Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce - Prolog

06.07.2010 (20:00) • Fluffy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4322×

Prolog

Velký rudohnědý vlk se proháněl po lese, protože chtěl být sám. Potřeboval být sám. Vždycky, když se setkal s Bellou, musel pak zapomenout. Pořád ji miloval a nic se neměnilo na tom, že je upírka. Vdaná upírka.

Oh, sorry, Jaku, nevěděl jsem, že jsi tady, ozvalo se mu v hlavě.

Jacob se zastavil a snažil se přestat přemýšlet. Nebyl sám, chtěl chránit svoje myšlenky, nechtěl se o ně s nikým dělit. Ale věděl, že je to jen pouhé přání. Myšlenky si uchránit nemohl… To je v pohodě, Embry, nemohl jsi to tušit.

Ale mohl, tak já půjdu… Ahoj, rozloučil se Embry, a pak byl Jacob se svými myšlenkami zase sám. Chtěl zapomenout. Ze všech sil. Quil mu vyprávěl, že kromě Claire ho jiná nezajímá, přestal vnímat ostatní. Na to, že Claire bylo skoro pět, to byl úspěch. Jacob si přál, aby se otiskl. Zapomněl by na Bellu a všechno by bylo jako dřív. Jenže se mu to nikdy nepovede, to už taky tušil. Aniž by přemýšlel, stočil své kroky k La Push. Spánek mu rozhodně neuškodí.

Čau, Sethe, pozdravil Jacob, když se mu do mysli vkradly Sethovy myšlenky.

Ahoj, Jacobe, já půjdu, jestli chceš být sám, nabídl se.

Ne v pohodě, jdu domů, prospat se, klidně tu buď, odpověděl Jacob a přidal na rychlosti, aby byl co nejdřív v La Push.

Jen co se dostal na kraj lesa, proměnil se. Pro dnešek to nejspíš stačilo.

„Ahoj Rachel,“ pozdravil Jacob, jen co vešel do dveří. Paul se rozvaloval na pohovce a přepínal televizní programy. Kdyby se do Rachel otiskl kdokoliv jiný ze smečky, ale zrovna Paul… Zatnul zuby. „Kde je táta?“

„U Clearwaterových, Charlie přijel za Sue,“ usmála se Rachel, vyšla z kuchyně, Jakovi věnovala další úsměv a pohladila sedícího Paula po tváři. Ten si chytl její ruku a pokrýval její dlaň drobnými polibky.

Jacob protočil oči v sloup a šel k sobě do pokoje. Praštil sebou do postele a vzdal veškeré přemýšlení nad tím, že zapomene na Bellu. Nemělo to smysl. Lásku nikdy nenajde. Naštěstí hned usnul.

…

Bylo něco kolem půlnoci, když se Jake probudil. Rozhodl se, že půjde do lesa, protože pokud ještě dole budou ty dvě hrdličky, nejspíš nebude mít moc na vybranou. Nerad se díval na cukrující Rachel a Paula, měli se brát za pár měsíců, až bude sněžit.

Skoro za běhu se přeměnil na vlka, kalhoty to bohužel schytaly, tak věděl, že domů bude muset oknem.

Zjistil, že v lese není sám. Leah tu byla někde s ním. Promiň, Leo, nevěděl jsem…, omluvil se rychle.

V pohodě, Jaku, potřebovala jsem vydejchat jen to, že budu sestřičkou té pijavice, zaštěkala nešťastně.

Cože? vyděsil se Jacob a hned viděl, jak mu Lea přehrává celý večer, co byla doma. Charlie se stěhuje ke Sue. Nejspíš se i vezmou. Takže Leah a Seth budou nevlastní sourozenci Belly. No teda…

Mně to povídej… Alespoň je máma šťastná, od té doby, co umřel táta, to s ní šlo z kopce. A Charlie byl taky sám. A pak potom, co se Bella vdala… Bylo to jen otázkou času, Jaku, povzdychla si Leah.

Štve tě to? zastavil se Jacob a koukal po lese, jestli někde Leu neuvidí.

Neuvidíš mě, jsem daleko. Běhám už přes hodinu, řekla bych, že jsem u Seattlu. Ne neštve, jen se teď nejspíš očekává, že se k Belle budu chovat hezky. Jenže mě k nim nic neváže. Seth je má rád. Až se to dozví, bude radostí bez sebe.

Myslím, že se neočekává nic, Leo. Asi by ses měla vrátit. Pojď domů, bude to tak lepší, řekl smířlivěji Jacob.

Dobře. A ani jsi nemusel používat svojí autoritu alfy a vidíš, já tě poslouchám, šklebila se v duchu.

Myslím, že se vrátím domů, dobrou noc, Leah.

Dobrou, Jaku.

Jacob se rozeběhl domů. Všechna světla byla zhasnutá, tak se pomalu vkradl dovnitř. Když si lehl do postele, ulevilo se mu, že nikoho nevzbudil. Billy dávno spal a Rachel s Paulem… no nejspíš taky. Bylo pozdě.

Jake přemýšlel, co se teď bude dít s tím domkem, kde Charlie bydlel. Zítra se tam zaběhne podívat, třeba se něco dozví.

Nebo zaběhne ke Cullenovým, Bella a Edward by mohli něco vědět. A pokud ne, tak Alice už to bude vědět určitě.

…

„Ahoj, Charlie!“ zavolal Jacob do otevřených dveří.

„Ahoj, Jaku, co ty tady?“ podivil se Charlie, když se ukázal ve dveřích s válečkem od barvy v ruce.

„Slyšel jsem, že se budeš stěhovat k nám do rezervace, tak jsem se přišel zeptat, jestli s něčím nepotřebuješ pomoct?“ pousmál se Jacob. Všimnul si moc dobře poklizeného domu. Nejspíš byla Bella na návštěvě.

„Maluju pokoje v patře, můžeš mi alespoň poradit barvu,“ ušklíbl se Charlie.

„Jestli chceš mojí společnost, tak můžu,“ usmál se Jacob.

Vyšel za Charliem do Bellina pokoje. Všechny její věci byly zabalené v krabicích, nábytek tu chyběl.

„Charlie, ty budeš ten dům prodávat?“ zeptal se Jacob.

„Ne, ale maluju, protože se sem přestěhuje moje sestra. Její manžel zemřel, syn se odstěhoval a je sama jen s dcerou. Nevím, jestli si pamatuješ na Marinu a její dceru July.“

Jacob zapátral v paměti. Marina byla žena s hnědozlatými vlasy, příjemným úsměvem. Tu si vybavit dokázal. Ale July si nepamatoval. Měl pocit, jako by tohle jméno nikdy neslyšel. „Marinu si pamatuju, Charlie, ale to druhé jméno mi nic neříká,“ pokrčil omluvně rameny.

„Hm, škoda, doufal jsem, že si vzpomeneš, jakou July měla ráda barvu,“ ušklíbl se Charlie, „byla tady naposledy asi před dvanácti lety. To jí byly čtyři, tobě bylo skoro šest. Tak jsem si myslel, že si jí budeš pamatovat.“

„Tenkrát jsem si chtěl hrát spíš s Bellou. I když jí bylo o dva roky víc. Na ryby se mi s vámi moc nechtělo,“ zašklebil se Jacob při té vzpomínce.

„Máš pravdu, nech to být,“ mávnul rukou Charlie. „Asi to nechám bílé… všechny ty pokoje.“

Jacob přikývl a zeptal se: „Kdy sem přijedou?“

„Za dva týdny, na konci prázdnin. July půjde do školy už tady.“

„Aha, no půjdu se ještě projít, měj se, Charlie,“ rozloučil se Jacob a vyběhl z domu. Měl namířeno ke Cullenovým.

Když konečně doběhl ke dveřím, zůstal zaraženě stát. Byl tu další upír. Další, kterého neznal. Cullenovi rozeznal už poměrně dobře. Za ten rok, co byla Bella upírkou, si zvykl. Ale tady bylo něco v nepořádku. A byli dva.

Zaklepal a Alice mu otevřela: „Čau, Jaku,“ zazubila se.

„Nazdárek, prcku, koho tu máte na návštěvě?“ zašklebil se Jacob.

„Pojď dál a uvidíš,“ pozvala ho dál.

Byla to žena s mužem. Žena měla blonďaté vlasy s lehkým zrzavým nádechem. Po chvilce pozorování si vzpomněl, že je to Tanya. Ta upírka z Denali. Ale toho muže nepoznával. Měl hnědé vlasy a byl stejně bílý jako ostatní. Neměl moc času se rozkoukávat, protože ho Bella hned objala. „Jacobe!" usmíval se Carlisle.

„Pamatuješ si na Tanyu?“ zeptala se Esmé.

„Jo, ahoj, Tanyo,“ zašklebil se Jacob a lehce pohladil Bellu po vlasech.

„Ahoj, Jacobe,“ usmála se ta sympatická upírka. Ten muž vedle ní se také usmál a upřel na Jacoba svoje téměř oranžové oči. Jacob pochopil, viděl to samé u Belly. Ten muž byl novorozený. Ne úplně, to by jeho oči byly karmínově červené, ale ještě neměl v sobě natolik zvířecí krve, že by je měl zlaté. Jako Bella a ostatní.

„Jsem Will,“ usmál se na Jacoba a napřáhl k němu svou pravou ruku.

„Jacob.“ Přijal ji. Už byl zvyklý na ledové dotyky, neucukl.

„Jaku, víš kdo je Will?“ usmívala se Bella.

„Ne, ale je mi povědomej,“ ušklíbl se Jacob.

„Will je můj bratranec, nevěřila bych, že potká Tanyu. Nikdy!“ usmívala se Bella a Jacobovi to došlo. Marina měla dvě děti, ne jen dceru. July a Willa. A z Willa je teď upír…

„Jak to, že jsi upír?“ vykoktal Jacob.

„Odstěhoval jsem se z Atlanty do Anchorage na Aljašce. Těsně potom, co mi umřel otec. Srazilo ho auto. Dostal jsem tam práci a musel odjet. Jenže i já jsem měl podobný osud jako on. Vzal jsem si dvoudenní dovolenou a vyjel do Denali, abych se pokochal přírodou. Srazilo mě terénní auto, když jsem se vracel. Nepomohli mi, ujeli a já jsem pomalu umíral. Naštěstí mě našel anděl a zachránil mě. Nelituju toho, že mě proměnila,“ pohladil Tanyu po tváři a zamilovaně se na ní díval.

„No to mě podrž,“ řekl Jacob, „víš o tom, Wille, že se tvoje máma a ségra stěhujou do Forks?“

„Vážně? Pane Bože, konečně je uvidím,“ nadšeně se usmál.

Bella zalapala po dechu: „July ne. Ta nesmí. Vždyť jsou tady samí upíři a vlkodlaci, nesmí sem přijet. A ještě, když očekáváme Volturiovi, nemůže... nemůže…“

„Bello, lásko, klid,“ objal ji Edward.

„Edwarde, co když… Já nevím, nestačí, že je z Willa upír? Mám vlastní rodinu v rodině. Už takhle je to neuvěřitelné… Charlie všechno ví… Ale co July? Té může kdokoliv ublížit.“

„Nemůže jí nikdo ublížit, neboj,“ políbil ji na čelo Edward.

„Možná máš pravdu, ale nevím, jestli se dá s něčím takovým počítat, miláčku,“ políbila ho.

Jacob se podíval na Alici. Seděla, oči vytřeštěné do místnosti. Okamžitě pochopil. „Alice, co se děje?“

„Vidím ji, jak přijede, všechno se ztrácí v noci, dál už nic…,“ šeptala Alice.

„Co to znamená?“ zeptal se Will.

„To právě nevím,“ povzdechla si Alice.

Kapitola 1

Moje shrnutí

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slunce - Prolog: