Ahoj.....Tak je tu další pokráčko =) Zatím to ale není dopsaný, takže jen první část téhle kapitoly aby jste nemuseli tak dlouho čekat =) co na to říkáte?
09.06.2009 (10:30) • Missy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1660×
3. JDE O MIKA
"Bello!" Jessica stála u svého auta a netrpělivě poskakovala na místě. Edward mě doprovázel, ale když ji uviděl, postrčil mě k ní a šel si vlastní cestou. Co ta mi chce?
"Jess, co je?" Zeptala jsem se. Zamyšleně se dívala kamsi přes několik aut. Když jsem se koukla stejným směrem, spatřila jsem Aarona. Ale né, snad mi zase nebude vnucovat tu její poezii o něm. Znechuceně jsem od něj odtrhla oči a nasadila výraz "opovaž se". Jess udělala oči, že to nemá v plánu. Aby taky ne, když tím strávila celou španělštinu.
"Tak?" Pobídla jsem jí znuděně.
"Jde o Mika." Začala vzrušeně. Mike? Právě tu blouzní po nádherném Aaronovi - který se Edwardovi samozřejmě nevyrovná - a začne s Mikem? Navíc myslím, že ti dva se rozešli, ne? V podstatě je mi to jedno, ale tohle na Jessicu nesedí. "No, Mike bude mít narozeniny." Pokračovala. "A já bych mu chtěla uspořádat něco velkého." Vychrlila ze sebe a snažila se na mě házet část ze svého nadšení. Já jsem však žádné nadšení nechytla. Vzpomněla jsem si na své vlastní narozeniny, kdy mi Alice uspořádala oslavu u nich doma. Tam, kde se stal ten incident s Jasperem. Obdivuju Jaspera. Naučil se tak rychle ovládat svou touhu. Sice má ještě mezery, ale už aspoň snese pohled na krev. Aspoň tedy na mojí. Když se má krev dostane naneštěstí na povrch kůže, snažím se všem klidit z cesty, abych jim to nedělala ještě horší, než to mají. A Jasper to má ještě těžší. Jaká budu asi já, až budu upírka? Jessica pořád čekala.
"Ano, to je skvělé. Ale jak ti mohu pomoci?" Ptala jsem se. Co já zmůžu? Oslavy moc nemusím a teď bych jí měla ještě organizovat? Ne, to ne. K tomu mě nepřinutí. To ona je ta ukecaná. Ať si to zařídí sama.
"Jo, potřebuju pomoct. Sama to neutáhnu. Jak finančně, tak prostředkově. S organizací si hlavu nedělej, s tím mi pomůže Angela. Tak pomůžeš mi?"
"Jessico, nemám ani floka." Odbila jsem jí. Ale asi to byla trochu pravda. Stále jsem sice měla své prasátko na plán B, kdy půjdu na vysokou, ale rozbíjet ho nehodlám.
"Dobře, dobře. Fajn. Jen jsem to zkoušela. A ty prostředky?"
"Co tím máš přesně na mysli?" Nechápala jsem jí.
"Nemám na to prostory. Náš dům je na to moc malý. Myslím."
"Brzdi, Jess. Ty si myslíš, že táta mi to povolí? Můj táta? Šéf policie? A jako, že náš dům je větší? Hele, navíc nemám zájem o nějaké řvoucí studenty v mém domově." Z té představy se mi dělalo zle.
"Uklidni se, Bello. Nejde o tvůj dům, ale..." Znejistěla. Otočila jsem hlavu, abych viděla, koho má na mysli.
"Ne. To v žádném případě. Edwarda z toho vynech." Štěkala jsem tiše.
"Ale, no tak. Ten nám může pomoct." Přesvědčovala mě.
"A proč by to, ksakru, dělal?" Prosebně na mě dívala a já už nevěděla, co jí říct.
"Určitě tě má rád. Prosím, Bello. Moc tě prosím."
"Víš, co? Zeptej se ho sama. Koholiv. Jen mě vynech." Sykla jsem podrážděně. Ale hlavně, ať se neptá Alice, ta by po tom hned skočila. Ať se zeptá třeba Rose, ta by s ní vyběhla.
"Bello, přece se jich nebudu ptát. Prosím, moc to pro mě znamená." Co mám dělat? V hlavě mi blikala červená kontrolka z nápisem "pomoc!", ale nikdo ji neviděl. Došla mi slova a já bezmocně hleděla na prosící Jessicu. V té chvíli už jsem toho měla tak akorát. Chytla jsem jí pevně za ruku a táhla ke stříbrnému Volvu. Když jsme se tam dostali, doslova jsem jí jim předhodila, aby necouvla. Prudce jsem jí strčila dopředu blíže k nim.
"Edwarde, Jessica se tě chce na něco zeptat. Ano, vás taky." Pokynula jsem na ostatní. "Alice, mohla bys na slovíčko?" Chtěla jsem jí odtrhnout od té prosby. Ale stejně by to byl marný pokus - její uši by zaslechli každou slabiku. Tak jsem jí radši nechala, kde je.
"No, já... ehm... chtěla jsem se zeptat... no, jestli... ehm... jestli..." Blekotala Jessica. Edward se s pobavením podíval na Alici. Dlouho se na sebe dívali. Edward občas protočil oči. Bulo mi jasné, že Alice něco z toho viděla a prosí teď Edwarda, aby to trochu urychlil. Nakonec přerušil Jessicu, která si nevěděla rady.
"No, jo. Zrovna se v našem domě uvolnilo jedno místo na oslavu." Souhlasil a krátce vydechoval, aby zakryl tichý smích. Alice vyskočila a radostně zavýskla.
"Fajn." Řekla jsem nesouhlasným, podrážděným tónem a tlačila Jessicu zpátky k jejímu autu.
"Co? Jak to...?" Jessica nevěděla, jak to věděli. No, jo. Není zvyklá na čtenáře myšlenek.
"Slyšeli to od Angely." Rychle jsem vysvětlila.
shrnutí povídek zde
Autor: Missy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Slza nikdy nespadne - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!