Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Smrtí to nekončí 7

22.08.2013 (07:15) • Kecka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1729×

Edward:

„My můžeme všechno!“ zpražil nás přísný hlas Ara Volturi. „Co tady ještě děláš?“ štěkl směrem k Isabell, která se krčila vedle Alice.

„Omlouváme se, trochu jsme ji zdrželi,“ promluvil smířlivě Carlisle.

„Jdi do svého pokoje!“ přikázal jí Aro a ona se sklopenou hlavou vyběhla ven. „Tak co Serpenta, viděl jsem, že se skvěle bavíte?“

„O ano, pane, myslím, že by si rozuměla i s mou sestrou, obzvlášť co se módy týče.“ Rozhodně jsem přikyvoval a při slově sestra jsem kývnul hlavou k Alice.

„Serpenta je velice milé děvče, pošlu ji za vámi, měli byste mít možnost se ještě víc sblížit,“ přikyvoval si a v hlavě se mu tvořil plán zásnub a hostiny a velkého plesu na počest Serpenty a jejího zasnoubení s tím ubohým vegetariánem. Tedy mnou. Nakrčil jsem nos, ale Aro to nevnímal, ještě něco prohodil s Carlislem a pak odešel. Podle jeho myšlenek rovnou za Isabell.

†††

„Klep, klep,“ zahlaholila Serpenta a vběhla do naší společenské místnosti. Ne, že by ji snad někdo zval. „Mám vynikající nápad, půjdeme nakupovat.“

„Nějak se mi nechce,“ zahučela Alice a já jen vyvalil oči. Alice nechce na nákupy?

„Ale Edí se mnou půjde rád, viď že ano?“ Otočila se ke mně a já neměl na výběr, musel jsem na ni být hodný už jen proto, abych tady mohl zůstat. Mohlo se totiž snadno stát, že nás odtud Aro prostě jen vyhodí a já už Bellu nikdy neuvidím.

„Jistě, rád se k tobě přidám,“ přikývl jsem a jen doufal, že to nebude tak hrozné.

†††

Byli jsme už asi v desátém obchodě a podle toho jak to tady vypadalo, bude Serpenta nakupovat klobouky.

„Tak co myslíš?“ Otočila se ke mně a v rukou držela dva klobouky. Vcelku obyčejné plážové klobouky. Jeden byl dostatečně velký, aby jí zakryl i ramena. Vzal jsem si ho do rukou, aby byl vidět nějaký zájem a víc ho zkoumal. Na jedné straně byla připevněná velká brož, připomínající kytku s mnoha peříčky. Jinak byl klobouk celý bílý a elegantní.

Znovu jsem ho protočil v rukou a natáhl se pro ten druhý. Byl pruhovaný a trochu menší. Modro bílá námořnická kombinace mi byla sympatická, ale něco mi říkalo, že takto jednoduchý klobouk s ozdobnou mašličkou vzadu by si Serpenta nekoupila.

„Ten bílý,“ usmál jsem se na ni a oba jí podal. Rozzářila se nadšením a bílý klobouk hodila na hromadu ‚kupuji‘.

„Teď ještě nějaký klobouček na plesy a takové ty akce,“ houkla k prodavačce a ta jí přinesla asi deset elegantních kloboučků v různých barvách. Všechny byly elegantní a hodily se k ní. Prodavačka byla velmi profesionální a bylo vidět, jak své práci rozumí.

Serpenta se ke mně opět otočila s otázkou v očích. Zároveň s tím mi podala dva kloboučky. Jeden tmavě zelený a druhý sytě rudý. Nahodil jsem přemýšlivý výraz a nakonec ukázal na ten rudý.

„Jde ti k očím,“ prohodil jsem a ona se zamračila. Jen jsem pokrčil rameny a dřepl si na blízkou sesli, kterou tady měli pro manžele a všechny chlapy, kteří na vybírání klobouků nemají nervy.

Serpentě to zdá se došlo a tak rychle zaplatila hromadu klobouků a spolu s taškami a mnou se vydala do dalšího obchodu. Trochu jsem strnul, když jsem si přes všechny ty tašky všiml, co budeme nakupovat.

V obchodě bylo prádélko a bylo ho hodně. Serpenta sáhla po několika kouscích, v rychlosti zaúkolovala prodavačku a vtáhla mě s sebou do kabinek. Usadila mě na pohodlné křeslo a sama si vlezla do jedné kukaně, laškovně na mě mrkla a zatáhla za sebou závěs.

Být člověk jsem opocený a rudý až za ušima. Koukal jsem všude okolo a jen se bál, co si sebou Serpenta vzala do té kabinky.

„Co na to říkáš?“ zeptala se a vykoukla z kabinky. Na sucho jsem polkl. Měla na sobě podvazky, velmi titěrné kalhotky a velmi průhlednou podprsenku, to vše v černé barvě. Přes to celé měla jen drobný průhledný župánek a svůdně na mě mrkala. Byla opravdu pěkná, ale víc než na Serpentu jsem se soustředil na to, jak by tohle prádélko padlo Belle.

Naštěstí Serpenta si to vyložila jinak. Podle jejích myšlenek se mi pořádně líbila a tak znovu zalezla a rozhodla se obléci si něco ještě vyzývavějšího. Znovu jsem na sucho polkl a čekal. Když se závěs znovu odhrnul, měla na sobě červený model bez župánku. Serpenta se vůbec nestyděla, přešla ke mně a sklonila se nade mnou.

„Sluší ti to,“ zkonstatoval jsem a dál to nekomentoval. Naštěstí ani Serpenta to neřešila a šla se znovu převléknout. Začal jsem přemýšlet, jestli může existovat ještě tintěrnější druh prádla a pak si všiml prodavačky, která mířila naším směrem a nesla velkou hromadu tohoto prádla. Bylo mi jasné, že tam bude tak sto kousků, podle toho kolik látky ty hadříky obsahovaly.

†††

Oddychnul jsem si, když Serpenta vylezla a byla oblečená ve svém oblečení. Kývla na mě, já pobral její tašky a počkal, až zaplatí hromádku prádla, kterou si vybrala. Zdálo se mi, že má od každé barvy jeden komplet.

Naštěstí jsme tím zabrali dostatek času a v obchodním domě začali zavírat. Serpenta si jen povzdechla a spolu se mnou se vydala zpět k hradu.

†††

V klidu naší společenské místnosti jsem se konečně trochu uvolnil. Ostatní jsem rušit nechtěl, tak jsem si jen stoupnul k oknu a přemýšlel nad Isabellou. Bál jsem se, jaký trest jí přidělí. Moc jsem doufal, že ji nebudou mučit, nebo jinak týrat.

Matně jsem věděl, že na ni nepůsobí dar Jane ani Aleca, ale jak jsem mohl vědět, že nemají jiné taktiky a způsoby mučení. Navíc jsem se bál, že se ji pokusí vyhladovět, což pro nás není nijak příjemné. Nechtěl jsem ani domyslet, jak se bude Bell mučit, pokud se jí nepodaří odolat lidské krvi. Bylo mi však jasné, že kdybych byl vyhladovělý, bylo by to těžké i pro mě a to jsem už sto let starý upír.

†††

V podobných činnostech i myšlenkách jsem strávil další dva týdny. Za celou tu dobu jsem ani jednou neviděl Isabell. Znovu mě přepadly chmurné myšlenky. Co když ji někde zavřeli, do místnosti horší, než byl její pokoj? Co když hladoví a nemůže se dostat pryč? Čím déle jsem ji neviděl, tím víc jsem cítil náklonnost k ní. Bylo mi jasné, že bez ní už se z tohohle místa nehnu.

„Heh,“ uchechtnul jsem se a Alice na mě tázavě pohlédla. „Jen mi došlo, že kdyby Aro zjistil, na co myslím, nemusel by se už obtěžovat se Serpentou a vlastně ani mučením Bell,“ vysvětlil jsem v rychlosti.

„Jak víš, že ji mučí?“ zeptala se Esme s náznakem strachu v hlase.

„Nevím,“ pokrčil jsem rameny. „Ale od té doby, co ji od nás Aro vyhodil, ji nikdo z nás neviděl a já mám jen dvě vysvětlení. Buď ji někde mučí, nebo se ji snaží vyhladovět a pak jí předhodí člověka. Nevím, co z toho by pro ni bylo horší.“

Esme i Alice se na sebe zkroušeně podívaly a Alice se jako už tolikrát pokusila pohlédnout do Belliny budoucnosti. Nic neviděla a mě už zase přepadal pocit beznaděje. 

Tohle byla trochu nic neříkající kapitola, ale netěšte se, ta další bude dost podobná. Zase jen Serpenta a žádná Bella. Nebo???

Autor: Kecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Smrtí to nekončí 7: