Jak to bude probíhat dál? Jak na svého nového zatím neznámého soka zareaguje Jasper? A co teprve Alice? Pozná ho či nikoliv? Zamiluje se Alice do Williama nebo bude věrná Jasperovi? Jak moc ji vlastně William zná? A proč přišel William až teď?
07.04.2010 (10:45) • Tahmed • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 2058×
Proč až teď?
Alice:
„Nessie co se děje?“ zavolala jsem na ni. Když jsme však seběhli schody do obývacího pokoje, došlo nám to. Proti Nessie stál upír. Nevypadal, že by se chystal na Nessie zaútočit. V životě jsem ho neviděla, ale přesto mi připadal tolik známý. Nedokázala jsem ten pocit popsat. Jasper si ho ostražitě měřil a sledoval každý jeho nepatrný pohyb čím dál tím pozorněji a krčil se, připraven vyrazit do útoku, bylo by to nutné.
„Kdo jste?“ zeptal se ho Jasper. Jenomže on jakoby snad ani nevěděl, že tam je. Neustále mě sledoval. Bylo mi to nepříjemné. Co po mě chce?
„Alice ví, kdo jsem.“ Co? Já a vědět kdo on je?
„Já vás ale neznám.“ Řekla jsem mu pevným a rázným hlasem. Zatvářil se velice zklamaně.
„Nechápu, že si na mě nepamatuješ Alice, když jsem ti dal život.“ Cože? Co to říká? Tohle je snad vtip? „To díky mě jsi upír. To já jsem tě přeměnil.“
„A také ji opustil a bez pomoci ji nechal!“ pustil se do toho Jasper.
„Ne, takhle to nebylo.“ Oponoval mu ten neznámý. Nessie se v tom ztrácela a raději se za mě schovala, jen pro jistotu.
Jasper:
Ten cizí upír, že proměnil mou Alici. To snad ne? A ještě mi drze oponuje, když mám pravdu? Je normální? Měl jsem ho právě dost. Neznámý upír se tvářil vážně podezřele a ty jeho emoce mi lezly krkem. Cítil jsem z něj touhu, spalující vášeň, něhu, smyslnost. Bylo mi z toho zle, protože jsem moc dobře věděl, proč to cítí.
Začínal jsem pěnit a mé vnitřní zlé já se dralo na povrch. Náhle jsem ucítil něčí ruku na své paži. „Ne Jazzi, nedělej to.“ Ten upír se tvářil zmateně a mírně vyveden z míry. Otočil jsem se na Alici a poznal jsem, že má vizi. Instinktivně jsem ji vzal do náruče jako vždy a opřel si její hlavu o hruď.
Tomu upírovi se to evidentně nelíbilo. Jakmile vize skončila, ten upír z ní nespouštěl oči, naopak, čím dál víc na ní upínal svůj zrak. Vadilo mi to.
„To není možné. Takže jsem měl pravdu. Alice se ten dar ještě více posílil a díky tomu, že je upír, jej zvládá bez problémů. To jsem rád.“ No jeho emoce značily, že je více než rád.
„Zmizte a to hned, nebo z vás nezbude nic.“ Řekl jsem pevným hlasem.
„Jazzi ne, nech ho jít.“ Oponovala mi Alice. Sotva jsem pohlédl na ni, již jsem si všiml svým periferním zrakem, že je pryč. Alespoň, že tak.
William:
Toho ohavného upíra se budu muset nějak zbavit, ale ještě před tím musím mluvit s Alicí. Ale jak ji přimět k tomu, aby se mnou mluvila bez něj. Mám ho dost. Tolik let jsem já a Alice žili odloučeni. Moje láska jistě trpěla. A nedivím se, že zapírala mou existenci před tou stvůrou.
Doufám, že z nás brzy bude pár, jak má být.
Alice:
Jakmile ten upír zmizel, schoulila jsem se Jasperovi do náruče. Nessie si před nás stoupla, abychom nezapomněli na její přítomnost. Tvářila se vyděšeně a nechápavě. A já to také nechápala, takže jsem k ní natáhla ruku a objala ji.
Nessie je hodná holčička. Miluji ji jako vlastní. Ale ten upír mi absolutně zkazil den. „Zlatíčko nemáš hlad?“ zeptala jsem se jí.
Podívala se na mě a nakrčila nos znechucením. „Ani ne.“ Ach je tak paličatá.
„Nessie musíš jíst. A víš co, já budu jíst s tebou.“
„Ne, nemusíš této, já to sním.“ Usmála jsem se na ni.
„Ale jen neřečni. Vsadím se s tebou o moje nejlepší boty, že jestli to nesním, hodím je do řeky. Platí?“ V tomhle byla po Emmettovi.
„Platí.“
Šla jsem s ní do kuchyně a Jasper si šel do studovny číst. Pustila jsem se ihned do přípravy našeho společného jídla. Už při té představě, že ho budu za chvilku jíst, se mi zvedal žaludek. Jenomže jinak Nessie nepřesvědčím a nepřemluvím, aby něco snědla.
A nejenom to. V hlavě se mi ještě honila myšlenka na toho upíra. Co o mě vlastně ví?
„Hele, Nessie, nechám to teď na mírném ohni, aby se to povařilo. Já teď na momentík zmizím.“ Tu poslední větu jsem šeptala, aby Jasper neměl možnost něco z toho slyšet.
Sundala jsem si zástěru a potichounku jsem vyběhla ven. Věděla jsem, že to Jasperovi za chviličku dojde a tak jsem musela pracovat co nejrychleji, ale zároveň co nejtišeji.
Jasper:
Bože, ona to vážně myslí vážně, s tím jídlem? Tak u toho vážně být nemusím. Nessie odběhla do kuchyně a já jsem líbnul Alici do vlasů a šel jsem do studovny si číst. Měl jsem rozečtenou knížku o občanské válce, ale opět nebyla tak správně vykreslená, jak by měla být.
O chvilku později jsem slyšel Alici, jak říká Nessie, že je jídlo na mírném ohni a pak jí začala něco šuškat. Nerozuměl jsem tomu. Šeptala to a strašně rychle drmolila. Začal jsem něco tušit.
Z Alice jsem cítil vzrušení a touhu. Bylo mi to divné. Nechal jsem to však být a opět jsem se začetl do té knihy plné chyb. Po chvilce jsem si však uvědomil, že necítím Aliciinu vůni a ani její emoce, či přítomnost.
Okamžitě jsem odhodil knížku a ani jsem se nenamáhal sbíhat schody a rovnou jsem skočil dolů. V kuchyni jsem však našel jenom Nessie, která stála na stoličce a míchala jídlo.
„Kde je teta?“ zeptal jsem se jí. Pokrčila rameny a ukázala směrem, kterým běžela a kde ji viděla naposledy. „A nevíš proč, kam a za kým běžela?“
„Ne,“ odpověděla mi. Toho jsem se bál. „Ale stejně bych ti to nemohla, strejdo, říct. Téta by mi dala.“
William:
„Wille? Tak se jmenujete, že? Prosím Vás, řekněte mi, co o mně víte?“
„Alice?“ to není možné, to se mi snad zdá. Je tady a bez něj. „Co chceš vědět? Zeptal jsem se jí. Toužil jsem po ní.
„A co přesně by jsi chtěla vědět, milá Alice?“ a usmál jsem se na ni.
„Všechno, povězte mi všechno.“ Nechápal jsem ji.
„Proč?“ a ona mi na to stručně odpověděla.
„Protože si nic nepamatuji. Proto.“
To byla rána. Copak ona si nepamatuje na to, jak mě měla ráda? Vždy mě měla ráda. Já jsem sice věděl, že mě má jen ráda a nic víc, ale časem by byl náš vztah jistě dokonalý. A tak jsem jí začal vyprávět.
Autor: Tahmed (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slunce noci 3. díl:
honem honem jsem zvědavá je to super
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!