Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 17 - Nechápající vlkodlak

20.08.2010 (07:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3037×

17. Nechápající vlkodlak

20:30

Jacob

Byl jsem nervóznější než kdy jindy. Bylo to tím, že jsem nemohl být s ní. Celý den jsem se musel držet dál, čekal jsem na kraji lesa, až uvidím nově příchozí. Musel jsem Williama odchytit ještě dřív, než bude mluvit s Bellou. Vysvětlit mu jen pár věcí. Třeba to, že jsem neodvolatelně zamilovaný do jeho mladší sestry. Jak se vlkodlak zamiloval do sestry upíra. Ha, to by byla v Hollywoodu rvačka o tenhle příběh. Byl bych slavnej.

Rozeběhl jsem se lesem.

Myslíš, že bys byl slavnej? Jacobe, Jacobe, ozvala se pobaveně Leah v mé hlavě.

Řekl jsem ti, že mě nemáš otravovat, zamračil jsem se.

Promiň, ale někdo hlídky držet musí. A Seth, kterej tě poslechne, přijde až za půl hodiny, smála se mi v duchu a já se urazil.

Najednou jsem je viděl. Rozeběhl jsem se směrem k nim a Will se zastavil. Poznal mě. Jako by mě už tolikrát neviděl.

„Zdravím, Jacobe,“ kývl a pustil Tanyinu ruku. „Neboj, lásko, on mi neublíží, klidně běž s ostatními.“ Bylo jich pět. Myslel jsem, že přijdou všichni a pak si uvědomil, že Irina nás nesnáší, poté co jsme zachránili Bellu před Laurentem.

Za pár vteřin jsme zůstali sami a já se proměnil. Rychle jsem si natáhl šortky a sednul si ke kmeni stromu. „Víš, je tu jedna maličkost,“ řekl jsem.

„Tak povídej,“ vyzval mě a sednul si naproti.

„Pamatuješ, jak jsem ti kdysi dávno vyprávěl o věcech, jako je otištění vlka?“ začal jsem pomalu.

V hlavě mu to asi tři setiny vteřiny šrotovalo. „Chápu, takže mi chceš sdělit, že někdo z tvojí smečky se otiskl do mé sestry?“

„Kdyby to byl někdo z mé smečky, tak je tu se mnou, přemýšlej, Wille,“ dodal jsem a čekal. Ještěže upíří mozky tak rychle chápou.

„Ty?“ vykulil své světlé oči do šera.

Opatrně jsem přikývl. Měl asi vteřinu na to, aby mě zabil.

„Promiň,“ šeptl jsem potichu. Ale ani jsem se omlouvat nechtěl. Za co taky. Za svoji lásku? To nikdy. Spíš mě k tomu donutila Bellina reakce.

„Neomlouvej se,“ zakroutil hlavou. „To je skvělé!“ vykřikl potichu.

„Skvělý? Bella mě chtěla zabít!“ nechápal jsem jeho nadšenou reakci.

„Bella nechápe? Jacobe, lepší ochranu než smečku jsem si pro ni nikdy nepředstavoval. To nebezpečí, které jí hrozí je opravdu minimální, když ji budeš bránit,“ rozzářil se.

„Nebezpečí? Co mi zase Bella zatajila?“ zeptal jsem se.

William zvážněl. „Volturiovi,“ šeptl strašně potichu.

„Kdy?“ zvedl jsem se.

„Nevím, přemýšlel jsem o tom sám. Bellin talent Ara uchvátil, už když byla člověk. To víš,“ pokračoval.

Jistě, jak bych si na tohle neměl pamatovat? Ujela za Edwardem, aby ho zachránila. Já pro ni v tu chvíli nebyl nic… Nejlepší přítel, to ano… Bylo zvláštní, že mi ty vzpomínky už nepřinášely tak velkou bolest, na kterou jsem byl zvyklý. „Vím,“ přikývl jsem.

„A July,“ hlesl.

„Potom, co jsme všichni viděli,“ procedil jsem mezi zuby a vzpomněl si, jak to vypadalo, když se setkala s Cullenovými.

„To jsem neviděl, to je další věc a samozřejmě ještě neprozkoumaná, ale ona zná tajemství,“ mluvil potichu.

„Když budu s ní, tak se jí nic nestane. Vždycky ji můžu schovat v La Push,“ řekl jsem.

„A jsi s ní?“ zeptal se s nadějí v hlase.

„Ne, nechce mě k sobě pustit, tak jak bych si přál,“ přemítal jsem potichu, co jí v tom brání.

„Stejně ti děkuju, Jacobe, řeší to spoustu nejasností,“ odpověděl. „Možná bys za ní měl jít, někdo by ji měl hlídat. Dnes večer se za ní půjdu podívat."

„Chceš říct, že bys byl schopnej ji zabít?“ zeptal jsem se přiškrceně.

„Ne,“ zakroutil hlavou, „pořád jsem si jasně vědom toho, že je to moje sestra. I když jsem nejspíš největší zrůda v naší rodině. Nejméně disciplinovaný.“

Jeho úšklebek mi prozradil, že se nemám bát.

„Uvidíme se, zatím ahoj,“ kývnul jsem a on byl během vteřiny pryč. A já se proměnil.

Ahoj, Jaku, tak to dopadlo dobře, viď? ozval se Seth, hned jak si v mých myšlenkách jednoduše přečetl, na co myslím.

Jo. Hlídej prosím, než dorazím.

Jasně, od toho jsem tady, řekl. Právě přišel.

Vždycky mě fascinovala ta jejich rychlost.

Ale na Leah by nikdo neměl, ozvaly se Sethovy myšlenky a já se rozesmál.

Jeho očima jsem viděl, jak sleduje dům. Will seděl na parapetu a pak zmizel. Neslyšel jsem však, co si povídají, Seth musel zůstat skrytý mezi stromy. Běžel jsem, jak jsem nejrychleji uměl. Najednou se mi Sethovy myšlenky ztratily a já zastavil. Drápy se zaryly do čerstvé hlíny. A čekal jsem. Nic.

Doběhl jsem na kraj lesa a viděl osvětlený pokoj. Seth musí být vevnitř.

„Díky,“ slyšel jsem jeho hlas. „Něco tě trápí,“ konstatoval a já nastražil uši.

„To je fuk,“ byla její odpověď. V tom hlase jsem cítil zvláštní napětí.

„Jul, jsem tvůj co? Tvůj přítel, tak se mi koukej svěřit, nebo půjdu za Jakem a řeknu mu, že jsi nešťastná a to pak uvidíš ten tanec.“

Nešťastná? Jen to ne… Začal jsem se třást. Ale nemohl jsem se proměnit. Ve vlčí podobě jsem už dávno byl. Bohužel. Teď by to zřejmě odneslo moje oblečení.

„Sethe, mně je o tom blbý mluvit,“ ozvala se po pár minutách.

„Já si dám pusu na zámek a nic nepovím, přísahám,“ slyšel jsem ho. Jistě to jí slíbit může. Nám nic říct nemusí. My to uslyšíme i bez toho…

„Víš, jde o Jacoba,“ mluvila potichu. Teď jsem zase děkoval, že ji můžu slyšet, moje smysly byly o tolik bystřejší. Potichu jsem šel blíž k domu.

„Jsem si to myslel,“ odpovídal jí Seth.

„Je to blbý,“ odporovala mu.

„Ale no tak, pokračuj, Jake je můj kámoš, stejně jak ty,“ ujišťoval ji Seth. Zřejmě přesvědčený, že to z ní vytáhne za každou cenu. Kvůli mně. Díky, brácho.

„Jde taky o tvou ségru,“ mluvila strašně tiše.

„Leah?“ ozval se jeho překvapený hlas.

„Jo,“ odsouhlasila mu to.

„Tak co se děje? Myslím, že v tom případě to trošku nechápu,“ řekl a já na tom byl stejně.

Co to má společnýho s Leou? V hlavě mi to šrotovalo snad jako nikdy. Miluju jí! Nechci, aby byla nešťastná! Ani nevím jak, ale z hrdla se mi ozvalo bolestivé zavytí. Nechápal jsem, proč je smutná, ale mě to trhalo na kusy. Nevěděl jsem, jak jí mám pomoci. Jak mám pomoci sám sobě.

Sakra!

Sklonil jsem hlavu a v tom do mě drcnul světlý čumák.

To bude dobrý, brácho, ozval se Seth.

Jo, dík… Jenže, jak dlouho to bude ještě trvat? Už se nechci držet zpátky. Proč je tak nešťastná? V hlavě mi toho běhalo tolik, že jsem nechápal, jak to dokážu ještě pojmout.

Běž si odpočinout, pohlídám ji. Dej jí pár dnů, pochopí, že tě miluje, ujišťoval mě.

Jdi domů, Sethe, musím ji vidět, řekl jsem a viděl v jeho očích pochopení. Rozeběhl se beze slova k La Push. Byl jsem rád, že tu byl on. Byl jsem rád, že mě chápal. Díky.

Nemáš za co, ozvala se poslední myšlenka ze Sethovy strany a pak mlčel. Věděl, že se s tím musím vypořádat sám.

Kapitola 16 * Kapitola 18

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 17 - Nechápající vlkodlak: