Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 5 - Námět k přemýšlení

24.07.2010 (07:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3104×

5. Námět k přemýšlení

Sluníčko bylo schované pod mraky a nechtělo se vůbec ukázat. V mém žebříčku nálad by se hodila věta - Jde to.

Seděla jsem u zadního vchodu a odpočívala. Vlastně spíš lenošila, protože pověsit prádlo není žádná práce. Jen jsem si říkala, že máma bude mít radost. I když ona bude šťastná… Je mezi přáteli, vyrůstala tu. Ona se vrátila domů, zatímco já si tady budu muset zvyknout. A rozhodně to bude těžší potom, co jsem zjistila, že mě přitahuje pomoc obrovským vlkům, kteří mě můžou jen tak zabít.

Uvažovala jsem nad tím, co jsem ráno tvrdila. To že tohle místo je absolutně nezajímavé… Po mé dnešní pomoci, jsem musela přehodnotit svůj názor na Forks. Do jisté míry, samozřejmě.

V životě jsem neviděla nic tak obrovského… a i inteligentního. Věděla jsem jistě, že tohle nebyl normální vlk. I když moje znalost říše živočichů je jistě omezená.

Možná bych se měla soustředit na spoustu dalších věcí. Třeba na zítřejší návštěvu Quileutské rezervace. Už teď, když si to připomínám, tak se mi klepou ruce. Nervozitou.

„Ahoj, July,“ ozval se vedle mě milý hlas. Odlepila jsem oči od země a přestala s hypnotizováním těch pár kamínků v trávě. Jen jsem otevřela pusu.

„Bello!“ vykřikla jsem v další minutě a vrhla se jí kolem krku.. Bylo to trošku zvláštní…

„Myslela jsem, že tě nenajdu venku,“ zazubila se.

Ignorovala jsem její poznámku. „Vypadáš tak krásně,“ vydechla jsem a zadívala se jí do očí. Byly zlato-hnědé.

Zachytila můj zkoumavý pohled, ale i přesto se usmála. „Chtěla bych ti někoho představit,“ kývla hlavou do strany.

Opodál stál někdo další. Edward, blesklo mi hned hlavou. Usmál se. Jako by mi dokázal číst myšlenky. Ale to byla blbost. Hlavně to je blbost. Každý normální člověk se usměje na nového příbuzného… Divně jsem tu větu poskládala, jen co je pravda.

„Myslím, že nemusíš,“ pousmála jsem se, „můžu hádat? Je to Edward?“

Bella přikývla. „Edwarde, moje sestřenice July. Jul, můj manžel Edward,“ řekla to s takovou pýchou v hlase. Nedivím se. Podle všeho, co vím, je a byl Edward strašně milý a hodný. Vypadá… ehm… sympaticky? Nevím jestli je to to správné slovo.

Edward ke mně přátelsky natáhl ruku. Stiskla jsem mu ji a trošku mě překvapila ta studená dlaň. Ledová, abych byla přesnější. Jeho oči byly tak podobné Belliným. Možná o trošku tmavší.

„Rád tě poznávám,“ řekl sametovým hlasem.

„Já tebe taky,“ usmála jsem se na něj.

„Jsi doma sama?“ zeptala se Bella.

„Jo, máma jela za Charliem,“ přikývla jsem, „chcete jít dál?“

„To budeme rádi,“ usmál se Edward.

Společně jsme vešli do domu. V hlavě mi to šrotovalo o sto šest. Byli trošku jiní. Teda… Bella. Edwarda jsem nikdy předtím neviděla. Ale Bella. Nejsem hloupá, abych si nevšimla, že se trošku změnila. Vypadá spíš jako víla. Ne éterická, průhledná ještě není, ale rozhodně k tomu nemá daleko. Je strašně krásná.

Tady se něco děje. To už vím jistě. Není nemocná? V mých očích se zřejmě mihlo zděšení, protože Edward lehce zavrtěl hlavou. Pousmála jsem se na něj a začala ho ještě víc podezřívat ze čtení mých myšlenek. Nebo odhadování pocitů a nálad.

Jestli si všichni myslí, že jsem slepá a hloupá, tak to se nejspíš přepočítali. Do jednoho.

„Dáte si něco? K pití, k jídlu?“ usmála jsem se.

„Já nic, děkuju,“ řekla Bella, „zase budeme muset jít.“

Moje tvář posmutněla. Nechtěla jsem, aby odešli. Bellu jsem neviděla tak dlouho…

„Neodejdeme na dlouho,“ ujistil mě Edward, „bydlíme poblíž Forks.“

„Vážně?“ vykulila jsem oči.

„Jul, chtěli jsme ti říct, že svět není takový, jak ho vidíš,“ řekl pomalu Edward.

„To už vím. Po dnešním dopoledni jsem musela přehodnotit názor,“ zabručela jsem potichu, „chci se vás zeptat… ti velcí vlci. To je normální tady v okolí?“

Bella roztržitě přikývla: „Tys viděla vlky?“

„Jenom jednoho. A nejen viděla. Byla jsem u něj. Tak blízko, jako stojím u vás,“ řekla jsem stísněně, protože mě zase zalil pocit, že mi ten vlk chybí...

„July, není to tady bezpečné, okolní svět je nebezpečný,“ procedila mezi zuby a zhluboka se nadechla.

Podívala jsem se do Edwardovy tváře. „Nebezpečné?“

„Musíš na všechno přijít sama, July, myslím, žes dostala dost námětů k přemýšlení, nemám pravdu?“ zazubil se.

„Rozhodli jsme se ti to neříct,“ uzavřela debatu Bella.

Zmateně jsem koukala z jednoho na druhého. Chvilku mi nepřipadali jako vlastní příbuzní. Ale jako bozi, kteří se zlobí za to, co jsem dnes provedla. Nechtějí mi říct vůbec nic!

„Co neříct?“ vykulila jsem znovu oči.

„Jul, pod prknem u okna je jedna kniha… Asi by sis ji měla přečíst, pak pochopíš,“ řekla Bella.

„Víc ti opravdu nemůžeme říct,“ dodal Edward, „myslela by sis, že si z tebe děláme legraci.“

„A až si to přečtu,“ říkala jsem pomalu a vážila svoje slova, „pochopím, proč svět není tak bezpečný? Proč je tady tak všechno jiné? I vy dva?“ Obořila jsem se na ně.

„Je víc všímavá, než jsme si mysleli,“ zašeptal Edward téměř neslyšně.

„Alespoň jí to pomůže pochopit,“ odpověděla stejně potichu Bella.

Vůbec nechápu o čem to tady mluví. Pochopím? Co pochopím?

„Pochopíš podstatu věci, July,“ odpověděl Edward.

A já se na něj zamračila. On mi fakt kouká do hlavy!

Edward se rozesmál. „Nemusíš se mračit,“ dodal smířlivěji.

Od téhle chvíle jsem věděla, že budu s Edwardem vycházet. Cítila jsem jisté spojenectví. Ale asi to byl můj pocit. Bella se mi zdála příliš nervózní.

„Je to důležité, že ano?“ tipovala jsem,

„Ani nevíš jak,“ přikývl Edward.

„A ještě jedna otázka,“ odmlčela jsem se, „proč na to musím přijít?“

„Jsi součástí rodiny, July,“ pousmála se Bella.

„A čeká tě ještě mnohem víc než to,“ dodal Edward.

Alespoň teď jsem neměla pocit, že jsem jediná, kdo nechápe. Teď jsme na to byly dvě. Bella taky nepochopila poslední větu.

„Musíme jít, vrátíme se večer,“ přitiskla své ledové rty na moje čelo a usmála se.

Edward mě lehce poplácal po rameni a s úšklebkem pravil: „Hodně štěstí, sestřenko.“

Měl pravdu, teď byl vlastně můj bratranec. Vzal si moji sestřenici.

Oba dva mi ještě zamávali a byli pryč.

Páni.

To jsou mi dneska šoky.

Jdu hledat zázračnou knížku pod prknem.

Kapitola 4 * Kapitola 6

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 5 - Námět k přemýšlení: