Volturiovi zabili všechny až na Jaspera, Alice dokonce před jeho očima. Jasper se musí naučit žít bez Alice i bez své rodiny. Postupně se vrací na všechna místa, která znal. Snaží se přebít realitu vzpomínkami. Ale co když Alice není mrtvá? Je to vůbec možné?
03.09.2011 (16:00) • VeruLOSTdaae • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 2615×
Když ztratíme toho,
koho milujeme,
najednou shledáme,
že je nám všechno ostatní jedno.
Třepotavé světlo svíček ozařovalo kamenné stěny hradu ve Volteře. Jasper Whitlock Cullen smutně pozoroval scénu před sebou. Donutili ho se na to dívat. A on nemohl zavřít oči, protože nemohl ztratit ani vteřinu z těch posledních chvil, kdy ji mohl vidět. Ležela na zemi, zlaté oči ho smutně pozorovaly. Bledé dlaně opírala o dlaždice na podlaze, konečky vlasů se rovněž chladných dlaždic dotýkaly.
Kdyby mohla Mary Alice Brandonová plakat, nyní by byla ta pravá chvíle. Jenže ona plakat nemohla. Bylo to již moc dlouho, kdy naposledy měla možnost cítit slzy na svých tvářích.
Bylo to ještě předtím, než potkala toho dokonalého plavovlasého muže, který nyní odevzdaně klečel na zemi, když mu Felix Volturi držel ruce za zády. Jak rád by Alice ještě naposledy políbil…
Ale oni jim nedovolili přiblížit se k sobě. Jasper musel přihlížet tomu, jak k vysílené Alice přišel Aro Volturi, pohladil malou tmavovlásku po vlasech, zlomyslně se usmál a potom jí utrhl hlavu.
„Alice!“ vykřikl Jasper, pološílený zoufalstvím.
Místností se rozezněl Arův smích a potom Jaspera odtáhli chodbou až k branám hradu, kde ho nechali ležet a vrátili se do hlavní místnosti.
Sám si neuvědomoval, jak dlouho tak ležel, neschopen pohybu, zoufalý, plný vzteku, hrůzy, strachu. Jedna část jeho rozpolceného srdce toužila vrátit se tam a udělat tam paseku, ale druhá část vcelku rozumně radila, že se to má nechat být, protože Alice se už stejně neprobere.
Co však dělat, když smysl našeho života zmizí? Dá se vůbec náš život i nadále nazývat životem?
Když utichne zvuk našeho srdce, může tlouci dál?
Jazz se nezvedal ze země. Ležel dál a díval se na oblohu nad ním. Už dávno nebyl ve Volteře. Nyní byl na louce u jezera, jehož hladina se třpytila, stejně jako Jasperova pokožka. Všechno bylo tak krásné a přitom tak hrozně špatné, protože tomuhle místu něco chybělo.
Před sto dvaceti osmi lety by mu to tak nepřišlo. Jenže před sto dvaceti osmi lety tu dívku neznal. Neznal Alice.
Není náhoda, že si vybral zrovna tohle místo, kde nyní leží v trávě. Právě zde se totiž poprvé setkali. Často sem chodil, když si potřeboval odpočinout od toho všeho, co ho čekalo sotva pět kilometrů odsud, ve staré stodole, kde se společně s Mariou staral o novorozené upíry.
Chodil sem, k lesnímu jezeru, sedl si na břeh a dlaní čeřil chladnou vodní hladinu. Když ji poprvé spatřil v odrazu vody, nevěděl, kdo to je. Věděl však, že je potřeba otočit se a promluvit na ni. Jediné, na co se zmohl, byl prostý pozdrav, ona mu však s úsměvem odpověděla a prozradila mu své jméno.
Jak byla důvěřivá, mladá a roztomilá! Usmál se tedy také a rovněž se představil. S nikým jiným by se nebavil tak, jako s ní, ale strávil s ní celé hodiny, seděli u jezera a jeden se o druhém dozvěděl vše.
Viděla budoucnost… Řekla mu, že ho miluje a on jí věřil, přestože ji viděl poprvé v životě. Věřil jí, protože jí nešlo nevěřit. Když se podíval do jejích upřímných očí, nešlo o slovech malé tmavovlásky pochybovat. A když se jejich rty spojily v polibku, vše bylo jasné. Mary Alice Brandon a Jasper Whitlock… Patří k sobě. Jen oni dva, jen ona s ním a on s ní, dokázali být jedním celkem.
V jeho náruči se téměř ztrácela, ale patřila k němu. Maria v tu chvíli nebyla nikým. Jasper by bez ní dokázal žít. Ale bez Alice ne. Nikdy. Teď se musí naučit, jak to změnit.
Autor: VeruLOSTdaae (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slepá mysl - Prolog:
Chudák Alice... tak nějak jsem to začala prožívat. nevím, jeestli je to mým zaujetím na ty dva (jo, kamarádky by mohly vyprávět), nebo tvým úžasným stylem psaní... mohu přidat snad jenom , protože vím, jak protivná jou slova "rychle další".
Další další doufám že Alice neni mrtvá a že se zas broz najdou PLS
Smutný, dojemný a krásný. Prosím přidat
přímo phádkový začátek
Je to moc pěkný a strááášněě smutný... Doufám, že tam bude vysvětlení, proč jí ublížili... Nesnášim Volturiovi... No, prostě se těším na další :P
Je to zajímavý nápad a vypadá to zatím dobře... No budu se těšit na další kapitolky . Pokud to nepokoníš, tak by to mohla být výborná povídka!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!