Ahoj.....tak je tu další kapitola....čte to vůbec ještě někdo?? lidi ozvěte se mi v komentíkách...má to cenu ještě vůbec psát.....mě se do toho nechce když mi napíše jen pár lidí...tak prosím moc prosím ohlasy
07.06.2009 (10:30) • Missy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1938×
2.kap. - 4.část
Lidi mě nikdy moc nezajímali, ale Missy byla jiná než ostatní normální lidi. A to právě zaujalo mou pozornost. Nejprve jsem myslela, že tu budu jen tak vedle ní sedět, ale pak jsem zatoužila si s ní povídat. Alespoň s ní promluvit, abych zjistila co je vlastně zač. Nevěděla jsem jak začít, na co se ptát, o čem si povídat.
„Takže... odkud jsi?" Zeptala jsem se pro začátek. Mile se na mě povídala.
„Přistěhovala jsem se z Missouly."
„To je v Montaně, že?" Zakroutila jsem hlavu, že se jako možná pletu, abych nepůsobila jako šprt.
„Ano, Montana. Žila jsem tam dlouho." Vzdychla. Myslím, že vzpomínala na dny, které tam strávila.
„Jak dlouho?" Mlčela. Už se neusmívala. Zvážněla. Po chvilce mi odpověděla.
„Dlouho . Hodně dlouho."
„Od narození?" Chtěla jsem jí to ulehčit. Zasmála se - nevím, proč jí to přišlo vtipné. Ale její tvář byla stále vážná.
„Ne, to ne. Narodila jsem se v Illinois. V Chicagu. Později, když jsem ztratila rodinu, jsem odjela do Montany."
„To je mi líto, že jsi ztratila rodinu." Řekla jsem lítostně. A bylo mi to opravdu líto. Ale život je krutý, že?
„To je dobrý. Je to už dávno."
„Jak přesně dávno?" Chtěla jsem vědět, jak dlouho už žije bez rodiny.
„Nevím." Odsekla. Pochopila jsem, že mi to prostě nechce říct.
„A proč jsi nezůstala v Missoule?" Zajímala jsem se. Na Chicago jsem se ani neptala, bylo mi jasné, že by jí to tam připomínalo rodinu.
„Bude zvonit. Necháme to na jindy." Řekla a pokusila se o úsměv. Bylo mi jasné, že tohle téma jí nějakým způsobem působilo starost, ale já jsem to chtěla vědět. Zazvonilo. Missy se zvedla a šla něco probrat s panem Jeffersonem.
„Edwarde!" Běžela jsem v jídelně k jeho stolu. Dneska seděl s ostatními Culleny.
„Bells, co se děje?" Díval se Edward udiveně a odsunul židli vedle, abych se posadila. Sedla jsem si a těžce oddechovala. Divila jsem se, že jsem předtím ani nespadla. Sice jsem párkrát klopýtla, ale snad si toho nikdo nevšiml. Až na některé. Začala jsem přemýšlet, co jsem to vlastně chtěla. Nepřítomně jsem zírala na víčko sodovky. Všichni trpělivě čekali, až promluvím. Když už to vypadalo, že se tak nikdy nestane, Rosalie to nevydržela.
„Tak co je, Bello?" Sykla nabroušeně. Vůbec jsem nevěděla, o čem to mluví a bylo to na mě poznat, že jsem mimo. Začali se mému stavu smát.
„Vyplázni jazyk, my si to přečteme." Smál se Emmett.
„Co?" Nechápala jsem. Najednou mi to docvaklo. „Aha. Jo, no... nic důležitého." Řekla jsem, aby nečekali nic velkého. „Edwarde, ta nová holka - Missy - co si myslí?"
„Myslel jsem, že tě nezajímá, co si o tobě lidé myslí." Výsměšně se ušklébl.
„Ale já nechci vědět, co si myslí o mě, ale celkově. Co se jí honí hlavou?" Snažila jsem se o nevzrušený tón. Edward se podíval ke stolu, kde seděla Missy a ten kluk.
„Divné. Vůbec ani jednoho neslyším." Jakmile to dořekl, ti dva se na nás otočili. Měli zamyšlené pohledy.
„Ani já nic nevidím." Oznámila Alice.
„Opravdu divné. Jsou něco jako Bella. Až na tu budoucnost." Ozval se Jasper. „Jenomže já taky necítím jejich náladu." Teprve teď jsem si všimla, že sedí sami a nikdo se k nim nehrne. Se mnou to takhle nebylo. Cítila jsem na svých zádech jejich pohledy. Když jsem se na ně znovu podívala, Aaron - tak se, myslím, jmenoval - odnášel tácy se zbytky jídla. Tak přeci něco snědli. A Missy mířila k našemu stolu.
„Bello?" Oslovila mě zvonivým hlasem a přátelsky se usmívala. Odkud zná mé jméno? Tady se opravdu nic neutají. Ale kdo by to měl tajit. Je to jedno. Vzhlédla jsem k ní. „Ahoj." Pozdravila všechny u stolu. Rose naštvaně špulila rty, Jasper vážný výraz, Emmett a Edward lhostejný. Alice zářila stejně jako Missy.
„Bello, půjčíš mi, prosím tě, tvoje poznámky?" Zeptala se mě.
„Jistě." Vlastně proč ne. Doufám, že se nevysměje mým amatérním obrázkům na kraji sešitu a nezařadí mě mezi tzv. TP, jak si zvykla poslední dobou říkat Jessica - Totální Psychopati. „Jaký předmět?"
„Občanka." Podala jsem jí z tašky své zápisy se slovy, že poslední hodinu nemám. Poděkovala a odcupitala z jídelny za Aaronem.
„Je milá." Poznamenala Alice. Kývla jsem hlavou. Na to se ozvala Rosalie.
„Spíš vlezlá. Co má co otravovat Belu při obědě?" Nadávala.
„Ale, no tak, Rose. Nech je žít." Bránil Emmett. Usmála jsem se na něj a poté, ruku v ruce odešla s Edwardem na hodinu.
zde -> shrnutí kapitol
Autor: Missy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slza nikdy nespadne - 2.kapitola - 4.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!