Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 6

22.04.2011 (18:30) • Huny, Azeret • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 3351×

Všichni jsme okamžitě zbystřili a schovali se. Jacob se nejprve zmateně rozhlížel a potom se začal škubat. Když ale zjistil, že jsou kožené popruhy utažené moc silně, aby vůbec rukou dokázal hnout, vzdal to a začal hystericky křičet.

„Ježiš marja, to snad není ani kluk, ne? Taková hysterka,“ odfrkla si Rosalie a my se tiše zasmáli. Jenže asi to tak tiše nebylo, protože Jacob zbystřil a my museli vyjít na světlo.

„Okamžitě mě pusťte, vy prašivý pijavice,“ prskal na všechny strany a jeho tělo se chvělo. Jeho touha proměnit se byla tak silná.

„Ne tak ostře, chlapečku,“ sklonila se k němu Rosalie a vdechla mu do obličeje naši sladkou vůni. Jacob se otřásl ještě víc, ale nic nezmohl.

„Co chcete? Smečka mě bude hledat,“ snažil se nás odradit.

„Ale nebude, neboj. My ti jenom chceme ukázat, jak se mají pánové chovat k dámám. Zvláště ke snoubenkám,“ vzal jsem si slovo a Emmettův nabroušený nůž se ve světle zaleskl.

„Ještě chvilku, Emmette,“ zarazila ho Alice a začala ho pomalu svlékat do naha.

Když byl svlečený, Emmett k němu přistoupil a pomalu mu začal nařezávat slabiny. Jacob křičel jako malý rozmazlený spratek a to nás všechny hrozně pobavilo. Díky tomu, že byl pevně připoutaný a naříznutá tkáň nebyla přímo u sebe, nemohl se začít rychle uzdravovat. Vlastně se nemohl začít uzdravovat skoro vůbec. Stříbro holt nebylo pro vlkodlaky to nejlepší.

„Ne… nechápu, co po mně chcete?“ vydechl přes bolest a já se zasmál.

„Co po tobě chceme?“ vyjel jsem po něm nazuřeně, až se přikrčil. „V první řadě omluvu a pak… tvoji smrt.“

„Omluvu? A za co bych se vám měl asi omlouvat, vy pijavice jedny prašivý?“

„Nám ne! Je tu jiná osoba, která by si tvoji omluvu ráda poslechla,“ usmála se na něj Esme mateřsky a přivedla Bellu.

„Bello, co jsi to udělala? Řekni, že je to jen hloupý vtip. No tak, vždyť se máme rádi.“ Choval se jako nějaká hysterka a byl nám všem k smíchu.

„Máme se rádi?“ odfrkla si Bella a vzala si od Emmetta nůž. „Bývávalo, Jacobe. My už se rádi nemáme od té doby, co jsi to všechno zkazil.“

„Ale, Bello, přeci mě tu takhle nenecháš. Vždyť jsou to pijavice. Zabijou tě!“

„O to se nemusíš starat.“ Přiložila mu s úsměvem nůž na břicho a pak se ke mně s úsměvem otočila. Nemohl jsem odolat a hladově jsem ji políbil. Musel jsem tomu čoklovi ukázat, že čím on pohrdal, je pro jiného svátost.

„Vyměnila jsi mě za tu prašivou pijavici?“ zeptal se nevěřícně Jacob a pak zalapal po dechu, protože se mu nůž ještě víc zaryl do břicha.

„Neříkej, že ti to vadí,“ uchechtla se, když se ode mě odtáhla. „Ty jsi nechtěl.“

„Ale Bellinko,“ začal to zachraňovat.

„Neříkej mi Bellinko,“ utnula ho tím, že mu nůž ještě víc vrazila do břicha. Byla tak dokonalá.

Jacob ale začal sípat bolestí, a jestli jsme si s ním chtěli ještě chvilku hrát, Bella už nesměla na nůž víc tlačit. Jinak by vydechl opravdu brzo. Opatrně jsem si stoupnul k ní a nůž jsem z její dlaně vzal do své. Nechápavě se na mě podívala, ale když Jacob znovu nebezpečně zasípal, nejspíš pochopila, protože nůž pustila a nechala ho čouhat z břicha.

„Tak jedeme dál, ne?“ ozval se Jasper a začal toho psa napojovat na elektrody. Než se nadál, už do něj začal pouštět proud a frekvence stále zvyšoval. Zvyšoval i intenzitu a Jacob se za chvíli svíjel v křečích, které mu způsoboval elektrický proud.

„Už dost,“ sípal. „Už dost.“ To byla chvíli pro Esme. Přiložila mu ke rtům houbu namočenou v octě a dala mu napít. Znechuceně se ušklíbl a otočil hlavu, takže mu všechen ocet stékal po bradě až k ráně od nože. Muselo ho to pálit a taky to dal znát hrdelním křikem.

„Dobře ti tak, hajzle,“ zasyčela mu Bella do obličeje. „Jen si to užij. Bude to totiž to poslední, co ucítíš.“

„Bellinko, to přeci nejsi ty. Určitě tě nějak omámili, abys dělala, co ti řeknou. Hnusný, smradlavý pijavice.“

„Sklapni!“ okřikla ho Rosalie a práskla pěkně bičem.

„Víš co, Jacobe, tohle nemá vůbec žádný význam. Já vím, že mě ničím neomámili a že jsem je vyhledala úplně sama a ty víš, že k tomu mám důvod. Nechápu, o co se pořád snažíš. Já ti nepomůžu.“

„Budou mě hledat a tobě se pomstí,“ zasyčel nenávistně a já si Bellu majetnicky posunul k sobě.

„Nikdo se nepomstí, čokle,“ vyštěkl jsem a nožem mu v břiše trochu pootočil, aby si to pamatoval.

„Aaaa,“ zaječel a jeho srdce úder vynechalo. Už se to blížilo. Smrt byla blízko.

Slyšeli to všichni a Alice s Esme už začaly připravovat černý pytel a modrou stuhu na mrtvolu. Carlisle nabral do injekční stříkačky nějaký jed, který toho čokla okamžitě, bez jakýchkoliv bolestí usmrtí, kdyby si to náhodou Bella rozmyslela. A do další stříkačky plnil jed s úplnými opačnými vlastnostmi. Bylo to něco, co ho bude pronásledovat v obrovských křečích a bolestech.

„Belli, nemyslíš, že už bychom to mohli ukončit?“ zašeptal jsem jí do ucha a ona se zachvěla.

„Ano, už je čas. Čas na tu největší bolest,“ zašeptala a rychle mu vytáhla nůž z břicha.

Všichni jsme ji sledovali, protože jsme byli zvědaví, co bude dál. Ona však znovu začala nařezávat slabiny a poslouchala to psisko, jak řve. Opravdu hysterka. Nařezávala je tak dlouho, dokaď mu končetiny držely na jedné jediné šlaše. A pak mu rychle vrazila nůž do srdce. Jacob zasýpal a jeho srdce naposledy udeřilo.

„Konečně,“ zašeptala Bella a nůž v srdci pustila.

„Jsi v pořádku?“ musel jsem se zeptat a otočil jsem si ji k sobě, aby neviděla, jak Jacoba uklízí do pytle a zavazují modrou stuhou.

„V naprostém,“ kývla a přitáhla si moje rty ke žhavému polibku. „Líp mi ještě snad nikdy nebylo.“

„Tak to jsem rád. Pojď, půjdeme pryč,“ objal jsem ji kolem ramen a pomalu jsme ven.

„Bello?“ zavolal na nás ještě Carlisle a já se potěšeně usmál. Jeho myšlenky mě potěšily. „Děkujeme za spolupráci a doufáme, že se k nám připojíš i příště.“

„Bude mi ctí,“ kývla s úsměvem. „S vámi je radost spolupracovat.“

„Tak se budeme těšit. Edward se o tebe jistě rád postará.“

„To si piš. Už mi neutečeš,“ zakřičel jsem nadšeně, vyhodil si Bellu na záda a upírskou rychlostí jsme se vypařili. Chtěl jsem ji mít chvíli jen sám pro sebe.

The End

A je konec. Doufáme, že se Vám povídka líbila a budeme rádi za kraždý kmentář, který tu pro nás zanecháte.

Huny a Azeret

Autor: Huny (Shrnutí povídek), Azeret, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrt je pouhý začátek, Jacobe Blacku 6: