Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Šlechtic 2. kapitola

Ano, Sam byl můj snoubenec. Měli jsme se brát za měsíc! byla naštvaná a to hodně. To mi nemohl někdo říct.

01.02.2013 (14:15) • jay • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2365×

2. kapitola

Co se to tu děje?

Edward

Celý den jsem trávil s rodinou. Opravdu už jsem zapomněl, jaké to je. Poklidný den. Večer každý šel do svého pokoje a já si tak mohl jít vybalit. Zařídili mi opravdu krásnou komnatu. Během dne jsme se nedostali k tomu, jak Samuel umřel. Co se vlastně stalo? Kde se stala chyba? Proč ho nikdo neochránil? Měl jsem plno otázek, ale žádné odpovědi.

Proč se o tom nikdo nezmínil? To se snad báli, že bych je podezříval z něčeho? Měl se strach, že by má rodina zradila mého bratra. Celou noc jsem o tom přemýšlel. Je to blbost! Oni, tak mírumilovní až je mi to někdy proti srsti. Nikdy! Tohle by nedopustili. 

Zaběhl jsem si na lov. Bohužel, musela mi stačit zvířecí strava. Ukradl jsem si medvídka a utíkal domů. Musí mi odpovědět na mé otázky. Když jsem dobíhal k hradu, tak mě do nosu udeřila lahodná vůně. Vůně člověka?! Kde se tu vzal člověk? Zvolnil jsem tempo a šel normální chůzí. Tedy normální pro lidi.

Slyšel jsem, jak si povídají a podle toho usoudil, že je to dívka. Už jsem slyšel myšlenky všech okolo, ale její ne. Jmenuje se Bella. Aspoň tak dívku oslovují. O čem se to baví? O Samovi? Co s ním má společného? Zase nic nevím. Tahle nevědomost mě dost vytáčí. Nepokračovali, protože slyšeli, jak se blížím domů. 

Vstoupil jsem do hradu a všichni se ke mně otočili. Dívka byla schovaná za zády mé rodiny, takže jsem jí nemohl vidět. Báli se, abych ji nezakousl. Musel jsem se zasmát.

„Ne, opravdu na ni nemám chuť," řekl jsem se smíchem. Všem se oddychlo.

„Edwarde, tohle je Isabella Swanová," řekla Alice a ukázala na dívku za sebou. Isabella bojově vystrčila bradu a došla až ke mně.

„Isabella Swanová přítelkyně Samuela Cullena," řekla a natáhla ke mně ruku.

„Edward Cullen pokrevní bratr Samuella Cullena," řekl jsem stejně uštěpačným tónem, jako řekla ona. Nabízenou ruku jsem přijal. Zajímavé po celou dobu bylo ticho. Žádné myšlenky. Ani sourozenců ani její. Nic. Prázdno. Co se to tu ksakru děje?

„Jak to že nemůžu nikomu číst myšlenky?" zeptal jsem se udiveně.

„To já," řekla Isabella. Udiveně jsem na ni koukl. Jak jako ona?

„Můžu blokovat vlny, které k tobě vysílají. To proto nemůžeš číst myšlenky," řekla s ledovým klidem. Mě to teda pěkně vykolejilo. Co to má znamenat? Člověk a dar? Ještě k tomu štítu!

„Pro upřesnění nejsem člověk, ale lovec," řekla. Ona je lovec? Čeho? Tohle není možné.

„Jsem lovec všeho nadpřirozeného. Od démonů přes anděly až po upíry. Všechno, na co si jen vzpomeneš," řekla tajemně a mně zatrnulo. Co tu tedy dělá?

„Co tu chceš?" zeptal jsem se se zájmem. Tahle situace se mi vůbec nelíbila.

„Já? Já jdu uctít památku svého snoubence!" řekla rozhořčeně. Snoubence? Samuel byl její snoubenec?

„Samuel byl tvůj..." nedořekl jsem to, protože mi skočila do řeči.

„Ano, Sam byl můj snoubenec. Měli jsme se brát za měsíc!" byla naštvaná a to hodně. To mi nemohl někdo říct, že můj bratr byl zasnoubený? Co se tu všechno stalo, když jsem tu nebyl?

 

 

 

---

Tak a další kapitola vyplula napovrch. V příští kapitole se dovíme, co se všechno stalo, když tu Edward nebyl a začneme s pátráním po vrahovi.

E.C.M..: Povídka je teprv v začátku a všechno se dozvíš. Dozvíš se, proč Edward má karamelové oči a kdy potká Bellu. Vlastně potkal Bellu teď, ale to je teprv začátek. Edward s Bellou si vůbec nepadli do oka a dlouho nepadnou. Pochopila jsi to správně někdy si užije a někdy jen vypije.Jeho oběti jsou čistě ženy, málokdy dostane chuť na muže. :D Ale teď se spíš zaměřím na setkání Edwarda s rodinou, a pak pátrání po vrahovi. Mohla by jsi klidně psát. Máš hodně zajimavých nápadů. :)

Jak známo komentáře, smajlíky i kritika vše vítáno. Děkuji Jay :)

 

 

 

 

 

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: jay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Šlechtic 2. kapitola:

Docela hodně mi to připomíná detektivku, ale jinak se u toho vážně dost a dost směju. No prostě mě to strašně dostává a vážně se těším na další díl

jay: já jsem z toho měla ten pocit. Ale tak vyřešily jsme, co se dalo, i když se asi úplně ve všem neshodneme. Rozhodně si přečtu další díl :).

Squirl45: Já se, ale nedivím. Jsem ráda, že někdo má názor na moji povídku. :)

jay: v pohodě, ale pak se nesmíš divit, že to někdo nepochopí ;).

Squirl45: ty jsi to nepochopil/a. Já tak prostě začít nechtěla, každá knížka začíná jinak. Jen pohádky zacinaj bylo nebylo. Právě ta zvědavost, co je to za svět o co tam jde donutí čtenáře číst dál. :) chápu té co mi tím chceš říct, ale ty nechapes mě, že já tak nechci psát. :)

jay: Máš možná pravdu v tom, že nemusíš hned ze začátku vykecat všechno. To ne. Ale jestli začínáš příběh ve světě odlišném od našeho, tímhle bys začít měla. Opravdu. Člověk je potom zmatený, protože trochu netuší, kde se to vlastně ocitl. Jen tak mimochoem - znáš Pratchetta? Zeměplochu? Je to svět trochu na palici, ale každá knížka začíná úvodem ve stylu "bylo nebylo, tam někde ve vesmíru plula želva se čtyřmi slony na krunýři a ti čtyři sloni nesli na hřbetech placatý svět, který se nazýval Zemepělocha, atd. atd....". Jde z toho aspoň trochu pochopit, jak to myslím? Prostě pokud se pohybuješ ve světě jiném než je ten náš, měla bys ho popsat hned zkraje. Tím jednoduše zabráníš nedorozumění jako v případě mého prvního komentáře.

Squirl45: proč by to byla kapitolova povídka kdybych jim všechno vykecala v prvních dvou kapitolach. Přeci očekávání, co z toho bude o to tu jde. Kdybych chtěla, aby všechno věděli hned nápisů jednorazovku. Tady se prostě postupně dopracovavam k určitým věcem. Jestli se ti nelíbí můj styl psaní, tak to prostě necti. Nechci znít hnusné, ale takhle to vidím já. Přeci ani v knížce nemáš vše hned v první kapitole nebo na první stránce vysvetlene a napsané. Postupně se k tomu dostávají, proto jsou tak obsáhlé a dlouhé. ;) bez urážky, ale tvůj názor na věc se mi vůbec nelíbí.

jay: mě nejde o nějakou "reálnost" světa, ve kterém se pohybuješ. Já sama píšu o světě vymyšleném. Ale i sci-fi příběhy, které jsou jinak naprosto fantaskní, se v určitých bodech musí shodovat se skutečností, s tím, co čtenáři očekávají. Například pokud píšeš o lidech, nemůžeš je nechat třeba dvě hodiny plavat pod vodou, aniž by z ní vylezli úplně utopení. Anebo můžeš, ale musíš předem zmínit, že tohle jsou speciální lidé, kteří mají třeba žábry. Prostě musíš čtenáře nějak uvést do problému. A to ty jsi neudělala. Jo, kdybys napsala - tohle je nějaký vymyšlený, paralelní svět, kde nejsou věci úplně stejné jako v našem, ale jsou takové a takové, tak dobře, budiž. Ale takhle myslím většina lidí počítá s tím, že to je náš svět, a některým tam pak holt přijde divné, co dělá ve Forks hrad. Ďábel tkví v detailech - když budeš mít detaily nesmysluplné, jen těžko čtenáře předsvědčíš, že tvůj příběh je opravdu dobře promyšlený, že jsi si ve vlastním světě jistá v kramflecích. Nevtáhneš ho do děje. A to, co jsem tu vypsala v předchozím komentáři, rozhodně nejsou banality.

Squirl45: ne že ne tvého komentáře si vážím, ale není tohle náhodou fanfiction stránka? Když si tady někdo vymyslí zemí taky mu rekneš, že neexistuje? Když někdo vymyslí povídku ve vesmíru, taky mu rekneš, že ve vesmíru nejde žít? Já si prostě vymyslela svůj vlastní styl života pro ne. Upiri tam můžou být a zbytek musí být podle pravdy? Shakespear taky psal bez toho, aby dodržoval místo čas apod. Nechci se s ním srovnávat jen poukázat, že každý máme svůj styl psaní a můj je prostě takový. Omlouvám se za chyby v komentáři, ale píšu to na mobilů, což jde opravdu těžko. Rozhodně mě tvůj komentář neurazil spíš překvapil, protože tohle prostě fanfiction povídka nemusím se držet, takové banalnosti, jako jsi napsala. Děkuji za pochopení. Jestli se ti nelíbí můj styl psaní chápu. :)

Přidat komentář:

Nick:

Text: