení na to, že by mě Edward odmítal a já nakonec musela hlídat jeho těhotnou ženu... Žalem se mi svíralo hrdlo.

„Jistě, že mě můžeš požádat o odpuštění. Navíc, kdybys to udělala, odpustila bych ti a moc ráda,“ usmála jsem se.

Její zlatavé oči se rozzářily. „Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptala se s nadšením. Věděla jsem, že bylo předstírané, ale snažila se, to bylo vidět. Znovu jsem přikývla...

„Tak? Co mám udělat?“ rozhlížela se po pokoji. Určitě už zapomněla, jak se chová člověk. Ale její očka ji znovu zajiskřily. „Co kdybych šla pomoci Esmé? Vaří ti jídlo, pak ti ho můžu přinést.“ Ani nečekala na odpověd' a už byla pryč z pokoje.

„Holka jedna bláznivá,“ zasmála se Kate.

„Chová se takhle pořád?“ zeptala jsem se.

„Ano i ne. Víš, ona se nadchne snad pro cokoliv, ale během pár dnů ji to přejde. Ted' tě bude pravděpodobně obskakovat každou vteřinu, ale počkej. Za dva – tři dny se před tebou bude schovávat,“ povídala, zatímco mi čechrala polštáře a peřiny.

Ještě nějakou chvilku jsme si s Kate povídaly. Byla velmi milá a veselá, neznala špatnou náladu. Připomínala mi Alici, jak moc se mi po ní stýskalo. Na něj jsem se neodvážila ani pomyslet. Nemohla jsem se tady jen tak zhroutit s tím, že se mi po něm stýská. Vždyt' Rose a Esmé tam mají taky své muže. Nemůžu si dovolit být tak sobecká.

„Esmé ještě vaří, musím říct, že jen málo věcí tak děsně páchne, ale tobě to prý chutná. Poslala mě, abych ti mezi tím přinesla čaj. Už je vychlazený, máš ho hned vypít,“ spustila Tanya hned, jak vešla do pokoje. Byla jsem si jistá, že kdyby nebyla zamilovaná do Edwarda, staly by se z nás přítelkyně.

Tanya mi podala hrníček a já si jej s úsměvem vzala. Znovu se ozvalo klepání, Kate místo mě odpověděla, protože mé rty zaměstnával hrníček s vonícím čajem. Opravdu, nebyl horký, přesto byl stále teplý. Tanya si něco povídala s Kate a do místnosti vstoupila Rose.

„Ahoj, Bello, jak ses vyspala?“ zeptala se a nakrčila nos.

„Dobře. A ty? Jaký byl lov?“ usmála jsem se a začala plnými doušky lokat z hrníčku. Rosaliiny oči se rozšířily a vše se seběhlo až moc rychle. Slyšela jsem její výkřiřk a to, jak se po mě vrhla. Vytrhla mi hrnek z ruky a ten se rozříštil o protější stěnu.

Ten hluk přilákal ostatní do pokoje. Nikdo nevěděl, co se děje a ani já to nevěděla. Rose mě brala do náruče. „Bello, rychle, musíš to vyzvracet.“ A postavila mě na zem před záchodovou mísu.

Chtěla jsem ji poslechnout, ale najednou jsem to ucítila. Byla to neskutečná bolest, jako by mi někdo zabodl do lůna vroubkatý nůž. Chytla jsem se za něj a vykřikla.

((-- shrnutí --))

Autor: Regi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sladký vánek - 68. kapitola: