Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 5

17.04.2011 (14:15) • Huny, Azeret • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2607×

Svojí přirozenou rychlostí jsem vytáhl mobil z kapsy a snažil jsem se dovolat Belle, bylo po páté hodině odpoledne a dneska měla končit ve tři. Zajímalo by mě, kde se tak dlouho fláká, že mi telefon nebere. Po necelé půl minutě ho konečně zvedla.

„Isabella Swanová, co si přejete?“ ohlásila se do telefonu.

„Ahoj Bell, tady Edward!“ oznámil jsem jí a poznal jsem, že je šťastná. Měl jsem soukromou simku, kterou jsem nedával nikomu – ani mé rodině

„E-E-Edwarde? Proč mi voláš?“ optala se mě a byla značně rozrušená.

„Promiň, že volám asi nevhod, ale rád bych se s tebou domluvil na tom, jak vylákat Jacoba Blacka, abychom mohli dneska začít s tou jeho vraždou!“ vysypal jsem ze sebe vše, co jsem jí chtěl říct, ale to o tom rande jsem jí raději nechtěl říkat.

„Dobře, ale já si myslím, že je za tím ještě něco. Zdáš se mi totiž krapet nervózní!“ odhalila částečně můj plán.

„Ehm… No… Víš… Já tě chtěl dneska pozvat na rande!“ přiznal jsem se jí stydlivě jako nějaký školák, co domu přinesl první pětku ze zkoušení.

„Nemyslíš, že na to jdeme v opačném pořadí?“ zasmála se do telefonu svým krásným smíchem a já kdybych byl člověk, tak by mi klesla kolena na zem.

„To sice ano, ale i tak bych tě rád vytáhl dnes ven…“ zašeptal jsem opatrně do telefonu.

„Ráda si s tebou dneska nikam vyjdu. Otec je pryč a já se doma nudím. Bylo by to moc nápadné, kdybych zavolala Jacobovi hned teď, co spolu domluvíme, a já se zatím, mezitím než přijde, oblékla?“ zeptala se mě s mírnou panikou v hlase.

„Miláčku, nebude to vadit. Jenom informuji rodinu a za pár minut tam jsme. Neboj se, vše dopadne dobře!“ uklidňoval jsem ji.

„Věřím ti. Už se nemůžu dočkat, až bude po něm!“ řekla mi úplně v klidu a v jejím hlase byla slyšet znatelná úleva.

Ještě chvíli jsme si povídali, než se omluvila, že jde zavolat Jacobovi a sama se musí připravit na náš večer. Já jsem měl za úkol ještě celou rodinu doprovodit k Belle domů, abychom toho čokla mohli zajmout a pomalinku se chystat na jeho pomalou popravu. Popravu, která bude asi hodně bolet. Doma naštěstí všichni byli již v obývacím pokoji a chystali se každý na svůj večer, nechtěl jsem jim ho moc kazit, avšak tohle bylo důležitější, než chvilka z večera.

„Rodino, před chvilkou volala Isabella Swanová svému bývalému příteli a ten k ní jede, je to jediná příležitost, jak ho zajmout. Vím, že jste si dneska chtěli po párech udělat hezký večer, ale tohle nezabere více, než půl hodinu navíc. Stačí, když ho přivážeme, aby se neproměnil, a pak se můžete jít bavit. I já a Bella máme jistý program na večer. Souhlasíte?“ optal jsem se slušně rodiny.

„Co jiného máme dělat? Je to jediná příležitost a možná další nebude. Takže panstvo a damstvo jedeme!“ rozhodl Carlisle jako hlava rodiny.

Během několika minut jsme byli u domu Swanových a poznali jsme, že Jacob tam již je a s Bellou si něco vyjasňují. Abychom byli velice nenápadní, poslal jsem Belle zprávu, zda můžeme zasáhnout. Kladná odpověď mi přišla během okamžiku, a tak se naše rodina hned vydala na dnešní část našeho nájemného úkolu. „Hlavně musíme být rychlí, aby se nestihl proměnit,“ varoval ještě všechny Carlisle a každý si stoupnul na svoje místo ke dveřím.

„Jacobe, možná už bys měl jít. Charlie by asi nebyl moc nadšený, kdyby tě tu našel. Vyprovodím tě,“ ukončila Bella jejich bezduchou konverzaci, kterou jsem pro klid duše snad radši neposlouchal.

„Jsem rád, že to chápeš a že se na mě nezlobíš. Měl jsem tě rád, vlastně pořád tě mám rád, ale otisk je tak silný…“ drmolil Jacob a Bella otevřela dveře.

Měli jsme jen pár minut, než nás Jacob mohl ucítit, takže jakmile udělal jeden krok ze dveří, Rosalie ho po hlavě praštila naší obrovskou palicí a Jacob se zhroutil na zem. Co nejrychleji jsme ho svázali a dali do kufru u auta. Bellu jsem rychle čapnul za ruku a společně jsme se vydali do našeho tajného doupěte, kde už byly připraveny všechny potřebné věci.

Měli jsme jenom pár minut, než by ten čokl přišel k vědomí, takže jsme si museli pospíšit. Ve sklepě jsme ho rychle rozvázali a natáhli na náš vlastnoručně vyrobený skřipec, aby se nemohl proměnit. Teď už nezbývalo nic jiného, než čekat, až se probere a mohli jsme začít naši soukromou hru a vlastnímu pravidly.

Zatímco jsme za Jacobovi nevědomosti připravovali všechny potřebné nástroje, Bella si prohlížela prostory a nás, jak pracujeme. Několikrát chtěla něco podotknout, ale potom si to zase rozmyslela a byla zticha. Byla tak roztomilá, když nás zaujatě pozorovala a ani nedutala. Jiného člověka by už nejspíš jímala hrůza, kdyby viděl, jak Emmett brousí nože a dýky, jak si Rosalie kontroluje bič, jak Esme s Alicí připravují octový roztok, do kterého namočí houbu a dají Jacobovi napít, a jak si Carlisle připravuje jehly a nitě, kdyby se náhodou něco nepovedlo a Jacob začal nějak hodně krvácet, což by všechno zkomplikovalo, ale to snad nehrozilo. Jasper zatím Jacoba hlídal a pozoroval každý jeho pohyb, aby vypozoroval, kdy se tak probere. Zatím byl klid, tak jsem šel za Bellou, abych ji trochu polaskal.

„Tak jak se ti tu líbí?“ zeptal jsem se nadšeně a čekal na její reakci.

„Máte to tu skvěle zařízené,“ vydechla Bella omámeně. „Ale už se nemůžu dočkat, až Jacoba uvidím pokořeného a zlomeného.“

Usmál jsem se. Takovou lhostejnost jsem opravdu nečekal. Klidně by mohla být jednou z nás. Další posila. Tuhle myšlenku jsem ale hned zaplašil, protože i když zabíjení byl můj život a koníček, Bellu bych do toho uvrtat nemohl.

„Neboj, dočkáš se,“ políbil jsem ji na rty a Jacob se začal probírat.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), Azeret, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 5: