Ahoj u další kapitoly mé povídky Sluneční svit.Dnešní kapitolka je krátká a má název ''Zpátky do reality'' kdo se vrátí do reality se nechte překvapit:-)Přeju překné čtení a moc děkuju za komentáře:-)
19.05.2009 (13:30) • Terushka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1427×
7.Zpátky do reality
Ráno už jsem se nemohla dočkat pondělí.Byla sobota.Už jen dva dny a pojedu do Forks. Neskutečně se těším.Rozhodla jsem se že pojedu s mámou.Alice už nám zabalila.No jo no to je prostě Alice.Když ji máte rádi ,musíte už celou.I s jejími mániemi.Nejprve na mě byla naštvaná ,že jsem vzala mámu a ne ji.Musela jsem ji vysvětlit že budu celé dny trávit ve společnosti vlků-to by se jí nelíbilo.Máma to ještě snese.Koneckonců jede tam hlavně za dědou.
Víkend byl v pohodě.Všechno bylo připravené.Poslední dny ve Warrenu před deseti denním pobytem ve Forks jsem trávila s Matthewem.Věděla jsem že něco chystá.Táta mi to chtěl říct ale Matty ho skoro na kolenou prosil ať ne.Byla jsem z toho na nervy.
Den odjezdu se všichni chovali jako by jsme jeli navždy.Emmett mě držel ve svém medvědím sevření půl hodiny,Esme z toho vzlykala.Edward prosil mámu ať nejezdí.Alice byla nadšená že nám to tak pěkně zařídila.Rose se loučila normálně-vzdušně mě políbila po tvářích a pak zamávala.Alice mi dala velkou pusu na čelo,Jasper mi dal pusu a objal.Jediný Carlisle snad pochopil že se za deset dní vrátíme.Matthew se nějak zvlášť neloučil.Konečně někdo.Ale něco mě překvapilo a to když řekl:,,Ještě se uvidíme''políbil mě,vyběhl z domu a běžel do lesa.Nechápala jsem to.
Táta nás vezl na letiště a celou cestu mámu přemlouval ať nejezdí.
,,Fakt nás měla odvést Alice,alespoň bych neposlouchala tyhle trapný,marný kecy.''ucedila jsem na tátovu adresu.
,,Nessie!Nech si ty poznámky!''pokárala mě máma.,,A ty toho vážně nech!ať chceš nebo nechceš já odjíždím do Forks se svou dcerou!''dodala tátovi.
Na letišti se táta dále snažil-marně.Máma ho už měla taky plné zuby tak ho poslala domů. Neochotně ale přece jel.
,,Let 915 směr Seattle''ozvalo se v rozhlase.Obě jsme se zvedli a šli do letadla.V Seattlu nás vyzvedne Charlie.Let probíhal v klidu.Spala jsem na mámě.I když byla tvrdá přece pohodlná.
Když jsme přiletěli v davu nás hledal Charlie.
,,Jé hele.Támhle je!''ukazovala jsem k davu.Když nás Charlie zahlídl nastavil náruč a usmíval se.Rozběhli jsme se s mámou.Skočili jsme mu do náruče a on nás objal.
,,Á tak rád vás vidím holky!''objímal nás.
,,Taky tě ráda vidím ,tati!''řekla Bella a políbila ho.,,Chyběl si nám.''dodala.
,,Ty si se ale změnila!''poznamenal Charlie a prohlížel si mě.
,,Taky si mi chyběl,dě-tati!''opravila jsem se.Musela jsem mu říkat tati-na veřejnosti.Vzal nám kufry a šel ven z letiště.Dal kufry do kufru auta a nastartoval.Jeli jsme do Forks.Byla jsem šťastná.
Jelikož děda nepatřil zrovna k upovídaným lidem a máma to po něm zdědila v autě bylo zase to známe trapné ticho.Chtěla jsme ho prolomit ale nevěděla jsem jak.Přemýšlela jsem o vhodné věci které bych mohla říct.Stále nic.
,,Tady se toho ale moc nezměnilo.''utrousila jsem nakonec.
,,To víš.Forks.A co Warren?Líbí se ti tam.''
,,No,..je tam velice podobně jako tady,ale přece jen trochu jinak.Je tam fajn.''
,,Hmm.''
Další konverzace nepřipadala k úvahu.Zbytek cesty bylo ticho jako vždy.Když jsme konečně dorazili do Forks,vydechla jsem.Tohle už se nedalo vydržet.Zřejmě bych každou chvíli začala křičet abych vůbec zjistila jestli ještě vůbec můžu mluvit.
Zastavili jsme před domem a já rychle vylezla ven.Popadla jsem svůj batoh s nejdůležitějšími věcmi a běžela do domu.Přiběhla jsem do obýváku a rychle pustila televizi abych prolomila to ticho.
,,Odkdy se díváš na televizi?''ptala se mě vtipně máma.
,,Od té doby ,co jsem se nakvartýrovala do domu kde úplně všichni drží bobříka mlčení a nikomu to nevadí.''zabručela jsem.Charlie se zasmál sebral mi dálkový ovladač a přepnul televizi na baseball.Bella smutně povzdychla a táhla mě k ní do pokoje.
,,Nevím jak se sem vejdeme,ale uvidíme.''řekla a sedla si na postel.Rozhlížela se po pokoji. Má na tenhle pokoj tolik vzpomínek.Ani já tu nejsem poprvé.Sedla jsem si vedle mamky a vzpomínala také.Najednou mi vzala ruku a dala si ji na tvář.Zrovna jsem vzpomínala na chvíle s Jacobem strávené ve Forks.
Odtáhla si mou ruku ale stále ji držela.Položila si tvář na moje rameno.
,,Taky mi chybí.''zašeptala smutně.Najednou jsem cítila slané slzy na tváři.Pár kapek se rázem proměnilo ve vzlyky.Neplakala jsem od té doby co jsme se stěhovali a Jacob zůstal tady.Slíbila jsem si že už nikdy nebudu brečet-hlavně ne kvůli němu.Tak a je tu další porušený slib na mé černé listině slibů.Máma si mě vzala na hruď a utěšovala mě.
,,Nessie,Nessie,taky mi chybí,nám všem chybí.'' 'Vzlykala' mi do vlasů.
Po pár minutách jsem se uklidnila a vstala.Zadívala jsem se mámě do zlatých očí.Chvíli jsem tam jen tak stála a hledala v jejích očích něco.Nějakou věc,vzpomínku,vodítko,místo nebo cokoliv jiného.Něco co by mi pomohlo najít Jacoba.
Najednou jsem se svalila na zem a z očí se mi draly další vzlyky.Došlo mi to.Už ho nikdy nenajdu.Nikdy neuvidím.Třeba se vrátí?Ne ,co to melu.Bůh ví kde teď je.Už ho nikdy neuvidím,nikdy neucítím jeho teplé tělo na mém,nikdy neucítím jeho plné rty na mých,nikdy už se nezasměji jeho vtipům,nikdy nepohladím jeho krásné hebké vlasy,ani srst,už nikdy nebudu sedět na hřbetu toho nádherného červeno-hnědého vlka,už nikdy se mu nepodívám do jeho krásných tmavých očí,už nikdy mu nebudu moci říct ,,Miluji tě''.Nikdy.
,,Nikdy se nevrátí.''zašeptala jsem.,,Nikdy''pokračovala jsem hlasitěji.,,NIKDY!''zařvala jsem nakonec a rozplakala jsem se do máminy náruče.Proč jen jsem to nepochopila dříve? Stále jsem doufala,ano doufala jsem že se jednoho dne objeví a obejme mne se slovy ,,Miluji tě''.
Někdo otevřel dveře.Charlie.Podíval se na nás tázavě a máma mu jen naznačila že je všechno v pohodě ať jde pryč.Pochopil a odešel.Dále jsem brečela.Asi po půl hodině se máma zvedla.
,,Renesmee!Takhle to dál nejde!Neměli jsme sem jezdit!Jedeme domů hned!''řvala máma.
Snažila jsem se co nejrychleji uklidnit.Cože to řekla?Že jedeme domů?Ne!Ne!Ne!To nesmí. Musím tu zůstat!Vypořádat se s tím!
,,Fajn jeď si!Já zůstávám!''řekla jsem uraženě a popadla můj batoh s nejdůležitějšími věcmi - pas,občanka,deníček,pyžamo,zubní kartáček a pastu,ručník,něco málo z oblečení a fotku.Mě a Jacoba.Nosím ji stále sebou.Hodila jsem batoh na záda a běžela ze schodů.
,,Nessie!Okamžitě se vrať!Takhle se mnou mluvit nebudeš!''řvala máma na celé kolo.
,,Renesmee Carlise Cullenová!Nikam nejdeš!''řvala dál a běžela za mnou.Neodpovídala jsem jí.
Když jsem prošla s batohem na zádech kolem Charlieho brečela jsem.Rychle jsem si utřela slzy a řekla:,,Jdu k Leah.Nečekejte na mě.Budu u nich spát.Jo a řekni mámě ať se o mě nebojí jo díky.Mám tě ráda!''a políbila jsem o na tvář.Zíral s vykulenýma očima.Když jsem se otočila stála tam máma.
,,Tak nikam slečno!''chytla mě za paži.Vytrhla jsem se jí.
,,Bello,nemůžeš mě tady držet násilím nebo mě násilím odvést domů!Chci-Potřebuji tady pár dní zůstat.Ať chceš nebo ne,já jdu teď do Lu Push.''
,,Fajn jdu s tebou.''řekla s klidem.
,,Mami porušíš smlouvu!A u Clearwaterů nejsi vítaná.''opáčila jsem.Bella jen poraženě povzdechla.
,,Přijdu zítra.Miluji tě,mami.''řekla jsem a políbila ji na čelo.Chtěla protestovat ,ale nechala mě jít.
Autor: Terushka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sluneční svit-7.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!