Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slunce uhašené slzami - 2. Už nikdy

Rose a Em

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Slunce uhašené slzami - 2. Už nikdyAhojík. Tak jsem se rozhodla, že napíšu pokračování k mojí povídce Už ani den. Pro ty, kteří nečetli: Je to kousek Nového měsíce z Edwardova pohledu =D Doufám, že se vám bude líbit a moc prosím zanechte komentík, jestli mám pokračovat.

29.12.2009 (16:00) • Julick • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1063×

„Musím ti něco říct,“ řekla nejistě.

Co by mi tak Rose musela říct? Zase, jako před téměř půl rokem na mě začne křičet, jak moc svým rozhodnutím ubližuji Carlisleovi, Esme, Alici a celé své rodině? Jak moc trpí Jasper, když to musí cítit s nimi? Nechtěl jsem to slyšet. Slyšet, jak jim ubližuji. Je to možné?! Kamkoliv se hnu, někomu ublížím. Belle, své rodině…

„A je to vážné,“ dodala.

„Jestli na mě chceš zase začít ječet-“

„Ne. Tohle je opravdu hodně vážné,“ řekla lítostivě.

„Rosalie, co se děje? Stalo se něco?“

„Ano.“

„Je všechno v pořádku? Jsou všichni v pořádku? Co se stalo?“ vyděsil jsem se.

Co když nás někdo odhalil? Co když někdo zjistil, co jsme zač? A já mu to nemohl vyčíst v myšlenkách, protože jsem tam ani nebyl! Nikdy bych si neodpustil, že jsem rodinu opustil a nechal ji takhle nechráněnou.

„Já… Edwarde. Alice nechtěla, aby ses to dozvěděl, ale já musím. Je to k tobě spravedlivé.“

„Co se děje?“

Teď jsem se opravdu bál. Co se mohlo stát nebo se stane, že mi to Alice nechtěla říct? Začal jsem panikařit.

„Já- je mi to moc líto,“ blábolila.

Proč jí teď nemůžu číst myšlenky?!

Stach se mi smíchal s bolestí a vznikl ještě nějaký jiný hrozný pocit. Nedokázal jsem ho pojmenovat. Něco jako panika, ale mnohonásobně větší. Všechny vnitřnosti se mi scvrkly a sevřel se mi krk. Nedýchal jsem.

„Opravdu mi to je líto,“ opakovala.

„Rosalie!“ zakřičel jsem tak nahlas, že jsem se na nepatrnou chviličku obával, jestli mě neslyšeli majitelé sklepu, ve kterém jsem právě stál. Ale pak mi tyhle obavy přehlušily ty větší – o mojí rodinu.

Už jsem měl dost té lítosti, když jsem ani nevěděl nad čím. Chtěl jsem, aby přešla rovnou k věci.

„K věci,“ zopakoval jsem.

Nastala pauza.

To mi zavolala jen, aby mě naštvala?! Opravdu se něco stalo nebo to jen nepovedený žert? Velmi nepovedený žert. Byla by schopná tohle udělat dokonce, i když ví, jak se teď cítím? Že s nikým nechci mluvit a to ani se svou rodinou?

„Alice měla vizi,“ zašeptla pomalu.

Ano, jenom mě chtěla vytočit. To jsem si mohl domyslet, že když Alice nechtěla, abych něco věděl, že to asi bude souviset s budoucností.

„No a co?! Víš, Alice občas vize mívá, to je její talent. Člověk by řekl, že si na to po těch padesáti letech zvykneš!“ rozčiloval jsem se.

„Víš, ona viděla… jde- jde o Bellu.“

Jakmile to vyslovila, ztuhl jsem.

Proč jsem se vlastně bál o svou rodinu? Ta se o sebe dokáže postarat. Ale Bella? Vždyť ona je tak křehká, lidská a zranitelná.. Nám by bylo poměrně těžké ublížit, ale Belle? Existuje sto tisíc způsobů, jak se může zranit. Může spadnout pod kola auta, upadnout na schodech, vypadnout z okna, někdo jí může ublížit jako v Port Angeles nebo- nebo jí může ublížit někdo z nás – upírů… třeba Victoria.

Bolest byla mnohem horší. Jako kdyby mi někdo vlil do krku žíravinu, všechno okolo se točilo, viděl jsem rozmazaně, oči mě pálily a měl jsem pocit jako bych měl nohy z rosolu. Kdybych mohl plakat, plakal bych.

Rosalie čekala, jak budu reagovat.

„Pokračuj,“ zašeptal jsem a tentokrát ta bolest byla tak zřetelná, že i ona ji musela naprosto jasně slyšet.

Bella byla pro mě to nejcennější na světě. Položit pro ni život by pro mě byla naprostá maličkost. Ale co když se jí něco stalo? K čemu by potom bylo, že jsem odešel? Nechal jsem ji tam absolutně nechráněnou. Jak jsem mohl?! Na co jsem myslel?! Zvláště ji, která si dokáže najít nebezpečí na každém kroku. Najednou mi moje přítomnost nepřipadala jako hrozba, spíš jako ochrana.

„Ona… Alice viděla Bellu skočit z útesu a- a… nevynořila se.“

„Ne!“

Ne, to nemůže být pravda! Nesmí! To nemohla udělat! To přece nejde! To by nemohla…

Udělalo se mi neuvěřitelně špatně. Musel jsem si sednout. Žádnému upírovi nikdy nedělalo problém stát, mě ale teď ano.

Kvůli mně. To nemohla!

„Je mi to moc lí-“ začala Rosalie, ale já jsem ukončil hovor.

K čemu je ochrana, když je na míle daleko? K čemu je ochrana, když se chce chráněná o život připravit sama? Dohnal ji k tomu můj odchod? Zahodila svůj život kvůli mně? Můžu za její… smrt? Ale je pravda to, co mi Rosalie řekla? Je skutečně Bella… mrtvá? Musel jsem se přesvědčit.

Vytočil jsem jiné číslo. To, na které jsem si už přes půl roku zakazoval volat, ačkoliv jsem hrozně moc chtěl.

Po nekonečně dlouhých pěti vteřinách, někdo zvedl telefon. Ale nebyl to ten, koho jsem neskutečně moc chtěl slyšet.

„Swanovi,“ ozval se neznámý chraptivý mužský hlas, ale momentálně mi bylo úplně jedno, kdo to je.

Nemůžu se představit svým pravým jménem, protože by buďto zavěsil nebo chrlil nadávky a já bych se nedostal k tomu, k čemu potřebuji.

„Tady Carlisle Cullen,“ představil jsem se.

A teď… Ach ne. Proč jsem řekl, že jsem Carlisle? Teď také nemůžu říct, že sháním Bellu. Co by na to asi řekli? „Odešli jste, tak co vám je do toho?“ Budu se muset zeptat na někoho jiného. Její otec jí ale asi je nejblíže.

„Kde je Charlie?“

„Není tady,“ zavrčel najednou téměř nepřátelsky.

„A kde je?“ dožadoval jsem se.

„Na pohřbu.“

Zavěsil jsem. Nemohla jsem dýchat. To, co jsem teď cítil, nebyla bolest… bolest byla mnohem klidnější, mírnější. Tenhle pocit byl milionkrát horší, než jakákoliv bolest, kterou jsem kdy zažil.

Díra v hrudi byla víc než nesnesitelná, oči mě pálily tak silně, že jsem skoro neviděl, klepal jsem se, ačkoliv mi zima opravdu nebyla a hlava mě bolela jako střep. Chtělo se mi brečet.

Zpomaleně mi došla jedna věc: Už jí nikdy neuvidím. Už nikdy nespatřím ten její krásný úsměv. Už se nikdy nepodívám do jejích hlubokých očí. Nikdy.

Jaký má svět bez ní smysl?

Když zemřela ona… tak já půjdu za ní. Nezůstanu tady, kde Bella není. Asi- ne, určitě se nedostanu tam, kam ona – do nebe. Jak bych mohl? Za všechny ty vraždy… a i kdyby se to nepočítalo, protože to byli násilníci a vrazi, jak by se mi mohlo odpustit to, co jsem teď udělal?

Zničit nevinné dívce život a nakonec jí ho i vzít. To nelze odpustit.

Nikdo z mé rodiny mi nepomůže. Jediný, kdo by mohl, jsou Volturiovi. Ti rozhodnou o mém „životě“. No, a kdyby mi pomoct nechtěli, tak mám přece plán. Nepromýšlel jsem ho snad před rokem? Vyprovokuji je.

Znovu jsem vstal, ale tentokrát ne, abych se vrátil, ale abych odešel…

Autor: Julick, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Slunce uhašené slzami - 2. Už nikdy:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře