Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sluneční svit-10.Kapitola

27.05.2009 (16:00) • Terushka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1400×

10.Nehoda

Seděla jsem v letadle a přemýšlela jsem o mě a o Jakovi.Vrátíme se spolu?Nebo zůstaneme v Kanadě?Strašně jsem se na Jaka těšila.Z mého snění mě vytrhla letuška:,,Dámy a pánové, za třicet minut přistáváme v Detroitu ''Zděšeně jsem se napřímila.Cože?Detroit?Vytáhla jsem letenku.Stálo na ní Detroit.Žena u přepážky a mi musela dát špatnou letenku.Celou dobu jsem jela do Detroitu.Vyndala jsem papír od Rachelle a na adrese bylo Toronto.Skvělý.Fakt skvělý.Já jak blbec letím do Detroitu a Jacob je v Torontu.

Celý zbytek cesty jsem měla zkažený.Naštvaně jsem koukala z okna.Napadlo mě zavolat Rachelle.Vyndala jsem mobil a vytočila její číslo

,,Ano Nessie?''zvedla telefon

,,Ahoj!''řekla jsem uraženě

,,Dobře že voláš,zrovna jsem ti chtěla volat''poznala rozrušení v mém hlase.

,,Vážně?Co se děje?''

,,Radši začni ty.''

,,Fajn.Mám problém.Ta blbá ženská v Seatllu mi dala letenku do Detroitu!Skvělý viď!Takže já za dvacet minut vystoupím v Detroitu!''

,,A sakra!To je velikém problém.Budeš se muset dostat do Toronta do devíti hodin.''

,,Cože?Proč?Co se děje?To nemůžu stihnout!''

,,Děje se to,že mi před deseti minutami volal''

,,A?''

,,Ness,on se chce zabít.''

,,Cože?''

,,Slyšela jsi''

,,Ne!Ne!NE!To nemůže!Proč?''

,,Neřekl mi důvod.Jen se se mnou rozloučil,položil telefon.Snažila jsem se mu dovolat ,ale musel ho zničit''Neměla jsem slov.

,,Co chce dělat?''zašeptala jsem nakonec.

,,Říkal něco o tom,že v devět mu letí letadlo z Toronta.''

,,V devět.''Podívala jsem se na hodinky.,,Mám šest hodin.''

,,Ano Nessie.Je mi to líto.''Do očí mi zase vyhrkly slzy.

,,Nessie?Jseš v pořádku?''

,,Jo.''zašeptala.,,Pokusím se to stihnout.''

,,Už musím jít.Držím ti palce.Pa.''

,,Ahoj''zašeptala jsem skoro neslyšitelně a položila telefon.Co ho to napadlo?Zabít se.

Vzadu ze sedadla na mě vykoukla nějaká dívka.:,,Ty se potřebuješ dostat do Toronta?''

,,Jo nejlépe za šest hodin!''

,,Máš tam přítele?''Bezmocně jsem kývla hlavou.Dívka si přesedla na sedadlo vedle mě.

,,Já jsem Jennifer.Jedu do Toronta.Potřebuji se tam dostat co nejrychleji a nejlepší cesta je tato.Hodím tě tam jestli chceš.''

,,Vážně?No jasně že chci!Moc ti děkuji!Já jsem Nessie.''podala jsem ji ruku.Udiveně na mě zírala a následně propukla ve výbuch smíchu.,,Nessie?To jsi jako nějaká lochneská příšera?''

,,Tu přezdívku vymyslel Jacob,můj přítel''řekla jsem uraženě.Jennifer sklapla.,,Promiň''

,,To je v pohodě.''

,,A jaký je tvoje celý jméno?''

,,Renesmee''

,,To je hezký.''

,,Díky.Co ty budeš dělat v Torontu?''

,,Jedu tam s přítelem.V Detroitu mě vyzvedne a pak jedeme do Toronta.''

,,Jak dlouho to bude trvat než tam dojedeme?''

,,Když si pospíšíme,kolem šesti hodin minimálně.Budeme muset jet po dálnici.Kam přesně potřebuješ hodit?''

,,Na letiště''zašeptala jsem.

,,Dobře.Tak já zavolám Michealovi.''Vytáhla mobil a vytočila číslo.Dala si mobil k uchu a čekala.,,Ahoj,Micheale.Lásko mám prosbičku.Už budeme přistávat a já potřebuji abychom sebou vzali jednu dívku ,kterou jsem potkala.''odmlka.,,Ne Michaele!Prosím.Stejně pospícháme.Ona taky.''Michael jí něco říkal.,,Díky lásko.Jsi skvělý.Miluji tě.Díky moc.Pa.Už se těším''Zavěsila.,,Tak a je to.''

Přistáli jsme jen s pěti minutovým zpožděním.Jennifer mně chytla za ruku a táhla mě z letiště.

,,Neztrať se mi.Jde tu o vteřiny!''Běželi jsme halou k parkovišti.Vyběhli jsem z letiště a přivítal nás silný déšť.Běželi jsme ještě rychleji směrem k modré Hondě u které stál pohledný mladý kluk pod deštníkem.Jenn mne pustila a rozběhl se mu do náruče.Michael nastavil náruč a vysoká blondýnka mu do ní skočila.Zpomalila jsem a šla za nimi.Když jsem k nim došla byla jsem zmoklá jako slepice.

,,Zlato to je Nessie,Nessie tohle je Michael''představila nás Jenn.

,,Rád tě poznávám,ale jestli pospícháš tak jako my,tak si radši nastup,na představování není čas.''řekl a vlezl za volant.Jenn oběhla auto a nasedla na místo spolujezdce.,,Dělej!''mávla ke mně.Ihned jsem nastoupila a připoutala se.

Michael jel strašně rychle a najel na první dálnici co jsme potkali.

,,Takže kde potřebuješ vysadit?''ptal se

,,Na letišti v Torontu bude stačit''

,,Fajn.A proč tam jedeš?''

,,Mám tam přítele.On neví že tam jedu,takže ho musím stihnout''

,,Aha.''

,,A proč tam jedete vy?''

,,Na jednu oslavu.Chceme ji stihnout''předběhla Michaela Jenn.

,,A odkud jsi jela?''změnil rychle Michael téma.Bylo to divné.Z nějaké důvodu jsem měla pocit že mi lžou.

,,Ze Seattlu a před tím jsem byla ve Forks a ještě před tím ve Warrenu,tam žiji a mám tam rodinu.''

,,Aha.Jak početnou máš rodinu?''vyzvídal Michael.Jennifer do něho dloubla.

,,I se mnou je nás devět.''

,,To je hodně,takže šest sourozenců?''

,,Ano.Tři holky a tři chlapce.''

,,Kolik jim je?''

,,Všichni jsou starší než já.''

,,Chudáku.''litovala mě Jenn.

,,A kolik je tobě Jenn?''ptala jsem se.

,,Mě?Mě je devatenáct.A Michaelovi dvacet jedna.Kolik tobě?''

,,Osmnáct''zalhala jsem a přidala si dva roky.

,,Jak se jmenují tvoji sourozenci?''vracel se Michael k mým sourozencům.

,,Alice,Isabella,Rosalie,Edward,Emmett,Jasper''

,,Neobvyklá jména.Jako tvoje.''

,,Jo,máma s tátou mají rádi neobvyklá jména,sami se jmenují Carlisle a Esme.''

,,Ooo''Další konverzace nepřipadala v úvahu.

Michael předjel další auto a přidal plyn.Jeli jsme jako blesk.Po pár kilometrech jsem se protáhla a zívla.

,,Klidně si schrupni,ještě pár hodin pojedeme.''řekla s úsměvem Jenn.Podívala jsem se na hodinky.Něco málo po páté.Už jsme jeli dvě hodiny.Měla jsem ještě čtyři hodiny času.

,,Jak dlouho ještě pojedeme?''ptala jsem se.

,,Pokud bude cesta tak volná jako do teď,dorazíme včas.Nedělej si starosti.Klidně si na chvilku schrupni.''Odpověděl Michael.

,,Děkuji.''Zívla jsem a uvelebila se na sedadle.Snažila jsem se usnout ,ale nějak to nešlo. Ležela jsem nepohodlně.Pás mi bránil v klidu se vyspat.Sedla jsem si a pás povolila.Zase jsem se uvelebila.Už to bylo lepší.

Měla jsem sen.Nebo spíš noční můru.Byla jsem celá v černém.Byla tam celá moje rodina,smečka,Jakova rodina a ještě pár dalších lidí.Všichni v černém.Jacob tam však nebyl.

Všude jsem ho hledala až jsem si všimla rakve.Už jsem pochopila.Byl to pohřeb.Ale proč tu Jacob chybí?Ne nechybí.Šla jsem k otevřené rakvi a ve vnitř ta krásná známá tvář.Jacob. Nestihal jsem to.Nestihla jsem ho zachránit.Nestihla jsem ho zastavit.Nestihla jsem ho přesvědčit že ho stále miluji.

Z mého snění mě vytrhl silný klakson a ječící žena.S trhnutím jsem nadskočila a prudce otevřela oči.Mířila jsme bleskovou rychlostí proti kamionu.Byli jsme přímo před ním.Všude byl strašný hluk,pro mě však jako by se všechno zpomalilo.

Michael se snažil na poslední chvíli vyhnout,Jennifer křičela,okolo bylo spoustu aut a lidí, kamion na nás troubil.Bylo pozdě.Michaelova snaha byla marná.Poslední metr před světly kamionu jsme zavřela oči a čekala.Následoval prudký náraz.Cítila jsem jak jsem naletěla na před sklo a následně zpátky do zadu.Další byl náraz do sedadla a pak jsem spadla na podlahu.

Poznala jsem že se auto převrací.Kamion nás musel srazit z kopce.Dále jsem si nic nepamatovala.Slyšela jsem spoustu hlasů a příjezd sanitky a hasičů.Spoustu lidí se nás snažilo rychle dostat z auta.

,,Vyndejte je někdo rychle!Brzo to bouchne!''křičel někdo.Všechno kolem se točilo.Takže mi vybouchneme.Umřeme.Nikdy už Jacoba neuvidím.

Slyšela jsem jak někdo vyrval dveře od auta.Viděla jsem hasiče.Opatrně mě tahaly ven.

,,Au''zamumlala jsem a trhla sebou když mě někdo chytl za břicho.Odstrčila jsem ty ruce a objala si břicho.Snažila jsem zvednout hlavu ale strašně mě bolela.

,,To bude dobrý holka.Jen tě musím dostat ven.''řekl hasič.Pomalu jsem se snažila uklidnit. Když mě včas dostanou ven,třeba stihnu zadržet Jaka.Hasič zasunul ruce pod mé záda a tahal mě ven.,,Mám ji!''křičel na ostatní.Přijeli k nám doktoři s nosítky a hasič mě na ně položil.

,,Říkala něco?''ptal se jeden z lékařů.

,,Jen pořád opakuje 'Nesmí se zabít,nesmí,Jacobe ne!'''odpověděl.Kousla jsem se do rtu. Vážně jsem to říkala nahlas?

Doktoři mě vezli do sanitky.Když mě dali do sanitky a nastartovali,jeden z doktorů mě chtěl prohlídnout.Začala jsem protestovat.

,,Ne!Ne!Musím do Toronta.On se zabije.''Protestovala jsem.

,,Holčičko,teď nikam nemůžeš.'' Snažili se mě uklidnit.

,,Ne vy to nechápete!On se chce zabít!Musím ho zastavit!''

,,Klid.No tak klid!Teď nikam nemůžeš.''

,,Ale já musím do Toronta.''

,,Tam také jedeme,ale do nemocnice.''

,,Musím na letiště!''

,,Ne! Máš těžká zranění,musíš do nemocnice!''

,,Ne!''začala jsem se s doktory prát.

,,Jasone?''zavolal jeden na druhému.Jason přišel s injekční stříkačkou a bodl mě do ruky.

,,Ne!''zařvala jsem,,Ne!''už jsem šeptala.

Všechno kolem mě se ztlumilo a zčernalo.Nastala tma.Nevnímala jsem.

Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sluneční svit-10.Kapitola: