Další pokračování SvZ. Kapitola o ničem. Nebyla jsem připravena tak brzo na romantiku.
Soutěžní povídka na téma Tajemství letní lásky, podmínka - nádech romantiky.
26.06.2012 (15:15) • AfroditaAliceCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 3753×
Nástěnné hodiny odbily půl osmé a já scházel po schodech dolů do přízemí. Za hodinu jsem měl mít schůzku s nějakou holkou. Chtěl jsem rovnou odejít, ale uslyšel jsem pláč z křídla pro služebnictvo. Ani nevím jak, ale najednou jsem stál přede dveřmi osoby, která tu plakala. Podle vůně šeříku a jasmínu jsem poznal, že jde o Isabellu, a tak jsem jen zlehka zaklepal a ani nedbal na pozvání. Je to přece můj dům, ne?
Isabella seděla u okna s výhledem na ulici a její slzy, které jí vytvořily cestičky po obličeji, se postupně vsakovaly do tmavomodrého károvaného svetru.
Její vzlyky přehlušily veškeré dění v pokoji, a tak si ani nemohla všimnout mých přicházejících kroků. Opatrně jsem se usadil na parapet vedle ní. To už mou přítomnost poznala a přestala tak srdceryvně plakat.
„Co se děje, Isabello?“ vylétlo ze mě, aniž bych chtěl něco říct. Isabella si utřela slzy a pohlédla na mě. Předtím jsem si vůbec nevšiml, že má takové nádherné oči.
Protože ses jí do očí nedíval, napovídalo moje podvědomí, ale to jsem se snažil utlumit, aby nerušilo tuhle dokonalou chvilku. Ještě chvíli jsem se snažil najít odpověď v Isabelliných očích, a pak mi došel ten zásadní rozdíl, proč mi dělá problém přijít na tak jednoduchou věc, proč pláče. Nic jsem neslyšel. Tedy slyšel jsem zvuky všeho možného kolem. Ať už to byla Chloe, která oprašovala obrazy, nebo Erich, který si broukal konfederační píseň. Dobře jsem ji znal, taky jsem to byl já, kdo ji Ericha naučil. Opět jsem se snažil soustředit alespoň na náznak jakýchkoliv myšlenek od Isabelly, ale nic jsem neslyšel. Mezitím, co jsem se snažil najít nějaké její myšlenky, tak Isabella vstala.
„Nic mi není, pane.“
Rozšířily se mi oči údivem, když jsem ji slyšel promluvit, tak blízko mě. Její hlas byl nádherný. Pomalu plynul, až prosytil celý pokoj. Byl asi o tercii nižší než hlas Iris, ale jinak jako by promluvila stejná bytost. Podíval jsem se Isabelle do očí a věděl, že se snaží najít sílu, aby znovu nezačala plakat, a tak jsem bez dalšího naléhání na odpověď vstal a objal ji. V tu chvíli se Isabella opět rozplakala a přitiskla se ke mně. Bál jsem se, že ji rozmačkám, když se tak celá třásla a nemohla popadnout dech.
„Ššš,“ utěšoval jsem ji šeptem do ucha. „To bude dobré.“ Najednou Isabella začala kroutit hlavou a pokoušela se mě odstrčit.
„Co se děje?“ zeptal jsem se.
„Nic, omlouvám se, neměla jsem vás objímat. Za prvé vás znám teprve týden a za druhé jste můj zaměstnavatel.“
„Ale prosím tě, Bello,“ řekl jsem s úsměvem a zakroutil hlavou.
„Ne, nemělo by se to opakovat. Sama paní Chloe řekla, že by se nic takového nemělo stát.“
„Chloe toho napovídá dost, ale já jsem prostě viděl, jak se trápíš a nemohl jsem tě nechat jen tak plakat.“
„Já neplakala,“ bránila se dětinsky Isabella.
„Opravdu?“ zeptal jsem se, dal si ruce křížem a posadil se zpět na parapet.
„Opravdu,“ řekla rozhodně a zopakovala moje položení rukou. Ona u toho ovšem vypadala jako porcelánová panenka.
„Proč nechceš přiznat, že to byly slzy?“ zeptal jsem se narovinu.
Isabella se mě asi lekla, nebo jinak nevím, jak si to vysvětlit. Podívala se stranou a zamumlala sotva slyšitelně: „Protože slzy jsou známka slabosti.“
„Bello,“ oslovil jsem ji a čekal, dokud se na mě opět nepodívala. „Slzy, to není slabost, to je, když ti krvácí duše a ty nestihneš pochytat všechny kapky krve.“
Isabella se na mě nervózně podívala. Odvážil jsem se a přišel blíže k ní. Pokusil jsem se ji znova obejmout a ona se kupodivu ani nezdráhala.
Vtom mi však zazvonil telefon. Mým neštěstím bylo, že jsem si nevzpomněl včas a vyndal mobil i na odiv Isabelle. A ona tak uviděla něco, co vidět neměla. Všechny dívky mám totiž uložené pod jedním jménem.
Zábava na jednu noc volá.
Co vám mám, řict? Chtěla jsem udělat Edwarda víc idiotem, ale ta podmínka byla podpásovka. Snad jsem vás ale tolik nezklamala. Musím říct, že první kapitola byla podle mého lepší.
Tady pro ty, kdo chtějí vědět jak kdo vypadá.
Erich, Chloe, Aya, Freya Gloria a konečně Iris Avital s tou jsem se nejvíce trápila, ale řekla bych, že tohle je ona.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: AfroditaAliceCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Sny v zahradách - 2. kapitola:
Je to bomba a Edward mě překvapil. Ten konec byl dobrý a jsem zvědavá na reakci Belly. No už aby tu byl další díl a my byli zase v centru dění.
sper
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!