Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce 8 - Silnější než láska

31.07.2010 (20:30) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2893×

8. Silnější než láska

Jacob

Jaku, neměl bys ji takhle pozorovat, dneska neměla daleko k tomu, aby tě viděla, ozvala se Leah v mé hlavě.

Já vím, odsekl jsem a čumákem rozrážel ledový vzduch.

Kdybych nezavyla, seděl bys tam zas do rána, štěkla pobaveně.

Jen si ze mě dělej legraci, posluž si, zašklebil jsem se v duchu.

Jak si přejete, vaše veličenstvo… Mimochodem jsem zvědavá, jak na ni zítra zapůsobíš, objevila se vedle mě a vyplázla na mě jazyk. Běželi jsme společně k rezervaci.

Počkej. Musím ještě zaběhnout k Belle. Jestli chceš, jdi spát. Zůstanu na hlídce, zastavil jsem a podíval se jí do očí. Jen pokývala hlavou a běžela dál. Já své kroky stočil za Forks.

Doběhl jsem na kraj lesa a proměnil se. Nakrčil jsem nos, zase mě do obličeje praštil ten známý pach. Šel jsem pomalu ke dveřím, i když bych se nejraději k nim rozeběhl a zase běžel zpátky. Nechtěl jsem tu trávit moc času. Teď už bylo zřejmé, že jediné, co mě tu drží, bylo přátelství s Bellou a dokonce i spojenectví s Edwardem. Ale to bylo všechno. Nesnášel jsem Rose, ta její blonďatá hlava musela být pěkně pitomá. Celé století co je naživu, zašklebil jsem se.

„Jacobe," ozval se za mnou známý hlas.

„Ahoj, Edwarde," kývnul jsem hlavou ze slušnosti.

„Tak jsem jí to řekl," zašeptal potichu.

„A co ona na to?" zeptal jsem se se zájmem v očích.

„Abych pravdu řekl, nejdřív to vzala skvěle, nezačala utíkat, nic takového," zašklebil se, „ale celé odpoledne byla skoro jak mrtvá. Musela se s tím srovnat. Přišla na to, že její bratr je totéž co my."

„Všímavá," procedil jsem zamyšleně mezi zuby.

„Nejen to," povzdechl si Edward.

„Cože?" vykulil jsem oči.

„Ale nic, není to vůbec jasné, jsou to jen moje domněnky," mávl rukou.

„Chci je znát," řekl jsem. Mám k tomu svoje důvody, Edwarde. Víš, že je teď pro mě něco jako slunce. Že je moje slunce.

„Vím a to je právě ten problém," povzdechl si znovu Edward a já nechápal.

„Co je problém? Že July miluju od první chvíle?" zamračil jsem se.

„To přináší jisté problémy, to ano," připustil, „ale neřeší to ten můj. Musím ještě udělat pár pokusů a pak ti všechno řeknu. Jen ona nesmí nic vědět. Když to nebude vědět ona, bude to jednodušší. Musíš mlčet, i když máš potřebu jí říct všechno, co chce vědět."

„Takže láska je vlastně špatná," zasyčel jsem nesouhlasně.

„Láska ne. U tebe je to něco mnohem silnějšího, Jacobe. A právě proto je to nebezpečné," vysvětloval.

„Jen chci, aby byla šťastná. Pokud beze mě bude šťastnější, dokážu bez ní být," řekl jsem. A najednou mě zachvátila tak nepředstavitelná tíseň, že bych ji nemohl ani na chvíli spatřit, že jsem měl pocit, jako by se moje tělo trhalo na kusy.

„Jaku, to snad nebude nikdy nutné. Ostatně potom, co se stalo dnes v noci, když si ji pozoroval, řekl bych, že máš vyhráno," zachechtal se.

A jak víš tohle?

„Chtěl jsem jen něco zkusit, ale když si ji hlídal, nebyla potřeba tam stát," pokýval klidně hlavou.

„A proč šla k oknu? Myslíš, že mě viděla?" zeptal jsem se se zájmem.

Znovu se zasmál: „Nevím, jestli by mi pak poděkovala, až se to dozví."

„Chci to vědět," žadonil jsem jak malé dítě.

„Zdál se jí sen. O tobě a o Belle, Jaku. Když jste byli malí, hráli jste si na pláži a pak si jí podal ruku a ona dostala něco jako zásah proudem. A to napětí nemizelo, dokud jsi seděl na stromě. Myslím, že tady to bude něco trošku jiného než u ostatních, Jacobe. Otiskl ses do někoho… zajímavého. Jestli je to správné slovo," řekl na jeden nádech.

Bezva.

Jsem mimo, úplně. Ono se jí o mně zdálo. Pamatuje si mě.

Spokojeně jsem zavrčel. Jako tenkrát, když mi pomáhala v lese. A tahle vzpomínka se na mé tváři projevila zamračením.

„Nemůžeš si nic vyčítat. Táhne ji to k tobě, podobně jako ty jsi zamilovaný do ní. Akorát ona to ještě neví," smál se mi potichu.

Nemusíš se mi smát, zabručel jsem v duchu.

„Nesměju se tobě, Jacobe. Jen mi to připadá… zábavné pozorovat. U vás je to tak odlišné než u ostatních z vaší smečky. Je to pro mě, v jistém slova smyslu, obohacující," tajemně se usmál.

„Bomba," zamumlal jsem, „takže jsem stejně za exota. Jako vždycky."

Z domu se ozval smích. Přede dveřmi se objevila Alice. „Nejsi exot, Jaku," zasmála se znovu svým zvonivým smíchem, „mimochodem ahoj."

„Ahoj, Alice," zazubil jsem se.

Edwardovy rty se semkly v tenkou čárku. „Vážně jsi to viděla?"

„Jako tady Jacob stojí," smála se pořád dál.

Byl jsem zmatený. Edward rozhodně nevypadal potěšeně, ale Alice zase byla veselá…

„Nechcete mi vysvětlit, co se stalo?" zeptal jsem se a moje obočí vystřelilo do závratných výšin pochybnosti.

„Něco jsem viděla… Něco z její budoucnosti," její oči se na mě pořád usmívaly.

Já jsem byl schopen jen otevřít pusu. Znamená to, že mě opustí? Nebo opustím já ji?

„Ne, Jacobe. V té vizi byla šťastná. Šťastná z toho, že má tebe," zakroutil hlavou Edward.

Moje oči na okamžik přestaly vnímat. Do celého mého těla se rozlila spokojenost a každá moje buňka cítila, jak July miluju… A to jsem s ní ještě ani jednou nemluvil. Je to zvláštní, nikdy jsem…

„Nikdy jsi tohle cítit nemohl, Jaku," zastavil Edward proud mých myšlenek a doplnil je.

„Hm," odpověděl jsem a myšlenkami jsem byl v budoucnosti. A jak jsem doufal, byla to blízká budoucnost.

„Nechtěli byste jít dovnitř? Tohle tajnůstkaření by jim mohlo připadat zvláštní," řekla Alice.

„Stejně to Belle budeme muset říct," podíval se na mě Edward.

„Řeknu jí to sám. Ale nejdřív za týden," odporoval jsem. Chci pro sebe víc času, Edwarde.

„Dobře," přikývl a musel vědět, že říkám pravdu. Doufal jsem, že mě Bella moc nezbije, mám štěstí, že se mi rány hojí tak rychle.

„To máš," zachechtal se Edward a pokynul mi, abych šel do dveří první.

Kapitola 7 * Kapitola 9

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce 8 - Silnější než láska: