Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Slzy? To slovo neznám! - 4. kapitola

20.06.2010 (21:45) • ScRiBbLe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2474×

4. kapitola - Podvedený

Jacob

Dnes jsem se stavil u Belly, ale ze začátku nebyla moc nadšená z mé přítomnosti. Teda, tak mi to alespoň přišlo. Pak jsme se šli projít. Líbali jsme se a ona mě hrozně vzrušovala. To její tělo, chuť jejích rtů, vůně vlasů, ach. Chtěl jsem ji víc, než kdykoli jindy, ale pak nás vyrušila ta pijavice, Edward. Bella byla z jeho přítomnosti ne svá. Ale nějakým způsobem byla ráda, že je tam. Dívala se na něj jinak, než jak se dívá na mě. V jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že spolu něco mají, ale Bella mě utvrdila v opak. Edward si to samozřejmě užíval a já jsem pěnil. Dalo mi hodně sebeovládání, abych se na něj nevrhl a neproměnil se. Nemohl bych to udělat, ale jen z jediného důvodu, kvůli Belle. Kdyby tam nebyla, tak bych se s radostí proměnil a roztrhal bych ho! Bella, ale nemá nejmenší ponětí, co jsem zač. Chci jí to říct, až bude vhodná chvíle. Ani nevím, jak by zareagovala. Bojím se, že mě kvůli tomu, že se měním ve vlka, opustí. A to bych nepřežil, ona je pro mě všechno.

Bella

Ráno jsem se probudila kupodivu svěží a plná elánu. Dnes se mám sejít s Edwardem. Hrozně se na to těším, ale mám z toho setkání docela strach, co když se něco stane mezi mnou a Edwardem? Ne, nestane, to nedopustím, kvůli Jacobovi. On mi věří a já bych mu to nemohla udělat.

Do školy jsem přijela docela brzo, čekala jsem tedy na něj, ale neukázal se. Byla jsem z toho docela zklamaná, měli jsme se domluvit na tom projektu a on nepřišel. Ach jo…

První hodinu jsem měla Angličtinu. Celá zpruzlá, díky tomu, že nebyl ve škole, jsem se stěží doplazila do třídy. U dveří jsem se zastavila a hledala volné místo. Chtěla jsem být sama, ale v tom jsem uviděla nějakou dívku, jak na mě zběsile mává. Byla to Alice Cullenová. Otočila jsem se, jestli nemává na někoho, kdo stojí za mnou, ale nikdo tam nebyl, takže to bylo na mě. Nechtěla jsem se vůbec s nikým bavit, ale když si všimla, že se na ni dívám, tak by bylo blbí dělat, že jsem ji neviděla. A mělo to taky jednu výhodu, mohla jsem se jí zeptat, co je s Edwardem. Tak jsem tedy vykročila směrem k ní. Svezla jsem se na židli a ani jsem se nestihla pořádně rozkoukat a nadechnout, když spustila: „Ahoj, já jsem Alice! Ty jsi Bella, viď? Věřím, že z nás budou dobré kamarádky!” Zářivě se na mě usmívala.

„Ehm, jo-o, no,” koktala jsem a vůbec jsem nevěděla, co jí na to mám říct.

„Dobře, víš, dnes se mnou měla jet nakupovat Rosalie. To je moje nevlastní sestra, ale to už asi víš, ne?” pokračovala a asi jí nevadilo, že na ni zírám s otevřenou pusou. Kývla jsem hlavou, že vím, kdo to je.

„No a ona nemůže, tak jsem si myslela, že bys mohla se mnou jet ty, co říkáš, pojedeš?” Dívala se na mě a oči jí nadšeně zářily. Jak bych mohla odmítnout, nadechla jsem se, že jí řeknu ano, ale pak jsem se zarazila a vzpomněla si na projekt a Edwarda.

„No, víš, já, teda my s Edwardem, jsme měli dnes dělat projekt na Biologii, tak asi ne.” Zrudla jsem jako rak, když jsem vyslovila jeho jméno. Její výraz zesmutnil.

„Ale jinak bych jela moc ráda, to mi věř, nakupování naprosto zbožňuju!” dodala jsem rychle, protože jsem se nemohla dívat na ten její smutný výraz. Lhala jsem, jako když tiskne. Nakupování přímo nesnáším. Je to ta nejhorší činnost na světě, ale co, to jí říkat nebudu.

„A chtěla jsem se zeptat, nevíš, kde je Edward?” zašeptala jsem a doufala, že s ním nic není. Vrhla na mě rozzlobený pohled a v očích se jí zablesklo. Vyděšeně jsem na ni zírala a nebyla jsem schopná od ní odtrhnout pohled.

„Nevím, co s ním je!” procedila ledově skrz zatnuté zuby. Naprázdno jsem polkla a zabořila se do židle.

„Ale nebude se přece bavit o něm,” promluvila opět mile jako před chvílí.

„Dob-bře,” zakoktala jsem. Po zbytek hodiny jsme se bavili o všem možném a já jsem z ní byla naprosto unešená, ještě jsem si s nikým tak nerozuměla jako s ní. Alice byla zábavná a hrozně milá. Už v ten okamžik jsem věděla, že jsme dobré kamarádky a byla  jsem si jistá, že ona to cítí stejně.
Hodiny pluly jedna druhou a Edward se stále neukazoval. Už jsem se nadobro smířila s tím, že dnes nedorazí. Ale on se objevil právě ve chvíli, když jsem seděla v jídelně a chtěla si do pusy strčit plnou lžíci polévky.

„Ahoj,” řekl a sedl si vedle mě. Hrozně jsem se ho lekla. Škubla jsem s rukou a celý obsah lžíce jsem si vykydla na tričko. Vzala jsem si ubrousek a snažila se z trička dostat tu zatracenou polévku.

„Promiň, to jsem nechtěl,” omlouval se.

„Ne, to je dobrý. Jsem hrozný nemehlo, tak bych tu polévku na sebe stejně vylila,”

„Jo, všiml jsem si,” zasmál se a mě se do tváří okamžitě nahrnula červená. Bylo mi hrozně trapně, když v tom se k nám přiřítila Alice. Sedla si k nám a já si hlasitě oddechla, protože jsem nevěděla, jak z té trapné minutky ticha.

„Ahoj,” pozdravila mě se zářivým úsměvem. Pak sklouzla pohledem na Edwarda, ale jeho ledově zpražila. Ti dva si něco udělali a mě hrozně zajímalo, co.

„Tak, Bello, dneska se vrhneme na tu seminárku, co říkáš? A šlo by to u vás?” zeptal se mě Edward s úsměvem, asi mu nevadila Alicina reakce na něj.

„Jo, klidně,” odpověděla jsem.

„A co kdybyste to dělali u nás, hm? Já bych vám s tím ráda pomohla, mám spoustu podkladů,” řekla Alice a dívala se na mě. Už jsem se chtěla nadechnout a něco jí odpovědět, ale Edward mě předběhl.

„Ne, k nám nepůjdeme, uděláme to u Belly, Alice! Je to naše práce a ne tvoje!” zvýšil hlas. Alice na něj vrhla nevraživý pohled a bez jediného slova se zvedla a odešla. Jeho reakce mě překvapila, ale neřekla jsem ani slovo.

Po škole na mě Edward čekal venku. A společně jsme odjeli k nám.

„Edwarde, chceš něco k jídlu?” křikla jsem na něj z kuchyně.

„Ne, díky,” ozval se z obývacího pokoje. Chtěla jsem si připravit jídlo pro sebe, ale tím, jak jsem byla z jeho přítomnosti nervózní, jsem všechno, co šlo, vysypala na zem. Raději jsem to vzdala. Zrovna, když jsem odcházela za Edwardem, tak jsem si všimla malého lístečku na stole. Byl od táty a stálo na něm:

Ahoj Bells, dnes přijdu trochu déle, nečekej na mě.  Pusu táta.

Přijde dýl, páni, tak to… Ne, Bello! Rozkřičel se mi v hlavě přísný hlas. Vyšla jsem z kuchyně, ale Edward nikde nebyl, lekla jsem se, jestli náhodou nešel domů.

„Edwarde?” zavolala jsem do domu.

„Bello, jsem nahoře,” ozvala se z mého pokoje. Vyškrábala jsem se po schodech nahoru. Edward si prohlížel moje fotky, když jsem byla malá.

„Doufám, že to nevadí, ale byl jsem strašně zvědavý,” řekl.

„Ne, v pohodě,” odpověděla jsem a svezla se vedle něho na postel, kde ležely naše podklady k projektu.

„Ježiš, to je krásná fotka, tady jsi tak roztomilá,” ukázal na fotku, kde jsem byla oblečená do mamky oblečení.

„To se mi teda nezdá,” zabručela jsem.

„Ale jo.” Zvedl ke mně pohled. Zase mě nechal, abych se topila v jeho očích.

„Jsi krásná, Bello, tak krásná,” zašeptal a lehce mě pohladil po tváři. Málem jsem zapomněla dýchat, prudce jsem vydechla a sklopila zrak.

„T-tak, ne-evím, čím začít.” Roztěkaně jsem se prohrabávala tou hromadou podkladů a chtěla jsem, co nejrychleji zapomenout ten pohled a jeho slova. Náhle jsem ucítila jeho ruce na mém obličeji. Zvedl mi tvář a zblízka se mi zadíval do očí, začal se přibližovat, až se jeho studené rty dotkly mých teplých. Stačil jediný polibek a propukl chaos, ve kterém rozum podlehl vášni.

Edward

Dnes je den D, a proto musím vyrazit na lov, abych Belle neublížil, to bych si nikdy neodpustil, kdyby se jí něco stalo. Všechny přípravy mi trvaly celé dopoledne, když už jsem byl konečně hotov, tak jsem se vydal do školy. Bellu jsem našel jídelně. Pozdravil jsem ji a přisedl si. Ona se mě lekla a polila se polévkou, je tak nešikovná, ale to se mi na ní líbí. Už jsem se jí chtěl zeptat, jak to bude s tím projektem, když se k nám přiřítil ten malý skřet, Alice. Usmála se na Bellu a mě probodávala nenávistným pohledem. Alice, stejně nic nezmůžeš! Pomyslel jsem si.

„Tak, Bello, dneska se vrhneme na tu seminátku, co říkáš? A šlo by to u vás?” zeptal jsem se, ale vědět jsem, že to Alice nenechá být.

„Jo, klidně,” přitakala Bella a pak se do toho vmísila Alice, jak jsem očekával.

„A co kdybyste to dělali u nás, hm? Já bych vám s tím ráda pomohla, mám spoustu podkladů,” řekla Alice a ani koutkem oka se na mě nepodívala. Kdybych mohl, tak zrudnu vzteky. Co se do toho pořád motá?

„Ne, k nám nepůjdeme, uděláme to u Belly, Alice! Je to naše práce a ne tvoje!” Zvýšil jsem hlas. Alice se na mě nasupeně podívala a odešla. Edwarde Masene Cullene, varuji tě! Poslala mi myšlenku. Musel jsem se v duchu zasmát. S Bellou jsme se domluvili, že na ní počkám před školou a poté pojedeme společně k ní. A tak jsme taky udělali. Když jsme byli u ní, tak mě poslala do obývacího pokoje a zmizela. Za chvíli na mě volala, jestli nechci něco k jídlu. S díky jsem odmítl. Nebavilo mě sedět, a tak jsem se vydal na průzkum. Vyšel jsem schody a narazil na její pokoj. Vlezl jsem dovnitř a začal se prohrabávat jejími fotkami.

„Edwarde?” volala ne mě ze zdola.

„Bello, jsem nahoře.” Během vteřiny byla u mě. Sedla si na postel a sledovala, spolu se mnou, její fotky. Jedna mě zaujala. Byla tam ještě malá a měla na sobě zřejmě její matky oblečení. Vypadala tam božsky.

„Ježiš, to je krásná fotka, tady jsi tak roztomilá,”

„To se mi nezdá,” zamumlala.

„Ale jo.” Podíval jsem se na ni a naše oči se střetly.

„Jsi krásná Bello, tak krásná,” zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. Sklopila zrak a šátrala v té hromadě papírů na biologii.

„T-tak, ne-evím, čím začít,” koktala a já jsem nemohl vydržet se na ni jen dívat. Zvedl jsem jí obličej a políbil. Polibek mi oplatila a já věděl, že to mám vyhrané. Z jejich rtů jsem přešel na šíji, zaklonila hlavu a já jí odhrnul vlasy. Byly tak jemné a nádherně se třpytily. Začal jsem se její hedvábné kůže dotýkat, dech se jí zrychlil. Rozepnula mou košili bez mého povšimnutí. Svýma jemnýma rukama ji stáhla přes moje ramena, až neslyšně dopadla na zem. Přejel jsem na její klíční kost a putoval k dekoltu, zaklonila hlavu, chtěl jsem si ji vychutnat, a tak jsem ji znovu začal líbat na rtech. Pomalu jsem jí sundal tričko. Začala se dobývat k mým kalhotám. Rozepnula je a stáhla je ze mne. Její horké ruce objaly mé tělo. Oba jsme byly vzrušením bez sebe, naše těla byla jako v plamenech. Jemně jsem jí sundal podprsenku a začal jsem se věnovat jejím ňadrům. Celá se pode mnou chvěla a propínala. Sjel jsem jazykem níž, až k břichu, kde jsem chvíli jazykem kroužil, líbilo se jí to. Její doteky byly tak jemné a křehké jako byla ona sama. Vzdychala a propínala se slastí a mě vzrušovalo poslouchat její výkřiky, které tlumila přitlačenou rukou, aby nás někdo neslyšel. Nadzvedl jsem se a podíval se na ni, ležela tam úplně nahá a zahalená do svých hnědých vlasů. Pode mnou ležel anděl schopný mi dát všechno, co bych chtěl, dát mi sebe. Oba jsme byli plní vzrušení a touhy po tom druhém. Podíval jsem se do jejích krásných očí, které vypadaly, že září a tím jsem si byl jistý, že se mi odevzdala. Nenasytně jsem ji začal líbat a hladit po celém těle. Tak i ona mne. Naše vzrušení stoupalo a naše těla byla připravená na toho druhého. Snažil jsem se do ní vnikat jemně, protože to u ní bylo poprvé. První příraz ji bolel, kousla mě do rtu. Chvilku jsem počkal a pak jsem se zase vrátil trošku zpět. Zase jsem přirazil a ona mi zasténala přímo do ucha, tohle bylo strašně povzbuzující a já začal zrychlovat tempo a víc přirážet. Měl jsem pod sebou anděla, kterého jsem teď trýznil svou divokostí a vášnivostí. Jediné, co mě teď zajímalo, byla ona. Došlo ke konci a Bella se neubránila a nahlas vyjekla vzrušením. Padl jsem únavou vedle ní. Pohrával jsem si s jejími vlasy a sledoval kapky potu, které jí putovaly po těle. Neodolal jsem ji nepolíbit.

„Miluji tě!” pošeptal jsem jí do ucha a cítil, jak se na mé hrudi usmála.

Bella

Ležela jsem vedle Edwarda a pozorovala jeho krásnou tvář. Ještě stále jsem nebyla schopná pochopit to, co se před chvílí stalo. Ano, vyspala jsem se s ním a bylo to překrásné. Teď jsem si byla stoprocentně jistá, že ho bezvýhradně miluji.

„Líbilo se ti to?” promluvil potichounku a pohladil mě po zádech.

„Ano,” špitla jsem a převalila se na něj. Sehnula jsem k němu hlavu a políbila ho na rty. Něžně mě hladil po zádech a najednou žhavým oparem, který mě pohltil, pronikl divný, přidušený zvuk. Natočila jsem hlavu na stranu, aby mi mohl Edward zlíbat krk a projela mnou vlna zděšení. Ve dveřích stál…

Autor: ScRiBbLe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Slzy? To slovo neznám! - 4. kapitola: