Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sluneční svit-12.kapitola

30.05.2009 (08:30) • Terushka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1421×

12.Sluneční svit

Týden v nemocnici se neskutečně vlekl.Dnes je den kdy už mohu jít domu.Ale já se rozhodla pro jiný domov.Nechci jet do Warrenu.Chci do Forks.

Celý týden se mi úspěšně dařilo na to nemyslet a vyhýbat se dotykům na tvář.

,,Tak můžeme jet.''řekl Emmett a podepřel mne.Dneska mi sundali dlahu.Pořád se mi špatně chodilo.Snesl mě ze schodů a pomohl mi do auta.Domů jsem jela jen s Emmem a Rose.Zbytek rodiny doma připravoval uvítací večírek.Měla jsem se na něj těšit ,ale tu radost za mne radši převzala Alice.Té to jde lépe.

Znuděně jsem se dívala z okna.

,,Tak co?Už se těšíš domu?''ptala se mne Rose.

,,No jasně,a jak.''snažila jsem se znít přesvědčivě.Ve skutečnosti jsem plánovala útěk.

,,Neboj ten večírek bude zábava''povzbuzoval mě Emmett.

,,O tom nepochybuji''

,,Nemůžeme jet rychleji?''komandovala jsem.

,,Kam tak pospícháš?''

,,Chci už být doma.''Další lež.Tak mě to bolelo ,že jim musím lhát.Musela jsem se dostat na letiště co nejdřív nebo mi uletí letadlo.Ne do Vedaru.Do Seattlu.Zamluvila jsem si letenku.

,,Neboj dočkáš se''

Další konverzace nepřipadala v úvahu..

,,Půjdu najít naše letadlo.Emme?Počkáš tu s Ness?''Řekla Rose když už jsme čekali na letišti.

,,Žádnej problém ,madam.''odpověděl vtipně Emmett a políbil Rose na ruku.Tohle byla moje šance.

,,Emme?Musím si odskočit.''

,,Sakra.Tak pojď pomůžu ti.''vstal a vzal mě za ruku.

,,Emme?''podívala jsem se na něj tázavě.

,,Tak tě alespoň doprovodím''

,,Já to zvládnu sama Emme!''protestovala jsem.

,,Nessie!Dneska ti sundali dlahu!''Poraženě jsem sklopila hlavu a vyrazila.Podepřel mne a šel se mnou pomalu,vážně pomalu,k toaletám.,,Emme!Jestli půjdeme tímhle tempem ,nedojdeme tam ani do Vánoc.''Emmett jen vzdychl a paží mě zvedl a šel normálně.Bylo to jako letět.

,,Emmette!To není potřeba!''řekla jsem uraženě.

,,Mám na tebe dát pozor?Mám!Tak drž jazyk za zuby!''

Když jsme došli k toaletám Emmett mě pustil a já se loudala k záchodům.Když už jsem byla nedohlednu,vyběhla jsem ven únikovým vchodem a oběhla letiště.Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla k hlavnímu vchodu letiště.

Byla to celkem fuška sotva po tom co mi sundali dlahu.Strkala jsem do lidí a cpala se na letiště hlavním vchodem.

Vběhla jsem na letiště a zahlídla Emma s Rose jak pomateně běhají po letišti a hledají mne. Bála jsem se jen jedné věci.Že přijdou na informace a vyhlásí po mě pátrání.

Dobelhala jsem se k přepážce a vyhrkla na unavenou paní:,,Renesmee Cullen.Mám tu rezervovanou letenku do Seattlu.''

,,Jistě.Hned to bude.Prosím občanský průkaz.''

,,Aaaa''protestovala jsem a hrabala v kabelce.Konečně.Vytáhla jsem občanku a nacpala jí to do ruky.,,Honem!''

,,Vydržte.''Sakra!Blbá ženská!Rozhlédla jsem se kolem.Málem jsem se střetla s pohledem Rose.Naštěstí mě nepoznala.

,,Tady prosím.''podala mi občanku.Na oplátku jsem jí vrazila do ruky peníze a vytrhla jí letenku.,,Drobný si nechte''zařvala jsem a běžela na terminál.Letadlo letí za deset minut.Snad to stihnu.Rozběhla jsem se k letadlu a ignorovala šílenou bolest v noze.

Párkrát se mi zdálo že jsem proběhla  pár metrů kolem Rose a Emma ,ale ignorovala jsem to.

Vchod do mého letadla už chtěli zavírat.,,Počkejte!Moment''řvala jsem.Za mým hlasem se otočilo pár lidí i Rose s Emmem,,Ness!Renesmee!''řvali.Rozběhli se za mnou.

,,Tak rychle holka.''komandoval a pomáhal mi do vstupu jeden z ochranky.Stihla jsem ještě podat letušce letenku a už zavírali dveře.

,,Nessie!Ne!''řvala Rose.Otočila jsem se a s omluvným pohledem a se slzami na krajíčku jsem jí zamávala a zašeptala,,Sbohem''.Rose jen nevěřícně zakroutila hlavou a dívala se jak odcházím.Nasedla jsem do letadla a letěla 'domů'.

Celý let jsem přemýšlela o Jakovi a z očí se mi neustále řinuly proudy slz.Už se na mě pár lidí otočilo.Protestovalo.Dokonce i letuška už za mnou byla.Na výslovné přání letušky jsem se trochu uklidnila.Stejně nastal další problém.Jak se dostanu do Forks. Už něco vymyslím.

Po přistání jsem vylezla z letadla a přemýšlela jak se dostat do Forks.Zřejmě si vezmu taxi. Nic jiného mi stejně nezbývá.Vyšla jsem před letiště.Sakra takových lidí tu čekalo na taxi.

Nechtělo se mi tu čekat jsem šla o kousek dál a chytla jsem si taxi.

,,Do Forks,díky''Nastoupila jsem do taxi.Taxikář jen kývl a jel.Zase jsem se dívala z okna a přemýšlela.A zase brečela.Tentokrát jsem se snažila aby řidič nevšiml že pláču.Kdybych si s Matthewem nic nezačala,Jake by na to nepřišel.A byl by živý.A já bych byla s ním.A všechno by bylo jako dřív.Jenže není.A už nikdy nebude.Jake není a já taky nebudu.Už brzy budu zase s ním.A tentokrát mi v tom nikdo nezabrání.

,,Tak jsme tady slečno''taxík zastavil ve Forks.

,,Děkuji.''Dala jsem mu peníze a vystoupila.Chvíli jsem tam jen stála a přemýšlela.Po chvíli jsem vyrazila směrem k Charliemu domu.Touhle dobou by měl být v práci.

Obešla jsem dům a vyskočila do Bellina pokoje.Chodila jsem sem a tam po pokoji a prohlížela si ho.Měla bych si pospíšit.Zřejmě jim došlo kam jsem jela.Už mě hledají.

Vzala jsem si papír,tužku a napsala jsem mámě dopis:

Bello,

Jaka miluji z celého svého srdce,a proto jsem se rozhodla odejít za ním.Je mi to líto.Nemohu jinak.Nemůžu bez něj žít.Všechno je to moje vina.Odpusť mi.Miluji tě!

Renesmee

Papír jsem přeložila a položila ho mámě na postel.Zvedla jsem se,utřela si slzy a šla z pokoje.

Na prahu jsem se otočila a věnovala tomuto pokoji úsměv.Prošla jsem zbytek domu a šla do garáže.Otevřela jsem ji a skutečně tam byla.Bellina červená motorka.Přišla jsem k ní a pohladila ji.Byla stále lesklá.Jakoby to bylo včera co ji Jake opravil.Po Bellině nehodě však měla trvalé následky.Pár škrábanců.

Přehodila jsem nohu přes motorku a pokusila se nastartovat.Nic.Zkusila jsem to znovu.Stále nic.,,Sakra startuj!Prosím!''Stále nic!,,Startuj!''zařvala jsem a dupla na pedál.Motorka vyrazila z garáže jako blesk.Snažila jsem držet rovnováhu.Moc mi to nešlo.Snažila jsem se vzpomenout si jak mi to Jake říkal.Jak mne učil.A podařilo se mi motorku a zpomalit a přiměnit ji otočit se.Vyrazila jsem do Lu Push.Vítr mi rozevlál vlasy.Mé bronzové kudrlinky létaly ve větru podél mé tváře.Začali mě pálit oči až se z toho staly slzy.Nevěděla jsem jestli z větru ,z lásky nebo z toho že za chvilku už tu nebudu.

Už jsem byla v Lu Push.Stmívalo se.Začala bouřka.Silně pršelo.Déšť mi stékal po tvářích. Přes slzy už jsem neviděla a tak jsem radši smykem zabrzdila.Málem jsem z motorky slítla.

Naštěstí se mi podařilo zabrzdit normálně.Díky Jakovi.Slezla jsem z motorky a šla směrem pláž.Loudala jsem se strašně pomalu i když bych si měla pospíšit.Alice mě možná viděla ,ale i kdyby ne,rodina není zas tak hloupá aby jim nedošlo kam jsem jela.

Když jsem přišla na pláž ,byla jsem celá mokrá.Modré šaty mi vlály ve větru.Pomalu jsem se procházela po pláži směrem ke kládě.

Obloha byla stále zatažená a stále z ní padaly proudy deště.Zakroutila jsem hlavou a z vlasů mi stříkala voda.Zavřela jsem oči a nastavila obličej děšti.

,,Proč?Proč!Proč mi tohle děláš?Co jsem ti udělala?''řvala jsem k nebi.Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a vydala se ke kládě.

,,Jaku''zašeptala jsem a pohladila nápis Forever.,,Chybíš mi''pokračovala jsem a svalila se na zem vedle klády.,,Ani nevíš jak.Ale už to bude dobré.Za chvíli budeme zase spolu.A tentokrát nám v tom nikdo nezabrání.''vzlykala jsem.Vstala jsem a darovala této vzpomínce poslední pohled.

Pomalu jsem kráčela k vodě.Udělala jsem jeden krok a byla jsem po kotníky v ledové vodě. Zase jsem zavřela oči a nastavila obličej.Tentokrát jsem je ale otevřela a patřila místo mého konce.Povzdechla jsem si a rozběhla se pryč z pláže.Na útes.

Dělala jsem velmi pomalé kroky ke kraji útesu.Dívala jsem se přímo před sebe.Na zapadající slunce po příkrovem mraků.Slunce přes mraky nebylo vidět.

Udělala jsem poslední krok na kraj útesu.Špičkami jsem objala kraj útesu.Zahřmělo.Bylo to jako nějaké znamení.Ale nebylo k čemu.Roztáhla jsem ruce a podívala se dolů před sebe sebe.Prázdno.Stačí jeden krok a budu zase s Jacobem.

Vzhlédla jsem.Něco mě na moment oslepilo.Přes mraky,déšť,tmu mne osvítil sluneční svit ze zapadajícího slunce.Byla to nádhera.Sluneční svit.Tak krásné.

Naklonila jsem se dopředu.

,,Nessie NÉ!''slyšela jsem jeho nádherný hlas ve své hlavě.

Bylo pozdě.Letěla jsem.Padala.

Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sluneční svit-12.kapitola: