Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 58 - Něco na půl

11.10.2010 (12:15) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2339×

58. Něco na půl

Seth

„Chceš řešit něco jiného?“ zeptal jsem se.

Přikývla. „Chci ti poděkovat,“ zašeptala.

„July, za co?“ nechápal jsem.

„Staral ses o mě celou dobu a nenechal mě umřít,“ pousmála se a pohladila mě po paži.

Skousnul jsem si ret. „Víš, myslím si, že v tom bylo něco jiného.“

Teď jsem jí mohl sdělit svoje domněnky, říct jí, jak jsem to cítil celou dobu já.

„To je hloupost,“ zopakovala znovu to slovo.

„Já si to nemyslím,“ zakroutil jsem záporně hlavou.

Povzdechla si. „Tak povídej,“ vybídla mě.

Sedli jsme si na schody, které vedly k domu. „Jsem si naprosto jistý, že kdyby neměl Jake Jaspera, nepřežil by to.“

Všiml jsem si, jak jí přes tvář přeběhl stín bolesti a obav. „Proč mi to říkáš?“ zašeptala zlomeně.

„Myslím si, že bys umřela taky,“ řekl jsem to bez vytáček.

„Já?“ nevěřícně se na mě podívala.

„Asi to bude znít morbidně,“ zašklebil jsem se, ve snaze odlehčit situaci.

Úšklebek mi vrátila. „Střílej,“ pobídla mě.

„Neviděl jsem nikoho, kdo by přežil odloučení od toho, se kterým si je souzený,“ řekl jsem tiše, „ale ty jsi to dokázala. Tak dlouho. A ano, vážně jsi umírala, July, ale přežila jsi to.“

„Jak?“ odpověděla. Viděl jsem, že nad mými slovy přemýšlí.

„Jsou to jen moje domněnky,“ bránil jsem se.

„Řekni mi je, prosím,“ řekla tiše.

„Víš, asi to bude znít vážně hloupě – ale vidím v tom něco jako kouzlo,“ zářivě jsem se usmál.

Viděl jsem, jak se začala také usmívat. „Kouzlo?“ optala se pobaveně.

„Něco na ten způsob,“ zašklebil jsem se, „vidím v tom něco jako nějakou vyšší moc. Asi příliš věřím legendám a příběhům.“

„Vůbec to nezní hloupě – já měla pocit, že už jen přežívám. Bylo to horší a horší.“

„Taky si myslím, že to, jak jsi nás zachránila v Atlantě – že už se to nikdy nebude moci opakovat,“ pokračoval jsem.

„Trochu v to doufám,“ ošila se.

Poznal jsem na ní, že chce, abych pokračoval. Abych jí to objasnil. „Mám za to, že jsi s Jacobem víc lidská,“ zazubil jsem se, „to, co tě drželo tenkrát při životě - ta moje neviditelná kouzelná síla – se dostává do pozadí, když žiješ naplno. A Jake už tě nemíní opouštět.“

„To jsem ráda,“ pousmála se.

„Tak povídej, bylo to alespoň hezký?" zajímal jsem se.

July zčervenala jako rajče a já se rozesmál.

„Jak to víš? Vždyť Jake se neproměnil!" vyhrkla rychle.

„Nepotřebuju jeho myšlenky, stačí mi tohle," ukázal jsem na oblohu, kde svítilo sluníčko.

„Jasně, to jsi určitě poznal," snažila se odvést řeč od toho, na co jsem se jí ptal.

Protočil jsem oči v sloup. „July, nepotřebuju Jakea, abych věděl, co se mezi vámi stalo. Jsi moje nejlepší kamarádka – poznám na tobě téměř cokoliv. A nejenom kamarádka – teď mi Leah ukousne ucho…“ zašklebil jsem se a pokračoval, „… jsi jako moje oblíbená sestra. Vážně vím skoro všechno.“

Krátce mě objala. „Jasně, bráško,“ poťouchle se usmála.

„Já tu čekám, že se svěříš a ty nic…“ povzdechl jsem si naoko zklamaně.

„Nevím, o čem mluvíš – jak jsi na to vůbec přišel, když ti to Jake neřekl?“

„Zatmění…“ odpověděl jsem jasně.

Podívala se na mě a pořád jí to nedocházelo.

„Ty jsi naše sluníčko - a den kdy se spojí... znáš ty povídačky, ne? Proto to vím," pousmál jsem se.

„Já to pořád nechápu," zamračila se.

„Na to, že jsi skoro vševědoucí, tak jsi vážně někdy nechápavá," usmál jsem se. Odhadování věcí a lidí jí šlo skvěle. Pokud byla pod vlivem té mé vymyšlené síly. Zřejmě myslela na to samé.

„Jsem jenom člověk," zamručela.

„Taky fakt," zazubil jsem se, „a hádám, že to bylo super."

Natáhl jsem se po její ruce a přejel přes spálená místa.

„Hej," zaprotestovala tiše a nepatrně sykla, když jsem víc zdůraznil svůj lehký dotek.

„Bolí to?“ utahoval jsem si z ní.

„Ani ne,“ zakroutila hlavou, „teda pokud mi zrovna neubližuješ.“ A pak se ušklíbla.

„Promiň,“ úšklebek jsem jí oplatil.

„Pořád to chceš vědět?“ zeptala se.

„Samozřejmě, že chci, Jul,“ ujistil jsem ji, „od Jakea to budu vědět jen, jak na to pomyslí. Ale zajímá mě, jak ti bylo… když jsi ho najednou měla zpátky.“

„Bylo to, jako kdyby srdce znovu ožilo,“ usmála se, „mohla jsem se nadechnout. Viděla jsem zase všechno barevně a konečně to všechno mělo nějaký smysl.“

„Jsem rád, že je zase všechno v pořádku,“ oddechl jsem si.

„Moc ti děkuju, Sethe,“ zašeptala.

„Neděkuj už,“ zakroutil jsem hlavou, „vím, že bys pro mě udělala to samé.“

S úsměvem přikývla. „Kdykoliv. Mimochodem, co ty a Elis?“

„Elis? My? Nic?!“ zakoktal jsem se.

„Vážně nic?“ zašklebila se.

„Naprosto a vážně,“ ujistil jsem ji.

„Řekni mi, co všechno jsi jí pověděl,“ vybídla mě.

„Jen to nejdůležitější,“ bránil jsem se.

„A jak jsi mohl? Myslela jsem, že se musíš otisknout…“ začala.

„Bylo to zvláštní – ale teď to šlo. Mohl jsem jí o tom v klidu povědět, věděla na čí straně má stát. Máš štěstí, že jsi takovou kamarádku našla,“ usmál jsem se.

„A to jí to nepřipadalo zvláštní?“ nechápala.

„Ne,“ zašklebil jsem se, „dokonce chtěla vědět spoustu podrobností. Vážně je skvělá – věděla, co má dělat. Věděla, jak tě podpořit. I jak tě chránit.“

„Budu jí muset poděkovat,“ povzdechla si. Ale pak se usmála. „Sethe, děkuju a chci ti říct, že tě mám strašně moc ráda, bráško.“

„Taky tě mám rád, July,“ objal jsem ji a cítil, jak se naše přátelství ještě víc upevnilo. Byl jsem si jistý, že její ztrátu by nepřežilo vícero lidí.

Třeba já – nedokázal jsem si představit život bez své nejlepší kamarádky.

Tak konečně se dočkali i tací, kteří si přáli Sethův pohled =)

Chtěla jsem Vám všem moc poděkovat za trpělivost a za komentáře, které mi zanecháváte =) Ani netušíte, jak mi to zvedá náladu a nutí rychleji se učit, abych už mohla psát! =) Takže děkuju! =)

Kapitola 57 * Kapitola 59

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 58 - Něco na půl: