Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Sním či bdím? Prolog

20.02.2012 (17:00) • klarus07 • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 1925×

Kráčím temnou uličkou a všude kolem mě je tma. Mám strach, nevidím ani na krok a cítím, že mě někdo pronásleduje. Naprosté ticho ruší jen můj zběsilý dech. Najednou uslyším rychlé kroky. Jdou zleva? Zprava? Pořád dokola se otáčím kolem své osy, ale nikdo tu není. Další zvuk. Je čím dál blíž ke mně. Měla bych utéct, ale nemůžu se hnout, mé nohy mě neposlouchají.  Najednou se v té černočerné tmě rozzáří dvě oči rudé barvy. Leknu se, až poskočím.

„Ahoj Alice,“ řekne ten neznámý. V tu samou chvíli cítím, jak se jeho zuby zabořily do mého hrdla.

S leknutím jsem vystřelila do sedu, byla jsem dezorientovaná, takže mi chvíli trvalo, než mi došlo, kde vlastně jsem. Nikde žádná temná ulička, nikde žádný muž s rudýma očima. Jen já, celá zpocená, ležící v posteli, ve svém bytě.

Zase ta noční můra, v posledních pár týdnech mě budila skoro každou noc. Podívala jsem se na budík vedle své postele. Bylo přesně 5:10 a já věděla, že už neusnu. Vstala jsem a přešla do koupelny. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a zhrozila se. Moje krátké černé vlasy byly rozcuchané do všech stran, na levé tváři jsem měla otlačeninu a to všechno doplňovaly kruhy pod očima. No, byla jsem fakt kočka.

Z koupelny jsem šla hned do kuchyně a nalila si sklenici vody, vzala jsem ji a chtěla jít zpátky do ložnice, jenže cestou jsem zavadila o kus oblečení pohozený na podlaze a spadla. Voda se vylila a sklenička rozbila. Mám fakt super den.

„Co to tu vyvádíš?“ Podívala jsem se na Kate, svoji spolubydlící a taky nejlepší kamarádku, kterou bych zrovna v tu chvíli nejradši zabila.

„Co bys asi tak řekla,“ vyjela jsem na ni rozčíleně, „v pět ráno jsem se rozhodla, že tady vytřu a vzala jsem si na to vytírání tvoje tričko, které čirou náhodou leželo na podlaze.“

Kate se začala smát. „Promiň, v noci jsem přišla pozdě, ani jsem si nevšimla, že tu to tričko leží.“

Tázavě jsem zvedla obočí. „Nevšimla sis ty nebo ten, co ti to tričko sundal?“ Kate byla známá tím, že často střídala kluky, lépe řečeno byla to taková malá děvka, a já si za tu dobu, co se s ní dělím o jeden byt, celkem zvykla na to, že tu skoro každou noc máme nějakého návštěvníka. Na co jsem si ale nikdy nezvykla, byl ten neskutečný bordel, co tu nechávala.

Kate se jen provinile usmála a nabídla se, že to místo mě uklidí.

„Proč už si vlastně tak brzo vzhůru?“ zeptala se.

„Nemůžu spát,“ odpověděla jsem stručně.

„Zase ta noční můra?“

Jen jsem přikývla.

Kate mlčky uklidila ten nepořádek a šla si zase na chvilku lehnout. Já se zatím dal do pořádku. Šla jsem se umýt a pak jsem se snažila zbavit těch kruhů pod očima, nalíčila jsem se a pak přišla na řadu ta nejnáročnější část. Co na sebe. Vešla jsem do svojí menší šatny, i když všichni, kteří v ní někdy byli, nechápou, proč jí říkám menší. Pravda milovala jsem nakupování tak jako Kate kluky, ale nedalo se říct, že bych jím byla zrovna posedlá. Po půl hodině přemýšlení jsem na sebe hodila černé kožené kalhoty, které jsem si koupila před týdnem, červený top, co jsem si koupila teprve předevčírem, k tomu skvělé červené lodičky, které zrovna včera byly ve výprodeji, a to všechno jsem doladila černým sáčkem, který se mi v šatně válel už nějaký pátek.

Dlouhou chvíli jsem se na sebe kriticky dívala do zrcadla, ale nakonec mi došlo, že mi to šíleně sluší. Rty jsem ještě přetáhla červenou rtěnkou a chtěla jsem vyrazit.

„Kate, musíme jít,“ zavolala jsem. Žádné odezvy jsem se ale nedočkala. „No tak, Kate, co ti tak trvá.“

Šla jsem do její ložnice a nestačila jsem se divit. Bylo půl osmé, za půl hodiny nám začínala škola a ta káča ještě spala.

„Komu není rady, tomu není pomoci,“ zamumlala jsem. V kuchyni jsem do sklenice nalila trochu vody a šla zpátky do Kateiny ložnice. Skleničku jsem nahnula a celý její obsah vylila na Kate.  Vlasům jsem se vyhnula, ještě bych musela půl hodiny čekat, než by si je osušila.

Kate zaječela. „Co to děláš.“

„Kdybys měla v hlavě něco jiného než piliny, tak tě napadne nastavit si budík.“ Kate se podívala na budík a v tu ránu byla v koupelně a dávala se do kupy.

„To jsi mě nemohla vzbudit dřív?“ řekla mi vyčítavě.

„No dovol, jak jsem mohla vědět, že ještě spíš. Čekám tě venku.“

Vyšla jsem před dům a nadýchala se čerstvého vzduchu. Škola byla jen kousek od našeho domu. Proto jsme si taky tento byt vybraly. S Kate se znám už od dětství, obě jsme vyrůstaly ve Spokane, náš dům stál hned vedle toho jejího. Kateina rodina mi moc pomohla, když mi umřeli rodiče, nikoho jsem neměla, tak jsem zůstala u nich. Po úspěšném ukončení střední školy jsme se s Kate rozhodly, že se osamostatníme a na univerzitu nastoupíme do Seattlu.

Čekala jsem pět minut a netrpělivě jsem poklepávala nohou. Dalších pět minut, škola měla začít za patnáct minut. Dalších pět minut, už jsem chtěla vyrazit, ale v tu chvíli vyběhla Kate ze dveří celá udýchaná v outfitu, který bych jí zrovna nedoporučovala. Šedá v kombinaci s oranžovou no to je děs, ale radši jsem to nekomentovala. Kate neměla ráda, když jsem se navážela do jejího vkusu.

Vyrazily jsme ke škole a cestou jsme si povídaly.

„Tak co tvůj nový objev?“ zeptala jsem se, aniž by mě to zajímalo, stejně se na to samé budu ptát zítra.

„Je úplně super, je tak hezký a myslím, že by to konečně mohl být ten pravý,“ rozplývala se.

„Jo, to jsi říkala i minule.“ Ušklíbla jsem se.

Kate se zatvářila uraženě.

Zbývalo nám ještě pět minut, než nám měla začít přednáška. Před školou ještě pořád stálo plno lidí, ale jenom jeden obličej upoutal moji pozornost. Byl to mladý muž se světlými vlasy a mohutnou vypracovanou postavou. Na dálku jsem poznala, že je moc hezký, ale taky jsem na tu dálku poznala, že ho odněkud znám. Znám ho ze svojí noční můry.

Další

Autor: klarus07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Sním či bdím? Prolog: