Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 25 - Halucinace

27.08.2010 (14:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3171×

25. Halucinace

úterý 22.9., 21:20

Drobný déšť z dnešního odpoledne se proměnil na husté provazce, které bičovaly okolní krajinu. Za mým zavřeným oknem.

Povzdechla jsem si a zamkla za sebou dveře. Máma mě opět celý večer zkoumala pohledem a v jejích očích se zračila lítost se starostí. To mi rozhodně nepomáhalo v rozumném uvažování.

Pořád jsem vypadala jak chodící mrtvola, bála jsem se další probdělé noci. Jenže když jsem si položila hlavu na polštář, oči začaly protestovat a víčka mi padala. Včerejší hodina se na mně začala podepisovat.

Byla jsem si naprosto jistá, že usínám.

Ozvala se tlumená rána a za chvilku mě dvě horké ruce hladily po tvářích. Omámeně jsem zamrkala očima a na moje rty dopadla kapka ledové vody. Jaký sen to byl. Vedle postele klečel Jacob a když zpozoroval, že se na něj koukám, pousmál se.

„Co tu děláš?" zašeptala jsem.

„Přišel jsem ti dát pusu na dobrou noc, jako vždycky," zašklebil se.

Jeho horké rty se mi přitiskly na čelo. A lehce se posouvaly přes nos až na moje rty. A pak se do nich lehce vpil.

„Jaku," vydechla jsem.

„Zavři oči," zašeptal. Splnila jsem jeho přání.

Zalapala jsem po dechu a prudce otevřela oči. Ale pokoj byl ponořený ve tmě, okno pevně zavřené a Jacob nikde. Byl to sen… Ale tak krásný. Jako v horečce jsem se hned ponořila do dalšího spánku.

4:20

Vzbudila jsem se s výkřikem. Ruce se mi třásly strachem. Ten sen byl až příliš živý. A až moc často se opakoval. Byl to skoro ten samý scénář. Jane před mýma očima mučila Jacoba. Nikdo nic neudělal a já, když jsem se po ní vrhla, tak mě do očí udeřila tak strašná představa, že ho ztratím, že jsem se znovu před ní složila na kolena. A Jacob ji shodil z cesty a ona mu prokousla hrdlo.

Otřásla jsem se. Moje srdce prudce bušilo a já marně doufala, že se tady objeví a utěší mě. Místo frekventického bušení se mi v hrudi usadila bolest a pohrdání sebe samou.

středa

…

čtvrtek

…

pátek 25.9., 22:40

Každý den se moje sny opakovaly. Krásně začínaly. Na začátku se vždycky objevil Jacob a líbal mě na dobrou noc. A pak pokračovaly mučivou silou té malé upírky - Jane.

Ale dneska jsem nemohla usnout. A tím se zesilovala touha po první části snu. Očima jsem přelétla pokoj. Leina košile ležela složená na křesle a čekala až ji seberu a pojedu do La Push. Udělám to zítra ráno. Měla bych se pořádně omluvit.

Jacob

Seděl jsem na stromě a s nevelkou radostí sledoval, jak listí začíná žloutnout. Tady podzim přicházel dřív než v jiných místech Států. Tady byla dřív zima. Najednou se vedle mě na větvi objevil Edward. Jako každý večer.

„Jak to pokračuje?" ptal se.

„Víš to líp než já," odsekl jsem.

„To ano," připustil.

„Edwarde, tak mi jen napověz, proč si to nenechá vysvětlit," zaprosil jsem. Každý den jsem na ni čekal před školou. Ignorovala mě. Ne tak docela, ale opětovala můj pohled a v očích bylo odmítnutí a omluva. Proč se omlouvala ona mně?

„To není fér, kdybys mě neznal, musel bys na to stejně přijít sám," rty se mu stáhly do úzké čárky.

„A proč nechce poslouchat ani Setha? Snažil se s ní promluvit a ona…" hlas se mi zadrhl v krku, když se mi v hlavě vybavil její nešťastný obličej a lesklé oči.

„Seth je její nejlepší přítel a ještě bude, až se s ním bude moci podělit o všechna tajemství," zamumlal Edward a upřel oči na rozsvícený pokoj.

„Na to jsem se neptal," zavrčel jsem.

„Sethovi to nemůže říct proto, protože se to týká Leah," řekl po chvilce uvažování.

„Leah? Co s tím má společného?" vykulil jsem oči.

„Přemýšlej, Jacobe," napovídal, „její slzy, omlouvání se Lee. Nemohla dojít k mylným závěrům?"

Přemýšlel jsem. Seth. Leah. Já… já a Leah. „Pane Bože," vydechl jsem.

„Napadlo tě to rychle," zašklebil se.

„Po tom týdnu, co jsem s tebou strávil, abys odhadl, kdy už bude natolik nevnímat, že si bude myslet, že jsou moje návštěvy jen sen… Tvoje uvažování je jasnější, Edwarde," vrátil jsem mu úšklebek.

„Pořád jsi jediný člověk, který zná Bellu nejlépe na světě," řekl, úplně mimo téma.

„Co se děje?" zeptal jsem se.

„Chce jet k Volturiovým. Sama," povzdechl si.

„A ty jí to nechceš dovolit," uhodl jsem.

„Samozřejmě," bolestně se usmál.

„A co kdybys jel jen do Říma, kupříkladu a byl tak nedaleko od ní," řekl jsem.

„To není špatný nápad, Jacobe," odpověděl.

„Ale ty bys radši jel s ní," reagoval jsem.

„Ano," přikývl, „ona chce jet sama, aby ochránila July. Ví moc dobře, že stejně jako ona sama by neměla na výběr. Protože zná naše tajemství. Buď smrt nebo přeměnu. A podle toho, co jsme zatím viděli, Aro by ji jistě uvítal ve své gardě. Kdyby se ten talent projevil ještě víc."

„Ale ty víš moc dobře, že teď budu stát na Bellině straně. Ve vlastním zájmu."

„To chápu. Ale ani to se nám už nepovede. Pokud bychom nereagovali okamžitě. A mám obavu, že je už pozdě," povzdechl si.

„Co?" rozšířily se mi oči napětím.

„Přijdou," odpověděl, „ale pochybuji, že se zúčastní Aro. A oni to bez něj uhádnout nedokážou. Snad. Demetri by mohl… Ale v tom případě se k nám už nesmí podívat. V nejbližší době. Aby její vůně vyvanula, stejně jako vaše. Takže alespoň čekej na kraji lesa."

„Chápu," přikývl jsem a paže se mi začaly třást. Ani jsem si nevšiml, že se v jejím pokoji zhaslo.

„Můžeš jít, hodně štěstí," popřál mi a než zmizel, otevřel okno.

Už nacvičeným pohybem jsem se trošku zhoupl na větvi a proskočil oknem. Ležela, oči zavřené. Jako každou noc jsem k ní přišel a musel se jí dotknout. Prsty jsem jí přejel přes lícní kosti a její oči se otevřely. Byly zmatené, jako každý večer. Protože jsem si byl díky Edwardově čtení myšlenek jistý, že si myslí, že se jí to zdá.

„Sluníčko," zašeptal jsem. Nesměl jsem moc mluvit. Aby jí to nepřipadalo zvláštní. Aby si nestihla uvědomit, že nespí.

„Jaku," tvář se jí zkřivila bolestí a zabořila obličej do dlaní.

„Co se stalo?" mluvil jsem stále potichu.

„Všechno jsem zkazila," podívala se na mě a do očí jí vyhrkly slzy. Jemně jsem popadl do dlaní její tvář a slíbával nové vodotrysky slz.

„Nic jsi nezkazila," šeptal jsem, když už přestala plakat, „všechno sis vymyslela. Já a Leah - to nikdy nebylo. Nic mezi námi není, nic co si myslíš ty."

„Kdyby to jen byla pravda," povzdechla si.

„Uvidíš," řekl jsem a políbil ji. Miloval jsem ji tolik, že jsem se nenáviděl za to, co si myslela. Viděl jsem, jak je nešťastná. Jak si přičítala vinu za něco, co nikdy neprovedla. A já jí potřeboval dokázat opak. Zítra jí řeknu, že nespí. Že se jí to nikdy nezdálo. Ale teď už musím jít.

„Zavři oči," požádal jsem ji jako každou noc, naposledy rty přejel po její čelisti a vyhoupl se na parapet. S tupou ránou jsem vyskočil a jednou rukou okno stáhnul dolů. Zítra se sem vrátím, tentokrát bez Edwarda.

Doběhl jsem na kraj lesa, kalhoty nacvičeným pohybem sroloval do ruličky a přivázal k noze. Oheň mi přejel po páteři a pak jsem na zem dopadl na všechny čtyři.

Ahoj, Jaku, slyšel jsem Leu a bezděčně se mi vybavil rozhovor s Edwardem.

Ahoj, Leo.

Kriste, to jsem netušila. A všechno dává smysl. Jak k tomu mohla dojít? Vždyť… To nechápu. Promiň, omlouvala se.

Neomlouvej se, za to nemůžeš. Je to všechno jenom nedorozumění, ujišťoval jsem ji.

Zítra za ní zajedu a všechno jí vysvětlím. Se Sethem, toho má opravdu ráda, v hlavě se jí rýsoval docela jasný plán na zítřejší sobotu.

Tebe má taky ráda, Leo. Proto se tak trápí, odpověděl jsem a srdce mi sevřela ledová ruka tísně.

Možná právě proto jí to vysvětlím, zítra tam akorát buď, Jaku. Myslím, že je na čase, abys jí řekl, že ji miluješ, řekla to natvrdo.

Myslím, že déle otálet už nemůžeme, i z ostatních důvodů, v hlavě mi naskočilo Edwardovo varování.

Leah sebou škubla. Další? Pro Boha…

Já vím, Leo, já vím, povzdechl jsem si.

Jsou tady otázky, jak dlouho je chci ještě trápit? =D (Já je přece vůbec netrápím! =) A pokud se Vám to tak zdá, tak věřte, že to ještě není nic proti tomu, co je čeká =D Pak mě budete zase prosit, že té zamilovanosti je tam až moc... aby Vám to pak nelezlo na nervy =D Přece jen otisk... to je něco =) Ale já Vás varovala! =D)

Ale...

Už dlouho ne - sice jsem Vám nechtěla nic prozrazovat dopředu =) - ale ve "dvacet sedmičce" už se dají dohromady. =)

A taky -  ne že bych zrovna ráda zodpovídala otázky tady, pod čarou =) Jak jsem už psala - moje shrnutí nebo kontakty jsou Vám plně k dispozici =))

A děkuji za podporu, moc si jí vážím! =)

Kapitola 24 * Kapitola 26

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 25 - Halucinace: