Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 3

11.11.2010 (12:00) • Huny, Azeret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2454×

Po tak bombastickém okamžiku jsem ležela Edwardovi na hrudi a on mě bezmyšlenkovitě hladil po vlasech a zádech. Byl to opravdu pocit k nezaplacení. Jacob byl jiný než Edward a kdybych tyhle dva měla v sexu porovnávat, vyhrál by na celé čáře Edward. To on byl ke mně milý, pozorný a moc dobře věděl, co si moje tělo žádá. Jacob hlavně myslel neustále na sebe. Vždy se hlavně musel nejdříve uspokojit on a až pak já. Tohle bylo tak jiné. Edward byl gentleman a tak nejdříve uspokojil mě a pak teprve sebe.

Stále jsem ležela na jeho hrudi, a když se můj pohled setkal s interiérem auta, nemohla jsem věřit vlastním očím. Jeho auto bylo zase odepsané. Opravdu moc by mě zajímalo, kdy jsme se během těch našich radovánek tak rozvášnili, že jsme to auto zničili.

„Teď se nemáš jak dostat domů!“ řekla jsem mu velice opatrně.

„Já vím, ale stálo to za to!“ přitakal mi a znovu mě políbil na rty.

„Opravdu ti to nevadí?“ Musela jsem se ho optat, protože jsem za těch pár hodin našeho milování několikrát řekla, že ho miluji.

„Nevadí, lásko!“ řekl mi a znovu mě políbil. Bohužel nezůstalo jenom u polibku a tak jsme se znovu poddali vášni.

Ráno bylo ovšem horší, celou noc jsem se cítila jako přejetá parním válcem. A nebyla jsem daleko od pravdy. Když jsem se podívala pořádně po celém autě, našla jsem pouze ve funkčním stavu kola a zadní sedačky. Moc by mě zajímalo, co se tady včera večer stalo. Pamatuji si jen to úžasné milování a to, jak mě Edward dokázal vždy dovést na vrchol.

„Dobré ráno!“ pozdravil mě Edward s něčím v ruce.

„Dobré!“ oplatila jsem mu zdvořile.

„Přinesl jsem ti nějaké oblečení a také jídlo a pití. Doufám, že máš ráda kávu,“ optal se mě a nasadil tak krásně pokřivený úsměv.

„Kávu miluji a děkuji ti, nemusel sis dělat starosti,“ řekla jsem mu to, co jsem si myslela.

„Ale musel, musím se o tebe postarat,“ zasmál se a znovu mě za těch pár hodin políbil. Z tohoto kouzelného okamžiku nás ale vyrušil můj hladově vypadající žaludek.

„Prosím tě, zatím se najez a obleč si, co jsem ti přinesl. Není tu zrovna dvakrát teplo,“ napomínal mě jako malé dítě.

„Tak se pojď přitulit, určitě mi za chvilku bude tepleji. Copak neznáš základní pravidla pro přežití v mrazu?“ optala jsem se ho naprosto nevinně.

„Znám, ale že by se tam psalo, aby se člověk tulil k upírovi nebo vlkodlakovi, tak toho jsem si nevšiml!“ potvrdil mi a tím mi vykouzlil na tváři úsměv.

„Píše se to tam. Jenom asi neumíš číst. Je to tam velkými písmeny!“ vyvrátila jsem mu jeho teorii. Co si budeme nalhávat, pocítila jsem dokonalou rozkoš v náruči tohoto upíra a tak snadno se jí nevzdám.

„Dobře budu ti věřit, ale prosím obleč si alespoň spodní prádlo, bylo by to pak moc nápadné!“ řekl mi a zase mě okouzlil svým dokonalým pokřiveným úsměvem.

„Souhlasím!“ vyhrkla jsem a v té hromadě oblečení jsem si začala hledat své spodní prádlo.

„Nějaká nedočkavá ne?“ rýpl si do mě a já měla chuť mu svojí botu dát hluboko do krku.

„Ani ne!“ opáčila jsem mu naštvaně.

„No tak, lásko, nezlob se!“ zkoušel si mě udobřovat. Tím slovem lásko, mi chtěl naznačit jako co?

„Ehm, pokud vím, tak slovo „lásko“ je spíše pro zamilované páry!“ pověděla jsem mu smutně.

„Taky že jo, já tě totiž miluji. Prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl, jsem se do tebe zamiloval,“ řekl mi a já na něho koukala, jako kdybych se opravdu včera večer hodně bouchla do hlavy.

„To je sice milé, ale já ti to nemůžu ještě říct!“ odpověděla jsem mu a po tvářích se mi kutálely slzy jako hrachy. „Myslím to tak, že jsem ti to už sice párkrát řekla, ale to jsem byla mimo. Byla jsem mimo z tvého těla a nevěděla jsem, co říkám.“

„To nic, lásko! Já budu na tebe čekat, je mi jedno, jak dlouho to bude trvat…“ řekl mi a tím jsem získala jistotu, že on je ten pravý muž. To on je můj osud.

Ještě hodně dlouho jsme si povídali na zadních sedačkách jeho auta. Několikrát jsem se mu znovu omluvila, že jsem mu ho rozbila. Na důkaz toho, že mi odpouští, mě vždy políbil. Taky mi říkal, že už bylo na čase si pořídit nějaké jiné, a že to poslední auto, co má doma mu v noci rozbil Emmett, když ho šel zkontrolovat.

Pohled Emmetta:

Brácha se měl stavit u té naší nové klientky Belly. Přišla mi jako fajn holka a tak jsem raději nechtěl vědět, co všechno dělala s tím psiskem, kterého máme teď zabít. No, ale když si uvědomím, jaká sranda to bude, když se bude hezky zmítat pod proudem a moje krásná manželka na těch svých velkých lodičkách ho bude týrat, mám chuť jít teď hned do ložnice a celou jí zbourat. Ovšem to bych nebyl já, když jsem dostal zákaz. Jen dva dny, ale i to pěkně naštve. Proto jsem se rozhodl jet se kouknout na Edíka, co ten vyvádí.

Abych byl méně nápadný vzal jsem jeho auto. Bylo to nějaké zelené a místa tam nebylo zrovna mnoho. To je celý náš Edí. Ten myslí hlavně na sebe, když neměl ještě žádnou holku. Nastartoval jsem teda jeho auto a vydal se k naší klientce Belle. Ovšem to co jsem tam prožil, by se hodilo do červené knihovny.

V celém domě bylo ticho a klid až na jeden pokoj nahoře. Vystoupil jsem z auta a vyskočil na blízký strom, ze kterého jsem dobře viděl do onoho pokoje, ale kdybych nebyl zvědavej, udělal bych možná lepší.

Bella ležela nahá na posteli a Edík hypnotizoval očima její prsa. Ne, že by nestály za pohled, to naopak, ale on byl přeci nájemný vrah a ona jeho klientka.

Radši jsem rychle seskočil ze stromu, nasedl zpátky do auta a rozjel se. Jenže jsem byl z té situace úplně mimo a pořád jsem měl před očima Belly prsa, že to na mě tak přišlo a už jsem chtěl být co nejblíže u Rose, abych si tu mojí hyperaktivitu mohl na někom vybít, že jsem si vůbec nevšiml betonového sloupu vysokého napětí, do kterého jsem to napálil. „Bože, to se může stát jenom mně, zrovna když mám chuť na Rose a ještě Edíkovým autem. Emmette, ty jsi takový vůl,“ nadával jsem si a přitom se snažil nastartovat.

Jenomže, čím víc jsem se snažil, tím víc to auto umíralo, až nakonec umřelo úplně. Naštvaně jsem bouchnul do volantu a z domu Swanových rychle vyběhl nějaký pán, nejspíš Belly otec, a rychle si to šinul ke mně.

„Jste v pořádku?“ zeptal se vystrašeně a rychle otevřeš dveře.

„V naprostém,“ kývnul jsem a chtěl jsem vystoupit, ale ten hyperaktivista mi v tom zabránil.

„Seďte, seďte. Zavolám sanitku nebo vás odvezu do nemocnice, jestli vám něco není. Můžete mít nějaké vnitřní zranění.“

„Jsem v naprostém pořádku,“ snažil jsem se mu vymluvit kontrolu v nemocnici, protože Carlisle službu neměl a ostatní doktoři by se divili, že nemám tep ani nic jiného a mohli by mě konstatovat za mrtvého a o to jsem vážně nestál.

„Neblázněte, vždyť je to hazard se zdravím. Mohl byste kdykoliv omdlít a nikdo vás nezachrání. Cítíte nohy?“ plašil okamžitě Charlie a já měl co dělat, abych mu nezakroutil krkem.

„Ano. Říkám vám, že mi nic není,“ protočil jsem oči.

„Tak opatrně vylezte z auta a pojedeme do nemocnice. Nedám vám pokoj, dokud vás neprohlédnou a neřeknou, že jste opravdu nebyl zraněný.“

Tak a je to v pytli. Teď už budu muset vymyslet něco, aby do nemocnice zavolali Carlislea a to něco nebude nic jiného než hysterická scéna.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), Azeret, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 3: