Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 40 - Slunce

15.09.2010 (09:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2776×

40. Slunce

Ucítila jsem, jak se Jacob nakrčil, jeho paže mě uvěznily v jeho objetí, takže jsem se nemohla ani pohnout. Ale všechno to byla podvědomá reakce. Zabořil si nos do mých vlasů a spal dál.

Naštěstí.

„Promiň, že tě nenechám spát, ale musím si s tebou promluvit," šeptala potichu.

„Co se děje?" polkla jsem nervózně.

„Chci se ti omluvit, chovám se k tobě nespravedlivě. Ale na Laurenta a vlky nemůžu pořád zapomenout," její hlas se na konci zachvěl.

„Promiň," tiše jsem se omlouvala.

„Neomlouvej se," zakroutila hlavou a lehce se usmála, „když sem Laurent přišel, něco mě na něm okouzlilo. Zamilovala jsem se do něj. Až teď si uvědomuju, že to nebylo tak silné - ne tak jako mezi Carmen a Eleazarem, nebo tvým bratrem a Tanyou. Už vůbec ne jako mezi tebou a… Jacobem."

„Ale proč?" nechápala jsem.

„Byl vlastně druhý, koho jsem si víc pustila k tělu. Milovala jsem ho, ale ne tolik, abych nemohla vidět jeho chyby. To, že se nedokázal vzdát lidské krve, mě trápilo víc než si myslíš," povzdechla si, „pak když řekl, že se jde jen ven pobavit a do večera bude zpátky…"

„On se nevrátil, že ne?" zamumlala jsem.

„Ne," zakroutila hlavou Irina, „našla jsem dohořívající oheň, kde ho dostihli vlci. Od první chvíle jsem věděla, že jsou to oni. Jejich pach se vznášel ve vzduchu. Nenáviděla jsem je od té chvíle, co jsem se dozvěděla, že je mrtvý."

„Ale když jsi věděla, co dělá, tak proč…"

Skočila mi do řeči: „Víš, samota je hodně zlá, zvlášť když jsi nesmrtelný, tak jako já. Samozřejmě, že mám rodinu. Ale partnerství je něco, co tě naplňuje. Když přišel Laurent, všechno se změnilo. Měla jsem pocit, že mě opravdu miluje… Ale nikdy nebylo nic tak pevného. Zvlášť slib, že se vzdá lidské krve. Vydržel to pár týdnů. Pak to porušil a jeho topazové oči se začaly zbarvovat do červena."

„Je mi to líto," šeptla jsem.

„Nemusí," zakroutila hlavou a usmála se, „možná, že to budeš ty, kdo mě nenávisti k nim odnaučí. Je hezké vás dva pozorovat. Máš na něj obrovský vliv, pořád se na sebe zamilovaně díváte, pořád se musíte dotýkat jeden druhého a on tě chrání jako ten nejcennější poklad, který existuje. Jste roztomilí."

„To tak prý bývá. Se všemi vlkodlaky, kteří najdou svoji druhou polovinu. I když to zní jako klišé - miluju ho a nemohla bych si představit byť jen jediný den bez něj. Bojím se, že se mu něco stane a já zůstanu sama. Mám obavu, že bych to nepřežila," hlas se tentokrát zlomil mně.

Irina se bolestně usmála a konejšivě mi položila svoji dlaň na mou ruku.

Zalapala jsem po dechu. Co to…?

Zase ruku stáhla zpátky.

„Promiň," zamumlala.

„Ne, počkej," zašeptala jsem, „udělej to znovu."

Jedním prstem se dotkla mojí kůže a v místě, kde se to stalo, se její kůže rozzářila na miliony diamantových plošek.

Překvapeně jsem zírala na to světélkující představení. Pak jsem natáhla dlaň a Irina mi přitiskla tu svou z druhé strany. Kužel jasného světla nejdřív projel pokojem a pak už jen Irinina kůže zářila v místě, kde se dotýkala mojí.

„Co to je?" vydechla jsem překvapeně.

„Víme to všichni, neměla jsi na to přijít takhle, promiň," omluvila se a najednou byla pryč.

„Má pravdu," zachraptěl Jacob.

„Cože? Jak dlouho o tomhle víte?" vyjekla jsem.

„Říkal jsem ti, že od té doby, co jsi poznala Bellu a Edwarda," zamumlal.

„Jaku, pusť mě, musím dolů."

„Dobře," přikývl a taky se zvednul.

Rychle jsem otevřela dveře a seběhla dolů po schodech. Byli tam všichni. I Irina.

„Co se to se mnou děje?" vypálila jsem na ně zmateně.

„Co přesně myslíš?" zašklebil se brácha. „To, že jsi psychicky labilní vím od malička," ušklíbl se.

„Jo, jasně - o tomhle se budeme bavit jindy, ano?" uzemnila jsem ho a popadla ho za ruku. Mělo to stejný efekt jako předtím u Iriny. Světlo, které jakoby vytrysklo z našich spojených dlaní a pak už jen záře milionů diamantů.

„Eleazare, co to je?" upřela jsem prosebný pohled na Eleazara.

„To nikdo netuší," pokrčil rameny, „nenapadá tě nic, co by to připomínalo?"

Přemýšlela jsem o tom asi setinu vteřiny: „Takhle záříte na sluníčku."

„Přesně tak," přikývl Eleazar.

„Což znamená?" čekala jsem.

„To právě nikdo neví," pokrčil rameny.

„Jaku?" otočila jsem se na svého nejmilejšího vlkodlaka.

„Ano, lásko?" usmál se.

„Co ještě umím? Čeho jste si všimli?" polkla jsem nervózně.

Jacob nakrabatil čelo a přemýšlel. Nakonec se usmál: „Hm, ničeho zvláštního. Všimli jsme si jen tohohle. Bůh ví, co se stane dál."

„Proto mě Aro chce," zamumlala jsem, „protože umím tohle? Vždyť to nic není. Jen záříte."

„Jen," odfrkla si Kate.

„Tak to může být jenom nějaká anomálie, není to žádný talent. Žádná útočná, obranná nebo dokonce psychická schopnost, jako má třeba Edward. Není to nic zvláštního," mumlala jsem dál.

„To proto, že nejsi jednou z nás," ozvala se Carmen, „talenty se umocňují."

„Ale to je mi jedno. Proč to Aro vůbec chce sledovat?"

„Protože ho zajímá, kam až se to posune," řekla Irina.

„Bezva," zabrblala jsem.

„Měla by sis jít lehnout, sestřičko," usmál se na mě Will, „ráno moudřejší večera."

„Už je ráno," odsekla jsem mu. „Vždyť už jdu," podvolila jsem se nakonec.

Jake mě popadl za ruku a táhnul zpátky do postele. Když jsem se k němu zase přitulila, měla jsem pocit, že v jeho náruči se přemýšlí mnohem lépe. „Na všechno přijdeme, všechno ti ráno vysvětlím," šeptal.

„To doufám," povzdechla jsem si.

„Nebuď z toho nešťastná, něco vymyslíme," hladil mě po vlasech.

„Já nic nechápu," zamračila jsem se, „proč jste mi nic neřekli?"

„Mysleli jsme, že bude lepší, když nic vědět nebudeš," pokrčil rameny.

„Abych na to pak přišla úplnou náhodou? Bomba," zaškaredila jsem se.

„Kdybych mohl, klidně bych tě toho zbavil," lehce se probíral mými vlasy.

„Já vím," povzdechla jsem si.

„Spinkej, sluníčko," šeptal a jeho rty mě lehce políbily.

Sluníčko… Slunce… Proč se moje kůže chová jako sluneční záře?

A teď se po pravdě přiznejte... tušil někdo tohle? =D

Ne, dobře =D Jsem vážně zvědavá, co na to řeknete... čekám na to od první chvíle, co jsem uveřejnila prolog. A nemůžu se dočkat, až mi sdělíte jak to na Vás působí =D

A jelikož jsme se dostali pod další z důležitých bodů povídky, nachází čas na moje řeči „pod čarou" =)

Jestli si dobře vzpomínáte, při poslední „zvratu" jsem se taky rozepsala tady... Upozorňuji, že při příštím zvratu v povídce nic takového nebude - za tři díly - to se mi nezdá dost dlouhá doba na to, abych Vám sdělovala svoje myšlenkové pochody =) Takže nejbližší... asi až pod epilogem, což je dalších 30 dílů... =)

Chtěla bych tu zmínit pár lidí: V první řadě: MoiAlice - pevně doufám, že všechno zvládneš a chci Ti strašně moc poděkovat =) Ty víš za co, Luci =)

Pak to bude SmoulaXX, slečna, která si mě naprosto získala =) Věř, že mi naše vyměňování mailů přináší hodně radosti! =)

Pak slečnám: Karamelka, TwilightMishka, Lyssa, Jula a EdBeJa (pokud na to někdy přijdeš, jsem si jistá, že pochopíš proč =)) - za Vaše komentáře a projevenou podporu! =)

A chci moc poděkovat dalším slečnám: ema, arisa, lulu, ada, terra, jasmine, andys, Judy, chanel, ada1987, Zuzka7, Scherry - a spoustu dalším =) Byla bych tu donekonečna, kdybych Vás všechny měla vypisovat =) Tady jsou jen jména, která si pamatuji, když čtu Vaše komentáře pod novým dílkem =)

Vám všem patří obrovský dík a ani nevíte, jak moc mě těší, když čtu, jak prožíváte příběh společně s July =)

Děkuji! =)

Kapitola 39 * Kapitola 41

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 40 - Slunce: