Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Snění o Edwardovi 1. část

01.09.2011 (15:15) • KacaRosalie • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 1373×

Bylo půl deváté večer, když jsem začala číst Stmívání. Do známého děje jsem se ponořila natolik, že jsem ztratila pojem o čase. Když hodiny odbily desátou, rozhodla jsem se jít na kutě. Jindy jsem si četla dál, třeba až do rána, ale dnes se mi chtělo opravdu spát. Lehla jsem si do své postele. Deka Zatmění byla přehozená přes křeslo, které bylo u postele. Lehla jsem si na polštář Twilight a přikryla se stejnou peřinou. Dala jsem pusu všem třem polštářům Twilight, které obklopovaly mou hlavu. Zavřela jsem oči a během patnácti minut jsem o sobě nevěděla.

Byl to moc krásný sen. Byla jsem v krásném domě. Ležela jsem v posteli s nebesy. Vedle mě ležel muž, nespal, ale byl ke mně otočený zády. Otočila jsem se na záda, abych na sebe upoutala pozornost. Muž se ke mně otočil celým svým tělem. Byl nádherný. Měl bledou pokožku, jeho bronzové vlasy mu odstávaly na všechny strany, ale i přesto vypadal jeho účes dokonale. Měl dokonale řezané rysy a jeho oči měly zlatavě medovou barvu.

„Dobré ráno,“ řekl muž hlasem, mně dobře známým. Vykulila jsem oči.

V tu chvíli jsem se probudila. Opravdu se mi to zdálo? Byl to sen přímo dokonalý. Snila jsem o dokonalém muži, o kterém sní většina holek. Mně se o něm zdálo! Zdálo se mi o Edwardu Cullenovi! Jasně, nebylo zvláštní, že se mi o něm zdálo. Ale ten sen byl tak skutečný. Vtom jsem si všimla něčeho zvláštního.

Ležela jsem úplně v té stejné posteli jako v tom snu. Podívala jsem se vpravo. Vykulila jsem oči a otevřela pusu dokořán. Vedle mě ležel on. Vedle mě ležel Edward Cullen. Úplně stejně jako v tom snu. Akorát, že teď se na mě Edward díval. Usmíval se na mě tím neodolatelným úsměvem.

„Dobré ráno. Jak ses vyspala?“ zeptal se mě. Uvědomila jsem si, že stále mám pusu otevřenou dokořán, tak jsem ji zavřela.

„Ehm… Skvěle,“ odpověděla jsem a oplatila jsem mu úsměv, i když jsem věděla, že ten můj není tak oslnivý jako ten  jeho.

„Co by sis přála k snídani?“ zeptal se něžně.

„V pohodě, snídani si umím připravit sama,“ odpověděla jsem. Aha, ptal se mě na snídani. Takže nejsem upír. No, to už jsem tušila z toho, že jsem se probudila.

„Ale já chci, aby se ti v našem novém domě líbilo, a aby sis odpočinula,“ řekl a znovu předvedl ten svůj úsměv.

„Cože?! V našem domě?“ zeptala jsem se nevěřícně a rychle jsem si sedla. Možná až moc rychle, takže se mi zamotala hlava, a spadla jsem zpět do měkkých peřin.

„Ano, dar od Esme a Carlislea. Co se ti stalo?“ zeptal se udiveně. Co když to není sen? Co když je to pravda? Ignorovala jsem jeho otázku a šla si stoupnout před zrcadlo. Zůstala jsem stát jako opařená. Byla jsem jiná. Určitě jsem nebyla upírka, to jsem poznala podle opálené pokožky a modrých očí. Ale já jsem byla krásnější, než kdy předtím. Měla jsem dokonale vytvarovanou postavu. Mé vlasy - kdysi polodlouhé - mi spadaly až do půli zad. Barva vlasů zůstala stejná - tmavě hnědá s blonďatým podbarvením - ta hnědá byla krásně lesklá, kaštanová. Edward se tiše přesunul ke mně. Otočila jsem se k němu.

„Nic se neděje. Je mi skvěle,“ odpověděla jsem mu na jeho předešlou otázku a pokusila se o úsměv, abych zakryla nevěřícnost.

„Tak to je v pořádku,“ řekl s úsměvem. Jeho rty se začaly pomalu přibližovat k těm mým a…

Prosím o komentáře, jestli mám pokračovat.

Autor: KacaRosalie, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Snění o Edwardovi 1. část: