Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí to nekončí 6

16.08.2013 (19:30) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1929×

Edward:

Carlislův plán byl dokonalý. Byl jsem opravdu nadšený, když mi ho říkal a já se nemohl dočkat chvíle, kdy ho uskutečníme. Bohužel, než se mohl uskutečnit jakýkoliv Carlislův nápad, musel jsem přestát ples v náruči Serpenty, která rozhodně nebyla tou příjemnou kráskou jménem Isabell.

Pomalu i se svou rodinou jsem scházel po dlouhých schodech vedoucích před recepci a honosné dveře vedoucí do velkého sálu. Dole pod schody se to hemžilo upíry a několik lidí se mezi nimi motalo s táci plnými skleniček. Jak jsem později zjistil, byly naplněny lidskou krví. Sevřelo se mi hrdlo, ten pocit pálení byl hrozný, a jak jsem zjistil, ostatním to vadilo úplně stejně. Jasper nakrčil nos a znechuceně se rozhlédl.

Bál jsem se, že ho budeme muset držet, ale v jeho myšlenkách, bylo spíš znechucení, než chuť na krev. Byl jsem rád, protože bylo zřejmé, že ostatní upíři v téhle hale neměli stejné morální hodnoty jako má rodina. Až po tomhle prozkoumání jsem si uvědomil, že nedýchám a má rodina také ne. Naštěstí nebylo těžké téhle krvi odolávat. Neproudila v žilách a nebyla teplá a lahodná. Byla vychlazená a začínala ztrácet tu lahodnou konzistenci, na jejím povrchu se tvořila krusta a krevní sraženiny.

„Tady je můj miláček!“ zašveholila Serpenta a přitančila ke mně i se skleničkou krve. Nakrčil jsem nos, ale když jsem si všiml Ara, jak na nás s potěšením kouká, objal jsem ji kolem pasu a doufal, že Carlislův plán vyjde.

„Ahoj,“ pozdravil jsem ji, „jak se ti líbí ples?“

„Zatím pořádně nezačal, takže nuda,“ prohodila jako by nic. Opravdu vypadala znuděně a bylo mi jasné, že na tomhle plese budu až do jeho konce.

„Jdeme?“ otočila se na nás Alice. Kývnul jsem na souhlas a spolu s rodinou a Serpentou, která se téměř ovíjela kolem mého těla, jsem se vydal do davu upírů popíjejících krev jako by to bylo nejlepší šáňo.

†††

Ples ubíhal jak jinak než pomalu. Serpenta se stále snažila dělat cukrbliky, ale mě prostě vůbec nezajímala. Byla šílená, ačkoli moc připomínala Alice, ať už posedlostí nákupy, o který kecala už dobré dvě hodiny, tak fanatickým zbožňováním plesů a všeho kolem nich.

„Vidíš, jaké má ta upírka šaty?“ ptala se a naprosto neskrývaně na ni ukazovala prstem. Kývnul jsem a nechápal v čem je problém. Šaty byly krásné s modrými odlesky, ale přitom tmavé až do černa. K nádherné černovlasé upírce s bledou kůží se hodily. Aspoň podle měřítek chlapa. Každopádně mě se líbila víc než Serpenta v tmavě rudých šatech sotva pod zadek. Přišlo mi to laciné i na štětku.

„Vypadá dobře,“ zamyslel jsem se a až později mi došlo, že jsem si to měl jen myslet.

„Zbláznil ses? Vypadá příšerně, ty šaty jsou tak z loňska a ty boty co si k nim vzala, se k nim vůbec nehodí! Navíc ty doplňky!“ žvanila a žvanila… Bylo mi to nepříjemné a tak jsem spolu s ní zíral na tu upírku. Připadala mi moc pěkná a šaty se k ní hodily. Serpentu jsem nechápal a ani nedoufal, že pochopím.

V podobných debatách se nesl celý začátek plesu. Pak ho králové slavnostně zahájili a Serpenta se začala zabývat tím, jak dlouho se já s rodinou zdržíme.

„Doufám, že plánujete zůstat ještě několik dní,“ usmívala se na mě tak neupřímným úsměvem, že by jí ho nevěřil ani člověk.

„No…“ protáhl jsem. „Plánovali jsme přijet jen na ples.“

„To je taková škoda,“ zazoufala si. „Chtěla bych ti tu toho tolik ukázat, jsou tu skvělé obchody. Víš, mohly by se líbit i tvé rodině, značky jako Gucci, Dolce a Gabbana, Prada, Dior, Chanel nebo Vuitton jsou tady naprosto běžné a skvěle se tam nakupuje.

Bla bla bla. Básnila, co by v nich nakoupila a jak by chtěla znát můj názor. Popravdě nic z toho mě příliš nezajímalo, jen jsem byl milý, aby Aro nepojal podezření. Začal jsem přemýšlet, proč by mě měl zajímat jeho názor, ale pak jsem si vzpomněl na Carlislův plán a Serpenta v něm bohužel hrála roli.

Sice malou a bezvýznamnou, ale Aro si prostě musel myslet, že se mi líbí a tudíž získal, co chtěl. Nesměl si začít myslet, ani pojmout podezření, že bych snad chtěl Isabell.

†††

Upíří ples trval až do druhého dne. Už kvůli tradici skončil přesně v poledne velkou hostinou, kterou přivedla Heidy. S rodinou jsme se vydali ze sálu chvíli před tím, než je přivedla a já si nemohl nepovšimnout Serpentina znechuceného pohledu a jejích myšlenek.

‚Fuj, jak mohou tak zarytě žít s tím jejich vegetariánstvím. Chápu, že tam kde žijí je asi nedostatek lidí, ale tady jim je vládci přímo naservírovali a oni si stejně odejdou.‘ Byla tak hloupá a naivní. Jak jen si může myslet, že to děláme z nedostatku lidí?

Nad jejími myšlenkami jsem kroutil hlavou celou cestu k našim pokojům. Teprve tady se mě má rodina nebála otevřeně ptát.

„Co Serpenta?“ nadhodil s typickým úsměvem Emmett.

„Rozuměla by si s Alice,“ nadhodil jsem.

„Tak to ani omylem!“ vykřikla Alice a naštvaně si nás měřila. Její pohled přerušilo až jemné zaklepání na dveře naší společenské místnosti. Všichni jako na povel zmlkli a ztuhli.

„Vstupte,“ ozval se po dlouhé chvíli ticha Carlisle. Dveře se pomalu otevřely a naše ztuhlé pozice se neuvolnily až do chvíle, kdy se v nich objevila Isabell.

„Ahoj všichni!“ pozdravila nás Isabell a přívětivě se na nás usmívala. „Poslali mě vládci, když jste opovrhli obědem od nich…“

„Ahoj!“ vypískla Alice a běžela ji obejmout. Isabell se zatvářila nechápavě a mírně se odtáhla. Alice se zamračila a postoupila k ní. Objala ji kolem ramen a spolu s ní se na nás usmívala.

„Ehm, půjdete tedy na lov?“ zeptala se Isabell.

„Rádi, ale bylo by lepší počkat do večera,“ vysvětlil přívětivě Carlisle.

„Dobrá… Eh, chci říct, je to vaše volba,“ odpověděla Bell a znovu se snažila odtáhnout od Alice.

„Neboj, jednou budeme nejlepší kamarádky,“ culila se na ni Alice a znovu k ní o krok přistoupila.

„Neměli bychom být přátelé,“ odstrčila ji Bella a obezřetně si nás měřila.

„Proč ne?“ zeptal se Carlisle, zatímco se Alice srovnávala s odmítnutím, které neviděla.

„Aro to zakázal,“ vysvětlila s vyvalenýma očima.

„Nemá právo tě tady držet!“ vytřeštila oči Rose. „Nebo ti zakazovat s někým se stýkat. Navíc to vypadá, že s námi toho máš společného víc!“

„To je asi důvod, proč se s námi nemá bavit,“ promluvil jsem poprvé od jejího příchodu. „Aro na to myslel během plesu. Něco o tom, že by se jí mohlo chtít s námi odejít.“

„Tak proč ji za námi posílá?“ zeptal se zcela správně Emmett.

„Protože ostatní s vámi nechtějí nic mít,“ objasnila.

„Proč?“ Esme jediná se zeptala, i když stejnou otázku jsme chtěli položit všichni.

„Ze stejného důvodu proč mě zavírají do místnosti bez okna o velikosti kumbálu na košťata,“ pokrčila rameny. „Všem nakukali, že je to nemoc, která postihuje upíry. Sice neví, kde jsem se nakazila, když jsem žila jen na hradě, ale všichni jim věří.“

„Upír nemůže onemocnět,“ kroutil hlavou Carlisle.

„Já vím a vládci taky. Ale je to prostě dobrý způsob jak mě deptat.“ Zakoulela očima a hodila rukama. „Většina níže postavených upírů, kteří se moc nedostanou ven, tomu věří. A ty jediné by posílali se vzkazy.“

„Začíná to dávat smysl,“ řekl Jasper. „Je to forma deprimování až do fáze zlomení. Budou ji takhle vyčleňovat až do jejího ‚uzdravení‘,“ naznačil uvozovky nad posledním slovem a pokrčil obočí.

„To přece nemůžou? Nebo jo?“ Naše mateřská Esme, kdo jiný by si mohl dělat takové starosti.

„My můžeme všechno!“ zpražil nás přísný hlas Ara Volturi.

Máte tady další kapitolku, jen doufám, že u ní bude víc komentářů, než u té předchozí. 

Navíc pro Vás mám malou výzvu: Co udělá Aro, když zjistí, že se Isabell sblížila s Cullenovými? 

Nejzajímavější ideu uskutečním! Pacíq

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí to nekončí 6: