Tato povídka bude o dívce, které umřela matka a otce nemá, žije jen se strejdou. Přistěhují se do Forks a tam potkají... to se dozvíte později. Moje první tvorba, tak mi prosím neutrhněte hlavu. Díky. :D:D
19.03.2011 (18:15) • melosomierra • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1332×
Je nejisté, kde tě čeká smrt, a tak ji očekávej všude.
Prolog
Byl večer, nezvykle mokro a chlad.
V autě jela sedmnáctiletá dívka, jela za svým starším bratrem, byl jediný, koho měla, a proto mu musela říct, že otěhotněla. Pojede ještě hodinu a bude tam, dlouho hledala odvahu říct mu to, po třech měsících ji konečně našla. Bála se jeho reakce, bála se, že ji zavrhne, bála se, že by to sama nezvládla.
Otce zná, ale nikdy ho nikomu neřekne, ani na něj nepomyslí.
Pomalu přijížděla k městu, její bratr je architekt, proto často cestuje, je mladý, ale přesto velice známý a úspěšný. Jejich rodiče zemřeli před dvěma lety, měli autonehodu.
Dívka začala přijíždět k domu svého bratra. Měla strach jako nikdy. Zastavila, vytáhla klíčky a chvíli ještě seděla.
„No tak, Claire, zvládneš to,“ opakovala si pořád dokola.
Po deseti minutách vystoupila a šla ke dveřím. Zazvonila a čekala.
„Pojď dál, je otevřeno,“ ozvalo se a ona vešla.
„Ahoj Johny,“ pozdravila zdráhavě.
„Ahoj sestřičko, máš hlad?“ pozdravil a zeptal se.
„Trochu,“ odpověděla.
„Tak pojď, vařil jsem,“ vyzval ji s úsměvem.
„Tys vařil?“ zeptala se udiveně. „Já myslela, že nevaříš,“ pronesla podezřívavě.
„Ano, vařil jsem, sestřičko, a těší mě tvá důvěřivost.“
„No jo promiň, ale… to nic. Jdeme jíst!“ zvolala.
Usedl ke stolu a začali jíst. Johny si Claire podezřívavě měřil. Pak to ale nevydržel a zeptal se.
„Claire, co se děje? Nestává se moc často, že bys za mnou přijela,“ začal vyzvídat a Claire nevěděla kam s očima.
„Johny, já… víš… to… To není tak lehké,“ odpověděla koktavě.
„Ale no tak, víš, že mně můžeš říct všechno,“ přemlouval ji dál.
„Slib, že nebudeš vyvádět, prosím,“ prosila naléhavě.
„Slibuju,“ odpověděl, „tak co se stalo?“
„Já… já jsem… já jsem těhotná,“ vykoktávala s očima upřenýma k zemi.
„Cože? Ale jak? Kdy?“ Byl rozčílený a šokovaný.
„Jo jsem a už tři měsíce.“
„Cože?“ Johny začínal rudnout a Claire vytryskly slzy.
„Slíbils… slíbils… že nebudeš… vyvádět,“ vykoktala mezi vzlyky.
„Ale jak nemám vyvádět, když mi naprosto nečekaně oznámíš, že jsi těhotná!“ řval po ní a Claire se rozbrečela naplno, to zlomilo Johnyho zlost. Rychle obešel stůl a objal ji.
„Šššš, Claire, to bude dobré. Postarám se o tebe i o dítě, dobře?“ začal ji utěšovat.
„Dobře,“ odpověděla, ale brečela dál.
…
Claire přerušila studium a nastěhovala se k Johnymu.
Čas plynul jako voda. Měsíce ubíhaly a Claire se dařilo skvěle.
Johny se jí často ptal, kdo je otec, ale Claire mu to nechtěla říct. Taky probírali jména. Pro chlapce Andrew a pro dívku Liliana, takto se jmenovali jejich rodiče a Claire si přála, aby její dítě mělo takové jméno.
Nebezpečně se blížilo datum porodu. Báli se, ale i těšili.
Najednou na Claire přišly porodní bolesti, Johny ji odvezl do nemocnice.
Tam si ji přebrala sestra a řekla mu, ať počká. Johny čekal a čekal a čekal a pořád nic. Po osmnácti hodinách vyšel doktor.
„Pan Packer?“ zeptal se doktor.
„Ano,“ opověděl.
„Vy jste manžel?“ zeptal se.
„Ne, já jsem bratr,“ odpověděl Johny. „Je v pořádku?“
„Víte, pane Packere, je mi to opravdu líto, ale vaše sestra zemřela.“
„Cože? To ne! Claire…“ V tu chvíli jakoby Johnymu sevřela ledová ruka srdce, něco v něm umřelo.
„Pane Packere, měla vaše sestra nějakého přítele?“ zeptal se doktor.
„Ne… já nevím. Nechtěla mi říct, kdo je otec,“ zkroušeně odpovídal.
„A někdo, kdo by se o dítě mohl postarat?“
„Ne, měla jen mě.“
„V tom případě se o ni budete muset postarat vy.“
„Já? Ale…“ Johny byl v koncích.
„Pojďte se mnou,“ vyzval ho doktor.
„Vaše sestra porodila krásnou a zdravou holčičku, pane Packere,“ řekl mu doktor a vedl ho na dětské oddělení. „Měl byste jí vymyslet jméno.“
„Dobře.“
A když ji uviděl, jakoby v něm zase něco ožilo.
Pojmenoval ji, Liliana. Liliana Packerová.
A tak začíná tento příběh.
Autor: melosomierra, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Smrt, po níž následuje nesmrtelnost, není třeba oplakávat - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!